I pro nejjednodušší popis konstrukce života je třeba říci, že veličinou opačnou ke hmotě je tzv. energetické prázdno, které má zásadní význam ve vývoji hmotného (kladného) i duchovního (záporného) prostoru. Prázdno ve své podstatě něčeho, co vždy existovalo, nám naznačuje, že Život je podstatou kosmu. Ano, Život je nezadržitelný a dokonalý právě v největší jednoduchosti, kdy se absolutní možnosti života uplatňují nejhodnotněji. V jednoduchosti musíme hledat podstatu konstrukce života i jeho prvotního vývoje, přičemž pravdivá teorie musí vycházet z těchto skutečností:
- počátek vývoje života musel být před nekonečně dlouhou dobou, neboť jinak bychom vždy mohli spekulovat proč počátek nezačal dřív nebo později
- na počátku celý vesmír muselo vyplňovat jen prázdno, neboť vždy by mohla následovat otázka: kdo „stvořil“ právě to, co jsme zvolili za prvotní
- musí být vysvětlen stav naší existence v kontextu celkové organizace Života.
Ve smyslu těchto požadavků popíši konstrukci a vývoj života co nejjednodušeji, bez souvislostí a důkazů, které uvedu až v zasvěcenějších pojednáních:
1) Tedy na úplném počátku vývoje Života, před nekonečně dlouhou dobou, bylo v celém vesmíru jen prázdno. Zdůrazněme, že prázdno nebylo "nic", to neexistuje - prázdno je fyzikální veličinou zásadního významu, je tvůrčí energií a tvůrčím způsobem se uplatňuje nejen na úplném počátku. Je tedy kategorií, jež má schopnost tvořit, avšak k tvůrčí práci musí mít jednoznačnou motivaci. Ta na prvopočátku nebyla, a tak prázdno celý dlouhý čas (pro nás nekonečně dlouhý, a tím vysvětlující, proč vývoj Života nezačal dříve nebo později, ale právě před nekonečně dlouhou dobou) tvořilo bez motivace - tvořilo v nekonečné škále nejrůznějších kvalit, aby konečným produktem, jako výsledek stále kontaktnější spolupráce s rodící se kvalitou, bylo Kosmické vědomí. Toto prvotní vědomí kosmu se stalo novou kategorií, jež s energetickým prázdnem, jako kategorií opačnou, vytvořilo prvotní "manželský pár" ve kterém Kosmické vědomí bylo kategorií řídící, energetické prázdno bylo zdrojem energie pro další tvůrčí činnost. Od té doby se již ve vývoji Života vše realizovalo zákonitě a v reálném čase. V náboženství je Kosmické vědomí označováno dominantní osobností Života - Bohem. Zdůrazněme, že právem, neboť Kosmické vědomí je ústřední veličinou, osobností Života, bez které by vlastní vývoj vesmíru vůbec nemohl "nastartovat", neboť v této fázi svou motivací energetického prázdna Bůh rodícím se produktům vtiskl takovou kvalitu, aby další vývoj se mohl uskutečňovat bez jeho dalšího zásahu - neboť jen nedokonalé musí být stále opravováno a upravováno.
2) Kosmické vědomí je energetický třpyt vyplňující vesmír nekonečných rozměrů, je tedy dominantní osobností Života s významem prvotního hýbatele, je nekonečnou energií pro život v záporném prostoru. Jeho motivací rodilo energetické prázdno 3 hmoty různého poslání: hmota MI je zářivým bodem uprostřed každé galaxie, hmota MII tvoří nekonečně rozměrný "prostorový plást" (obdoba včelího plástu), kde jedna buňka má rozměr okraje galaxie. Hmota MIII s hmotou MI vytvořila funkční celek, Nulový přechod NP dvou funkcí. První je vyvrhování hmoty MIII přetvořené na elementární částice v pravidelných intervalech - jako mrak elementárních částic, který již má kvalitu Kladného prostoru. Druhou funkci Nulového přechodu popíši později. Ještě poznamenejme, že vše, co v hmotném prostoru dnes existuje bylo vytvořeno zákonitým vývojem z elementárních částic prvotních mraků – neustálým vývojem kvality jediného hmotného základu.
3) V každé galaxii byl vyvržený mrak elementárních částic hmotou nové kvality, která funkčně již nijak nespolupůsobí s kvalitami duchovního (záporného) prostoru (existují jen síly stabilizující pohyb kladné hmoty pro každou galaxii zvlášť v naprosto statickém prostorovém plástu nekonečných rozměrů - jako skelet záporného prostoru). Vlastní kladná hmota je tedy funkčně samostatným celkem (nazvěme ho kladným resp. hmotným prostorem), avšak i systémem, který má veškeré vybavení k samostatnému vývoji - na třech stupních efektivnosti kvality, možností a poslání:
- Na Io došlo k postupné koncentraci a členění elementární hmoty na samostatné objekty Sluneční soustavy zákonitého vývoje, ve kterém nejbouřlivější fází bylo údobí Kvasaru - zrod vodíku prvotní tvůrčí prací energetického prázdna v kladném prostoru. Konečným stavem vývoje Io byla chladnoucí životodárná planeta a Slunce - jako kvality nezbytné pro zrod biologického života.
- Na IIo z materiálů vytvořených ve vývoji na prvním stupni byly zrozeny nejjednodušší biologické organismy a ty ve stále se měnících podmínkách povrchu planety se rozvíjely do nových i vyšších forem - aby lidoopy vývoj života hmotného (kladného), prostoru dozrál k započetí vývoje na třetím stupni.
- Vývoj na IIIo je vývojem myšlení na stále vyšší kvalitativní úrovni. Započal rozvíjením mozku lidoopů, aby na konci tohoto vývoje byly postupně budovány stále vyšší kvality myšlení jediného společenství - civilizace. Přitom nás, to jest všechny současné generace, život si vyvolil za ty, kteří mají tento grandiózní vývoj dotvořit do absolutních kvalit - do úrovní, kde "vládne" kosmická organizovanost, jež nepřipouští jakoukoliv současnou nízkost, bezpráví a bezohlednost samozvaných. Buďme hodni tohoto poslání! Svůj zápas s vlastní hloupostí a nevědomostí bojujme tak, abychom se nikdy nemuseli stydět - tím méně si vůbec připustit, že ho můžeme prohrát.
4) Na každém stupni, ve hmotném (kladném) i v duchovním (záporném) prostoru, byl vývoj podmíněn existencí spolupracujících a kvalitativně opačných (kvalitativně symetrických) kategorií. V kladném prostoru se každá činnost uskutečňuje prací. Jestliže tato práce se realizuje uvnitř mezi spolupracujícími kategoriemi, je soustava kosmicky dospělá - má obrovský výkon a absolutní (pro nás nepředstavitelné) možnosti. Veškerý vývoj konstrukce života se uskutečňoval jen těmito systémy, kosmicky dospělé systémy jsou i nutným prostředkem pro trvalou existenci civilizace. Jestliže je nevybudujeme včas, naši civilizaci postihne totální kolaps. To proto, že práce uskutečňující se ve vnějším pracovním prostoru je nedospělá, nemá výkon nutný k trvalé existenci civilizace.
V hmotném kosmu vždy se nejdříve uskutečňoval vývoj kvantitativní, budování hmotného skeletu a teprve potom byla budována "vnitřní kvalita" tohoto skeletu. V tomto smyslu naše civilizace až dosud budovala kvantitativní skelet a dospěla do fáze, kdy co nejdříve musí začít budovat tzv. Kosmicky dospělé systémy, a to jak ve výrobě a společenské organizaci, tak v našem myšlení.
5) Duchovní (záporný) prostor je ke hmotnému (kladnému) kvalitou kvalitativně symetrickou. Proto svůj vývoj započal vývojem absolutní kvality a teprve potom byl vybavován kvantitou. Jsou jí konečné, tj. nejvyšší produkty kladného kosmu: Duševní energie (Duše) všech biologicky živých forem. Duše se buduje po celou existenci biologického jedince (člověka, zvířete, rostlin) a je jeho duchovní formou s kvalitou nezbytnou pro nekonečnou existenci v duchovním (záporném) prostoru, pro kterou Kosmické vědomí je nekonečně energeticky účinným životním prostředím - třpytem, jež ve své náruči hýčká své děti a umožňuje jim duchovní existenci nekonečné rozmanitosti a krásy ( opačná funkce Kosmického vědomí k dřívější činnosti tvůrčí - motivaci energetického prázdna).
6) Duše po úmrtí člověka je jen prvotní kvalitou, neboť je záznamem všech našich činností, které ne vždy byly čisté. A aby v duchovním (záporném) prostoru (náboženský termín Nebe) naše existence mohla být dokonalá (neboť trvá nekonečně dlouho při možnosti nekonečně rychlé komunikace mezi jedinci a každá "špína" současná by nám ji velmi rychle znechutila) existuje druhá funkce Nulového přechodu (náboženský termín Očistec). Je jím energetické pole (podstata viz další kapitoly), zaplňující tunel ve hmotě MIII. Duše člověka v tomto poli si uvědomí své činy se všemi následky, které v hmotné existenci měly. Organizace Nulového přechodu způsobí, že naše hodnotné činy nám působí radost, každé zlo, které jsme ve své hmotné existenci způsobili, nám činí odpovídající bolest s očistným působením. Tuto bolest nám činí naše procítění se do bolesti všech, kterým jsme svým zlým činem ublížili. Jestliže někdo vraždil, prožívá bolest matky i všech blízkých zavražděného. Mnoho lidí dělá ze sebe hrdiny. Poznamenávám, že každé „hrdinství“ člověka je úsměvné. Teprve Život svým Nulovým přechodem (Očistcem) zhodnotí naše činy a dá nám pocítit jak jsme se mýlili.
Prostor Nulového přechodu je tedy místem naší totální očisty - aby do duchovního prostoru pronikla jen absolutně čistá Duše. Pro někoho je očista spíše blaženost a poděkování za hodnotně prožitou hmotnou existenci, pro některé znamená bolestné prožitky, jež odbourávají naše "bláto" z hmotné existence. Tímto konstatováním nechci nikoho strašit. Jsem přesvědčen, že malé prohřešky se snadno převáží našimi dobrými činy a naše očista nebude nijak hrůzostrašná. Pro velké hříšníky mám ovšem ještě následující sdělení: Duše bez kladné hmoty jen těžce odbourává své prohřešky - utrpení za činy, které většinou bez rozmyslu pácháme, bude v Nulovém přechodu dlouhodobé. Věřte, že odčinit svou vinu je mnohem snazší v naší současné existenci. Přitom není na vybranou. Duše je nezničitelná a i kdekoliv v kladném prostoru je její existence rovněž BOLESTNÁ. Nezbývá než podstoupit očistnou kůru v Nulovém přechodu - postupně, s opakovaným návratem do silového pole absolutní pravdy a spravedlnosti,i když pobyt pro někoho bude až nesnesitelný. Dodejme, že v náboženství má tato očista název Poslední soud.
7) Kvalitativně symetrickou podstatu k očistě Duše má Kosmická zkouška dospělosti. Budování nové kvality našeho myšlení a cítění (budování vyšší kvality naší Duše) v procesu přestavby naší společnosti na Kosmicky dospělou. Naše pravdivé zapojení do tohoto procesu je pro každého velkou příležitostí: tvořivou prací budovat svou novou kvalitu, která nás dnes obohatí o nové, snad i absolutní prožitky a později, „v očistci“ nám přinejmenším zmírní bolest, kterou za dřívější činy kdo zasluhuje. Konstatuji, že výše vyslovené nejsou výmysly, ale má přísně kvalitativně vědecký podklad. Očista je dějem, který se uskutečňuje v záporném čase záporného prostoru, přičemž v kladném i záporném prostoru existují děje uskutečňující se v čase kladném a v čase záporném - jako důsledek obecného uplatnění Zákona kvalitativní symetrie.
Shrňme podstatné. Život je jediný komplex naprosto zákonitých dějů. Na začátku to byl vývoj duchovního (záporného) prostoru, vyvržením mraku elementárních částic duchovní prostor zasel život do prostoru hmotného (kladného). Ten se samostatně i zákonitě vyvíjel, aby nakonec svůj produkt, Duše všech biologicky živých jedinců, vrátil do duchovního (záporného) prostoru k trvalé existenci v absolutních kvalitách. Výše uvedené bylo tím nejjednodušším pohledem do organizace Života. Dovolte mi ještě se vrátit k naší hmotné existenci. Vývoj kladného kosmu začal vyvržením mraku elementárních částic a jako Sluneční soustava se vyvíjel až do současných dnů. Ano, byl to grandiosní vývoj hmoty a často bolestný vývoj všeho biologicky živého. Je až neuvěřitelné, že vývoj trvající věky současností dospěl do fáze, kdy vše, co postupně objevovaly všechny generace, od pračlověka až do současných dnů, MY dnes můžeme zúročit realizací kvalitativního skoku do KOSMICKÝCH ÚROVNÍ. Je neuvěřitelné, že právě nám byla dána možnost zastavit nadvládu nízké organizace, jež je příčinou všech našich nízkostí, všeho protivenství a utrpení člověka a budováním kosmických systémů vytvořit podmínky pro rozvíjení nejlepších vlastností člověka. Buďme vděčni Životu za tento dar a splňme, co nám Život předurčil realizovat - věřte, nebudeme litovat. Život se nám bohatě odmění: takovými možnostmi, které si vůbec neumí představit ani ten největší fantasta - možností cyklického omlazování a stálé tvůrčí pohody v přirozených kvalitách absolutní existence. Nebo myslíte, že již nebudeme umět žít v prostředí, pro které stálé pře politiků, tunelování na všech úrovních a ve všech profesích se stane absurdní? Následky nechci domýšlet.
X.1998 Ing.Zdeněk Hanák
Případné připomínky a dotazy prosím zasílejte na tuto adresu Ing. Zdeněk Hanák