Život je dokonalý a má prostředky nejen pro až neuvěřitelně bohatý život neomezeně početné civilizace, ale i prostředky pro objevení všech jeho tajů. Pokusím se informace sdělovat co nejjednodušeji a v takové návaznosti, abyste si co nejdříve mohli vytvořit nadhled nad veškerou současnou problematikou. Jako první si přibližme podstatu současné organizace – tedy organizace kvantitativní (planetární).
Smyslem každé naší činnosti je vytvoření PRODUKTU, který má uspokojit naše naléhavé nebo jiné potřeby. Víte, že každý proces vyžaduje mnoho práce, avšak tato práce získá smysl až tehdy, je-li završena vytvořením konečného produktu KP s významem funkčně upotřebitelného systému nezbytné životnosti. Tento produkt nemá zásadní význam jen v tržním hospodářství, ale i pro absolutní hodnocení každé naší činnosti.
Lze prokázat, že všechny současné metody, společenské i výrobní systémy, realizují své produkty podle jednoho ze tří řešení schematizovaných na obr. 2. Jsou to: řešení přímkové (řešení I°) , řešení rovinné (řešení II°) a řešení prostorové (řešení III°). Nezbytnými prvky všech řešení je pracovní prostor PP (koná se v něm prvotní práce) a vlastní konečný produkt KP, pro který celou činnost realizujeme. V řešeních I° a II° prvotní práci musíme, abychom vytvořili produkt, ještě upravit převodními prvky p. Uveďme příklady:
a) Řešení přímkové (I°) je řešením nejprimitivnějším a vyznačuje se tím, že k vytvoření konečného produktu KP je třeba produkt prvotní práce v pracovním prostoru PP přetvořit nejméně dvěma převodními prvky p. Na obr. 2a je vykresleno obecné schéma řešení I° a jako příklad spalovací motor. Prvotní prací je exploze plynné směsi, tlak hořících plynů (prvotní produkt) se pístem (převodní prvek p1) převede na posun v přímce, který ojnice (převodní prvek p2) převede na otáčivý pohyb zalomené hřídele ve spojení se setrvačníkem, který KP (kroutící moment) dodá jeho nezbytnou energetickou stálost, jež každý KP musí mít.
Co je podstatné pro obecné úvahy, které kvalitativní metoda myšlení dovoluje uplatnit v nesčetných analogiích (např. pro společenskou organizaci):
.. převodní prvky (zvláště píst) musí být maximálně odlehčené, musí co nejméně uplatnit svou hmotnou podstatu – nejlépe by bylo být nehmotnými a uplatňovat se jen svým povrchem, pevností při absolutním zachování tvaru (píst a ojnice jsou ovšem alespoň funkčními prvky, dá se říct, že mají svou „identitu“, zatímco palivo v PP je jen expandující masou)
.. řešení I° nedovoluje přiblížení PP ke KP větší než připouští nezbytná délka ojnice p2
.. nitro působiště KP je funkčně nevyužitelné.
Poznámky jsou jen zdánlivě nepodstatné, neboť každá charakteristika prvku má obecnou platnost a jí je možné dotvořit představy v jiných oborech.
b) Řešení rovinné (II°) má vyšší kvalitativní úroveň a to v důsledku odbourání jednoho převodního prvku – viz obr. 2a. Příkladem je vodní kolo, jehož jediným převodním prvkem p1 jsou lopatky. Prvotní prací je proud vody v pracovním prostoru PP (mezi dnem koryta a vodním kolem), jehož energii lopatky p1 převádějí na kroutící moment na hřídeli kola s významem konečného produktu KP.
Podstatné skutečnosti pro obecné úvahy:
.. hmotnost lopatek (převodního prvku p1) již funkčně není soustavě na obtíž. Jen u turbin vysokých otáček musí být odlehčené, aby se odstředivou silou neutrhly od rotoru. Uplatnění kvalitativní podstaty (hmotnosti) je vyšší než na I° jak u p1, tak u pracovního média, tj. proudu vody, kde každá molekula má svou identitu pohybu
.. řešení II° dovoluje nejtěsnější přiblížení pracovního prostoru PP k působišti konečného produktu KP, avšak bez pracovního kontaktu
.. nitro působiště KP je funkčně nevyužitelné.
c) Řešení prostorové (III°) odbourává veškeré převodní prvky, prvotní práce přímo buduje konečný produkt KP. Zjednodušeně řečeno, odbouráme-li u spalovacího motoru převodní prvky, získáme raketový motor, ve kterém spalované plyny jsou již funkčními prvky, které svou reakcí při odhození budují tahovou sílu motoru s významem konečného produktu KP.
Podstatné skutečnosti pro obecné úvahy:
.. každá odhozená molekula se uplatňuje svou hmotnou podstatou, avšak za cenu své destrukce
.. řešení III° dovoluje přímý pracovní kontakt PP s KP podle principu akce a reakce – akce pracovního média v PP vytváří reakci, která je již konečným produktem KP – tahovou silou
.. nitro působiště KP je opět funkčně nevyužitelné
Obdobně jak v oboru motorů, lze i ve všech ostatních oborech lidské činnosti charakterizovat řešení I°, II° a III° efektivnosti, tj. řešení přímkové, rovinné a prostorové. V elektronice jsou nejprimitivnějším řešením (I°) obvody s prvky jediné funkce (elektronky, kondenzátory, odpory apod.), II° jsou tenké vrstvy a III° efektivnosti, nejdokonalejším řešením je polovodičová elektronika. V oboru výroby energie je vrcholným řešením III° atomová elektrárna a v oboru dopravy raketa, zatímco I° je auto, vlak, loď a II° je letadlo. Ilustrativní je i obor průmyslové výroby. I° je rukodělná výroba, kdy každý pracovník sám realizuje většinu výrobních kroků, II° jsou jednoduché výrobní linky a řešením vrcholovým (III°) jsou výrobní linky s roboty – viz obr. 2b.
Příklady naznačují, že podstatou vývoje civilizace bylo hledání stále dokonalejších řešení i zdokonalování všech řešení, neboť realizace III° je ve všech oborech extrémně náročné – a to jak na vlastní výrobu systému, tak na jeho provoz. Příčina je prostá a vysvětluje ji obr. 2b: jakékoliv řešení představuje určité množství funkční energie, které do soustavy musíme vložit (nakumulovat) v procesu výroby i provozu. Sledujme obr. 2b, ve kterém na ose x je vynášena kvalitativní úroveň (rozčleněná na řešení I°, II°, III°) a na ose y je vynášeno množství funkční energie E, které charakterizuje funkční možnosti konkrétního řešení . Nejnižší množství funkční energie E přísluší řešení I° (přímkovému), vyšší řešení II° (rovinnému) a nejvyšší množství E přísluší řešení III° (prostorovému). Přitom v každém řešení je rozpětí kvalitativní úrovně i příslušného množství funkční energie E podle stupně propracovanosti a výkonu konkrétního řešení. Výše vyslovené konfrontujme s našimi zkušenostmi nejprve v oboru dopravy:
- řešení I°…
auto je v oboru motorové dopravy nejjednodušším řešením a je energeticky nejméně náročným - základní propracovanost má hodnotu E = M = 1. Vyšším stupněm vybavení (nejrůznějšími pomocnými doplňky a posilovači) zvyšuje se kvalitativní úroveň, avšak funkční energie E, zhodnocující funkční možnosti auta, se příliš nemění. Auto vždy totiž zůstane prostředkem, který se pohybuje po povrchu planety, má omezenou rychlost pohybu, kterou nepřízeň počasí a chyby člověka ještě podstatně sníží, nebo i zastaví - často s trvalými následky. Minimální možnosti řešení I° křivka funkční energie E zhodnocuje svou minimální strmostí a mnohá funkční omezení staví bariéru I°, která nedovoluje využít plného teoretického rozsahu řešení I° ani za cenu těch nejvyšších nákladů.
- řešení II°…
letadlo má jednoznačně vyšší možnosti než auto. Má možnost manévrování v rovině, pevný povrch planety potřebuje jen ke startu a přistání. Omezením jsou výška letu, povětrnostní podmínky zejména při přistání, délka letu a relativně malá rychlost pohybu – i když ta je v podmínkách planetární existence, zvláště ve srovnání k možnostem řešení I°, poměrně dostatečná. Možnostem odpovídá vyšší strmost křivky energie a vyšší rozpětí funkční energie E podle konstrukce letadla. Avšak ani nejlépe navržené, provedené a vybavené letadlo nepřekročí kvalitativní úroveň a funkční energii příslušející bariéře II°, i kdybychom do vývoje vložili sebevíce peněz a „zlepšovatelského úsilí“.
- řešení III°…
raketa je v oboru dopravy prostředkem nejvyšších možností, neboť se může pohybovat nejvyšší rychlostí, může manévrovat v prostoru, může se pohybovat kdekoliv v kosmu a urychlovat se až do podsvětelných rychlostí. Na principu odhozu hmoty je možné realizovat plavidel více koncepcí a tím i možností, které křivka funkční energie hodnotí svým exponenciálním průběhem a růstem funkční energie E až k relativně nekonečným hodnotám pro raketu, která by se mohla urychlit až do bezprostředních podsvětelných rychlostí. Postavení takové rakety je pochopitelně nesmyslné, neboť její vývoj by si vyžádal nepředstavitelné úsilí celé civilizace. Navíc současnost ani neví, proč by se o dosažení takové rychlosti měla pokoušet. Velké úsilí a nemalé náklady si vyžádaly již uskutečněné lety na oběžnou zemskou dráhu a k planetám raketami, jejichž koncepcím přísluší funkční energie E hluboko pod vyznačenou bariérou III°, která stanovuje praktickou mez v konstrukci a vlastním provozu raket.
Konstatujme, že není moudré realizovat systémy v blízkosti bariéry řešení nejen III°, ale ani II°a I°, neboť vždy jde o utrácení peněz bez dostatečné efektivity, nebo lépe o zbytečné utrácení prostředků planety. Pochopitelně civilizace ve svém učebním vývoji, který současností dovršujeme, musí objevit řešení III° ve všech oborech, neboť každé od nás vyžaduje mobilizaci tvůrčích sil k objevení technologií, které potřebujeme a které rozvíjejí naše znalosti v oborech pomocných: elektroniky, metalurgie, prvotních kosmických zkušeností apod. Je však třeba si včas vytvořit nadhled a myslet komplexně. Přitom pro současnost tento nadhled již musí být absolutní. Proč? Vyslovme tři nejdůležitější důvody:
- naše civilizace již objevila řešení III° ve všech oborech (většinou již před více než 50-ti lety) a rozvinula je do dostatečné úrovně
- další vývoj je již nad mezí efektivní realizace. Věda již přestává objevovat zcela nové a jen za cenu vysokých nákladů vylepšuje doprovodné činnosti dávno objevených konstrukcí: civilizace přestala být badatelem a stala se zlepšovatelem při utrácení tvůrčích sil i výrobních kapacit
- výše uvedené je tím smutnější, že veškeré úsilí je soustředěno na rozvíjení prostředků, které jsou absolutně nedokonalé a civilizaci mají sloužit jen po dobu učební fáze. Pro trvalou existenci má Život systémy kosmické.
Rozdíl konstrukce planetárních a kosmických systémů si vysvětleme na nejjednodušších schématech – viz obr. 3:
a) Podstata kvantitativní (planetární) organizace – viz obr. 3a.
Každá současná činnost je realizována podle obr. 3a. Jakékoliv zařízení, které dnes používáme, přetváří energii energetického zdroje až na akční energii, která z vnějšku, za nezbytné asistence naší planety, buduje konečný produkt KP. Podstatou je skutečnost, že vnitřní prostor KP nelze funkčně využít, činnost nelze uskutečnit bez opory planety a veškerou energii k výrobě soustavy (pro požadovanou funkční energii E) i k jejímu provozu je třeba dodat z vnějšku.
b) Podstata kosmické činnosti
Kosmická činnost je organizována naprosto jinak než planetární, a to proto, že energii reakce nevnáší do povrchu planety, ale do tzv. Nositele vývoje, jež je oporou kosmické činnosti i rozhodující dílčí soustavou. Její význam spočívá právě ve vytváření opory akumulací energie reakce, která zvyšuje funkční energii E celku. Přitom podle energetického stavu Nositele vývoje rozlišíme dvě samostatné fáze kosmické činnosti:
- fázi kosmicky nedospělou
- fázi kosmicky dospělou
1) Fáze kosmicky nedospělá
Je jen přípravou pro činnost kosmicky dospělou. Cílem je vybudovat kvantitativní skelet relativně vysoké funkční energie E, jež je podmínkou pro započetí činnosti v kosmicky dospělé fázi – činnosti tvůrčí.
Podstatu kosmicky nedospělé činnosti popisuje obr. 3b. Akční energie je přiváděna do funkčního prvku, ve kterém se přetváří na energii akce a energii reakce. Energie akce se stává konečným produktem KP kosmické soustavy, energie reakce se akumuluje v Nositeli vývoje, jenž touto akumulací vytvořil oporu nezbytnou k činnosti a současně zvýšil celkovou funkční energii soustavy E – tj. kosmická soustava postoupila na vyšší kvalitativní úroveň a realizovala vývoj ve smyslu obr. 1, aniž by bylo třeba dodání jakékoliv energie zvenčí.
Uveďme příklad. Kosmickou soustavou je mozek člověka, ve kterém vědomí je funkčním prvkem a paměť je Nositelem vývoje. Každá nová informace, které porozumíme, je akční energií, která se v našem vědomí přetvořila na uvědomovanou myšlenku (energie akce – s významem konečného produktu KP) a na záznam v naší paměti, kterým byla vytvořena opora nutná k přetvoření akční energie (informace). Záznam v paměti zvýšil funkční energii E mozku a posunul jeho myšlení na vyšší kvalitativní úroveň.
Takto, akumulací energie reakce při vlastním provozu, kosmicky nedospělá soustava buduje svou funkční energii E (energetickou hodnotu E) a realizuje vývoj na stále vyšší kvalitativní úroveň. Pokud soustava nemá nějaký defekt, neexistuje pro její vývoj na vyšší úroveň žádná bariéra – jak je to u soustav kvantitativních (planetárních). Naopak vyšší energetická hodnota E soustavy dovoluje stále zvyšovat svůj výkon, v každém kroku akumulovat větší energetická kvanta a naprosto přirozeně realizovat exponenciální fázi vývoje (relativistickou - fázi diplomové práce) až do Nulového bodu. Jeho dosažením skelet Nositele vývoje získal nezbytnou energetickou hodnotu E k tvůrčí činnosti.
2) Fáze kosmicky dospělá
Činnost ve fázi kosmicky dospělé je opačná k nedospělé a znázorňuje ji schéma na obr. 3c. Nositel vývoje již není pasivním akumulátorem energie reakce, ale tvůrčí soustavou realizující tvůrčí práci uvnitř vybudovaného skeletu. Vybudovaná akční energie přichází do funkčního prvku, ve kterém účinkem motivační energie (s posláním opory) se přeměňuje na konečný produkt soustavy KP. Vyslovené přibližme na příkladu tvůrčího myšlení. Naše paměť v postavení Nositele vytváří akční energii, která přechází do funkčního prvku (naše vědomí), ve kterém za opory motivační energií se přetváří na KP – uvědomovanou myšlenku.
Jen poznamenejme, že tvůrčí činnost má opačný charakter k činnosti nedospělé. V důsledku zaplňování skeletu nositele vnitřní kvalitou se snižuje tvůrčí energie E´, jež má opačný průběh jako energie E. Tvůrčí činnost začíná údobím euforie, postupně snižuje svůj výkon, aby až E´ = 1 byla znakem dokončeného vývoje. Vzpomeňme na své tvůrčí počiny. Jen na začátku své tvůrčí práce prožíváme „záchvaty geniality“.
Pochopitelně kosmickou organizaci nemá jen náš mozek. Je třeba ji hledat v celkové organizaci kosmu a je třeba objevovat kosmické systémy i pro realizaci všech našich potřeb, neboť jen kosmicky dospělá organizace má prostředky pro zachování existence civilizace – navzdory i právě tím, že v ní nejsou uplatněny omezující přírodní zákony, tj. zákon zachování energie, zákon zachování hybnosti a představa nepřekročitelnosti rychlosti světla.
X.1998 Ing. Hanák
Případné připomínky a dotazy prosím zasílejte na tuto adresu Ing. Hanák
