Dodatek 5 k Výzvě 1, 2 a ostatním sdělením z http://www.bristle.cz/kosmickemysleni//

Nejdříve mi dovolte konstatovat, že veškeré mé úvahy jsou vytvářeny na podkladě Kvalitativní (absolutní, kosmické) metody myšlení, která každý problém studuje v kontextu Absolutních zákonů Života a obecně platné Absolutní konstrukce (tzv. Induktivní organizace), kterou je organizován každý Kosmicky dospělý děj. Společně představují velké množství zásadních informací, které každou problematiku dovolují studovat v absolutních souvislostech, přitom naprosto cíleně, neboť při bádání jsou jen hledány prvky předem daných charakteristik. Kosmickou metodu lze také nazvat Absolutní teorií relativity a Kvalitativní nadstavbou k současnému Experimentálnímu hledání - založenému na stálém zdokonalování zvoleného Nedospělého modelu. Jestliže tedy Vy stále diskutujete (nebo spíše spekulujete, dohadujete se, hádáte se a válčíte), aby jste i za cenu nejvyšších nákladů, a často i lidských životů, „dokázali“ svou pravdu …(žel, vždy absolutně Nedospělou konstrukcí), já bez jakýchkoliv nákladů hledám v široké nabídce Absolutních souvislostí. A jelikož jsem již našel Absolutní řešení (i když někdy jen ideová) pro většinu našich potřeb a pochopil, v jak zásadní vývojové fázi se dnes ocitáme (i co je mou povinností vyplývající z mých poznání), nabízím (jak jsem již i dříve učinil) plnit funkci: Konzultant civilizace. Budoucnost tímto žádám, aby každé mé sdělení se stalo existující skutečností pro hodnocení činů každého člověka – s přihlédnutím k zastávané společenské funkci.

Věřte, že tímto Vám nenabízím nějakou laškovnou hru, ale předznamenávám zahájení vrcholné vývojové fáze, ve které každý člověk této planety je plně odpovědný za každý svůj čin. Dnes totiž „hrajeme“ o bytí naší civilizace a jde-li o život, vždy se jedná o Absolutní záležitosti! My, dnes, prožíváme NEJDŮLEŽITĚJŠÍ vývojovou fázi z celé dosavadní i budoucí existence civilizace - žijeme v údobí Kosmické zkoušky dospělosti. V ní každý je hodnocen z pohledu Absolutních potřeb k uskutečnění Kvalitativního přerodu myšlení celé civilizace – z pohledu Absolutních potřeb Kvalitativně vývojového skoku do Kosmické dospělosti. Dovolte mi prohlásit, že nejsem snílek a ani si nehraji na nějakého „spasitele“, jsem jen člověk, který si zvolil tu obtížnější cestu v naší společné „válce“ s naší planetární malostí! Vám všem potom doporučuji, aby každý se sám zamyslet nad svým počínáním - zvláště těm, kteří se jakkoliv podílíte na vytváření Společenského vědomí. Předpokládejte, že každý Váš čin bude brzy Absolutně hodnocen a verdikt Neprospěl bude pro každého tragedií, kterou dnes ani zdaleka nemůže domyslet. Na http://www.bristle.cz/kosmickemysleni// jsem již uvedl většinu důležitých informací. V Dodatcích shrnu problematiku nejdůležitějších oborů: zhodnotím současný stav a naznačím opatření nutná pro Kvalitativní přerod civilizace – jako podmínka pokračování přirozeného vývoje a zachování naší existence. Jak se zařídíte Vy, je již jen Váš problém. Uvědomte si však, že tak činíte v době, kdy máte myslet v Absolutních souvislostech, a že tyto souvislosti Vám již nabízím celé čtvrt století!

Obor: Energetika kosmu

Hodnocení současného stavu:

 Představu současné (kvantitativní) vědy o prvotním zdroji energie kosmu lze popsat krátkou definicí: „V turbulentním časoprostoru se vyskytují špičky, z nichž každá je potenciálním velkým třeskem, kterým může vzniknout nový vesmír“. Všeobecně se předpokládá, že dokonalé je jednoduché. Žel, Život vyžaduje v každé své vývojové fázi absolutně uplatnit své Absolutní zákony. V jejich smyslu (viz dále) je tato definice jen jakousi matematickou imaginací. Konstatuji, že vypočítat lze vše, avšak funkční zákonitosti Života se nedají „zmást“. Již název časoprostor je pro Život nezajímavý, neboť čas ani prostor (ve smyslu délky) nejsou funkčními (fyzikálními) veličinami, ale jen měřítky ke klasifikování funkčních událostí. Vždy je rozhodující, čím je prostor vyplněn, jakou soustavou je děj organizován a jaký stupeň kvalitativního uplatnění je dopřáno funkčním prvkům systému. To jsou prvotní požadavky Života: přitom jak pro nekonečný prostor, tak i pro každou elementární činnost. Na začátku bádání musí tedy být soustava splňující požadavky absolutních zákonů Života, neboť ty se uplatňují na každém jejím stupni organizace. A z pohledu funkčních souvislostí jsou termíny: „Turbulentní časoprostor“ a „Velký třesk“ jen spekulacemi bez proniknutí do vrcholné organizace Života. Stejně nepravdivá je i představa vzniku reliktního záření, jehož „jediným možným“ zdrojem, dle kvantitativní vědy, bylo zbytkové teplo velkého třesku, když se vesmír rozpínáním ochladl - existence reliktního záření je považována, vedle červeného posuvu, za hlavní důkaz pro vznik vesmíru velkým třeskem. Poznamenávám, že červený posuv i reliktní záření jsou produktem tvůrčího uplatnění Energetického prázdna – hlavního zdroje energie kosmu (viz níže).

 Pravdivá je představa termojaderné fúze, jako zdroje energie většiny hvězd. Termojaderná fúze je nejdlouhodobější fází tvůrčího vývoje hmot Kladného kosmu. Nepřesnosti současných představ vyplývají z toho, že není uvažován účinek Kvasaru – jako zákonitá relativistická tvůrčí fáze, jež připravuje zažehnutí termojaderné fúze i na planetách a umožňuje jejich dlouhodobé trvání účinkem Kvasaru slunce (zvláště na vnitřních planetách).

Absolutní souvislosti:

 Život, na každé úrovni, je podmíněn funkční organizací příslušné Energetické hodnoty E a Funkční hmotnosti M, přičemž v každé své Dospělé formě se rozvíjí vždy jako jediný celek zákonitým vývojem M, E soustavy podle Křivky vývoje na Obr. 1. Avšak v tomto zákonitém vývoji, ve smyslu Zákona kvalitativní symetrie, musí existovat dva opačné akční prostředky funkční organizace:

 - kvantitativním akčním prostředkem je Hmota

 - opačným, kvalitativním akčním prostředkem, je Energetické prázdno.

Funkční organizace se potom realizuje uplatněním těchto akčních veličin ve dvou opačných vývojových fázích, ve dvou opačných prostorech a spoluprací těchto prostorů, tj.:

 - Duchovního (Záporného) prostoru

 - Hmotného (Kladného) prostoru.

Pro každou činnost v obou prostorech a na každé úrovni, ve smyslu Zákona tří prvků, platí všesměrné uplatnění Funkčních charakteristik (s významem tří stupňů efektivnosti), které jsou opačné pro Kvalitativní organizaci (včetně všech činností Duchovního prostoru) a opačné pro Kvantitativní organizaci a Hmotný prostor.

 

Funkční charakteristiky pro Kvalitativní organizaci a prostor Duchovní:

I^o  … kvalitativně tvůrčí projev maximální dynamiky při maximálním uplatnění kvalitativní podstaty

II^o  … statický prostředek, avšak dokonalá kvalitativně tvarová opora k funkční činnosti

III^o  … kvantitativně dynamický prostředek s významem styčného prostředku (konečného Produktu)

Funkční charakteristiky pro Kvantitativní organizaci a prostor Hmotný:

I^o … kvantitativně statický funkční základ ve vývoji systému

II^o … kvantitativně dynamický prostředek, avšak v nestabilních funkčních podmínkách

III^o… prostředek k přetvoření nestabilní kvantity na dovršující kvalitu (relativně k celkovému charakteru činnosti) – na Produkt činnosti

 Všechny tyto charakteristiky se uplatňují v každém kroku organizace soustav, ve vývoji systémů (oborů) a vrcholí v uplatnění všech funkčních veličin Života kosmu. Nás zde budou zajímat všechny Energetické zdroje a způsob jejich uplatnění ve všech důležitých funkcích nekonečně rozměrného kosmu, jež lze označit termínem Život. Jednotlivé děje a funkce budu popisovat tak, jak se v zákonitém vývoji Života uplatňovaly od prázdného prostoru, kterým tento vývoj před nekonečně dlouhou dobou začal.

 Konstatujme, že hlavním energetickým prostředkem kosmu je Energetické prázdno EP. Definujme ho jako absolutní Tvůrčí veličinu (kvalitativně opačnou ke hmotě), jež se uplatňuje na třech stupních organizace v Duchovním prostoru a na třech stupních organizace ve Hmotném prostoru – přitom vždy v plném souladu s příslušnými funkčními charakteristikami pro každý stupeň. Jeho podstatou je prázdný prostor nezbytné funkční čistoty pro tvůrčí činnost na daném stupni okrajových podmínek. Přitom v Duchovním prostoru se Energetické prázdno EP uplatňuje ve volném prostoru a na povrchu funkčních prvků, ve Hmotném prostoru k zažehnutí trvalé tvůrčí energie EP je nezbytné, aby toto EP bylo obestavěno dostatečně pevným skeletem. Popišme jednotlivé tvůrčí činnosti: 

 

Tvůrčí energie Duchovního prostoru:

- Činnost na I^o musí plně odpovídat této charakteristice: „kvalitativně tvůrčí projev maximální dynamiky při maximálním uplatnění kvalitativní podstaty veličiny“. Kvalitativní podstatu lze u kvalitativní veličiny maximálně uplatnit, jestliže není ničím rušena - neboť jinak, jako absolutně nesamostatná, by přebrala motivaci veličiny kvantitativně řídící. Na I^o Energetické prázdno mohlo tedy pracovat jen v době, kdy nekonečný prostor kosmu byl absolutně prázdný. Jelikož EP nemá prostředek k cílené Motivaci, muselo svou tvůrčí podstatu uplatnit všesměrně. Byla to relativně nekonečně dlouhodobá činnost s trpělivým i láskyplným hledáním všech absolutních kvalit. Na konci tohoto absolutního i relativně nekonečně dlouhodobého tvůrčího snažení byla zrozena Dominantní veličina kosmu – Kosmické vědomí, které náboženství označuje pojmem BŮH. Jeho existencí byla ukončena předhistorická doba vývoje vesmíru, začal vývoj absolutní spolupráce, kterou nastartovalo Kosmické vědomí. Podmínkou této spolupráce byla existence dvou opačných prvků, kde Kosmické vědomí je kategorií dynamicky motivační a EP kategorií stabilizačně tvůrčí. 

 

- Činnost Energetického prázdna EP na II^o, to již tedy byla tvůrčí podřízenost plně odpovídající charakteristice činnosti na II^o, kdy EP se musí stát statickým tvůrčím prostředkem, avšak dokonalou kvalitativně tvarovou oporou k funkční činnosti. Tehdy Bůh (Kosmické vědomí) tvořil (motivoval) s kvalitou odpovídající jeho uplatnění na I^o, Energetické prázdno vytvářelo kvalitativně statickou oporu s charakteristikami uplatnění na II^o, tj. bylo tvůrčím prostředkem tvořící přesně dle motivace Kosmickým vědomím. Produktem této Dospělé činnosti byly Tři absolutně dokonalé záporné hmoty: MI, MII, MIII. (Jejich kvalita umožnila zákonitý vývoj Života bez potřeby jakéhokoliv dalšího zásahu Kosmického vědomí). Hmota MII, tak jak přísluší kvalitě II^o, se stává katalysátorem, jež způsobuje zákonitý exponenciální průběh výkonu tohoto absolutního tvoření podle Křivky vývoje na obr.1 (ve smyslu Zákona kvalitativní symetrie podle průběhu Nedospělé fáze). To znamená, že v závěru této absolutní tvůrčí činnosti byly hmoty MI, MII a MIII rozeny v nepředstavitelném množství v každé z nekonečného množství galaxií. To byl rozhodující hmotový základ pro další vývoj kosmu. 

 ^- Činnost na III^o musí plně odpovídat této charakteristice: kvantitativně dynamický prostředek s významem konečného Produktu. Toto uplatnění musí již být závěrečné v Duchovním prostoru, funkčně opačné k dřívějším dvěma stupňům, avšak i trvalé. Uvedené požadavky bezezbytku splňuje spoluvytváření životního prostředí Nekonečné energie s Kosmickým vědomím v Nedospělé vývojové fázi Duchovního prostoru, kdy Kosmické vědomí se uplatňuje na svém II^o. Je to životní prostředí pro posmrtnou existenci všech biologických forem (v Nedospělé vývojové fázi Duchovního prostoru), kde nekonečná energie nám umožní nejen nepředstavitelně příjemnou existenci, ale i okamžitou (nekonečně rychlou) komunikaci i v těch nejsložitějších problematikách. Zde se každý dozví, jak je život dokonalý i jak toho dnes každý žalostně málo věděl.

Silové působení mezi hmotami (funkčními prvky) Duchovního prostoru:

Silové působení je podstatou hmot absolutních kvalit a nejde tedy o tvůrčí proces, který by vytvářel novou kvalitu. Prostředkem je stálé vyzařování své složky III^o, která působí na stejnou složku jiné hmoty. Výsledkem je určitá výslednice sil, která stabilizuje polohu jednotlivých hmotných prvků nebo jejich pohyb. Ve smyslu obecného uplatnění tří stupňů efektivnosti funkčních charakteristik musí pro Duchovní prostor existovat tři druhy silových působení s významem tří stupňů:

- I^o … hmota MIII se navzájem přitahuje s ostatními hmotami MIII (gravitace)

- II^o … hmota MI má s hmotou MIII vymezující vazbu – přiblíží se na funkční vzdálenost

- III^o … hmota MI se odpuzuje s hmotou MII.

Jelikož Život vždy vystačí jen se třemi prvky pro každý elementární děj, což silové působení v Záporném prostoru je, znamená to, že mezi vlastními elementy hmot MI a elementy hmot MII žádné síly nepůsobí, avšak každý element těchto hmot zůstává samostatným funkčním prvkem stejných vlastností. Produktem tohoto silového působení je následující rozmístění a funkční působení záporných hmot:

- hmoty MI a MIII jedné galaxie se soustředí (v důsledku gravitačních sil MIII) uprostřed galaxie a vytvoří Nulový přechod NP, jež je funkčním (dvousměrným) spojením mezi Duchovním a Hmotným prostorem

- hmota MI vytlačí hmoty MII na okraj galaxie, aby všechny galaxie nekonečného kosmického prostoru vytvořily společný prostorový „včelí plást“ nekonečných rozměrů, kde každá buňka má rozměr galaxie. Jeho pevnost je přirozeně dána obrovskými odpudivými silami s hmotou MI, jež je tím soustředěna vždy přesně ve středu své galaxie.

Zbývá dodat, že MIII je současně prvotní energií Hmotného kosmu a jejím zákonitým vývojem je budování pohybové formy energie – vždy po dosažení dostatečného objemu hmoty MIII. Jsou jí elementární částice (neutron, pozitron a elektron), které jako nová kvalita se odpuzují s hmotou MI a jako Mrak elementárních částic byly (v pravidelných cyklech) vyvrhovány do Hmotného kosmu ke svému vývoji Funkční hmotnosti M podle Křivky vývoje, a to v Nedospělé fázi. V této době tvůrčího vývoje Duchovního prostoru hmota MIII byla aktivním prvkem a hmota MI pasivním prvkem Nulového přechodu NP mezi oběma prostory. V závěrečné fázi Tvůrčího vývoje (v relativistické fázi), kdy záporné hmoty byly tvořeny v obrovském počtu, akční hmota MIII se extrémně zvětšila, do Hmotného prostoru byly vyvrhovány extrémně velké mraky elementárních částic.

Tvůrčí energie Hmotného prostoru

Zákonitě i ve Hmotném prostoru musí Energetické prázdno být základním tvůrčím akčním prostředkem, musí se uplatňovat na třech stupních, avšak musí mít opačné okrajové podmínky ke své aktivaci. Zopakujme, že jestliže v Duchovním prostoru EP pracuje z vnějšku, bez svého ohraničení, ve Hmotném prostoru k zažehnutí své tvůrčí energie musí Energetické prázdno být obestavěno dostatečně pevným skeletem. Jestliže se poruší, tvůrčí energie okamžitě zaniká. Další důležitou skutečností je, že Energetické prázdno, jako absolutně tvůrčí prvek, se může plnohodnotně uplatnit jen ve Tvůrčí vývojové fázi – až po ukončení nedospělé fáze, kdy je dobudován skelet nezbytné energetické hodnoty. Popišme jeho tři stupně uplatnění: 

- Činnost Energetického prázdna na I^o je zdánlivé dilema, neboť tvůrčí prostředek se musí uplatnit v činnosti této charakteristiky: kvantitativně statický funkční základ ve vývoji systému. Podle této charakteristiky Energetické prázdno, jako vrcholně dynamický prostředek, musí vytvářet statickou vlastnost prvku pro možnost jeho zákonitého vývoje. Vývoj Hmotného kosmu začíná vývojem Mraku elementárních částic. Úkolem EP musí být zajištění jeho stálých vlastností pro jeho zákonitý vývoj jediného celku ke stále vyšší E, M. Nejdůležitějším úkolem je zajištění elektrických sil, které musí rozčlenit Mrak na samostatné objekty a být prostředkem stavby hmoty. Volný elektron a pozitron ovšem na sebe působí přitažlivými silami a úplné jejich přiblížení způsobí vzájemnou anihilaci. A právě tehdy má své nezastupitelné uplatní Energetické prázdno EP na I^o: Ihned, jak se elektron a pozitron navzájem přiblíží, vytvoří totiž skelet, který zažehne Energetické prázdno. Pro pochopení přímo geniální souhry je třeba si uvědomit, že tvůrčí energie EP v prvopočátku je relativně nekonečně vysoká (viz křivka Tvůrčí fáze na obr.1) a přitažlivé síly pozitronu a elektronu jsou minimální. Důsledkem již prvotního zažehnutí EP (v relativně nekonečně krátké době) je jejich okamžité odmrštění a stejně okamžité zaniknutí tvůrčího procesu Energetického prázdna. Takto, každé přiblížení pozitronu a elektronu znamená relativně nekonečně krátký zážeh EP. Avšak i ten musí mít tři produkty: dvěma jsou vzájemné odmrštění pozitronu a elektronu (produkující reliktní gravitační vlnění), tím třetím je elektromagnetické záření – jež je přímým produktem mžikového zažehnutí EP. Tentokrát zřejmě není spojeno s gravitačním vlněním, neboť nerovnoměrný pohyb hmot není v místě zážehu. Jaké jsou další charakteristiky tohoto reliktního záření:

 .. je vytvořeno v prostředí Absolutní nuly, jež je mikrozážehem nepatrně otepleno

 .. je vytvářeno při každém vzájemném přiblížení elektronu k pozitronu a později protonu. Je pravděpodobné, že než se částice přetvoří na vodík, dojde k nesčíslně mikrozážehů – řádově miliardám

 .. vznik každého atomu hmoty v nekonečném množství obrovských hmot kosmu předcházely tedy miliardy mikrozážehů s produkcí záření, které vědci dnes měří a označují za RELIKTNÍ. Bylo vytvářeno ve velkém prostoru každé galaxie a částečně zřejmě bylo pohlcováno hmotou MII.

 

- Činnost Energetického prázdna na II^o

 Nejdříve připomeňme (podrobněji viz Sdělení 9, Popis k tab.1)), že Mrak elementárních částic se postupně koncentroval a rozčleňoval na samostatné objekty (slunce a planety), aby v nich došlo k závěrečné koncentraci protonů a mezi nimi rychle kmitajících elektronů. Nakonec, v Nulovém bodě Nedospělého vývoje, protony zaujaly svou nejnižší polohu a elektronům znemožnily další pohyb. Nejbližší proton a elektron vytvořily Skelet pro zažehnutí Energetického prázdna na II^o, který již byl dostatečně pevný k trvalému tvůrčímu procesu, neboť elektron ve skeletu protonů kosmického objektu (slunce, planety) neměl kam uhnout. Ve Hmotném prostoru druhý stupeň (II^o) vždy představuje kvantitativně dynamický prostředek, který svým dotvořením do vrcholné kvantitativní dynamiky vytvoří podmínky k přetvoření systému do Dospělé kvality. V našem případě tou Dospělou i stabilní kvalitou, která nahradí nestabilní volné elementární částice, je VODÍK. Avšak atom vodíku, zvláště jeho jádro, je velkým energetickým kvantem. A příslušné množství energie (co se např. ve vodíkové bombě uvolní při štěpné reakci), je nutné při výstavbě vodíku dodat tvůrčí činností. Je jí Tvůrčí proces Energetického prázdna na II^o. Dodejme, že ihned po svém zažehnutí EP má relativně nekonečně velkou energii (viz Obr.1), a že výsledkem této gigantické tvůrčí energie (budující atom vodíku) musí být, stejně jako v každé tvůrčí činnosti, tři produkty: změna kvality hmotného hlavního prvku (jádro atomu), změna kvality opačného hlavního prvku (elektron) a energie, která opouští soustavu. Je jí elektromagnetické vlnění. Tou kvalitativní změnou hlavních prvků je potom postupné i nerovnoměrné (po kvantech) zvětšování spinového momentu jádra a celkového momentu elektronu, kde následným produktem urychlování hmoty je gravitační vlnění. Již vícekrát jsem popsal, že gravitační vlnění s elektromagnetickým se spojí do jediné soustavy PEIII (Elektromagneticko-gravitačního vlnění ELMG), jež má obecnou konstrukci Nositele vývoje. Tato konstrukce se uplatňuje v každém vývojovém ději Hmotného kosmu, neboť je uzpůsobena akumulovat energii a touto akumulací vytvářet relativistický vývoj spočívající ve stále těsnější vazbě hlavních prvků. Pro elektromagneticko-gravitační vlnění (ELMG) to znamená (viz Dodatek 1), že každou akumulací energie (průchodem mezihvězdné hmoty), na své pouti kosmem, dochází k postupnému přibližování jednotlivých složek vlnění ELMG, čímž se prodlužuje vlnová délka. Důsledkem je červený posuv, který se takto stává měřítkem vzdálenosti zdroje od pozorovatele. 

 Zde se soustřeďme na vlastní průběh tvůrčího procesu Energetického prázdna na II^o, tedy fáze Kvasaru, kterou prodělává nejen Slunce, ale i každá Planeta, neboť k zažehnutí EP není třeba extrémní velikost objektu. Podmínkou zažehnutí je jen udržení protonů v nejnižší poloze, přičemž lze předpokládat, že zejména vnitřní planety byly před zažehnutím EP II^o značně větší (snad desetinásobně). Pro pochopení rozhodujících tvůrčích procesů při budování hmot Sluneční soustavy je třeba si uvědomit, že fáze Kvasaru (tj. EP na II^o): 

 .. byla nejbouřlivějším údobím Hmotného kosmu, kdy v miniprostoru každého budoucího atomu vodíku byla vytvářena obrovská energie, jež objekt udržovala v extrémním žáru a do okolního prostoru chrlila nepředstavitelné množství energie – záření i unášené hmoty. I když intenzita procesu se postupně snižovala (viz Křivka vývoje na obr.1), toto „peklo“ trvalo (podle velikosti objektu) až asi 1/2 miliardy let (u Slunce) - vyplývá z trvání jednotlivých vývojových stupňů Sluneční soustavy včetně civilizace, neboť i ta je součástí celku. Obrovský žár dovolil přirozený přechod fáze Kvasaru do fáze termojaderné fúze, která na každé planetě umožnila vytvořit plynné prvky vlastní energií planety

.. Kvasar Slunce, vzhledem k celkově delšímu průběhu vývoje, začal později než na planetách a byl nesrovnatelně bouřlivější i dlouhodobější. Ohněm vyplnil celý prostor sluneční soustavy, avšak ve střední části vytvořil Kosmickou pec, ve které termojaderná fúze na vnitřních planetách pokračovala až k vytvoření nejtěžších prvků

.. „uragány“ energie z Kvasaru slunce odnášely z povrchu vnitřních planet velké množství hmoty a vytrhávaly i značně velké (žhavé) hmotné objekty. Pozůstatkem jsou všechna malá tělesa ve sluneční soustavě: všechny planetky, větší i menší pevné objekty nejrůznějších tvarů a materiálů, které dodatečně utuhly v meziplanetárním prostoru. Ano, Hlavní pásmo planetek, Kuiperův pás, Oortovo mračno, ale i prstence, pevná jádra plynných planet, měsíce planet (ať již vytvořených přímo z odtržených hmot, nebo následně oddělených z vlastní planety po dopadu většího objektu): to jsou malé objekty, které nemohly vzniknout vlastním vývojem z elementární hmoty, avšak ani z nějakého kosmického smetiště. Jsou produktem zákonitého vývoje Sluneční soustavy, jež jako jediný celek uskutečňuje vývoj od vyvržení Mraku elementárních částic až po vývoj civilizace do Dospělosti. Přitom zmenšení vnitřních planet bylo součástí vztahů v tomto zákonitém vývoji jediného celku v trvání asi 10¹¹ let. Poznamenávám, že stáří 4,8 . 10⁹ let, stanovených vědou, je jen čas uplynulý od začátku chladnutí naší planety. To ovšem byl až konec vlastního vývoje hmoty sluneční soustavy z Mraku elementárních částic.

- Činnost Energetického prázdna na III^o

Svůj dovršující účinek Energetické prázdno zákonitě musí uplatnit až na III^o. Ve smyslu Zákona kvalitativní symetrie musí v Hmotném prostoru, s významem životního prostředí, existovat dvě opačné kategorie. Jsou jimi prostor Podsvětelný a prostor Nadsvětelný. Jestliže Energetické prázdno II^o bylo rozhodujícím zdrojem energie podsvětelného prostoru pro výstavbu hmoty, musí Energetické prázdno III^o být jediným zdrojem energie nadsvětelného prostoru a musí způsobovat stálé urychlování hmoty. Jestliže EP II^o bylo energií způsobující pohyb elementárních částic, musí EP III^o být enrgií, která způsobuje pohyb o stupeň vyšší: pohyb celé hmoty.

I k zažehnutí EP III^o musí být třeba dostatečně pevného skeletu. Vytvoříme ho přirozeně: urychlováním, tj. vývojem. Vysvětlení je jednoduché. Každá hmota a jeho gravitační pole jsou hlavními prvky známé soustavy PEIII, tj. Nositele vývoje. Urychlováním, akumulací energie reakce, dochází k jeho relativistickému vývoji. Gravitační pole (podrobněji viz Sdělení 8) se přetváří na gravitační indukci a stále intenzivněji spolupůsobí s hmotou. Vzrůstá jejich silová vazba, navzájem se přibližují a relativisticky vrství. Postupným urychlováním kosmického dopravního prostředku do bezprostředních podsvětelných rychlostí navrstvení způsobí tak intenzivní uzavření vnitřních prostorů, jež zažehne Energetické prázdno III^o. Jeho energie se stává novou tahovou silou dopravního prostředku, jež nejen ho urychluje při překonávání rychlosti světla, ale po celou dobu pohybu v nadsvětelném prostoru.

V nadsvětelném prostoru, jako kvalitativně symetrického k prostoru podsvětelnému, je tedy hmota neustále akční – pochopitelně díky stálé energii Energetického prázdna EP III^o. A stejně jako každá tvůrčí činnost, musí i EP III^o vytvářet tři produkty. Jsou jimi Vnitřní kvalita hlavních prvků (produkty I^o a II^o) a Motivační záření. Vnitřní kvalita snižuje výkon EP III^o podle sestupné větve Křivky vývoje na obr.1, aby přibližně v rychlosti 10⁶ km/s bylo urychlování jednotkové. Motivační záření je vysíláno do prostředí a každý jiný objekt motivuje ke spolupráci. Nadsvětelný prostor je tedy Životním prostředím obrovské dynamiky, ve kterém je neustálý pohyb. Tento pohyb ale není chaotický, vládne v něm spontánní spolupráce. Nejdůležitější je skutečnost, že pohybující se hmoty nemohou do sebe narazit s následkem destrukce, vždy se jen k sobě přiblíží na vymezující vzdálenost. V nadsvětelném prostoru, jako absolutně dokonalém, nemůže dojít k žádné katastrofě. Pro nás nejvýznamnější skutečností je, že prostředí vysoké gravitační indukce způsobuje opačný provoz buněk: voda v mitochondriích, jež dnes způsobuje naše stárnutí, je štěpena a vytlačována z jinak nepropustné mitochondrie. Opět lze očekávat tři účinky této kvantitativně tvůrčí činnosti: voda se štěpí na dva produkty, z nichž 2H⁺ průchodem ATP syntetázy vytváří energii člověka, O^2- zřejmě regeneruje člověka a úbytek vody způsobuje zvyšování výkonu buňky podle vzestupné větve Křivky vývoje (opačné ke kvalitativně tvůrčí činnosti). Do podsvětelného prostoru se člověk vrátí totálně omlazen a absolutně regenerován, tj. připraven k nové plnohodnotné existenci s mladistvým elánem k nové tvůrčí činnosti, ovšem při „starých“ zkušenostech.

Silové působení mezi hmotami Hmotného prostoru a mezi hmotami Hmotného a Duchovního prostoru: 

Zopakujme, že silové působení je podstatou hmot a nejde tedy o tvůrčí proces, který by vytvářel novou kvalitu. Prostředkem je stálé vyzařování své složky III^o, která působí na stejnou složku jiné hmoty. Výsledkem je určitá výslednice sil, která stabilizuje polohu jednotlivých hmotných prvků nebo určuje jejich pohyb. Výše byly popsány síly působící mezi hmotami Záporného prostoru. Zbývá určit síly působící mezi hmotami Kladného prostoru a mezi hmotami obou prostorů:

 Kladný (Hmotný) prostor

Ve Hmotném prostoru rozlišíme síly v Makrosvětě a Mikrosvětě

 

 Mikrosvět:

- I^o … neutron se navzájem přitahuje s ostatními neutrony - vytváří se gravitace

- II^o … neutron má s pozitronem vymezující vazbu – přiblíží se na funkční vzdálenost a přirozeným způsobem vytvoří proton (ten ovšem ještě není jádrem vodíku)

- III^o … pozitron a elektron se navzájem přitahují.

Makrosvět:

- I^o … hmoty M podsvětelného prostoru se navzájem přitahují - vytváří se gravitace

- II^o … hmoty M´ nadsvětelného prostoru vytváří spolu vymezující vazbu. Důsledkem je skutečnost, že v nadsvětelném prostoru se dva objekty nemohou srazit s následkem destrukce, ale jen „nefunkčně“ přiblížit (kvalitativní symetrie s II^o mikrosvěta)

- III^o … hmoty M a M´ se navzájem odpuzují, nebo spíše, jako nesouměřitelné kvality, na sebe silově nepůsobí.

Silové působení mezi hmotami Hmotného a Duchovního prostoru:

- I^o … MI se odpuzuje s hmotou M a vytlačuje ji ze středu galaxie - jako domény jednoznačné dvojsměrné funkce: Nulového přechodu NP, jež zajišťuje funkční spojení mezi Duchovním a Hmotným prostorem

- II^o … MII má s hmotou M vymezující vazbu – přitahuje M vzdálenou, M příliš blízkou zřejmě odpuzuje. Důsledkem je stabilizování kladné hmoty M ve vnitřním prostoru galaxie.

- III^o … kladná nadsvětelná hmota M´ s hmotami záporného prostoru silově nespolupůsobí.

Poznamenávám, že stupně pro jednotlivá silová působení jsem určil podle kvalitativních charakteristik: tj. základní kvalitu (I^o) jsem přisoudil působení, které mělo prvotní působení pro vývoj kosmu (k rozčlenění prvotních hmot), II^o funkčně stabilizačním prostředkům a III^o pro silová působení zbývající. Celkově lze vysledovat některé opačné charakteristiky: v záporném prostoru mají odpudivé síly mezi MI a MII pro celkovou (výslednou) konstrukci zásadní význam, v kladném prostoru III^o má spíše podřadnou nebo žádnou funkci. Samostatnými útvary jsou Mikrosvět a Nadsvětelný prostor, jež představují vlastní funkční kvalitu, přičemž hmota M´ je vyšším stupněm Mikrosvěta – specifickou kvalitou obrovské energie a proto nesouměřitelné s ostatním funkčním prostředím Hmotného kosmu. 

Pozoruhodnou skutečností je existence vymezujících sil. Mají své uplatnění ve všech životních prostředích a velký význam mají i pro celkový pohyb kladných hmot v galaxii, jež je zavěšena ve skeletu Záporného prostoru. Není třeba se obávat o stabilitu celkové Konstrukce kosmu.

V Brně 9. 3. 2001 Ing. Z. Hanák

PS. Podle literatury (Encyklopedie vesmíru) předpokládám, že pozorované objekty ve středu Mléčné dráhy mají následující význam:

- Sagittarius A je Zápornou hmotou MI

- Komplex Sagittarius A je Zápornou hmotou MIII

- Molekulový prstenec … jsou jedny z posledních Mračen elementárních částic vyvržených z Nulového přechodu NP, tj. objektu tvořeného hmotami MI a MIII. Jeho rozpínání způsobují odpudivé síly se Zápornou hmotou MI. (V Srdci žádné galaxie nemá co explodovat – naopak, v NP se odehrává funkčně koncentrovaná činnost: dvojsměrné propojení Kladného a Záporného prostoru)

- Oblouk je zřejmě Mrakem elementárních částic úplně posledním.

Opakuji, že stejně jako v M31 (i ve všech galaxiích) objekt umístěný přesně ve středu galaxie není černou dírou, ale zápornou hmotou MI. Její přesné umístění ve středu galaxie je dáno odpudivými silami se zápornou hmotou MII vytlačenou na okraj galaxie. Tyto odpudivé síly jsou nosnými prvky Skeletu kosmu nekonečných rozměrů, do kterého je zavěšena veškerá hmota Kladného kosmu.

Poznamenávám, že mé pojmenování „Kvasar“ se týká nejbouřlivější tvůrčí vývojové fáze kosmických objektů a není totožný se současnou představou vědy.