SDĚLENÍ 4

Ve Sdělení 2 jsem na příkladě oboru motorů ukázal, že vývojem civilizace bylo odbourávání převodních prvků p a přibližování pracovního prostoru PP ke konečnému produktu KP, přičemž nebylo možné dosáhnout toho, aby PP bylo možné vložit do nitra produktu a tím KP budovat zevnitř. Budování produktu KP z vnějšku bylo příčinou omezených funkčních možností a výkonů těchto nedospělých soustav, které proto civilizaci mohou sloužit jen po omezenou dobu, v údobí učební fáze.

Pochopitelně podstatou kosmické organizace musí být budování produktu zevnitř, prací ve vnitřním pracovním prostoru PP´ . Ten je ovšem třeba nejdříve vybudovat a proto v každé kosmické činnosti musíme rozlišit:

- vývojovou fázi nedospělou, ve které se buduje skelet pro vytvoření vnitřního pracovního prostoru PP´(nazývejme ho Nositelem vývoje)

- vývojovou fázi DOSPĚLOU, ve které se ve vnitřním pracovním prostoru PP´, tj. uvnitř kvantitativního skeletu Nositele, tvůrčí prací vytváří akční energie a vnitřní kvalita.

Existence dvou opačných vývojových fází je důsledkem obecného uplatnění zákona kvalitativní symetrie (viz sdělení 3), podle kterého ve vývoji kosmu musí opět existovat dvě opačné kategorie opačných vlastností:

- prostor hmotný, ve kterém vývoj vždy začíná fází Nedospělou – jako nezbytná příprava pro údobí tvůrčí

- prostor duchovní, ve kterém je všechno opačné – vývoj začíná fází tvůrčí, budováním kvalitativního skeletu a teprve potom nastává fáze nedospělá, jejíž podstatou je zaplňování vnitřního prostoru kvalitativního skeletu kvantitativní energií.

Dovolte, abych tyto prosté skutečnosti nezatemňoval vztahy ve složitých příkladech, ale naopak je ještě přiblížil na jednoduchých schématech - s pouhým naznačením jednoduchého vývojového děje. Sledujme obr. 4 a 5, kde jsou jednotlivé činnosti, s významem samostatných vývojových fází, schematizovány:

Rozlišíme fázi učební (činnost nedospělou) a fázi tvůrčí (činnost dospělou) s významem kvalitativně opačných (symetrických) vývojových fází v jediném ději, resp. činností organizovaných v kvalitativně symetrických kategoriích organizace:

Činnost nedospělá, fáze učební

Podstatou je kosmická činnost, která svůj konečný produkt KP buduje podle principu akce a reakce, přičemž energie akce je okamžitě upotřebitelným KP a energie reakce se vnáší do Nositele vývoje a buduje jeho kvantitativní skelet. Na počátku vývoje (V = O) má Nositel energetickou hodnotu E = 1. Provozem kosmické soustavy je veškerá energie reakce ukládána do Nositele, čímž se zvětšuje jeho E. Nejdříve pomalu, ovšem každý energetický impuls akumulovaný v Nositeli buduje komplexnější skelet, který umožňuje zvyšovat výkon celé soustavy. Důsledkem je vyšší energie KP, vyšší množství energie akumulované v Nositeli a tím i vyšší přírůstek jeho energie dE v každém provozním cyklu. Zdůrazněme, že Energetická hodnota Nositele je zvyšována akumulací energie reakce, ovšem ta se v Nositeli zúročí trojím způsobem:

.. stupněm dostavění skeletu

.. kvalitou hmoty skeletu

.. operační rychlostí vývoje energie ve skeletu.

Proto ke konci učebního vývoje Nositel, a tím i celá kosmická soustava, rychle zvyšuje svou funkční energii E a takto, přirozeně, realizuje závěrečnou, exponenciální (relativistickou) část učebního vývoje, která ve své energetické náročnosti je pro kvantitativní činnost (veškerá současná) naprosto nedostupná. Skelet Nositele je dostavěn, až má energii nezbytnou k započetí tvůrčího vývoje. Než uvedu jednoduchý příklad, ještě dodejme, že vlastnosti skeletu, dané jeho stupněm dostavění, funkční kvalitou hmoty skeletu a operační rychlostí, vystihuje souhrnný název funkční hmotnost M, která je určující pro množství tvůrčí energie E soustavy. A jelikož hodnocení soustavy křivkou vývoje je poměrové, tj. násobkem vlastností počáteční (klidové) soustavy, je E = M platné pro celou křivku vývoje.

Příklad: Urychlování hmoty (velmi zjednodušeně)

Urychlující se soustavou je kosmický dopravní prostředek s kosmickým motorem (např. impulsním motorem, který později popíši), Nositelem vývoje je veškerá hmota dopravního prostředku ve své vazbě se silovým polem. Energie motoru se přetváří na elektrickou energii k volnému použití (energie akce) a na tahové impulsy (energie reakce), které kosmický dopravní prostředek urychlují – s významem zvyšování kvalitativní úrovně soustavy. Přímým důsledkem akumulace energie reakce (tj. urychlování) je zvyšování energetické hodnoty E hmoty, a to „vrstvením“ hmoty za současného přetváření statického gravitačního pole na pohybovou formu, kterou jsem nazval gravitační indukcí. Hmota svou stále pevnější vazbou se svým dynamickým gravitačním polem (gravitační indukcí) buduje kvantitativní skelet stále vyšší funkční energie E, která v bezprostředních podsvětelných rychlostech (dosažením Nulového bodu) umožní zažehnutí tvůrčí energie energetického prázdna uvnitř skeletu, jež je energetickým zdrojem pro urychlování soustavy v nadsvětelných rychlostech. To je ovšem již organizace kosmicky dospělá.

Nositel přestává být pasivním akumulátorem energie reakce, přičemž tuto zásadní funkční změnu způsobilo dostavění kvantitativního skeletu Nositele – tj. dosažení energetické hodnoty E skeletu, příslušející Nulovému bodu NB. Energie E, příslušející NB, je nejmenší možnou funkční energií E, která umí s takovou vehemencí obklopit „prázdno“, aby se stalo prázdnem energetickým – prázdnem tvůrčím s určitou tvůrčí energií E´. Jak ukazuje obr. 5a, je E´ ihned po jeho zažehnutí relativně nekonečně vysoké, neboť energetické prázdno bylo uvnitř kvantitativního skeletu funkčně naprosto čisté. Avšak již první tvůrčí činnost vytváří vnitřní kvalitu uvnitř skeletu Nositele, která způsobuje postupné zmenšování E´- nejdříve rychle, později stále pomaleji, aby tvůrčí energií E´ blízké 1 vývoj tvůrčí fáze prakticky ustal. Jen ještě poznamenejme, že zatímco v činnosti nedospělé je prostředkem ke zvyšování výkonu soustavy hmota, v činnosti dospělé je jím energetické prázdno (podstata kvalitativní symetrie), aby hmota tvůrčí energii E´snižovala.

Příklad: Urychlování hmoty v nadsvětelných rychlostech

Po dosažení nulového bodu tedy již hmotu (s významem Nositele) není třeba urychlovat energií reakce (motoru). Hmota se stává energeticky aktivní, a to zažehnutím tvůrčí energie energetického prázdna uvnitř skeletu. Tato energie je nejdříve obrovská, relativně nekonečná a kosmický dopravní prostředek urychluje obrovským zrychlením do nadsvětelných rychlostí. Postupně, budováním vnitřní kvality hmoty, se zrychlení stále více zmenšuje, aby v rychlostech 10⁶ km/s se vytvořilo stabilní prostředí, které pro člověka znamená kvalitativně symetrické (opačné) životní prostředí k současnému. Zdůrazněme, že v hmotném kosmu není možné dosáhnout nekonečně vysoké energie, neboť ta je ve smyslu zákona kvalitativní symetrie vyhrazena Duchovnímu prostoru, kde se veškerá činnost realizuje jen v prostředí nekonečné energie.

Duchovní prostor je prakticky totožný s prostorem hmotným, jen jiné hmotné a energetické podstaty. Proto oba prostory se navzájem nevnímají a ani v nejmenším se funkčně neruší. Neexistuje tedy metoda, kterou bychom mohli cokoliv z duchovního prostoru pozorovat. Můžeme ho ovšem studovat a to využitím zákona kvalitativní symetrie, podle kterého organizace duchovního prostoru musí být, zjednodušeně řečeno, kvalitativně opačná. Opačných charakteristik je velké množství, zde se soustřeďme na nejpodstatnější: viz obr. 4b, 5b.

První opačnou charakteristikou je skutečnost, že vývoj v duchovním prostoru začíná fází tvůrčí, přitom vzestupnou větví, která v hmotném prostoru určuje vývojový děj v učební fázi. Opačná (kvalitativně symetrická) organizace je podmíněna existencí dominantní veličiny Života: Kosmického vědomí (náboženský termín Bůh), jež je homogenní energií vyplňující celý nekonečný kosmický prostor a motivující energetické prázdno k tvůrčí činnosti přímo – bez potřeby vytvořit obepínající skelet nutný v hmotném prostoru (opět opačné charakteristiky). Podstatou tvůrčí fáze duchovního prostoru je budování tří hmot dokonalé kvality (nazvěme je MI, MII, MIII), jež budují kvalitativní skelet duchovního prostoru (hmoty MI, MII) a tzv. Nulový přechod NP (hmoty MI, MIII), ve kterém hmota dynamická MIII se přetváří na elementární částice, jež ve funkčních cyklech (v důsledku odpudivých sil s MI) jsou vyvrhovány do hmotného prostoru a jako mrak i hmotný základ realizují zákonitý vývoj tohoto prostoru v samostatných celcích – v Slunečních soustavách. Jestliže podstatou vývoje hmotného prostoru je stálé budování nové kvality z prvotní hmoty (tj. mraků elementárních částic), podstatou duchovního prostoru v jeho tvůrčí fázi je kvantitativní rozmnožování tří dokonalých stavebních kvalit. A k této kvalitativní symetrické charakteristice obou prostorů ještě připojme jeden, který vysvětlí, proč tvůrčí vývoj duchovního prostoru zvětšuje svou tvůrčí energii podle vzestupné větve křivky vývoje. Energetické prázdno se na povrchu hmoty MII stává účinnější. Důsledkem je exponenciální průběh vývoje, přičemž exponenciálně se nezvětšuje jen množství hmoty duchovního prostoru, ale i narůstá objem mraků elementárních částic, vyvrhovaných do hmotného prostoru. Zde jen dodejme, že do našeho prostoru bylo vyvrhováno obrovské množství energie, přitom v době, kdy již nebyly podmínky k pravdivému vývoji a došlo k vzájemnému vybití energie elektronů a pozitronů. To byly největší „ohňostroje“ kosmu, které již zanikly a my je dnes se značným zpožděním pozorujeme.

Opět ve smyslu kvalitativní symetrie s učební fází v hmotném prostoru musí nedospělá činnost duchovního prostoru mít následující charakteristiky:

- musí pracovat jako jediná soustava pro základní vývojový komplex Života – tj. galaxii. Vývoj musí začít nekonečně vysokou funkční energií E a postupně se snižovat

- činnost musí být taková, aby postup snižování E byl podle průběhu sestupné větve a končil až v nekonečnu.

Stejně zásadní informace nám poskytne kvalitativní symetrie s dospělou vývojovou fází duchovního prostoru i s tvůrčí fází systémů hmotného prostoru. Vyslovme opět jen nejdůležitější kvalitativně symetrické charakteristiky nedospělého vývoje duchovního prostoru:

- nesmí být realizován žádný tvůrčí zrod

- musí být vytvářeno společné vědomí, a to jako pravdivá výslednice vědomí budovaného v hmotném kosmu

- duchovní prostor musí být vyplněn nekonečně účinnou energií, která nemá žádné tvůrčí (motivační) poslání – je jen pasivní energií, životním prostředím nekonečně vysoké energie, dovolující okamžitou komunikaci mezi jedinci (Dušemi), jež chtějí komunikovat. Ve smyslu těchto určujících podmínek si vytvářejme prvotní představu vývoje duchovního prostoru, přičemž zatím nepátrejme po poslání vývoje hmotného prostoru a jen konstatujme, že každý biologický jedinec, už od jednoduchých forem, má svou Duši, která po jeho úmrtí odchází do duchovního prostoru s významem společného domu pro všechny biologicky živé formy jedné galaxie.

Podle výše uvedeného první životní formy kdekoliv v hmotném prostoru jedné galaxie po svém úmrtí přecházejí jako duchovní energie (Duše s významem kvalitativního záznamu života biologicky živého jedince) do duchovního prostoru, ve kterém svou pouhou přítomností zastavily proces plození (tvoření) hmot MI, MII, MIII. Byla ukončena tvůrčí fáze duchovního prostoru a započala jeho vývojová fáze učební, jejímž posláním je vytvoření pravdivého vědomí biologického života. Na počátku nedospělé fáze bylo toto vědomí v duchovním prostoru nulové a ryze přírodní vědomí prvotních forem života představovalo obrovskou funkční hodnotu. Jejich příchod do duchovního prostoru znamenal nekonečně vysoký funkční počin v budování Biologického vědomí – duchovní prostor pracoval s nekonečně vysokou energií E. Příchod dalších biologických jedinců, vč. vyšších životních forem, nemohl již přinést tak velké množství zásadně nových informací, proto E duchovního prostoru se snižovala nejdříve skokem, později stále pomaleji, aby generace pozdější dotvářely stále jemnější nuance v budovaném Biologickém vědomí. Důsledkem je vývoj E podle sestupné větve, jejíž vývoj není nikdy ukončen. I za nekonečnou dobu budou moci biologické formy, které za tak dlouho budou teprve žít a zemřou, mohou přispět svým tvůrčím počinem – tedy tvůrčím v hmotném prostoru, který až po své smrti uplatní při budování Biologického vědomí duchovního prostoru jedné galaxie. Dodávám, že se těším, až i já projdu do tohoto prostoru a budu moci v nekonečně krátkém čase, při pro nás nepředstavitelně krásných pocitech, se dozvídat informace mnohem přesnější a obsáhlejší o všech zákonitostech a krásách, které jsou nám dnes nedostupné a já se Vám velmi pracně snažím osvětlit jen ty nejzákladnější z nich. O něco více vysvětlím v dalších sděleních – zejména o podmínkách vstupu do duchovního prostoru. Zde si již jen zopakujme a dotvořme prvotní představu vývoje života podle schématu na obr. 6b.

I když jsem dosud nevysvětlil, proč galaxie je základní organizační jednotkou Života kosmu, jež je vybaven ke všem úkonům až do vývoje k nejvyšším kvalitám, nastiňme nejjednodušší skutečnosti ve vývoji jednoho kosmického domu, tj. galaxie, podle schématu na obr. 6b. Začněme v době, kdy celý nekonečný prostor kosmu vyplňoval jen prvotní „manželský pár“: Kosmické vědomí (Bůh) a Energetické prázdno (v roli rodící Matky).

Nejdříve nastal tvůrčí vývoj podle vzestupné větve, kdy byla rozena hmota MI, MII a MIII, kde MI a MII vytvořily kvalitativní skelet duchovního prostoru a hmoty MI, MIII Nulový přechod NP s významem funkčního propojení mezi duchovním a hmotným prostorem (viz obr. 6a).

V tvůrčí fázi dynamická hmota MIII duchovního prostoru přicházela do NP, stala se I^o hmoty hmotného prostoru a přetvořila se na hmotu II^o, jež jako mrak elementárních částic byl vyvržen a realizoval svůj zákonitý vývoj koncentrace a rozčlenění hmoty na prvotní objekty – Slunce a planety. Každý objekt nejdříve realizoval svůj vývoj nedospělý a později tvůrčí, aby jen u planety na třetí oběžné dráze, avšak u každého mraku ( v každé Sluneční soustavě), se vytvořily podmínky pro zrod a vývoj biologického života. Vývoj biologického života je zákonitý a vrcholí v budování vědomí hmotného prostoru.

Důležitá je ovšem existence každého biologického jedince, který svým životem buduje své vědomí v podobě Duše, která po jeho úmrtí odchází do duchovního prostoru. Úmrtím se Duše stává energií hmotného prostoru, která příchodem k Nulovému přechodu se stává energií I^o duchovního prostoru. Aby však do něho mohla proniknout, musí projít Nulovým přechodem a v něm se přetvořit na energii II^o (DP). Teprve svým přetvořením (očistěním) získává Duše právo nekonečné existence v duchovním prostoru (jež je nekonečně krásná) a spolupodílet se na budování biologického vědomí duchovního prostoru. Vývoj života započal v duchovním prostoru před nekonečně dávnými věky, v hmotném prostoru uskutečňuje svůj vývoj hmotného vědomí, aby jedinci tohoto vědomí postupně přecházeli do prostoru duchovního a zde prožívali svou nekonečnou i nekonečně krásnou existenci – při současném budování společného a tedy jediného Biologického vědomí duchovního prostoru jediné galaxie.

Dodejme, že ti, kteří se protiví zákonům života a jeho okamžitým potřebám, mají přechod i dosti ztížen a snad i zamezen – pochopitelně s velmi bolestnými důsledky.

To byl náznak uplatnění kvalitativní symetrie v základních funkčních dějích Života i náznak kosmické metody myšlení – metody III^o, zatímco metoda experimentálního hledání je metodou II^o a středověké náboženství metodou I^o – v poznávání konstrukce Života.

X.1998    Ing. Hanák

Případné připomínky a dotazy prosím zasílejte na tuto adresu Ing. Hanák