Ve sděleních 1 až 13 jsem život kosmu popsal ve zjednodušeném podání i v mnoha souvislostech uplatnění absolutních zákonů. Zde mi dovolte stručný přehled organizace Života se zaměřením na skutečnosti dovolující pochopit výjimečnost současnosti vyplývající z nejkritičtější vývojové fáze, za kterou lze současnost pokládat – a to od doby vyvržení mraku elementárních částic, kterým vývoj sluneční soustavy započal.
Základní organizační jednotkou Života kosmu je galaxie s významem nejmenšího celku, který je vybaven k samostatnému vývoji od prázdného prostoru až k nejvyšším funkčním kvalitám. Galaxie jako celek tvoří induktivní systém, ve kterém záporný (duchovní) prostor je Nositelem (společnou soustavou systému PE III2), jednotlivé sluneční soustavy jsou samostatnými prvotními energetickými soustavami PE I a funkčními soustavami F II (viz Sdělení 10). Jelikož Duchovní prostor je uzpůsoben plnohodnotně plnit funkci Nositele pro všechny sluneční soustavy v galaxii, tvoří tuto základní organizační jednotku života miliardy induktivních soustav. Nejvyšším produktem vývoje tohoto induktivního systému je člověk, který je k němu kvalitativně symetrický. Má proto jedinou soustavu PE I (ústa atd.) a miliardy Nositelů, kterými jsou mitochondrie v každé naší buňce.
Připomeňme, že induktivní systém je vrcholem v organizaci života. Proto vývoj sluneční soustavy je přísně zákonitým dějem a nikoliv nahodilostí. V tomto vývojovém ději vždy narůstá energetická hodnota soustavy, a to jako důsledek zákonitého zvyšování funkční hmotnosti M soustavy s významem zvyšování kvality funkčních prvků a zvyšování stupně jejich kvalitativního uplatnění. Výsledkem tohoto zákonitého a plnohodnotného vývoje je bohatý život, jak v záporném prostoru, tak v prostoru kladném. Žel, naše civilizace je dosud nenarozeným kosmickým dítětem, dosud jen “kope” v lůně své Matky Země, brodí se v prachu a špíně, kterou svou absolutně primitivní činností zákonitě produkuje a podle toho se i většina lidí chová: za každou cenu z toho mála, které život na nízké vývojové úrovni může nabídnout, chce pro sebe urvat maximum. Přitom své neodpustitelné jednání nazýváme přímo vědecky: “Zákony trhu”.
Proto pomozme fantazii a shrňme, co Život v nekonečně rozměrném kosmu pro člověka, jako kategorii kvalitativně symetrickou k Bohu, již vykonal a jaké možnosti Dokonalý Život nám nabízí:
- Byl vytvořen nekonečně rozměrný skelet (prostorový včelí plást), vytlačením záporné hmoty MII z prostoru každé galaxie na její okraj a soustředěním záporné hmoty MI do středu každé galaxie. Nekonečná pevnost skeletu záporného prostoru je dána podstatou silového působení: existencí jen odpudivých sil mezi hmotami MII a MI. Zdůrazněme, že tento skelet je vědou hledanou “temnou hmotou”. Tvar skeletu, tj. rozmístění hmot MII a koncentrace MI do středu každé galaxie, je patrné z obr. 16.
Skelet záporné hmoty MII a MI je páteří Života, jež organizaci Života nekonečně rozměrného kosmu vtiskuje jednoznačný řád, který je nezbytný ke stálému vývoji na vyšší kvalitativní úroveň. Tento řád vytváří vymezením prostoru pro přirozený vývoj základních jednotek Života – tj. galaxií. Prostor buňky plní funkci Nositele vývoje, vlastní záporné hmoty MI, MII svým silovým působením stabilizují pohyb kladné hmoty tím, že eliminují celkový gravitační účinek kladné hmoty. Zjednodušeně řečeno, veškerá kladná hmota je “uvězněna” v příslušné buňce skeletu a navíc přinucena k rovnoměrnému pohybu. Koncentrace kladné hmoty více galaxií k jedinému pomyslnému těžišti je znemožněna pevností skeletu z hmoty MI a MII, koncentraci kladné hmoty jediné galaxie do jejího středu zamezují přitažlivé síly se zápornou hmotou MII a odpudivé síly se zápornou hmotou MI. “Obavy” vědy jsou bezpředmětné, gravitační kolaps nehrozí – Život ve své dokonalosti organizace “myslí” i na mnohem méně závažné problémy, tím méně se dopouští chyb školáckých. Proto důvěřujme Životu, nemrhejme prostředky na “jeho kontrolu”, ale naopak usilujme o jeho pochopení – co vše musíme učinit, abychom zachovali svou existenci, neboť ta není dána našimi mocenskými nařízeními, ale naopak: naším podřízením se absolutním zákonům Života. Ano, Život je dokonalý a všechny naše rozpory pramení jen z naší nízké úrovně myšlení a konání v době relativistické kvantity – v době, kdy již máme budovat kosmickou kvalitu.
Veškerá kladná hmota kosmu, tedy vše, co našimi prostředky můžeme pozorovat v nekonečném kosmu, byla vytvořena zákonitým vývojem mraků elementárních částic vyvržených z Nulového přechodu NB ve středu každé galaxie (viz obr. 17, 18). Každý mrak byl zárodkem doplňku induktivního systému ke svému společnému Nositeli, tedy Zápornému prostoru, a měl poslání svým vývojem vybudovat sluneční soustavu takové struktury i kvality, jako je naše. K zákonitému vývoji postačovala existence tří základních Vědomí hmotného kosmu:
gravitační síly
elektrické síly
energetické prázdno.
Gravitační a elektrické síly vyplývaly z podstaty elementárních částic a pokud prostor galaxie byl dostatečně čistý, bylo zajištěno řízení i nejdůležitějším vědomím – energetickým prázdnem. Lze předpokládat, že nejméně 2/3 hmoty v každé galaxii připadá na sluneční soustavy našeho typu, tj. s plnohodnotným vývojem induktivní soustavy, jejímž produktem je civilizace.
Zdůrazněme, že vývoj slunečních soustav, vrcholící vývojem civilizace, je podstatou vývoje hmotného kosmu. Proto existence naší civilizace není žádnou výjimečností. Naopak, obdobný vývoj realizují v každé galaxii miliardy dalších slunečních soustav, z nichž každá se ocitá ve specifické vývojové fázi biologického života. Ve všech slunečních soustavách s polohou blíže k okraji galaxie než je naše, vývoj života je již v podmínkách kosmické dospělosti, kdy obecné uplatnění kosmicky dospělých funkčních systémů dovoluje člověku plnohodnotný duchovní život: oproštěný od současných problémů, navíc s možností dlouhodobé existence každého člověka (tisíce let), podmíněné cyklickým omlazováním v nadsvětelných rychlostech.
Člověk při pohybu nadsvětelnými rychlostmi zřejmě prožívá nepředstavitelně krásnou “snovou existenci”, ve které současně totálně regeneruje své tělo. Přitom rychlost pohybu kosmických dopravních prostředků je neomezená, přirozeným prostředím pro nadsvětelnou existenci jsou rychlosti větší než 106km/s. Možnosti přepravy kosmicky dospělého člověka na velké vzdálenosti jsou tedy značně jiné než si představuje současná věda:
.. člověk nepřijímá potravu, jediným zdrojem energie je voda akumulovaná v mitochondriích v době podsvětelné existence
.. člověk po celou dobu přepravy obrovskými prostory kosmu nejen nestrádá, ale prožívá příjemnou “omlazovací kůru”, přičemž člověk, který před nastoupením kosmické cesty pobýval např. 60 let v podsvětelném prostoru, může se těchto 60 let pohybovat rychlostí např. 3.107 km/s a přepravit se takto na vzdálenost 6000 světelných let, aby přistál v nejlepší možné tělesné a duševní kondici, po prožití přirozené nadsvětelné kůry, např. na naší planetě
.. cestování kosmicky dospělého člověka za určitým cílem a i do mnohem vzdálenějších míst, může se uskutečňovat přiměřeně většími rychlostmi, neboť podsvětelná hmota není pro nadsvětelnou hmotu překážkou a katastrofou nekončí ani “ střet” dvou nadsvětelných objektů. Dojde jen ke vzájemné “pohybové inspiraci”.
Jestliže tedy přeprava kosmicky dospělého člověka na jakékoliv vzdálenosti je přirozenou součástí jeho cyklické existence, je více než pravděpodobné, že naše planeta byla mimozemskými civilizacemi navštěvována již miliony let. Tím více lze předpokládat nejen návštěvy, ale i stálou existenci početných misí vyspělého kosmického života v době, kdy civilizace prožívá svou nejkritičtější vývojovou fázi. A my ji prožíváme. Toto prosté konstatování, že tedy naše civilizace prožívá velmi kritickou vývojovou fázi, jež je záhodné vykřičet s intenzitou, která by probudila zvláště stále netečnou vědu, moc i hromadné sdělovací prostředky a kterou snad příslušně vyznačí právě zástupci vyspělých civilizací, mi dovolte zdůraznit zkráceným popisem všech vývojových fází naší sluneční soustavy od vyvržení elementárních částic podle obr. 19 a 20.
Podle zákona tří prvků musí vývoj každé sluneční soustavy, s významem prostředku vývoje Života hmotného kosmu, se uskutečňovat ve třech vývojových fázích s odpovídající kvalitou funkčních systémů, jež vývojem zvyšují svou akceschopnost, a to opět na třech stupních:
- Vývoj I° - vývoj hmoty:
.. I° - 1 rozčlenění mraku na objekty a prvotní koncentrace elementárních částic
.. I° - 2 vytvoření Kvasaru, přetvoření elementárních částic na vodík
.. I° - 3 termojaderná fúze, vývoj povrchové vrstvy planety
- Vývoj II° - vývoj biologického života:
.. II° - 1 vývoj biologického těla
.. II° - 2 vývoj mozku
.. II° - 3 vývoj prvotního myšlení
- Vývoj III° - Vývoj myšlení:
.. III° - 1 základní vývoj civilizace
.. III° - 2 fáze dotvoření a kosmické euforie
.. III° - 3 fáze kosmicky dospělého vývoje.
Z rozboru současných výrobních a společenských systémů vyplývá, že naše civilizace již před asi 20-ti lety dokončila vývoj III° - 1, tj. základní vývoj a žel se jen utápí ve zlepšovatelském hnutí bez nezbytné koncepce pro zahájení vývoje na III° - 2, tedy započetí fáze dotvoření a kosmické euforie, jež má nutné prostředky pro životně nezbytný kvalitativní přerod naší civilizace – pro životně nezbytný vývojový skok na úroveň funkční energie Nulového bodu NB civilizace. Jak zásadní změnou pro organizaci fáze dotvoření je, zdůrazněme zkráceným popisem fází dotvoření (relativistických fází) na všech stupních se současným odkazem na obr. 19 a obr. 20. Před tím zdůrazněme, že každý okamžitý vývoj se realizuje akumulací energie v příslušném Nositeli, kde funkční možnosti každého Nositele určují průběh změny energie Nositele i charakter činnosti. Naznačené konkretizujeme, přičemž vždy zdůrazněme, co je podstatou přerodu na každém vývojovém stupni:
2.1. Vývoj I° - vývoj hmoty (viz obr. 19, 20)
1) Vývoj I° -1 realizovaný Nositelem I-1
Nositel I-1 svůj vývoj začíná rozptýleným mrakem elementárních částic, jež gravitační a elektrické síly (při stálém uplatnění energetického prázdna nedovolující anihilaci elektronů a pozitronů) postupně koncentrují a rozčleňují na objekty – Slunce a planety.Vývoj Nositele I-1 se stále urychluje (viz obr. 19a), avšak stálá koncentrace protonů v objektu by způsobila vytvoření protonové hvězdy, únik elektronů a kolaps. Je tedy absolutně nezbytné, aby se včas vytvořil Nositel I-2, který vývoj může dotvořit do realativistické kvality.
2) Vývoj I° -2 realizovaný Nositelem I-2
Nositel I-2
je novou (vyšší) soustavou, která se vytvořila na podkladě existence životního prostředí (Nositele I-1) nezbytné energetické hodnoty E. Stálým přibližováním elektronu a protonu v Nositeli I-2 rychle narůstá energetická hodnota E celku (fáze DOTVOŘENÍ) až do E Nulového bodu NB. Jeho dosažením vývoj dosavadní koncentrace se ukončí, dokončila se výstavba skeletu, aby uvnitř tohoto skeletu se začala tvůrčí činnost tvůrčí prací energetického prázdna – realizující fázi euforie. Ta se vyznačuje budováním nových kvalit na podkladě tvůrčí práce, aby existence těchto nových kvalit (vodíku) vytvořila podmínky pro vývoj v dospělosti – s významem vývoje I° -3.3) Vývoj I° -3 realizovaný Nositelem I-3
Nositel I-3 pracuje již opět jako jediná soustava pro celý objekt (planetu), který postupně snižuje svou tvůrčí energii E¢ (viz. Obr. 19a). Je to fáze termojaderné fúze, kdy spojování jader se stále vyšším atomovým číslem dále snižuje energii É, přičemž její snížení na minimum umožní chladnutí povrchu planety pro možnost zahájení vývoje na II° efektivnosti života hmotného kosmu.
1) Vývoj II° -1 realizovaný Nositelem II-1
Nositel II-1 (viz. Obr. 20b) dokumentuje, že rozhodující význam ve vývoji biologického života mělo životní prostředí ve své kvalitě a variabilitě, kdy změny v životním prostředí nutily jednotlivé druhy se přizpůsobit novým životním podmínkám, aby ekosystém (Nositel II-1) získal vyšší energetickou hodnotu. Byly vytvářeny stále vyšší biologické druhy, primáty byl ukončen vývoj na II° realizovaný Nositelem II-1. K započetí fáze dotvoření bylo třeba vytvořit systém vyšší funkční koncentrace.
2) Vývoj II° -2 realizovaný Nositelem II-2
Nositel II-2 byl tou soustavou, která mohla vytvořit funkční nadstavbu k Nositeli II-1. Předpokladem bylo dostatečně funkčně vybavené tělo k nutné realizaci hmotného základu 1 a přiměřeně vybavený mozek – aby mohl plnit funkci hlavního prvku 1¢ (duševní energie) v Nositel II-2. Tyto kvality byly nezbytné ke konání prvotní pracovní činnosti ve stepním prostředí, zejména sbírání semen trav (významná složka potravy), jež byla společným prvkem 3,3¢ , resp. tvůrčím počinem realizující vývojovou fázi tvůrčí euforie (viz. obr. 19b) – jako relativně krátkou fázi na II° , která primáta přetvářela na prvotního člověka. Délku trvání tohoto údobí “opičí euforie” (vyplývá přímo z grafu 19b, jestliže stanovíme celkovou dobu trvání vývoje II° ) odhaduji na asi pouhých 40000 let. Výrazné přechodové typy mezi lidoopem a člověkem se v jedné vývojové linii v trvání asi 1 milionu let vyskytovaly pouhých asi 20 000 let. Proto tak málo antropologických nálezů z tohoto přechodového období “opičí euforie”, tj. rychlého zvětšování mozku primáta.
3) Vývoj II° - 3 realizovaný Nositelem II-3
Nositel II-3 již jen dotvářel prvotního člověka, co do stavby těla i mozku, v nuancích, a to prostřednictvím prvotní práce, která v určitém životním prostředí (v postavení hlavního prvku 1) byla nezbytná k existenci člověka i jeho společenství: první nástroje a jejich uplatnění při lovu a v prvotním zemědělství, užívání ohně. Dokončením vývoje tohoto prvotního člověka byla vytvořena kvalita pro započetí poslední kategorie ve vývoji sluneční soustavy: Vývoj III° .
2.3. Vývoj III° - Vývoj myšlení
1) Vývoj III° -1 realizovaný Nositelem III-1
Nositel III-1 měl svou kvantitativní dynamiku, s významem přípravy pro dynamický vývoj civilizace, až od začátku prvotního rozvoje řemesel ve středověku. Tehdy životní prostředí, jako hlavní prvek 1 v Nositeli III-1 (viz. obr. 20c), evokovalo v člověku dynamiku pracovních cílů, aby pracovní činností (společný prvek 3,3¢ ) se realizoval vývoj (viz. obr. 19c) funkční energie civilizace, který současností dospěl k výkonnostní bariéře. To proto, že byly objeveny a v praxi rozvinuty všechny funkčně organizační systémy stejného funkčního základu: postupu činnosti od příčiny k následku. (Důkazem je existence funkčních systémů prostorového řešení, jako vrcholných v každém oboru – počítače, atomové elektrárny, automatizovaná výroba, roboty apod.). Důsledkem je limitování vývoje a tím i existence civilizace. Pokračování přirozeného vývoje civilizace může realizovat, stejně jak tomu bylo ve vývoji sluneční soustavy na I° a II° , až organizace, která umožní relativistický (exponenciální) vývoj energetické hodnoty (energie) v myšlení civilizace. V analogii s již popsaným vývojem na I° a II° , musí i ve vývoji na III° (ve vývoji myšlení), být vytvořena organizační nadstavba, jež je schopna každý prvek rozvíjejícího se systému uplatnit v takové tvůrčí činnosti, která z těchto prvků vytvoří novou kvalitu. Vzpomeňme, že na I° (ve fázi dotvoření a tvůrčí euforie), proton a elektron se tvůrčí prací přetvořily na vodík, jenž byl nezbytnou vyšší kvalitou pro dokončení vývoje I° , tj. vývoje hmoty. Na II° ve fázi dotvoření, polidšťující pracovní činností, v relativně krátké době, se přetvořil lidoop na prvotního člověka – a to opět jako podmínka dotvoření vývoje II° , tj. biologického života.
Stejně zásadní poslání musí mít i fáze dotvoření ve vývoji na III° : každý prvek vývojového systému, má-li být platným prostředkem k dokončení vývoje III° , musí realizovat svou kvalitativní přestavbu. Tímto prvkem je člověk. Každý z nás, má-li civilizace dokončit svůj vývoj a vytvořit podmínky trvalé existence, musíme realizovat svůj kvalitativně vývojový přerod – z člověka kosmicky nedospělého se musí stát ČLOVĚK KOSMICKY DOSPĚLÝ, ČLOVĚK MOUDRÝ. Dále alespoň naznačme, jak toho docílit.
2) Vývoj III° -2 realizovaný Nositelem III-2
Hlavním prvkem 1 (hmotným základem) Nositele III-2 (viz. obr. 20c) je mozek člověka takové kvality, která je podmínkou k vytvoření kosmické motivace, neboť člověk se může stát kosmicky dospělým až pochopí, jak je Život dokonalý, jaké má prostředky k dokonalé existenci a zvláště, za jakých podmínek tyto kosmicky dospělé prostředky může používat k realizaci svých potřeb. Tím, že se člověk motivuje kosmickou problematikou, každý sám za sebe vytvoří funkční nadstavbu k současné extenzivní (kvantitativní) organizaci Nositele III-1, tj. Nositelem III-2, který má kvalitu nezbytnou ke kvalitativně vývojovému skoku většiny jedinců. Výsledkem bude vývojový skok celé civilizace.
Podstatou vývoje Nositele III-2 je zvyšování jeho energetické hodnoty E a funkční hmotnosti M, a to exponenciálním skokem až do hodnot Nulového bodu NB (viz. příl. 19c). Jeho dosažením se staneme KOSMICKY DOSPĚLÝMI a čeká nás fáze KOSMICKÉ EUFORIE – fáze, ve které zúročíme získané vědomosti a kvalitu k tvůrčí expanzi. Bude to fáze obrovského tvůrčího rozkvětu realizovaná na podkladě až neuvěřitelných možností KOSMICKÉHO (IMPULSIVNÍHO) MOTORU, který bezezbytku vyřeší veškerou energetiku a zvláště dopravu. Umožní nejen automatizovanou dopravu planetární, ale zejména umožní přenést mnohá zařízení do meziplanetárního prostoru k budování prvních systémů kosmické výroby využívající nerostné bohatství celé sluneční soustavy a beztížného prostředí vysokého vakua. To je ovšem, z dnešního pohledu, dosti vzdálený cíl. Naznačme tedy, jak by vývoj ve FÁZI DOTVOŘENÍ měl začínat a co bude v tomto vývoji rozhodující:
Nejdříve si musíme uvědomit, že vývoj nedospělé civilizace je zákonitý. Chceme-li zachovat svou existenci, je třeba pochopit, že naši budoucnost neurčují naše přání, ale absolutní zákonitosti života. Jestliže je neobjevíme a jestliže se neztotožníme s absolutními potřebami FÁZE DOTVOŘENÍ, zemřeme, neboť výkon současných organizačních systémů ve výrobě i v organizaci společnosti, jsou úsměvné:
nemají kvalitu a výkon k naší neodkladné převýchově z člověka absolutně nedospělého na člověka absolutně (kosmicky) dospělého, jež je základní podmínkou zachování existence civilizace
nemají funkční možnosti a výkon nezbytný pro dlouhodobou existenci civilizace
je třeba si uvědomit, že naše civilizace z absolutního pohledu je jen dosud nenarozeným kosmickým dítětem, jež své Matce Zemi již dlouhou dobu způsobuje porodní potíže a pokud včas neuskutečníme svou fázi dotvoření (s významem kosmického porodu), zničíme veškerý planetární život.
Ve smyslu výše uvedeného je naším nepřítelem č.1 náš stereotyp myšlení – nebo spíše stereotyp myšlení současné vědy, jež si přisvojuje právo rozhodovat, co je pravdivé, přičemž veškerá poznání současné vědy a moci náležejí do oblasti nedospělé realizace. Významným počinem k boji proti demagogii experimentu je objev konstantní rychlosti pohybu hvězd ve své galaxii. Je nepřímým důkazem existence kosmického skeletu záporných hmot MI, MII a tím i celkové induktivní organizace Života vyúsťující v totální spolupráci Duchovního a Hmotného prostoru - v mnoha souvislostech jsem ho popsal v jednotlivých Sděleních.
Nastal čas, abychom skoncovali s nízkostmi, ke kterým nás vychovávaly kvantitativně experimentální teorie. Tímto vyzývám vědu, aby prostudovala předkládaná Sdělení, provedla kontrolní výpočet impulsivního motoru a stala se odpovědnou k Životu. Je třeba, aby si současná věda uvědomila, že:
metoda experimentu má omezené možnosti a v současnosti již nemá prostředky k vedení civilizace ve FÁZI DOTVOŘENÍ, jež v každém oboru vyžaduje od nás výkony a funkční možnosti srovnatelné s prostředky pro překonání rychlosti světla
hypotéza Velkého třesku není jen velkým omylem “posvěcující” destrukci na podstatu Života, ale i důkazem omezených možností experimentu. (Žádejme omluvu za tuto snůšku nesmyslů!)
omezující přírodní zákony (zákon zachování energie, zákon zachování hybnosti a nepřekročitelnost rychlosti světla) omezují jen funkční možnosti nedospělých systémů současnosti, tj. systémů založených na: jednosměrném provozu od příčiny k následku, na budovaném produktu z vnějšku
naopak systémy realizující svůj produkt prací zevnitř, systémy kosmicky dospělé, mají své možnosti neomezené a jsou tedy těmi prostředky, které Život má pro trvalou (kosmicky dospělou) existenci civilizace a cyklicky dlouhodobou (tisíce let) existenci člověka v hmotném prostoru.
Je třeba si uvědomit, že NOSITELEM ŽIVOTA, tedy tím nejdůležitějším s nesrovnatelně vyšší kvalitou i možnostmi, je DUCHOVNÍ (ZÁPORNÝ) PROSTOR, který:
svými hmotami MI a MII tvoří nekonečný prostorový skelet s významem “páteře” Života, jež stabilizuje hmotu Hmotného prostoru a vymezuje Duchovní prostor pro nekonečnou existenci Duší všech biologických jedinců
svým Nulovým přechodem NP vytváří podmínky totálního zhodnocení všech našich činů, a to očistným procesem, kde očistou je bolestný prožitek při uvědomění si všech následků našeho nedospělého počínání. Např. Hitler a Stalin se očišťují nejen procítěním se do hrůz svých obětí, ale i hrůz všech jejich blízkých.
Je příhodné připomnět, že ještě větších hrůz se dočkáme, jestliže nenastoupíme cestu plnohodnotného vývoje fáze DOTVOŘENÍ, přičemž naději nedává ani spekulace, že naše civilizace je na vyšší úrovni myšlení, a že se dostatečně poučila prožitím II. světové války. Z absolutního pohledu je tato představa velmi úsměvná. Jestliže setrváme ve stereotypu kvantitativní, tedy absolutně nedospělé organizace, zákonitě vytvoříme ještě ráznější příčiny nenávisti, než byly ve 30. letech. Válka v Kosovu je jen malým náznakem, neboť dnes jsme teprve na počátku degenerace, kterou vrcholné kvantitativní systémy nám ve své nenasytnosti připravují – elektrárna Temelín je opět jen malým příkladem.
Základní informace jsou k dispozici, proto vina je na všech, kteří na jakékoliv úrovni jsou spolutvůrci současného společenského vědomí - tj. stereotypu nedospělé (planetární) organizace ve všech oborech. Tím nechci nikoho strašit, to je záporný čas v záporném prostoru: To je POSLEDNÍ SOUD! A čeká každého, i bezvěrce!
Ovšem tento soud není žádnou odplatou, Život nás k ničemu nenutí – jen nabízí, přičemž na nízké úrovni poskytuje spíše jen strádání, bolest a nakonec SMRT! Záleží jen na nás, co si vybereme. Jestliže však toužíme po kráse a harmonii, musíme si ji zasloužit: V Duchovním prostoru odbouráním své nekvality, ve Hmotném prostoru budováním kosmických kvalit v našem myšlení!
Kvalitativní metoda myšlení má možnost pronikat do všech souvislostí hmotného i duchovního prostoru. Mnohé skutečnosti jsem již popsal, mnohé ještě dále popíši. Proto opusťme témata ryze teoretická a stále více se motivujme praktickými potřebami pro současnost.
Vývoj obecně je zvyšování energetické hodnoty a funkční hmotnosti soustavy, kde pod pojmem funkční hmotnost rozumíme kvalitu prvků a stupeň uplatnění této kvality v celku. Jestliže máme realizovat vývojový skok civilizace, musíme všechny rozhodující funkce organizovat kosmickými systémy, neboť jen ty svým prvkům umožňují jejich kvalitu plnohodnotně uplatnit a tím i rozvíjet – aby stálé rozvíjení kvalit mohlo vyústit v kvalitativně vývojovém skoku až do úrovně Nulového bodu NB, jež je branou k harmonické i trvalé existenci.
Příčiny současných rozporů vysvětlím ve Sdělení 15. Zde jen konstatujme, že všechny současné politické systémy jsou absolutně nedospělé, přičemž jakákoliv totalitní společnost (např. socialistická) má nejnižší kvalitativní úroveň, demokratické systémy mají úroveň vyšší, avšak hluboko pod úrovní našich současných potřeb. Stupeň nekvality těchto nedospělých (mocenských) systémů je dán právě jejich neschopností umožnit plnohodnotné uplatnění většiny obyvatel na řízení společnosti. Zdůrazněme, že způsob tohoto uplatnění komunistickými stranami byl a je velmi nešťastný. Stejně nešťastné byly snahy pravicových politiků důsledky nízké kvalitativní úrovně socialisticky vychovaného národa napravovat. Jestliže mi položíte otázku, jak vyvést naši společnost ze současného marasmu, odpovídám: NE pravici, ještě větší Ne levici a obdobně ne jakékoliv pravolevé, nebo levopravé motolici. Důvod naznačuje obr. 8a: sebe kultivovanější a i nejchytřejší MOC prostřednictvím zákonů musí vychovat jen spekulujícího a povrchního člověka. Současnost je přímým důsledkem právě těchto spekulací – umocněných tím, že člověk nízký, vychovaný socialismem, dostal příležitost krást ve velkém, aniž by cokoliv učinil hodnotného pro společnost! Proviněním moci a justice je, že včas neobjeví a nepotrestá toto rozkrádání ve velkém.
A jaké je řešení pro současnost? INDUKTIVNÍ organizace, jež je prostředkem absolutního vývoje Života Kosmu na všech kvalitativních úrovních a ve všech oborech. Zopakujme, že zázračné možnosti induktivní organizace jsou podmíněné plnohodnotným uplatněním kvality všech prvků, které stálým uplatňováním své kvality rychle akumulují energii a přirozeně ji dále zvyšují. Výsledkem je vývojový skok, který v současné době nezbytně potřebujeme. Vlastní organizační řešení je schematizováno na obr. 8b až 8d, spolupráci vyznačuje obr. 9b. Úvahy začněme od okrajových skutečností, jež rozhodují o bytí či nebytí naší civilizace:
Dospěli jsme do fáze realizace našich potřeb tak energeticky náročnými systémy, že pokračovat v současném stereotypu znamená neodvratný konec. Tento konec by způsobila naše neschopnost spolupráce, naše citová degenerace v nenapravitelném prostředí obecných nízkostí.
Nemáme tedy na vybranou! Buď nahradíme současné organizační systémy kosmicky nedospělé (kvantitativní) za kosmicky dospělé (kvalitativní), nebo ZEMŘEME!
Výrok: “ mám právo na svobodu”, v současných podmínkách organizace, je naivní. Skutečně svobodným může být až člověk kosmicky dospělý a to jen v kosmicky dospělém prostředí, přičemž právo SVOBODY jedince je dáno:
.. kosmicky dospělou kvalitou všech jedinců, pro něž je samozřejmostí naprosté respektování přání druhého – vnitřní potřeba jít každému vstříc “se srdcem na dlani”
.. existencí výrobních prostředků takových možností a kvality, které všem umožní kdykoliv stejně kvalitní služby a požitky.
Problematiku naznačme snad absurdním příkladem: Současný “zájemce o svobodu” vezme kámen a hodí do okna. Víme, že se okno rozbije s pochopitelnými následky pro vlastníka. Kdyby stejné se dělo v nadsvětelných rychlostech (s významem kosmicky dospělého prostředí) okno by se nerozbilo – nastala by společná inspirace k absolutní spolupráci.
Pochopitelně prostředí kosmické (absolutní) kvality můžeme vytvořit kdekoliv v podsvětelném prostoru. Podmínkou je:
vytvořit kosmickou organizaci společnosti
realizovat kosmické výrobní systémy ve všech oborech
příslušná kosmická kvalita člověka bude samozřejmostí u všech, jenž se stanou hodnotným prvkem kosmických soustav.
Hlavní inspirací pro každého by měla být výjimečnost současnosti v až neuvěřitelné skutečnosti. Naše úmrtí stářím, které dnes každý považuje za samozřejmé, není přirozenou nutností, ale vývojovou nutností v podmínkách nedospělosti – jinými slovy, smrt stářím a nemocí je “trestem” za naši nedospělost. Kdo se stane Kosmicky dospělým, má právo cyklické existence, kdy pobyt v nadsvětelných rychlostech je dostatečnou přípravou pro opětnou mladistvou existenci v podsvětelných rychlostech. Pravidelné střídání v podsvětelném a nadsvětelném prostředí dovolí člověku existenci tisíce let při možnosti neomezeného pohybu v kosmu a pro nás neuvěřitelných dalších možností. To vše člověku nedospělému Život nabízí náhradou za dnešní “radost”: z podvádění, krádeží a nejrůznějšího terorizování spoluobčanů – např. i malováním po zdech, škrábáním po sklech a jízdních řádech. Je až neuvěřitelné, že naše civilizace dospěla až na samý práh těchto možností: je třeba se “jen” vypořádat se ZLEM, které je v nás i všude v našem životním prostředí – je třeba realizovat kvalitativně vývojový skok. Budováním KOSMICKÝCH SYSTÉMŮ HO LZE REALIZOVAT přirozeně a velmi rychle. Většina obyvatel naší planety se může stát KOSMICKY DOSPĚLÝMI! Stačí být odpovědnými k Životu, plnohodnotně pracovat a setrvat ve svém rozhodnutí nikomu nejen neškodit, ale naopak vstřícně spolupracovat s každým, kdo naši pomoc potřebuje.
Induktivní soustavu, zjednodušeně pojato, tvoří Nositel vývoje (kategorie praktická) a Soustava řídící (kategorie teoretická), jež realizují spolupráci prostřednictvím Funkčního prvku (informační a výstupní středisko), přičemž existují dvě vývojové fáze:
ve fázi učební (viz. obr. 8b) řídící soustava produkuje akční (konkrétní) energii (např. konkrétní výrobní zakázka), kterou informační středisko přetvoří na výrobní postupy, jenž jako energie reakce přichází do Nositele a motivuje ho ke konkrétní tvůrčí činnosti – tj. k vnitřní přestavbě pro zahájení výroby podle vypracované výrobní koncepce. Přestavbou Nositel dosáhne výrobní energie Nulového bodu a je připraven k fázi tvůrčí
ve fázi tvůrčí Nositel produkuje výrobky (akční energii – viz obr. 8c), které přicházejí do výstupního střediska. Konečným produktem KP se výrobky stanou splněním kritérií řídící soustavy (motivační energie), jež svým souhlasem vytvoří oporu a výrobek “posvětí” na Konečný produkt KP.
Tuto organizaci lze realizovat od prvotní výroby a jakékoliv základní společenské potřeby, až k organizaci celého státu, nebo i planety, přičemž systémy nižší se stávají společným Nositelem celku vyššího. Tím nejvyšším celkem je civilizace a její plnohodnotnou organizaci naznačuje obr. 8d. Řídící soustavou pro každý stát samostatně tvoří vláda, která se však bezezbytku řídí pokyny PRESIDIA CIVILIZACE (OSN), které tvoří pracovní shromáždění všech prezidentů planety a jehož úkolem je
pojmenovat potřeby všech států k odstranění největší bídy a hladomorů
sestavit společnou armádu civilizace, jako nástroj PRESIDIA: k vytvoření jistot pro každý stát, k zamezení svévolného počínání jakýchkoliv mocenských skupin a vytvoření podmínek pro úplné odzbrojení všech států. (Jak hodnotnější by bylo, jestliže křivdy v Kosovu by mohlo trestat PRESIDIUIM CIVILIZACE příkazy ARMÁDĚ CIVILIZACE)
stanovit postup odzbrojení
propojení výrobních kapacit jednotlivých států, pomoc potřebným
navrhnout postup výzkumu a rozvíjení kosmických systémů – jako okamžitá pracovní náplň současného vojenského výzkumu a budoucí pracovní náplň pro všechny vojenské výrobní kapacity.
Usnesení PRESIDIA vláda každého státu rozpracovává jako řídící energii pro Informační středisko státu, které motivuje k tvůrčí práci všechny instituce. Cílem musí být sjednocení civilizace k vědomí, že nelítostnou konkurenci musí nahradit vstřícná spolupráce k zajištění nutných potřeb pro každého člověka planety – k uvědomění si, že nastal čas absolutně nového myšlení, kosmického myšlení, ve kterém plnohodnotná spolupráce induktivní organizací je tím prvním krokem, který učiníme k záchraně své existence. To proto, že jen vstřícnou spoluprací všech států a národů začneme vytvářet podmínky k vývojovému skoku ve fázi dotvoření.
Pro první část fáze dotvoření bude nejdůležitější právě budování kosmicky dospělé organizace společnosti, která již tím, že odzbrojíme a vytvoříme stav naprosté důvěry, přiblíží naši kvalitu lidství k úrovni Nulového bodu civilizace. Ovšem k vytvoření důvěry budeme potřebovat důkazy, že Život člověku dospělému nabízí kosmické systémy dříve popsaných absolutních možností. V tomto smyslu je třeba, aby věda začala spolupracovat:
provedla kontrolní výpočet impulsního motoru, jenž je hlavním důkazem pravdivosti induktivní organizace i omezené platnosti omezujících přírodních zákonů, které kvantitativní věda povýšila na absolutní
provedla prošetření hypotézy Velkého třesku
osvojila si Kosmické myšlení a vyjádřila se k informacím všech mých Sdělení.
Teprve potom budeme moci úsilí civilizace plně směrovat k praktickému rozvíjení impulsního motoru, rozvíjení kosmických dopravních prostředků a přípravy systémů pro budování kosmických technologií v meziplanetárním prostoru. Teprve pochopením kosmických možností si uvědomíme, v jakých nízkostech nás kvantitativní věda svým stereotypem myšlení VĚZNÍ.
Tímto vědu, politickou moc i všechny hromadné sdělovací prostředky vyzývám k odpovědnosti. Kosmicky dospělý život vyzývám k jednoznačnému vyznačení, že životní nutností pro naši civilizaci je neodkladné zahájení FÁZE DOTVOŘENÍ – fáze vypracování DIPLOMOVÉ PRÁCE ve studijním oboru ŽIVOT!
III. 1999 Ing. Zdeněk Hanák