Vážení spoluobčané
Dovolte mi být upřímný a co nejstručněji se představit. Před více než čtvrt stoletím jsem začal přemýšlet jinak, než většina z Vás - rozvíjel jsem tzv. Kosmicky dospělou (absolutní) metodu myšlení, která mi umožnila objevit celkovou organizaci života kosmu. Svá zjištění jsem popsal ve více písemnostech, absolutně nové mělo odezvu u přemýšlivých lidí, bez odezvy zůstalo v oficiálních kruzích - stejně jak nesčíslněkrát v historii naší civilizace.
Současné myšlení je založené na experimentu. Člověk věří jen tomu, co vidí, co může přímo prověřit. Tato metoda se úspěšně uplatňovala od 16. století až do současnosti a byla nepostradatelnou pro základní vývoj myšlení civilizace. Většinou v odříkání se rodily nové představy, byly rozvíjeny vědní obory a budovány stále výkonnější výrobní systémy. Vývoj se urychloval a byl stále složitější, aby 20. stoletím dynamika našich systémů narůstala exponenciálně. Žel, ještě rychleji než náš užitek rostly a stále rychleji rostou nové potřeby - materiálové, výrobně kapacitní i informační. Člověk se stal otrokem výroby.
Na úrovni současných znalostí je vše, až na ”nějaké maličkosti”, v pořádku. Vyspělé státy se pyšní nejrůznějšími modely aut, automatizovanými výrobními provozy, atomovými elektrárnami, plnými obchody nejrůznějšího spotřebního zboží, plnými obchody potravin … družicové systémy dovolují s vysokou účinností zkoumat celý povrch planety a předávat neomezené množství informací. Ano, je co obdivovat – je hodně těch, kteří mohou být hrdí na svou práci. Avšak vývoj naší civilizace dospěl do výjimečné vývojové fáze, jež od nás žádá násobně více – vyžaduje od nás absolutní hodnocení veškerého našeho počínání, objevení celkové konstrukce Života a zvláště objevení systémů, které Život má pro trvalou (dospělou) existenci civilizace. Konstatujme, že současné systémy jsou absolutně NEDOSPĚLÉ, svou energetickou náročností a obrovskou produkcí zplodin by, dříve nebo později, přivodily kolaps planetárního života. Ptáte se, proč tak náhle před nás Život staví tak náročné a zásadní úkoly? Výše uvedené bylo možné vyčíst již ve speciální teorii relativity, kterou věda objevila na začátku století, žel neaplikovala ji pro absolutní hodnocení činností a pro zákonitý vývoj civilizace. Proto to naléhavé konstatování: naše civilizace ve svém zákonitém vývoji dospěla do relativistické fáze, tj. do fáze exponenciálního průběhu vývoje, který od nás vyžaduje disponovat systémy násobně vyšších výkonů a možností, než jsou současné.
Problematiku snad výstižněji vysvětluje jednoduchý příměr: naše civilizace je studentem v oboru ŽIVOT a již nejméně před 15–ti lety dokončila ”povinnou školní docházku”, kdy učitelem i oporou pro veškerou naši činnost byla a je naše planeta – naše matka Země. Bezprostředním naším úkolem je vypracování Kosmické diplomové práce, po které následuje kosmická zkouška dospělosti. A proto ta naléhavost změn.
Naše civilizace realizovala dlouhou učební pouť. Začala ji svým zrozením v podobě prvotního člověka, starověk prožívala jako rozverné dítě a od středověku prožívá svou pubertu – ve stálém i bolestném hledání. Žel, hledání je již dlouhé a lze spíše říci, že Život nás nachytal v nedbalkách, absolutně nepřipravené. Ano, všechny současné výrobní a společensko organizační systémy jsou kosmicky nedospělé – představují nedokonalou formu energie, jejíž udržování vyžaduje mezní úsilí člověka a mezní zatížení samočisticích mechanismů planety. Přitom hladomory a bída v mnoha zemích vyžadují opatření, která při realizaci současnými prostředky by ještě urychlila náš kolaps.
Globální změny v atmosféře, kyselé deště, rozšiřování pouští, hrozba zvyšování hladiny oceánů, hladomory, rychle rostoucí kriminalita, vraždění nevinných, války bez potrestání viníků, terorizování obyvatel v mnoha státech, hrozba dalších válečných konfliktů … to vše jsou přímé důsledky současné organizace založené na povrchnosti – neschopné uplatnit, a tím ani budovat životně nezbytnou vyšší funkční kvalitu člověka.
Je mnoho varovných hlasů – od naivně ekologických až po propracované studie vyúsťující v teorii: ”princip udržitelného rozvoje”. Tato varování vycházejí z komplexních rozborů materiálových, energetických i ekologických, tj. kladou si otázku: co vše nám ještě může naše planeta poskytnout a jaké naše prohřešky může ještě eliminovat. Jako každá matka i matka Země vydrží a i odpouští mnohé. Víte ovšem také, že rozmazlený jedináček to v životě nemá lehké. Jednou se musí pustit máminy sukně a čím později, tím horší je jeho přechod k samostatnosti. A naše civilizace je již tím rozmazleným dítětem, které s nedůvěrou civí na všechno, co není ”nalepeno” na mámině sukni, neboť právě tím z kosmického pohledu je naše celkové počínání, jež současnou organizaci (uplatněnou v autě, letadle, raketě, ve způsobu výroby našich neefektivních prostředků, ve způsobu výroby energie i ve způsobu spravování věcí veřejných) považuje za nenahraditelnou. Přitom problematika je prostá: společným jmenovatelem všech těchto nedospělých systémů je jednosměrný provoz, nutnost vnášet energii reakce do povrchu planety – a to je právě to držení se máminy sukně.
Problém současnosti se jmenuje NEDOSPĚLOST, pochopitelně nedospělost naše vlastní, ne toho druhého – nedospělost všech lidí planety, nedospělost všech výrobních prostředků, nedospělost politické moci, nedospělost justice, nedospělost vědy. Přímým důsledkem je naše současnost ve svých problémech, neduzích a rozporech. Ano, náznakem pravdivého hodnocení našich současných možností je princip udržitelného rozvoje, avšak ani úsporná opatření nejsou řešením trvalým. Tím je jen vytvoření stavu kosmické dospělosti! Proto otázkou č. 1 pro současnost je: co je stav kosmické dospělosti a jak ho lze dosáhnout? Odpověď ve své podstatě je jednoduchá. Životně nezbytné je nahradit organizaci kvantitativní, dovolující svým prvkům se uplatnit jen povrchově (tvarem, pevností), organizací kvalitativní – založenou na plnohodnotném uplatnění kvalitativní podstaty svých prvků při realizaci stoprocentní (vstřícné) spolupráce. To je podstata celé moudrosti pro současnost, kterou Vám v různých obměnách (obecně i konkrétně) sděluji od r. 1975. V tomto úvodním sdělení mi dovolte alespoň naznačit nejdůležitější potřeby pro naši bezprostřední současnost:
a) Vědět, co je Život, jakou má konstrukci, jaké prostředky Život má pro trvalou existenci civilizace, jaké je poslání člověka v hmotném světě a co je mu nabízeno v jeho posmrtné existenci.
b) Budovat kosmickou organizaci společnosti jako jediný prostředek boje proti kvantitativní degeneraci i prostředek kvalitativního skoku ve vývoji společnosti. Jen nové (kvalitativní) uplatnění člověka vyřeší současné rozpory civilizace.
c) Rozvíjet kosmické výrobní systémy, neboť jen ty mohou nasytit i ”obléci” celou civilizaci.
Rozvíjení těchto životně nezbytných cílů je náplní údobí tzv. kosmické diplomové práce civilizace, přičemž problematiku jejího zákonitého vývoje velmi výstižně popisuje Křivka vývoje na obr. 1. Základní skutečnosti zde vysvětlím jen v heslech:
1. Život je neustálý vývoj, přitom každá životní forma, má-li se stát trvalou kvalitou, musí realizovat plnou křivku vývoje (pro kvalitativní úroveň 1 až 9 – viz obr.1).
2. Křivka vývoje graficky dokumentuje vztah mezi dosaženou kvalitativní úrovní V ( vynášena na ose X ) a množstvím funkční energie E soustavy (vynášena na ose Y), která hodnotí výkon a funkční možnosti soustavy. To znamená, že dosažení určité kvalitativní úrovně je podmíněno vytvořením takové organizace činnosti, jež soustavě umožní pracovat s funkční energií E podle pořadnice křivky vývoje. Poznamenejme, že její průběh je v úseku 0 až 3 převrácenou hodnotou koeficientu relativity k = ( 1-v2/c2 )1/2 a v úseku 3 až 9 koeficientu kvality k´= ( 1-c2/v2 )1/2.
Křivka vývoje svým nerovnoměrným průběhem nás tedy informuje, že každá soustava ve svém vývoji musí prodělat naprosto zákonité funkční změny, a to jako prostředek dosažení životně nezbytného cíle – dosažení kvalitativní úrovně 3 (Nulového bodu), jež od sebe odděluje dvě naprosto odlišná a opačná vývojová údobí:
- učební vývoj, který nemá prostředky k trvalé existenci
- tvůrčí vývoj s významem podmínek stability právě pro trvalou existenci.
Proto dosažení Nulového bodu je tak důležité - a nejen pro jedince, který zkouškou dospělosti staví základ své existence. I civilizace dosáhne podmínek trvalé existence až dosažením Nulového bodu , kterým je opět úspěšné složení zkoušky dospělosti – dodejme, že KOSMICKÉ.
3. Křivku vývoje rozdělme na 3 úseky a charakterizujme funkčně organizační potřeby pro dosažení odpovídajících hodnot funkční energie E, jež číselně hodnotí výkon a funkční možnosti soustavy, se zaměřením na civilizaci:
- úsek 0 – I je nejméně náročnou vývojovou fází s malými hodnotami funkční energie E, jež teprve v závěru se rychleji zvyšuje. Tuto fázi vývoje civilizace realizuje tzv. kvantitativními soustavami. Jejich pracnost realizace však nedovoluje dosažení funkční energie E větší než vyznačuje bod I, který se tím stává nepřekročitelnou bariérou pro jakoukoliv činnost realizovanou planetárními (kvantitativními) soustavami. Bariéra zastaví vývoj civilizace, aniž si to člověk uvědomí, neboť tato bariéra není vidět, je zrádná – to proto, že je jen zdánlivě logickou pracností, která realizací absolutně nedokonalých systémů na jejich mezní výkonnosti rychle narůstá. Člověk se stává otrokem neefektivní výroby i životního stylu, kvantitativně degeneruje. Zdůrazňuji, že planeta není závodiště F1, ale životní prostor pro zrození kosmických kvalit. Planetární systémy nemají výkon a možnosti nutné k trvalé existenci civilizace. Pokud včas není zahájena vývojová fáze diplomové práce, civilizaci postihne kolaps.
- úsek I – II je fází Kosmické diplomové práce, ve které energetická hodnota E soustavy má závěrečný exponenciální průběh, kdy každý krok zvýšení kvalitativní úrovně vyžaduje obrovský nárust funkční energie E soustavy. Proto v této oblasti lze činnost rozvíjet jen kosmickými systémy – možnosti současných systémů v těchto podmínkách vývojového skoku jsou úsměvné. Zde jen naznačím, že ve smyslu schématu na obr. 1 je realizována výstavba kvantitativního skeletu Nositele vývoje většinou vlastním provozem soustavy, akumulací energie reakce. Přitom reakce nejen není zplodinou, jak je tomu u planetárních soustav - naopak realizuje výstavbu skeletu, jehož hmota se uplatňuje kvalitativně. Zdůrazněme, že kvalitativní uplatnění hmoty a využití energie reakce ke zvyšování funkční energie E je podstatou rychlého růstu funkční energie E a funkční hmotnosti M celku, jež číselně hodnotí kvalitu hmoty skeletu a stupeň funkčního uplatnění této kvality. Po dosažení E a M Nulového bodu má již Nositel vývoje svůj skelet dobudován do takové kvality, která systému dovolí přechod do fáze tvůrčího vývoje. Tímto vývojem ( s významem stabilní existence ) je úsek II-III, který popíši až v dalších sděleních.
Dodejme, že dosažení E, M Nulového bodu, jako brány do tvůrčí (dospělé) vývojové fáze, se u přírodních systémů pozná jednoduše: soustava se v relativně krátkém okamžiku přerodí z organizace nedospělé na dospělou. Problematičtější je zjištění stupně dospělosti u člověka a civilizace. Proto na úrovni rozvojové civilizace jedinec vykonává státní (maturitní) zkoušku, na úrovni Společenství vyspělých civilizací musí analogicky nedospělá civilizace (rozvojová) vykonat Kosmickou zkoušku dospělosti. Každý stát, instituce i jedinec ji realizuje výsledky své práce, každou svou činností. Uspěním v této nejdůležitější zkoušce se člověk stává Kosmicky dospělým a má právo se pohybovat v prostředí Vyspělého kosmického života. Selhání v rozsahu celé civilizace naopak je počátkem našeho konce, který si připravíme sami – svou neschopností pochopit Život, svou neschopností realizovat to, co pro trvalou existenci je nezbytné.
Civilizace je komplexním systémem realizující zákonitý vývoj podle Křivky vývoje (energie) na obr.1. Tento vývoj byl od prvopočátku realizován tzv. kvantitativními soustavami, které jsou primitivní a jsou určeny jen pro základní (učební) vývojovou fázi civilizace. Dlouhodobé funkční využívání raket, atomových elektráren, výrobních linek s roboty i počítačů n-té generace je důkazem, že civilizace již vyčerpala všechny možnosti planetární organizace. Současností naše civilizace dospěla k výkonnostní bariéře, jež je nepřekročitelnou výkonnostní mezí pro všechny naše organizační systémy – ve výrobě i v organizaci společnosti. Další rozvíjení těchto systémů je mrhání tvůrčími kapacitami civilizace i životodárnými kapacitami naší matky Země – na konci tohoto stereotypu je kolaps planetárního života. Je jen jediná možnost: rozvíjet kosmické organizační systémy a jejich prostřednictvím realizovat vývojový skok, ve kterém každý krok ve zvýšení kvalitativní úrovně znamená obrovský nárůst funkční energie E celé civilizace. To je jediná cesta k záchraně civilizace – cokoliv jiného jsou jen mocenské hrátky neodpovědných lidí.
Realizovat uvažovaný vývojový skok s významem fáze Kosmické diplomové práce může jen sjednocená civilizace totální (nikoliv totalitní) organizace. Jaká to je organizace? Stejná jako pro vše, co v kosmu realizuje vývoj: galaxie s významem základní organizační jednotky kosmu, mozek člověka, tělo všech biologických jedinců, systém dovolující překonat rychlost světla apod. Avšak dříve je třeba si osvojit některé základní souvislosti a skutečnosti v organizaci Života, tj. osvojit si základy kosmického myšlení.
Základním prostředkem kosmického myšlení je tzv. zákon kvalitativní symetrie, který informuje, že v každém kosmicky dospělém celku musí existovat dvě opačné veličiny. Má-li civilizace kosmicky dospět, musí i ona pro sebe objevit dvě opačné (kvalitativně symetrické) veličiny. První známe: je jím těžiště planety a má spíše totalitní charakter, neboť nekompromisně působí na každou hmotu a nutí ji zaujmout nejnižší polohu. Funkce opačná bude mít tyto charakteristiky:
- bude se týkat duchovní oblasti a cílem bude povznést myšlení z prachu planetární přízemnosti
- nebude nikoho k ničemu nutit
- vytvoří teorie, které povýší okrajové podmínky seberealizace každého člověka - pro funkčně svobodný a plnohodnotný život
- svými písemnostmi přibližuje absolutní zákony a potřeby Života - jako existující pravdy, jež jsou základem pro hodnocení každého člověka v Kosmické zkoušce dospělosti
- nazvěme tuto funkci, jež je kvalitativně symetrická k těžišti planety: Konzultant civilizace a konstatujme, že je analogická k funkci konzultanta studenta, který právě obdržel zadání diplomové práce. Konzultant civilizace je funkcí komplexnější, ovšem poslání je obdobné: naznačovat, jaká jsou pravdivá řešení v daném zadání.
Ano, i naše civilizace je studentem a má své zadání diplomové práce: je jí zejména vývoj osobnosti každého člověka do KOSMICKÝCH KVALIT, přetvoření naší civilizace na společenství dobrých lidí. Pro takovou civilizaci naše Matka Země bude mít dosti prostředků, než objevíme a vyrobíme systémy Kosmické. Mé znalosti i síly jsou omezené, na druhé straně cítím odpovědnost za uplatnění svých poznání získaných objevováním podstaty konstrukce, možností a potřeb Života. Má sdělení proto považujte, prosím, za můj postoj k životu, aniž bych chtěl komukoliv něco vnucovat – zvláště v době, kdy každý má být odpovědný za své činy, vytvořit si svůj vlastní úsudek a ten prosazovat. Dovolte mi tedy v dalších sděleních přiblížit problematiku, kterou pro současnost považuji za životně důležitou. Zhodnocení, zda-li mé informace jsou pravdivé, ponechávám na Vašem laskavém posouzení, avšak zejména na budoucnosti, neboť ta teprve zhodnotí pravdivost počínání nás všech.
Naše civilizace dospěla do fáze maximální určitosti, jež od nás vyžaduje novou kvalitu myšlení a kvalitativně vyšší odpovědnost k životnímu prostředí, ve kterém se nacházíme a jehož dominantní složkou je rozumný člověk. Všem přeji co nejrychlejší adaptaci na Kosmické potřeby života, odvahu a sílu myslet nově – kosmicky.
Srdečně zdraví
Ing. Hanák
X. 1998
PS.
Omlouvám se, že zatím nemohu zajistit plnohodnotnou kopii Sdělení ve světových jazycích. Současně se omlouvám, že neuvádím svou adresu. Komunikaci zahájím až bude opravdový zájem společnosti.
Případné připomínky a dotazy prosím zasílejte na tuto adresu Ing. Hanák
