Již několikrát jsem Vás informoval, že každý absolutní děj v Kosmu je organizován induktivními soustavami. Předmětnou organizaci má základní organizační jednotka Kosmu v prostoru galaxie (tzv. Kosmický induktivní komplex) i každá vývojově samostatná činnost uvnitř tohoto komplexu: Sluneční soustava, tělo člověka, mozek člověka, impulsní motor, zrození dítěte, přátelství, láska. Uvažovanou induktivní organizaci musíme uplatnit i v našem společenském životě, neboť jen ona může vytvořit podmínky k dalšímu pravdivému vývoji civilizace, jehož podstatou je nezbytný vývoj lidství a občanské odpovědnosti všech jedinců. Připomínám, že morální kvality nelze pěstovat jen slovní výchovou. Vrcholné lidské vlastnosti většiny lidí planety je možné rozvíjet až důslednou induktivní organizací společnosti, která teprve dovolí každému se uplatnit plnohodnotně. Obecné uplatnění induktivní organizace je ovšem i velkou výhodou při studiu absolutní organizace Života, neboť osvojením si jediného funkčního schématu můžeme rychle pronikat i do zákonité organizace mnoha dalších dějů Kosmu. Popišme tedy předmětné nejdůležitější funkční schéma v celkové organizaci Života.
Podstatou předmětné nejúčinnější organizace je spolupráce uskutečňovaná postupně ve třech dílčích soustavách - v soustavě Io, IIo a IIIo efektivnosti. Poznamenávám, že soustavou IIIo je Nositel vývoje, který již byl popsán v dřívějších Sděleních – např. 8, 9. Zde se soustředíme na celkovou organizaci vývoje, jež se uplatňuje v každém absolutním vývojovém ději nekonečně rozměrného kosmického prostoru. Dříve však, než popíšeme stavbu těchto dílčích soustav, zdůrazněme, že induktivní systém vždy realizuje kvantitativní a kvalitativní vývoj. Oba mají své specifické poslání, a proto i specifický provoz a funkční stavbu. V kladném kosmickém prostoru každý děj začíná kvantitativní vývojovou fází - začněme takto i náš popis.
Jeho posláním je postupný vývoj induktivní soustavy od její základní (nejnižší) kvalitativní úrovně, s nejnižším výkonem, až do tzv. Nulového bodu NB, který představuje "dosažení dospělosti" s významem takového výkonu, který je podmínkou započetí kvalitativního (tvůrčího) vývoje. Kvantitativní vývoj má tedy význam učební fáze a obecnou stavbu induktivní soustavy v této vývojové fázi si přibližme současně s organizací našeho myšlení: přijímání a ukládání cizích informací do naší paměti. Pro ucelenou představu vypíši nejdříve celkovou stavbu induktivní soustavy a teprve potom popíši funkci dílčích soustav a jejich jednotlivých prvků. Na obr. 7 navíc znázorňuji schéma induktivní soustavy graficky. Konstatujme, že každá dílčí soustava sestává ze dvou spolupracujících trojných sestav se společným prvkem.
Trojná sestava E1:
1k prvek hlavní ... UČITEL, KNIHA
2k prvek spojovací ... ústa, písmo
3k prvek společný ... zvukový, světelný signál
Trojná sestava E2:
3k prvek společný ... zvukový, světelný signál
2p prvek spojovací … uši,oči(smysly člověka)
1d prvek dominantní … ŘÍDÍCÍ CENTRUM MOZKU
FI ... soustava IIo (funkční komplex)
Trojná sestava F1:
1d prvek dominantní ... ŘÍDICÍ CENTRUM MOZKU
2e prvek energetický ... spojení k vědomí
3f prvek funkční ... VĚDOMÍ
Trojná sestava F2:
3f prvek funkční ... VĚDOMÍ
2s prvek spojovací ... spojení k paměti
1s prvek pasivní ... PAMĚŤ
PE III ... soustava IIIo (prvotní energetická soustava – Nositel vývoje)
Trojná sestava E1:
1s prvek pasivní ... PAMĚŤ
2 prvek stabilizační ... kvalita (struktura) paměti
3 prvek společný ... vzájemná silová vazba prvků 1s, 1´
Trojná sestava E2:
3´ prvek společný ... vzájemná silová vazba prvků 1s, 1´
2´ prvek stabilizační ... kvalita (struktura) Duše
1´ prvek hlavní ... DUŠE ČLOVĚKA
FUNKČNÍ POSLÁNÍ JEDNOTLIVÝCH DÍLČÍCH SOUSTAV
Nejdříve zdůrazněme, že v kladném kosmickém prostoru je vše organizováno v důsledném uplatnění tří stupňů efektivnosti, kde na Io má činnost (resp. prvek) naprosto statický charakter a minimální určitost, na IIo se činnost postupně rozvíjí do stále vyšší dynamiky a prvotní určitosti, aby až na IIIo byl budován konečný produkt vrcholné kvality i určitosti dané právě předmětnou dovršující kvalitou. V tomto smyslu studujme charakteristiky a funkční poslání jak jednotlivých dílčích soustav, tak jejich prvků. Zopakujme však ještě společnou skutečnost dílčích soustav. Každá realizuje spolupráci v nejjednodušší podobě: vždy dvou trojných sestav prostřednictvím společného prvku, který je nezbytným prostředkem spolupráce. Ovšem realizovaná spolupráce musí mít dynamiku a určitost právě jen takovou, jaká dílčí soustavě (Io, IIo, IIIo ) podle příslušného stupně efektivnosti přináleží. Sledujme tedy důsledné uplatnění Zákona tří prvků v zákonitých souvislostech induktivní stavby :
PEI... soustava Io - spolupráce na Io efektivnosti
V souladu s významem Io jediným posláním PEI je vybuzení prvotní, tj. statické formy energie v dominantním prvku 1d, aby teprve v soustavě IIo mohla tato energie být rozvíjena do formy dynamické. Nyní však sledujme, jak tato prvotní energie vzniká na podkladě známého příkladu: učebního procesu. Zdrojem energie v PEI je hlavní prvek 1k, kterým v našem příkladě je učitel nebo kniha. Tento prvek je nositelem statické energie. Je jí myšlenkový potenciál učitele resp. knihy. Předmětný potenciál ústa učitele resp. písmo knihy (ve funkci spojovacího prvku 2k) přetvářejí na pohybovou formu energie, aby jejich produktem byla energie IIIo, společný prvek 3k, tj. zvukový resp. světelný signál. (Poznamenejme, že prvky 1k, 2k, 3k tvoří trojnou sestavu E1, ve které se důsledně uplatňuje zákon tří prvků jak v charakteru jmenovaných prvků, tak v charakteru vytvářené energie těmito prvky). Poznámku podrobněji rozvedu až v zasvěcenějších úvahách, zde pokračujme v poslání trojné sestavy E2, která má funkci pasivní. Proto energie společného prvku 3k (zvukový resp. světelný signál) je prvkem 2p (uši posluchače resp. oči čtenáře) přetvářena na pohybovou formu energie, která v řídícím centru našeho mozku (v dominantním prvku 1d) vybudí energetický potenciál s významem prvotní energie. Tímto procesem soustava Io ,,přebudovala" prvotní energii prvku 1k na prvotní energii prvku 1d, a to pasivní spoluprací, tj. spoluprací nejnižší úrovně. Nízkou úroveň a minimální určitost této prvotní spolupráce Io zdůrazňuje skutečnost, že při nepozornosti posluchače resp. čtenáře se do prvku 1d přenese jen torzo energie, kterou disponuje prvek 1k. Opět poznamenejme, že i trojná sestava E2 má důslednou stavbu podle všesměrně se uplatňujícího Zákona tří prvků.
Soustavu IIo (funkční komplex FI) tvoří trojné sestavy F1, F2. Jejich spolupráce je opět pasivní, avšak s příslušnou určitostí IIo. Vývoj energie, který je podstatou každé činnosti v kladném Kosmu, začíná od dominantního prvku 1d - zdroje statické energie s významem energie příčiny. V našem příkladě je tedy prvkem 1d řídící centrum mozku a jeho prvotní energií informace převzatá od učitele - v uvažovaném okamžiku je energetickým potenciálem. Tato potenciální energie v energetickém prvku 2e (spojení k vědomí) vytvoří tok elektronů (pohybovou energii), jenž se ve vědomí (ve funkčním prvku 3f) přetváří na energii IIIo (energii duševní), kterou v našem myšlení je uvědomována myšlenka. Ovšem tím jsme popsali jen funkci trojné sestavy F1, jež je soustavou akce. Připomeňme, že jakýkoliv produkt může být realizován jen při uplatnění principu akce a reakce. Důsledkem je skutečnost, že pohybovou energii energetického prvku 2e (tok elektronů) můžeme ve funkčním prvku 3f (ve vědomí) přetvořit na uvědomovanou myšlenku jen poskytnutím opory. A právě poskytnutí předmětné opory je podstatou pasivní spolupráce v soustavě IIo (tj. ve funkčním komplexu FI) realizované trojnou sestavou F2. Uskutečňuje se následujícím způsobem: již prvotní přeměna toku elektronů (pohybové energie) na uvědomovanou myšlenku současně vytváří i reakční energii, která z vědomí (funkčního prvku 3f) přechází prostřednictvím spojovacího prvku 2s (spojení mezi vědomím a pamětí) do prvku pasivního 1s, tj. naší paměti. Jestliže naše paměť má takovou kapacitu (kvalitu), aby energii reakce mohla rychle akumulovat, vytvoří touto akumulací (energie reakce) oporu k další přeměně pohybové energie (toku elektronů) na uvědomovanou myšlenku. Problematika je obdobná jako např. u auta, které je soustavou akce. Produkt, tj. vlastní pohyb auta, je možný jen na pevné vozovce s dostatečným třením, jež je soustavou reakce a zamezením protáčení kol vytváří oporu k realizaci postupného pohybu. I vozovka je prostředkem akumulace energie reakce, ovšem jen primitivním, tj. kvantitativním, kdy následkem této akumulace jsou deformace vozovky. Prvek pasivní 1s (tedy i naše paměť) v každé induktivní soustavě naopak akumuluje energii reakce kvalitativně a vyšší kvalitou vytváří podmínky k vytvoření opory vyššího výkonu. Podstatu kvalitativní akumulace ponechejme až úvahám o soustavě IIIo a zde stručně zopakujme podstatné o funkci soustavy IIo:
vytváří vývoj energie v podmínkách jednoznačné určitosti (viz přeměna potenciální energie prvku 1d na pohybovou energii, kterou energetický prvek 2e přivede až do prvku funkčního 3f, kde se bezezbytku může přetvořit na produkt soustavy (uvědomovanou myšlenku)
ovšem účinná přeměna pohybové energie na uvažovaný produkt je podmíněna nezbytnou oporou, kterou vytváří soustava reakce F2
produkt energie akce, tj. v našem příkladě uvědomovaná myšlenka, není jediným produktem v činnosti induktivní soustavy. Ještě významnějším jsou produkty energie reakce akumulované v soustavě IIIo, která teprve realizuje činnost nejvyšší kvality a zpětně určuje účinnost celé soustavy IIo. Tato účinnost je dána kvalitou poskytované opory k přeměně pohybové energie ve funkčním prvku 3f, jež je rozhodující pro výkon celé induktivní soustavy. Proto v učebním procesu je třeba začínat od problémů jednoduchých a postupně, tak jak se zvyšuje výkon našeho myšlení, přecházet na problematiku složitější.
Soustava IIIo je tedy dílčí soustavou, ve které se realizuje dovršující činnost celého induktivního systému - dovršující spolupráce. Tato spolupráce již nemůže být pasivní, jak tomu bylo na prvním a druhém stupni, ale obousměrně aktivní. Vlastní aktivní spolupráce je dána celkovou stavbou PEIII, ve které rozhodující význam mají prvky 1s, 1', jež jsou ve vztahu hmotného základu a jeho duševní energie.
Předmětné spojení je základním prostředkem vývoje i organizace kladného kosmu. Pro první představu uvádím, že vztah hmotný základ - duševní energie mají: hmota - gravitační pole resp. gravitační indukce; elektron - elektrostatické resp. elektromagnetické pole; planeta - prvotní biolog. život resp. civilizace; tělo biolog. jedince - řídící centrum resp. mozek. Všechna uvedená spojení jsou hlavními prvky soustavy IIIo s významem Nositele vývoje, který akumulací energie rozvíjí svou původní statickou kvalitu na kvalitu dynamickou - příslušná duševní energie dynamické formy je uvedena na druhém místě. Naznačený vývoj bude příležitostně podrobně popsán. Zde se vraťme k našemu příkladu, ve kterém hmotným základem je naše paměť a jeho zákonitě vytvořenou duševní energií je Duše člověka, jež se naším myšlením neustále vyvíjí a dotváří - je-li cíl myšlení pravdivý, potom se rozvíjí do stále vyšších kvalit. Vysvětleme tedy postup záznamu informace v naší paměti s významem akumulace energie způsobující vývoj soustavy IIIo:
pohybová forma energie reakce je přivedena spojovacím prvkem 2s do pasivního prvku 1s, kterým v mozku je naše paměť v postavení hmotného základu
tato pohybová energie vytvoří v hlavním prvku 1' (Duše člověka) vířivé proudy, které zpětně působí na svůj hmotný základ a kvalitativně ho přetvářejí v podobě budování záznamu v naší paměti hmotou bílkovinné substance (obdoba s indukcí toku elektronů v zanikajícím elmag. poli)
nová kvalita pasivního prvku 1s (paměti) indukuje vyšší kvalitu hlavního prvku 1´ (Duše člověka), aby tyto dvě vyšší kvality se relativisticky přiblížily
výsledkem předmětného relativistického přiblížení je intenzivnější vzájemná silová vazba, prostorové deformace a vyšší stabilita struktury obou těchto prvků.
Podstatou soustavy IIIo jsou tedy dvě statické trojné sestavy E1, E2 se společným prvkem 3, kterým je jejich vzájemné silové působení. Předmětná silová vazba je podmíněna kvalitou prvků 1s, 1´ a zintenzivňuje se budovanou strukturou s významem stabilizačních prvků 2, 2´. Popsaná konstrukce dovoluje akumulovat relativně neomezené množství energie, neboť tato akumulace nevyvolává potřebu jakéhokoliv narůstání rozměrů, kvantity, ale naopak jen stálé zvýrazňování všech funkčních prostředků: kvality hmotné podstaty prvků 1s, 1´, tvarové určitosti konstrukce s významem stabilizačních prvků 2, 2´ a vzájemného silového působení, jež výkon celku umocňuje.
Soustava IIIo (tj. prvotní energetická soustava PEIII – Nositel vývoje) v induktivním systému vytváří stejnou službu jako planeta pro naši současnou činnost - je "akumulátorem" energie reakce, je oporou, bez které v kladném prostoru nelze žádnou činnost uskutečnit. Je třeba si ovšem uvědomit, jak zásadně účinnější je induktivní organizace oproti soustavám neizolovaným, které nejen nedovolují zužitkovat energii reakce, ale navíc tato reakce se stává zákonitě produkovanou zplodinou. Kvalitativní uplatnění prvků ve všech třech dílčích soustavách induktivního systému dovoluje realizovat veškerý vývoj energie bez zplodin a přitom vytvářet tři produkty. Produkt energie akce, realizovaný ve funkčním prvku 3f, je produktem oddělitelným od soustavy (uvědomovaná myšlenka). Produktem akumulované energie reakce je kvalitativní přestavba soustavy IIIo, která každou akumulovanou energií zvyšuje svou celkovou energetickou hodnotu E a připravuje se tak k poskytnutí opory pro akční energii stále vyšších výkonů. Připomeňme, že akumulací energie reakce se realizují dva produkty: kvalitativní změna paměti a kvalitativní změna Duše člověka. Vyslovené již naznačuje podstatu vývoje každého absolutního děje. Konstatujme, že každý vývojový proces v Kosmu může být realizován jen induktivní soustavou, neboť jen ona dovoluje nezbytný vývoj energie uskutečňovat nejúsporněji i nejefektivněji - tj. spoluprací na třech stupních efektivnosti při realizaci této spolupráce nejnižším možným počtem prvků, vždy dvou trojných sestav.
Popsanou organizací je nejdůležitější zákon Života, ZÁKON TŘÍ PRVKŮ, uplatněn ve třech oborech: ve funkční podstatě (existence prvku statického, energetického a funkčního v každé trojné sestavě) v energetické podstatě (realizace vývoje energie z její prvotní formy na pohybovou a její přetvoření na energii duševní) a v existenční podstatě (zrod, vývoj kvantitativní a vývoj kvalitativní).
Soustřeďme se na existenční podstatu. Základní fází je zrod soustavy. Člověk jako systém dvou kvalitativně symetrických induktivních soustav (tělo a mozek) se zrodí v lůně matky, impulsní motor v továrně výrobou. Oproti současným systémům stačí ovšem jen výroba v nejnižším energetickém provedení, kterému přísluší prvotní výkon soustav. Kdybychom např. chtěli raketu urychlit do bezprostředních podsvětelných rychlostí, museli bychom disponovat energií, kterou by při současných výkonech civilizace vyráběla tisíce let. Impulsní motor i pro překonání rychlosti světla je možné vyrábět ve stejných parametrech jako pro jakoukoliv pozemní činnost. Přitom nesrovnatelně nižší náklady pro konstrukci kosmického dopravního prostředku nejsou dány jen energetickou samostatností impulsního motoru, dovolující urychlovat jen čistou funkční hmotu, ale zejména relativistickými změnami celého systému, tj. pouhým urychlováním (vlastním provozem induktivního systému), zvyšovat jeho provozní výkon až k výkonům relativně nekonečně vysokým, které jsou nezbytné pro překonání rychlosti světla. Oproti raketě, která by musela být draze postavena na zvolený maximální výkon a v bezprostředních podsvětelných rychlostech by ho navíc rychle snížila až na výkon nulový, induktivní soustava pouhou akumulací energie reakce, tedy oproti raketě zadarmo, zvyšuje svůj výkon naprosto přirozeně až k nekonečně vysoké hodnotě (podle rovnice P = Po . 1/ k4, kde Po je výkon klidové soustavy a k je koeficient relativity, který v rychlosti světla je roven nule). Pro vlastní představu překonání rychlosti světla je třeba znát konstrukci impulsního motoru; proto se vraťme k našemu příkladu - procesu myšlení v jeho učební fázi. Avšak zůstaňme i u prvotní představy urychlování, neboť při každém vývojovém ději se uskutečňuje totéž: pronikání do náročnějšího životního prostředí vyžadující od rozvíjené soustavy za provozu uskutečňovat svou přestavbu a takto zvyšovat svůj výkon, jež činnost na vyšším vývojovém stupni vyžaduje.
Na začátku učebního procesu je náš mozek nepřipraven, jeho výkon označme za jednotkový (tomu přísluší energetická hodnota E = 1 a funkční hmotnost M = 1). Proto problematiku oboru vždy musíme studovat od nejjednodušších informací - od "první třídy", která pro studenta představuje životní prostředí nejnižší náročnosti. Při urychlování tato nejnižší náročnost má pohyb do asi 100 000 km/s. Každým vjemem, každou informací, které dostatečně porozumíme, současně stavíme v naší paměti skelet. Nejdříve jen základní konstrukci, avšak každou zasvěcenější informací budujeme příčle skeletu, které již dovolují problematiku studovat v souvislostech. Jestliže studium oboru rozčleníme na 3 roky, potom v prvním ročníku si uvědomujeme informace jen jednotlivě (organizace na úrovni přímkového řešení - viz obr.1,2), ve druhém v prvotních souvislostech (odpovídá rovinnému řešení); teprve ve třetím ročníku náš skelet v paměti má prostorovou stavbu (prostorové řešení) a my si nové informace můžeme uvědomovat ve stále zasvěcenějších souvislostech, a tím zvládat rychle rostoucí nároky posledního ročníku studia. Náročné studijní požadavky ve třetím ročníku nám charakterizuje životní prostředí vysoké energetické náročnosti pro studenty, tj. charakterizují rychle se zvyšující nároky při existenci v prostředí vysokého stupně vývoje. Nezbytný výkon soustavy na dané kvalitativní úrovni číselně vyznačuje energetická hodnota E, nezbytnou kvalitu a kvalitativní uplatnění prvků soustavy funkční hmotnost M. Bezprostředně před závěrečnou zkouškou, která má na obr. 1 význam Nulového bodu NB, musí se E = M rychle zvyšovat. V praxi to znamená, že student musí v krátkém čase zaznamenat velké množství informací, musí rychle dostavět skelet své paměti, a to do takové hodnoty, aby se tato paměť mohla stát jednoznačnou oporou při přijímání i nejsložitějších informací oboru. Tomuto požadavku odpovídá E = M blízké nekonečně vysoké hodnotě. Zásadní informací je již výše uvedená skutečnost, že každý rozvíjející se systém posunem na vyšší vývojový stupeň (na vyšší kvalitativní úroveň) se ocitá v "životního prostředí" vyšší náročnosti a pouze funkční systém, který umí využívat těchto energetických změn ke zvýšení svého výkonu může realizovat pravdivý vývoj, resp. urychlování. Naopak soustava, která se nedovede přizpůsobit podmínkám vyšší energetické hodnoty E životního prostředí na vyšším stupni vývoje, snižuje svůj výkon tím rychleji, čím vyšší je kvalitativní úroveň prostředí. Student, který nestačí zvládnout náročné učivo posledního ročníku, propadá. Raketa, která se přiblíží do podsvětelných rychlostí, se přestane urychlovat: jednak relativistickým zvýšením hmotnosti (podle rovnice M = Mo. 1/k, kde k je koeficient relativity), jednak zkrácením dráhy ve směru pohybu, na které raketový motor vytváří silové impulsy k urychlování ("ztrácí půdu pod nohama").
Pro současnost má však zásadní význam vytváření stále energeticky náročnějšího životního prostředí při vývoji civilizace. Předmětné prostředí vysoké energetické náročnosti je dáno naším způsobem života, potřebami člověka a zejména potřebami výroby, která vyžaduje stále složitější kooperaci, přepravovat stále větší množství hmot na stále delší vzdálenosti, vyrábět stále složitější výrobní prostředky a k nim nové a nové pomocné funkční a řídící systémy. Vývoj civilizace se tedy vyznačuje růstem potřeb, přičemž exponenciální růst těchto potřeb je znakem, že civilizace dospěla do relativistické fáze vývoje, kdy i nepatrné zvýšení kvalitativní úrovně vyžaduje násobné zvyšování všech potřeb společnosti, které stejně jako v problematice překonání rychlosti světla raketou má dvojí charakter:
a) Hmotně energetické zabezpečení
To, co pro raketu urychlující se do bezprostředních podsvětelných rychlostí (dále jen kosmická raketa) znamená potřeba relativně nekonečně velkého množství paliva, je pro civilizaci neomezené množství surovin a energie. K tomu, aby civilizace mohla udržet standart vyspělých států a umožnit obdobnou životní úroveň zbývajících" 4/5 obyvatel, které žijí v obecném nedostatku, by naše planeta musela být plná paliva, nezbytných surovin a mít relativně nekonečně účinné autoregulační mechanismy, které by "ničily“ zákonitě produkované zplodiny a znečistění vzniklá chybami člověka při nedokonalé organizaci a výrobě - viz nesčetné havárie tankerů, průmyslových provozů apod. Uvážíme-li, že počet obyvatel rychle roste, že alternativní zdroje energie jsou nemobilní a nízkých výkonů, že atomová energie je opět nemobilní, nehospodárná (krátká životnost, vysoká technologická a energetická náročnost výstavby i likvidace) a krajně nebezpečná (časovaná ekologická bomba), je situace naší civilizace obdobná posádce kosmické rakety, které již zbývá jen malé množství paliva: Brzy bude bez prostředků k vývoji i k vlastní existenci.
b) Relativistické snižování výkonu systémů nízké kvalitativní úrovně v prostředí vysoké energetické náročnosti
Prostředí bezprostředních podsvětelných rychlostí způsobí, že účinná dráha, na které každá molekula paliva svým spálením se přetváří na silový impuls, je tím kratší, čím rychlost je vyšší.
Totéž platí o člověku nebo stroji, jestliže je přeřazen do výrobního prostředí vysoké (relativistické) náročnosti. Většinou je třeba zastaralý stroj přestavět, nebo nahradit novým a stejné platí o člověku: Buď se zaučí a zvládne náročné technologie, stane se výkonným specialistou, nebo přestane mít uplatnění. Otevřít se "Světu“ znamená pro zaostalou socialistickou výrobu dohnat zameškané, modernizovat výrobu, přebudovávat myšlení lidí. To vše je bolestné a často i nesmyslné, stejně jako nesmyslnou by byla snaha raketou dosáhnout rychlosti světla. V obou urychlováních je přirozeným činem přesednutí posádky z rakety do kosmického prostředku, který teprve má nezbytnou organizaci pro činnost v prostředí vysoké energetické náročnosti. Logickým rozhodnutím socialistických států musí být ne dále urychlovat "svou nedokonalou raketu", snažit se dosáhnout rychlosti rakety vyspělých států, ale naopak ihned přesednout do kosmického dopravního prostředku s impulsním motorem, tj. začít rozvíjet kosmickou výrobu, která je většinou méně technologicky náročná a přitom nesrovnatelně účinnější: Je třeba degenerující účinek socialistického vývoje eliminovat avantgardním přechodem na kosmickou organizaci, která teprve dovolí exponenciální růst výkonů, dovolí rychlý vývoj zaostalých států a z naší civilizace vytvořit jediný organizační celek vysoké kvality, který teprve bude moci zachovat svou existenci - vývojem ke KOSMICKÉ DOSPĚLOSTI, jež je absolutním kvalitativním vývojem civilizace.
2. Kvalitativní vývoj
Zopakujme, že podstatou Života kladného Kosmu je stálý vývoj energie. Tento vývoj se při kvantitativní organizaci realizuje vždy vně tzv. trajektorie energetické stálosti TES. V našem myšlení touto TES je skelet budovaný v paměti - tedy v soustavě IIIo, ve které nejdůležitějšími prvky jsou paměť a Duše. Akumulací energie reakce byl budován skelet stále vyšší energetické hodnoty E a funkční hmotnosti M, aby hodnotami E, M blízké nekonečnu byl ukončen kvantitativní vývoj, jehož podstatou byl vývoj silové energie v soustavě Io, v soustavě IIo a ve vlastním skeletu TES, tj. v soustavě IIIo. Jestliže dobudováním skeletu TES byl ukončen kvantitativní vývoj a jestliže TES byla nositelem tohoto vývoje je logické, že podstatou vývoje kvalitativního musí být vývoj energie uvnitř TES, v tzv. vnitřním pracovním prostoru P'. Vypišme skladbu prvků v jednotlivých dílčích soustavách induktivního systému, který opět musí realizovat vývoj na třech stupních efektivnosti.
Soustava Io - prvotní energetická soustava PEI´ (méně vhodné označení PEII)
Trojná sestava E1:
1 prvek hlavní ... CÍL MYŠLENÍ
2 prvek stabilizační ... předpokládané vlastnosti cíle
3d prvek společný ... silová vazba prvků 1-1d
Trojná sestava E2:
3d prvek společný ... silová vazba prvků 1-1d
2d prvek stabilizační ... vlastnosti řídícího centra
1d prvek dominantní ... Řídící CENTRUM MOZKU
Soustava IIo - funkční komplex F II
Trojná sestava F1:
1d prvek dominantní ... ŘÍDÍCÍ CENTRUM
2e prvek spojovací ... spojení k vědomí
3f prvek funkční ... VĚDOMÍ
Trojná sestava F2:
3f prvek funkční ... VĚDOMÍ
2a prvek energetický ... spojení k vědomí
1a prvek aktivní ... PAMĚŤ
Soustava IIIo - prvotní energetická soustava PEIII´, NOSITEL vývoje v tvůrčí fázi
Trojná sestava E1:
1´ prvek hlavní ... DUŠE
2´ prvek stabilizační … struktura DUŠE
3´ prvek společný ... vnitřní pracovní prostor P'
Trojná sestava E1:
3 prvek společný ... vnitřní pracovní prostor P'
2 prvek stabilizační ... struktura poměti
1a prvek aktivní ... PAMĚŤ
PEI´ ... soustava Io - spolupráce na I o efektivnosti (méně vhodné označení PEII)
Soustava Io v kvalitativní fázi vývoje, tedy v procesu tvůrčího myšlení, má poslání motivace. Na rozdíl od soustavy PEI není zdrojem silové energie ve smyslu energetického zdroje pro činnost celku, ale jen energií obecně motivační, která se jako příčina uplatní až po vytvoření následku. Tuto informaci vysvětlím později, nyní se soustřeďme jen na vlastní činnost soustavy Io a význam spolupráce na Io efektivnosti. Prvotním předpokladem předmětné spolupráce je existence prvků 1d, 1 dostatečné kvality vyúsťující v určité tématické příbuznosti, která dovoluje výraznou silovou vazbu mezi těmito prvky 1d, 1. Studiem mozek člověka nestaví jen skelet ve své paměti, ale kvalitativně dotváří i své řídící centrum. Jestliže člověk objeví příbuzné téma, tj. cíl (prvek 1) s předpokládanými vlastnostmi (prvek. 2), řídící centrum (prvek 1d) nezbytné kvality (prvek 2d) se silově váže na předmětný cíl a vytvoří takto společný prvek 3d. Tím je realizována spolupráce na Io efektivnosti, jejímž výsledkem je vytvoření prvotní energie. Avšak tato energie není konkrétní, neboť cíl jsme dosud nerozpracovali a nemůže tedy ještě mít konkrétní podobu. Existuje jen neurčitý vnitřní pocit potřeby rozpracovat zvolený cíl do konkrétní podoby. Tento pocit byl vytvořen přeměnou potenciální energie na pohybovou a duševní v soustavě IIo obdobně jako v kvantitativním vývoji, ovšem produktem nemohla být konkrétní myšlenka, jen pocit potřeby rozpracovávat zvolený cíl, pocit potřeby vystavět v naší paměti, na podkladě již známých informací, takový skelet, který by naše tušení mohl konkretizovat.
Z výše uvedeného vyplynulo, že soustava IIo (funkční komplex s vědomím) se dosud nemohla konkrétně uplatnit a jen přenesla motivační impuls z PEI´ do PEIII', do naší paměti, která na podkladě nekonkrétní motivace staví skelet v podobě aktivizace příslušných oblastí v prvcích 1a, 1' (tj. v naší paměti a Duši). Jestliže vystavěný skelet z již existujících informací má dostatečnou energii k vymezení (obestavění) vnitřního pracovního prostoru P', tj. je trajektorií energetické stálosti TES, stává se prostor P' energeticky aktivní, tvůrčí, přičemž produktem této činnosti jsou tři složky energie. První dvě kvalitativně přetvářejí prvky 1a, 1´ (a budují tak vnitřní hmotu v P'), třetí složka je pohybovou formou energie, která z prvku 1a, z naší paměti, přechází do spojovacího prvku 2a jako energie akce pro činnost soustavy IIo - funkčního komplexu FII.
Produktem tvůrčí činnosti PEIII' je tedy jen prvotní energie, která ještě není uvědomovanou myšlenkou, neboť ta může být realizována jen nezbytným vývojem energie v FII s nezbytným přerodem energie pohybové na duševní při uplatnění principu akce a reakce. Proto vyprodukovanou prvotní energii tvůrčí činností PEIII' si uvědomujeme jako neurčitý pocit. Cítíme, že někde v naší paměti se již řešení nachází, avšak nedovedeme ho konkretizovat.
Jak si tedy uvědomíme tvůrčí myšlenku? Opět se musí vytvářet vývojem energie z prvotní formy až na duševní, přičemž přerod pohybové energie na duševní (tj. uvědomovanou myšlenku v našem vědomí) se musí uskutečňovat při uplatnění principu akce a reakce. Rozhodující je ovšem směr provozu ve funkčním komplexu FII. Zopakujme, že v kvantitativním (učebním) vývoji byl provoz jednosměrný, zdrojem silové prvotní energie byl dominantní prvek 1d a oporu k vytvářené uvědomované myšlence ve VĚDOMÍ poskytovala naše PAMĚŤ - a to v postavení pasivního prvku 1s, který jen pasivně akumuloval energii reakce. Kvalitativní (tvůrčí) provoz je kvalitativně symetrický k provozu kvantitativnímu, z čehož vyplývá:
dříve pasivní trojná sestava F2 musí být aktivní, zdrojem silové energie
dříve pasivní prvek 1s (paměť), jen pasivně akumulující energii reakce, se musí stát prvkem aktivním 1a – zdrojem silové energie, avšak ne energií příčiny, ale následku
trojná sestava F1 realizovala vývoj silové energie příčiny, v kvalitativním provozu musí realizovat vývoj nekonkrétní energie příčiny s posláním vytvořit oporu k přeměně silové energie IIo na uvědomovanou myšlenku
dominantní prvek 1d, nebude prvkem pasivně přijímajícím energii učitele, ale zdrojem motivační energie příčiny s posláním vytvoření opory k dokončení vývoje energie následku, tj. vytvoření produktu ve funkčním prvku 3f.
S uplatněním všech těchto kvalitativně symetrických charakteristik vysvětleme spolupráci IIo realizovanou dostředným vývojem silové (konkrétní) energie následku a nekonkrétní energie příčiny ve funkčním komplexu FII. Spolupráce začíná od aktivního prvku 1a, naší paměti, která je nositelem prvotní energie následku vybudované tvůrčím provozem soustavy PEIII´. Tato prvotní energie v energetickém prvku 2a, ve spojen k vědomí, se přetváří na energii pohybovou (tok elektronů), která ve funkčním prvku 3f se má přetvořit na produkt induktivní soustavy, kterou je v našem příkladě nová, tvůrčí myšlenka. Ovšem vlastní přerod energie II o na energii III o (uvědomovanou myšlenku) vyžaduje oporu a tu realizuje trojná sestava F1. Vývoj energie v F1 začíná od prvku 1d (řídícího centra), který je nositelem prvotní energie vybudované v PEI´ (PEII). Tato nekonkrétní energie příčiny se ve spojovacím prvku 2e (spojení k vědomí) přetváří na pohybovou energii, která ve funkčním prvku 3f, s posláním reakce, vytváří výše uvažovanou oporu k dokončení vývoje silové energie následku přerodem pohybové energie na produkt, tj. na uvědomovanou myšlenku. Ovšem ne každá energie trojné sestavy F1 je tak aktivní, aby mohla vytvořit oporu dostatečné intenzity. V procesu tvůrčího myšlení se nám často stane, že nově vytvořenou představu si již téměř uvědomujeme - cítíme, že řešení známe, avšak až dostatečně účinná reakce nám dovolí si řešení plně uvědomit. Vzpomeňme na historku vyprávěnou o Isaku Newtonovi, který si prý gravitační zákonitosti uvědomil... až, když ho uhodilo jablko spadlé se stromu.
Uvedl jsem větší množství nezvyklých informací. Záměrem bylo zdůraznit, jak zásadním způsobem se v organizaci Života uplatňuje kvalitativní symetrie. Prakticky v každém absolutním ději lze vysledovat kvalitativně symetrické skutečnosti nebo dokonce celé soustavy. Proto kvalitativní symetrie je vedle trojjedinosti nejdůležitějším prostředkem absolutního myšlení - jak pro objevování nových poznání, tak pro podání důkazu pravdivosti vytvářených představ, zejména v duchovním (záporném) a nadsvětelném prostoru, jež jsou pro naše prostředky nepostřehnutelné.
X. 1990 ( A.M. II ) Ing. Zdeněk Hanák
Případné připomínky a dotazy prosím zasílejte na tuto adresu Ing. Zdeněk Hanák