Kosmologové
žijí ve dvou základních omylech, které je svedli k vytváření
absurdních teorií:
1)
Červený
posuv
v záření přicházejícího k nám od vzdálených galaxií (zjištěný
již v r. 1928) kosmologové se samozřejmostí vysvětlili uplatněním
Dopllerova principu, tedy pohybem zdroje záření, aby každá generace v průběhu
téměř 80-ti let vždy něco přidala, opět absurdního, k podpoře hypotézy
Velkého třesku (dále
jen hVt). Tato hypotéza je největší blamáží experimentální vědy, neboť
nikdo nehledal jiné vysvětlení vzniku červeného posuvu, naopak jen tvrdošíjně
nová poznání kosmologové aplikovali k podpoře hVt, jako např. reliktní záření,
jež ve skutečnosti bylo produktem uplatnění Energetického prázdna Io (viz
P11). Zůstává rozum stát nad představou, že veškerá energie kosmu byla
vytvořena „Velkým třeskem“ v jediném bodě (navíc bez jakéhokoliv
opodstatnění): tedy, že energie i prvotní materiál všech těch nepředstavitelně
obrovských hmot nekonečně početných objektů v nekonečně galaxiích,
pozorovaných stále dále a dále od naší planety, byla vytvořena jakýmsi třeskem,
přičemž vodík, jež sám o sobě má obrovskou energii již v jediném
atomu, ve vytvořené plazmě měl si vzniknout jen tak spojením protonu a
elektronu – aniž by někdo např. uvažoval jaké obrovské ochlazení
plazmatu by dotace energie vodíku musela způsobit. Poznamenávám, že veškerá
energie v každém atomu a i základní hmota kosmu, včetně té „temné“
(MI, MII, MIII) jsou dílem Tvůrčí
práce,
pro kterou neplatí zákon zachování energie, ale opačný Zákon výroby energie,
jež nás informuje, že: vyráběná Tvůrčí energie je úměrná rychlosti
konání Tvůrčí práce ve vnitřním pracovním prostoru, přitom bez jakéhokoliv
dodávání energie z venčí.
2)
Předpoklad, že termojaderná fůze se
může zažehnout až u objektů nejméně hmotnosti našeho Slunce, byl příčinou
této absurdní představy: vzniku Slunečních soustav z „kosmického smetiště“
po výbuchu supernovy. Hypotéza opět prosazuje absurdní vývoj bez vysvětlení
např. prvotní stavby Slunce z čistého vodíku. Přitom absurdnost hypotéz
je dána nevědomostí, že Život kosmu se na každé úrovni vyvíjel absolutně
zákonitě při plnohodnotném uplatnění kvalitativní podstaty každého funkčního
prvku, a to vždy při uplatnění Absolutní teorie relativity. Představa
budování čehokoliv hodnotného ze smetiště, tím více Sluneční soustavy,
jež je jediným prostředkem vývoje Života ve Hmotném kosmu, je absolutní
necitlivostí k základním potřebám Života.
Vysvětlení
problematiky obou těchto mylných předpokladů je relativně prosté. V P10
(viz http://www.bristle.cz/kosmickemysleni/) popisuji vývoj kosmu od prázdného
prostoru, a to jako jediný celek nekonečného kosmu s názvem Život, jež
se zcela zákonitě vyvíjí ve třech funkčně samostatných prostorech: v
Duchovním prostoru, ve Hmotném prostoru podsvětelném a ve Hmotném nadsvětelném.
Pro pochopení vzniku červeného posuvu a zákonitého vývoje Sluneční
soustavy postačuje část P10 a P11. Všechno, co se kdy ve Hmotném prostoru dělo,
počalo vyvržením samostatného Mraku elementárních částic, jen v různé
fázi vývoje galaxie a stavu čistoty prostředí. Vývoj Sluneční soustavy
byl vždy ve fázi dostatečně čistého prostoru, kdy se plně mohlo uplatnit
Energetické prázdno Io (zamezovalo anihilaci elektrických nábojů,
vedlejším produktem bylo reliktní záření) a zvláště Energetické prázdno
IIo – tvůrčí energie pro budování vodíku z protonu a
elektronu. Mrak elementárních částic vytvářel zákonitý vývoj
koncentrace a postupného dělení na samostatné objekty, Slunce a planety, aby
na konci koncentrace protony uvěznily elektrony. Tehdy se vytvořil „zázrak“
prvního Tvůrčího procesu ve Hmotném prostoru. Mezi každým protonem a
elektronem, v každém tom nepatrném prostůrku kosmického objektu, se zažehlo
Energetické prázdno IIo s relativně nekonečnou energií. To
byl Kvasar, prvotní zdroj energie
Hmotného prostoru s činností, ve které produktem akce tvůrčí energie
bylo postupné (kvantové) budování vodíku dynamizováním protonu a
elektronu, produktem reakce bylo třísložkové záření (elektromagneticko
gravitační EMG)
s konstrukcí Nositele
vývoje.
Zdůrazňuji, že Nositel vývoje je nejdůležitější soustavou kosmu: je
prostředkem každého vývoje akumulací energie. A právě konstrukce Nositele
vývoje, v každém ději přirozeně kumulující vnější energii, vysvětluje
červený posuv záření EMG jednoduše i přirozeně: každá srážka EMG s mezihvězdnou
hmotou na dráze k nám znamenala akumulaci energie prostřednictvím
relativistického přiblížení složky EM a složky G (gravitační vlnění),
jež způsobilo prodloužení vlnové délky EM a tím vytvořilo červený
posuv. Pochopitelně čím je statický zdroj od naší planety dál, tím více
je srážek, tím větší je relativistické přiblížení EM a G, tím větší
je prodloužení vlnové délky EM, tím větší je i červený posuv, který
je jen měřítkem vzdálenosti statického zdroje od naší planety. Důkaz: větší
červený posuv od stejného zdroje záření měřený na povrchu planety, než
na oběžné dráze.
A
otázka vzniku termojaderné fůze?
Je až tvůrčím procesem navazující na fázi Kvasaru, kdy tedy Energetickým
prázdnem IIo
mezi každým protonem a elektronem byla
vytvořena relativně nekonečná energie (v každé planetě alespoň s hmotností
zabraňující roztržení), aby Kvasar Slunce vytvořil ve vnitřním prostoru
Sluneční soustavy nepředstavitelný žár, kosmickou
pec
obrovské energie, která energeticky dotovala termojadernou fůzi na vnitřních
planetách až k vytvoření nejtěžších prvků. U vnějších planet
menší dotace energie stačila jen k vytvoření plynů, pevné hmoty na
okraji Sluneční soustavy byly odtrženy a odváty nepředstavitelným Kvasarovým
uragánem Slunce z povrchu vnitřních planet, jež původně měly značně
větší hmotnost (byly vytrženy z koncentrovanějšího Mraku, než
planety vnější). Poznamenávám, že Sluneční soustava je induktivní
organizací zákonitého vývoje!
Níže
v heslech naznačím vývoj kosmu od prázdného prostoru, který v mnoha
souvislostech dokazuje: Kosmický prostor se nerozpíná, je statický, přičemž
veškerá viditelná hmota v každé
galaxii je stabilizována ve skeletu z hmoty MI (ve středu každé
galaxie) a z hmoty MII, jež je odpudivými silami s MI vytlačována
na okraj galaxie a společně, MII všech galaxií, vytvářejí nekonečný
„včelí prostorový plást“, kde každá buňka má velikost galaxie.
Nekonečný skelet MII bez problému eliminuje gravitační účinek viditelné
hmoty svou pevností a stejně jednoznačný stabilizační účinek má i pro
pohyb hmoty uvnitř každé galaxie: odpudivými silami s hmotou MI a přitažlivými
silami s MII, jež jsou vědou předpokládanou „Temnou hmotou“.
Rozhodující pro absolutní představy vývoje kosmu je ve smyslu Absolutních zákonů Života nutnost uplatnění Energetického prázdna na třech stupních ve Hmotném prostoru a na třech stupních v Duchovním prostoru - vždy s charakteristikami příslušného stupně uplatnění. Tyto charakteristiky jsou nejefektivnějším prostředkem bádání. A jestliže si uvědomíte nutnost nesmlouvavého uplatnění Zákona kvalitativní symetrie a Absolutní teorie relativity v každém vývojovém ději na každé úrovni vývoje Života, tj. relativistického průběhu vývoje podle Křivky vývoje na obr.1, získáte nespočet důkazů pro pravdivou představu budování Celkové konstrukce Života. Tehdy pochopíte, že každá Vaše současná představa je kvantitativní, daleka pravdy absolutní organizace, jež na každé úrovni je podmíněna plnohodnotným uplatněním kvalitativní podstaty funkčních prvků, jež současně se stává řídícím prostředkem budovaného děje – viz P11. Řízení Života Hmotného kosmu. Tehdy také pochopíte, jak nicotná je většina Vašich experimentů pro pochopení Života.
Zákonitý vývoj Života kosmu s významem jediného systému vytvářející jediný celek má rozhodující význam pro současnost. Pochopení tohoto velkolepého vývoje, navíc s až neuvěřitelnými možnostmi pro civilizaci, je prvním předpokladem k usmíření všech dnes neusmiřitelných, k neodkladnému sjednocení civilizace pod vedením Presidia civilizace a při budování Kosmicky dospělé organizace společnosti v každém státě. Zdůrazňuji, že prvotním úkolem kosmologů pro současnost je rozbor příčiny vzniku červeného posuvu a odvolat pro společnost nepřátelskou hypotézu „Velkého třesku“. Jak zásadně nové představy dnes si musíme vytvářet a jak bezmocný je každý současný experiment vědy k těmto absolutním představám, naznačím výčtem základních fází zákonitého vývoje Života. Předtím mi však dovolte ještě vyslovit tuto zásadní skutečnost: malá paměť zvířeti brání myslet jinak, než v přímém kontaktu s děním v prostředí. Člověk má funkčně velkou paměť, žel metoda experimentu ho absolutně omezuje – dovoluje nám jen vidět dál, pozorování zobecňovat, avšak své tvůrčí schopnosti opět vážeme jen na problematiku, kterou si můžeme bezprostředně ověřit. Od zvířete se tedy lišíme jen schopností širší strategie, kterou ovšem nejčastěji využíváme ke spekulacím, k získání moci, k získání výhod na úkor druhých. Absolutní zákony Života a Absolutní teorie relativity poskytují nespočet důkazů, že my dnes musíme začít myslet absolutně abstraktně, pochopit Život ve všech jeho absolutních problematikách, tj. vědět: co to je Život nekonečného kosmu v jeho třech funkčně samostatných prostorech, vědět jaké jsou jeho absolutní možnosti pro nás, ale i co my musíme dnes učinit, abychom nezničili planetární život, abychom neprohlubovali své rozpory a naopak abychom vytvořili harmonický celek s potřebami toho Života nekonečného kosmu, který již hodně dlouho má na naší planetě, i přímo mezi námi, své zástupce: budou rozhodovat o kvalitě či nekvalitě našeho současného počínání. Vaše hVt je v tomto smyslu jen barbarstvím. Vraťme se však k absolutním poznáním vývoje kosmu:
Duchovní prostor - Dospělá fáze: 0) Tvůrčí činnost Energetického prázdna při samostatném tvůrčím uplatnění na Io kvalitativních charakteristik, rozhodující význam nekonečně dlouhého předhistorického údobí všesměrného tvoření, jehož výsledkem bylo vytvoření kvalitativně opačné kategorie: Kosmického vědomí, které Vyspělý Život kosmu nám náboženstvím přiblížil osobností Boha. Bůh je energií řídící a jeho činností začíná historické údobí vývoje Života; 1) Zrod prvotních hmot kosmu indukcí okrajových podmínek Kosmického vědomí v Energetickém prázdnu IIo kvalitativních charakteristik - první tvůrčí proces s jednoznačným záměrem: nastartování zákonitého vývoje Života bez potřeby jakéhokoliv dalšího zásahu až do vrcholných kvalit Života (v Duchovním ani Hmotném prostoru). Prostředkem byly hmoty absolutní kvality: MI, MII, MIII; 2) Výstavba skeletu Duchovního prostoru - Obr.16; 3) Diferenciace hmot a přetvoření MIII na elementární částice v Nulovém přechodu NP; 4) Vyvržení Mraku elementárních částic z NP uprostřed galaxie.
Vývoj
Hmotného prostoru: a) Vývoj na AIo – vývoj hmoty: 5) Zamezení
anihilaci elektrických nábojů; 6) Koncentrace elementární hmoty; 7) Rozčlenění
Mraku elementárních částic; 8) Přetvoření protonu a elektronu na vodík
– Kvasar; 9) Příčina červeného posuvu; 10) Fáze termojaderné fúze; b)
Vývoj na AIIo – zrod a vývoj tělesné konstrukce biologických
druhů; 11) Zrod biologického života; 12) Vývoj biologického života v moři,
zrod vnitřního prvku Induktivní organizace; 13) Vývoj biologického života
na souši; 14) Závěrečný vývoj mozku, zrod vnitřního prvku IIo;
c) Vývoj na AIIIo – vývoj abstraktního myšlení;
15) Vývoj prvotního myšlení člověka;
16) Vývoj Nedospělého myšlení civilizace, zrod vnitřního prvku IIIo;
17) Vývoj Kosmicky dospělého myšlení – uplatnění biocyklu IIIo,
18) Kvalitativní uplatnění jedince atd., ale i: Duchovní prostor
– Nedospělá fáze, 27) Vzájemná vazba Duchovního a Hmotného
prostoru, Nulový přechod; 28) Organizace posmrtné existence, očista uplatněním záporného času
v záporném prostoru...- to vše dnes musíme znát!
Dovolte
mi se rozloučit konstatováním, že se nad nikoho nepovyšuji, objevil jsem
vrcholovou metodu myšlení Života, která mi přikazuje plnit funkci
Konzultanta civilizace. V té Vám sděluji, že žijete v nízkých i
Nedospělých stereotypech, přičemž hVt se zásadně podílíte na rozporech
společnosti. Život nepoučitelným neodpouští a hVt je nízkostí, která je
bariérou pro pokračování přirozeného vývoje společnosti – pochopením
Celkové organizace Života !
V Brně,
20. srpna 2006
Ing. Hanák Zdeněk, Konzultant
civilizace
http://www.bristle.cz/kosmickemysleni/