Induktivní organizace je podrobně popsána ve Sdělení 10. V Tab.5 jsou uvedeny konkrétní příklady s výčtem všech prvků seřazených podle příslušenství do jednotlivých dílčích soustav induktivní organizace. Příklady jsou v Tab. 5/1 uvedeny v konstrukci Nedospělého vývoje, v Tab. 5/2 v konstrukci Dospělého vývoje.
Nedospělý vývoj induktivní soustavy
Z tabulky je patrné, že dílčími soustavami jediného induktivního celku jsou: Prvotní energetická soustava PEI, Funkční komplex FI a Prvotní energetická soustava PEIII. Každá z těchto dílčích soustav realizuje spolupráci vždy dvou trojných sestav a to prostřednicvím společného prvku:
- Soustavu PEI tvoří trojné sestavy E1 (s prvky 1k, 2k, 3k) a E2 (s prvky 3k, 2p a 1d). Spolupráci podmiňuje kvalita jednotlivých prvků a existence společného prvku 3k. Produktem Prvotní energetické soustavy PEI je prvotní energie v Dominantním prvku 1d takové kvality, kterou Funkční soustava FI může dále rozvíjet.
- Soustavu PEIII tvoří trojné sestavy E1 (s prvky 1s, 2, 3) a E2 (s prvky 3, 2´ a 1´). Jejím úkolem ve fázi nedospělého vývoje je tedy akumulovat energii reakce. Poznamenejme, že tato funkce je něco naprosto nového, neboť všechny současné (dosud známé) soustavy energii reakce vnášejí do povrchu naší planety. Soustava PEIII však nejen nahrazuje funkci planety. Tím, že akumuluje energii reakce kvalitativně, zvyšuje její energetickou hodnotu a realizuje vývoj soustavy ke stále vyšším výkonům provozu. Proces akumulace je následující: pohybová energie přicházející z prvku 2s vytvoří svým pohybem v prvku 1s indukci, která v prvku 1´ vytvoří vířivé pole, aby to zpětně způsobilo kvalitativní změnu prvku 1s. Nová kvalita prvku 1s se dotvoří tvarově, jež jako stabilizační prvek „konzervuje“ dosaženou vyšší kvalitu. Ta však působí silově (společný prvek 3), indukuje vyšší kvalitu prvku 1´, jež se opět stabilizuje tvarově (prvek 2). Důsledkem větší silové vazby mezi prvky 1s a 1´ je vzájemné přiblížení těchto prvků a jejich RELATIVISTICKÁ DEFORMACE. Poznamenejme, že dilatace dráhy a času není jen podstatou urychlování hmoty, ale podstatou každého vývoje. Je ovšem nutné rozlišovat děj v kladném a záporném prostoru. Představy dotvořme příklady z tabulky.
- akumulace energie reakce je vždy přípravou pro opačnou existenci (podrobněji viz existence v nadsvětelném prostoru).
Příklad 3. Organizace galaxie
Každý vývojový děj má kosmicky dospělou, tj. induktivní organizaci. Musí mít svou Energetickou soustavu PEIII, neboť podstatou vývoje je akumulace energie reakce právě v PEIII, jež je Nositelem vývoje. Zdůrazněme, že vývoj současně znamená neplatnost zákona zachování hybnosti. Ten platí jen pro nedospělé soustavy, jež energii reakce vnášejí jako zplodinu do povrchu planety. Induktivní organizaci musí mít i celý kosmický prostor, neboť Život je neustálý pohyb, neustálý vývoj – proto jen vývojem mohla vzniknout hmota a všechny objekty – viditelné i neviditelné. Tento vývoj však musí mít svou fázi Dospělou a Nedospělou. Zde popíši fázi Nedospělou s jednosměrnou organizací, ovšem s jednoznačným produktem energie akce a energie reakce. Dodejme, že podle Zákona kvalitativní symetrie musí soustava organizující Život kosmu na nejobecnější úrovni spojovat funkci kladného a záporného prostoru.
V Nedospělé fázi vývoje kosmu je zdrojem energie Slunce v postavení hlavního prvku 1k, jehož energii jeho korona (spojovací prvek 2k) přetváří na záření (společný prvek 3k). Atmosféra planety (spojovací prvek 2p) ho očisťuje, aby povrch planety (dominantní prvek 1d) měl prvotní energii nutnou k rozvíjení planetárního života. Vítr, měnící se teploty, koloběh vody v přírodě, vlastnosti a chemické složení jednotlivých zemin, chemické složení atmosféry … to byly energetické a základní výrobní prostředky na úrovni energetického prvku 2e, jehož stálé působení v životním prostředí vyústilo ve zrodu a stálém vývoji biologického života – s významem Konečného produktu soustavy, s významem energie akce. Později, v období vývoje civilizace, byl energetický prvek 2e obohacen o mechanické a elektronické systémy.
Každý biologický jedinec je ovšem v měřítku kosmické soustavy jen energetickým impulsem akce. Zákonitou energií reakce je Duše každého jedince formovaná jako reakce na každý jeho čin (podle principu akce a reakce). Po úmrtí každého biologického jedince, od nejjednodušších rostlin až po člověka, Duše odchází vnitřním prostorem galaxie (spojovací prvek 2s) do středu galaxie, do Nulového přechodu NP (pasivní prvek 1s). Každá Duše po úmrtí biologického jedince je energií Io, kterou je třeba přetvořit (zušlechtit) na energii IIo, jako vyšší kvalitu. To se děje průchodem NP, jež je kvalitativně symetrický k funkci ATP syntetázy v naší mitochondrii. Proto Duše (analogická k protonu) svým průchodem nemění K1´a, ale naopak – prvek K1´a zůstává bezezměn a Duše se kvalitativně mění z energie Io na energii IIo. Přibližme funkci NP dějově, jež vyplývá z kvalitativní symetrie organizace kosmu a biologického života i z kvalitativní symetrie organizace kvantitativní a kvalitativní induktivní soustavy: Prvek K1s je zbytkovou zápornou hmotou MIII, která v Učební vývojové fázi kosmického komplexu plní funkci koncentrace silového pole prvku K1´a. Tento prvek je soustředěnou hmotou MI, která ve fázi učební na sobě akumuluje veškeré informace získávané jako záznam uskutečněných vzájemných kontaktů všech již „očistěných“ Duší. Příchozí do NP, tedy Duše Io, v silovém poli K1´a svou hmotnou existenci prožívá v „zrcadle absolutní pravdy“, pochopí každý svůj čin ve všech souvislostech. Prožívá radost těch, kterým působil dobro, avšak i bolest těch, kterým ublížil. Výsledkem je určitý pocit. Je-li bolestivý, Duše se zastaví nebo i vrací mimo objekt (tunel) K1s a takto opakovaně prožívá svou očistnou kůru odbourávání své nekvality při postupném průchodu až do Záporného prostoru s životním prostředím Kosmického vědomí KV (prvek společný 3), představující prostředí nekonečně vysoké akční aktivity. Zde každý kontakt Duší biologických jedinců se uskutečňuje indukcí chtěných informací v nekonečně krátkém čase. Výsledkem kontaktu jsou tři produkty: povznášející prožitek obou jedinců je produktem akce, energie dvousložkové reakce se prostředím KV přenáší do K1´a, a na povrch MII. Skutečnost, že Duše se funkčně uplatní až po svém očistění má význam záporného času v záporném prostoru, neboť následek se uplatni dříve než příčina. Následkem je očistný prožitek na podkladě působení akumulovaných informací dřívějších jedinců (knihovna informací v K1´a), příčinou jsou vlastní informace, jež se uplatní až po očistění Duše. Zbývá domyslet, co se děje s druhou složkou reakce. Ve smyslu kvalitativní symetrie s tvůrčí činností představuje vnitřní kvantitu (stabilizační prvek 2´) na povrchu záporné hmoty MII, avšak uvnitř své galaxie. Zřejmě je jím uklidňující prostředí poznání Životní moudrosti – poznání organizace Života.
Příklad 4. Impulsní motor
Jestliže urychlování hmotného objektu se uskutečňuje ve dvou opačných prostředích, v podsvětelném a nadsvětelném, musí i zdroj energie být opačný. V podsvětelném prostoru má charakter Nedospělý, zdrojem energie musí být prvotní energetická soustava PEI. V Impulsním motoru PEI tvoří dva stejné písty (píst 1, píst 2), jež si v každé půlotočce vyměňují postavení: v poloze Dominantního prvku 1d a v poloze hlavního prvku 1k. Jejich vzájemné silové spolupůsobení podmiňuje kruhová deska (společný prvek 3k) s kruhovými válci 1, 2, jež v postavení spojovacích prvků 2k, 2p stabilizují pohyb obou pístů. Je třeba si uvědomit, že urychlování hmoty je kvantitativní činností a proto opačné k činnosti kvalitativní, jakou je např. myšlení člověka. Proto PEI v Impulsním motoru má tvůrčí charakter: energie se vytváří prací ve vnitřním pracovním prostoru. Ve smyslu kvalitativní symetrie musí tato práce být brzdným procesem, kde výslednicí tohoto procesu je taková trajektorie pohybu pístů 1, 2, která představuje trajektorii energetické stálosti TES. Má tvar podélného průřezu vajíčka a jen tento vejčitý tvar trajektorie dovoluje PEI být energeticky aktivní. Podstatou vytvoření této energie je brždění posuvného pohybu kruhové desky (jeho jádra) v postavení energetického prvku 2e, avšak jen v akční (dominantní) fázi pohybu pístů 1, 2. Brzdným procesem jádra kruhové desky generátor (funkční prvek 3f) vytváří dva produkty: vyrobená elektrická energie je produktem akce, produktem reakce je reakce je tahový impuls vnášený do kostry dopravního prostředku. Jeho akumulací dojde k jeho urychlení, jehož důsledkem je relativistická změna celku – jako prostředku akumulace energie. Tato akumulace se uskutečňuje následujícím způsobem: urychlení hmoty dopravního prostředku je energetickou změnou způsobující vířivé proudy v hlavním prvku 1´ , v Gravitační indukci GI, jež je pohybovou formou gravitačního pole. GI zpětně působí na svůj hmotný základ, na hmotu dopravního prostředku a kvalitativně (tvarově) ji změní. Nový tvar indukuje vyšší kvalitu Gravitační indukce GI. Konečným produktem je kvalitativní a tvarová změna celé PEIII spočívající ve změně kvality obou hlavních prvků (hmoty, GI), změně tvaru těchto prvků ( s významem stabilizačních prvků 2, 2´) a jejich silovým přiblížením. Postupné urychlování mění i kvalitu a tvar celého Impulsního motoru. Důsledkem relativistických změn je násobné zvýšení výkonu Impulsního motoru, které eliminuje relativistické zvyšování hmoty dopravního prostředku a posádky. V bezprostředních podsvětelných rychlostech je urychlování, na rozdíl od rakety, stále efektivní – až do doby dostavění skeletu hmoty do energie Nulového bodu, jež je nezbytná pro zažehnutí energetického prázdna. Tím byly vytvořeny podmínky pro překonání rychlosti světla a pro urychlování v nadsvětelném oboru.
Dospělý vývoj induktivní soustavy
Z tabulky 5/2 je patrné, že oproti nedospělému vývoji se induktivní systém značně změnil. Předně se ze soustavy jednosměrného provozu stala soustava s dostředným provozem a s tzv. záporným časem: Následek se uplatní před příčinou: příčina je až oporou k dokončení tvůrčí (silové) energie na Produkt soustavy.
Tyto změny, charakteryzující dospělou činnost, jsou podmíněny zásadní změnou obou energetických soustav. Dřívější silová PEI, jež byla zdrojem funkční energie, je nahrazena soustavou PEII s MOTIVAČNÍM posláním. Zdrojem funkční energie je PEIII, která se přetvořila z dřívější pasivní soustavy, pasivně akumulující energii reakce, na soustavu tvůrčí. Zústává skutečnost, že každá z dílčích soustav realizuje spolupráci vždy dvou trojných sestav a to prostřednicvím společného prvku.
Soustavu PEII tvoří trojné sestavy E1 (s prvky 1, 2, 3d) a E2 (s prvky 3d, 2d a 1d). Spolupráci podmiňuje kvalita jednotlivých prvků a existence společného prvku 3d. Produktem Prvotní energetické soustavy PEII je motivační energie v Dominantním prvku 1d, jež jako příčina vytváří oporu k dokončení vývoje tvůrčí energie, s významem následku, na konečný produkt induktivní soustavy. Přitom PEII a PEIII jsou zdrojem prvotních energií. K jejich vývoji a přeměně na konečný produkt dochází ve Funkční soustavě FII, tvořené stejnými trojnými sestavami F1 a F2 jako v nedospělém vývoji. Stejnou skladbu prvků má i PEIII. Změnou je jen skutečnost, že PEIII již dostavěla svůj skelet, tj. dobudovala svou funkční hmotnost do hodnoty Nulového bodu, a to jí umožňuje stát se TVŮRČÍ. Tvůrčí se stane prací ve vnitřním prostoru skeletu, zatím co energii reakce v nedospělém vývoji PEIII akumulovala činností skeletu. Naznačenou organizaci si přibližme příklady:
Zopakujme, že dřívější silová PEI, jež byla zdrojem funkční energie, je nahrazena soustavou PEII s MOTIVAČNÍM posláním, zdrojem silové (funkční) energie je PEIII.
Motivace je prvotní energií. Získáme ji silovou vazbou našeho řídícího centra (dominantní prvek 1 soustavy PEII) s cílem myšlení (hlavní prvek 1 soustavy PEII). Aby byla energie motivace dostatečně účinná, je třeba, aby předpokládané vlastnosti cíle ( stabilizační prvek 2) měli kvalitu, která by mohla vybudit intenzivní silovou vazbu s kvalitou (stabilizační prvek 2d) řídícího centra našeho mozku. Teprve vzájemným silovým spolupůsobením (společný prvek 3d) se PEII stane úplnou soustavou a může být zdrojem prvotní energie s významem Příčiny. Ta je ovšem nekonkrétní a proto nemůže být silovou energií – funkčně se může uplatnit až po vytvoření energie Následku a to jen jako opora k dokončení vývoje energie Následku na Produkt soustavy. Pochopitelně motivace musí být prvotní při každém našem tvůrčím snažení, avšak nejdříve jen indukuje v našem mozku výstavbu PEIII (skeletu) takového tvaru, který dovolí tvůrčí práci PEIII, jež je teprve řešením zvoleného cíle a je tedy silovou prvotní energií induktivní soustavy. Motivace dosud jen připravila náš mozek, nastavila jednu variantu z nekonečného množství možných jiných.
Vlastní činnost tedy začíná až tvůrčí prací PEIII. Jejím produktem jsou tři energie: kvalitativní změna aktivního prvku 1a (hmotného základu), kvalitativní změna hlavního prvku 1´ (duševní energie) a energie volná, prvotní energie aktivního prvku 1a, která má kvalitu ke svému vývoji ve Funkční soustavě FII. Ve spojovacím prvku 2a se stane pohybovou formou (energií IIo), avšak ke svému přetvoření na konečný produkt ve funkčním prvku 3f, ve vědomí, potřebuje oporu. A právě tou je motivační energie Prvotní energetické soustavy PEII, jež v trojné sestavě F1 se přetváří nejdříve na pohybovou formu v energetickém prvku 2e, aby ve funkčním prvku 3f se mohla stát oporou - pokud silová energie následku má kvalitu motivační energie. Jestliže není shoda kvality, nedojde k vytvoření Produktu a hledání pokračuje: nejdříve výběrem nové PEIII, která započne nový tvůrčí impuls. Vytvoření Produktu současně znamená trvalou kvalitativní změnu PEIII, aby vybudovaná vnitřní kvalita posunula tvůrčí vývoj na vyšší kvalitativní úroveň. Zopakujme, že při vytváření Produktu energie Příčiny (motivační energie), se uplatní po svém Následku – což má význam záporného času. Dodejme, že čas není objektivně existující veličinou, je jen měřítkem provozní rychlosti soustavy, srovnáním s provozní rychlostí jiné soustavy. Proto záporný čas není vratným dějem téhož děje uskutečňovaného v kladném čase, ale jen tvůrčím procesem, ve kterém původní vývoj Nedospělý pokračuje v Dospělých podmínkách.
Opět je třeba si uvědomit, že biologické tělo je kvalitativně symetrické k mozku a je tedy kvantitativní induktivní soustavou. Anomálií oproti myšlení je skutečnost, že v kvantitativní soustavě (PEIII) se nemůže uplatnit tvůrčí energie. Prvotní silovou energií pro získání energie člověka ve fázi dospělého vývoje (opačného k našemu současnému) pochopitelně nemůže být ani jídlo a pití, neboť ta musí být dílem PEIII. Zdůrazněme, že v každém vývojovém ději je vždy fáze nedospělá přípravou pro fázi dospělou. Podstatou fáze nedospělé byla akumulace vody uvnitř mitochondrie. Je samozřejmostí, že tato voda je i jediným zdrojem energie pro naši opačnou existenci. Avšak její energetické využití musí být vázáno na odpovídající motivační energii. Je jí Gravitační indukce v postavení hlavního prvku 1 prvotní energetické soustavy PEII, jež je přirozeným energetickým polem budovaným při urychlování hmoty. Avšak až v nadsvětelných rychlostech má kvalitu nutnou ke štěpení vody uvnitř mitochondrií, čímž startuje jejich „tvůrčí“ provoz. Voda se štěpí na 2H+ a O2-. Protony procházejí ATP syntetázou a obdobně jako v podsvětelném prostoru mění geometrický tvar její části F1 , jež spojuje ADP a Pi na ATP – na energii biologicky živého jedince.
Nebudu spekulovat o dalších podrobnostech. Podstatou je, že naše tělo je kvantitativní soustavou, která svým provozem neprodělává žádné změny kvalitativního charakteru, tj. ani stárnutí s degradačním procesem tkáně – to je příčinou jen nemocí, nikoliv vlastního provozu. Naopak, naše tělo kvantitativně sprostředkovává dva opačné procesy. V podsvětelném prostoru přetváří jídlo, tekutiny a kyslík na energii akce a reakce, aby energii reakce (vodu) zužitkovalo v nadsvětelném prostoru. Stálá existence v podsvětelném prostoru, žel, způsobuje stále větší zaplnění mitochondrií s negativním účinkem. Ovšem úmrtí nedospělého člověka je podmínkou přirozeného vývoje nedospělé civilizace – vzpomeňme, co by se asi dělo, kdyby všichni ti dávno zemřelí králové a mocipáni nám dnes nařizovali, co dělat můžeme, a co ne. Život je dokonalý, má neomezené možnosti, vrcholnou možností člověka je cyklická existence střídavě v podsvětelném a nadsvětelném prostoru, kdy existence opačná je přípravou pro opětnou mladistvou existenci v prostředí opačném. To ovšem bude nabízeno až těm, co své myšlení dotvoří do kosmicky dospělých kvalit.
Příklad 3. Organizace galaxie
Konstatujme, že Záporný prostor je opačný k prostoru Kladnému a jestliže v kladném každý vývoj začíná fází Nedospělou, musí vývoj Záporného prostoru začít svůj vývoj fází Tvůrčí, Dospělou - avšak takového charakteru, při kterém je budován SKELET, tj. Prvotní energetická soustava PEIII s významem Nositele vývoje Života. Na začátku tohoto absolutního tvůrčího děje je jen Kosmické vědomí (Bůh), v postavení motivační energie, a Energetické prázdno – jako zdroj silové energie (pochopitelně zdroj, který ke své konkrétní činnosti musí být motivován). Ve smyslu kvalitativní symetrie musí tato tvůrčí činnost začít od jednotkové energie a postupně zvětšovat svůj výkon – prostřednictvím budovaných hmot.
Kosmické vědomí KV v postavení hlavního prvku 1 v PEII indukuje v Energetickém prázdnu (ve funkčním prvku 3f Funkční soustavy FII) přímo konečný produkt: záporné hmoty MI, MII,MIII. Tento jednosměrný tvůrčí provoz, připomínající nedospělou organizaci v kladném prostoru, opět vyplývá z kvalitativní symetrie a je podmíněn dominantním charakterem Kosmického vědomí KV (Boha). Kvalita KV (stabilizační prvek 2) umožňuje indukci okrajových podmínek (společný prvek 3d), kterou umocňuje kvalita MII (stabilizační prvek 2d), kde záporná hmota MII je dominantním prvkem 1d soustavy PEII. Katalytickým účinkem svého povrchu MII vytváří dynamické prostředí (energetický prvek 2e), které zvyšuje tvůrčí výkon Energetického prázdna při rození záporných hmot MI, MII, MIII. Vzájemné silové působení těchto hmot ve funkci spojovacího prvku 2a způsobuje jejich rozčleňování a postupnou výstavbu PEIII. Vymezující silová vazba způsobuje přiblížení hmot MI a MIII, gravitační síly MIII koncentrují tyto dvojice do funkčních středů a odpudivé síly hmot MI s MII vytlačují veškerou hmotu MII na okraj dílčího prostoru. Hmoty MI, MIII se spojují ze stále většího prostoru, aby se nakonec vytvořil jediný stabilní prostor, který se již rozvíjí jako jediná jednotka PEIII – galaxie. V ní hmoty MI a MIII tvoří Nulový přechod NP (aktivní prvek 1a), kvalita MI,MIII je stabilizačním prvkem 2, odpudivé síly mezi MI a MII jsou společným prvkem 3. Záporná hmota MII vytlačená na okraj galaxie je hlavním prvkem1´, její kvalita stabilizačním prvkem 2´ a doplňují soustavu na stabilní systém, který hmoty MII všech galaxií, vytvářející jediný prostorový „včelí“ plást, činí nekonečně pevným skeletem vyplňující celý nekonečně rozměrný vesmír. V každé buňce tohoto skeletu jsou vytvořeny podmínky pro zákonitý vývoj galaxie - jako největšího induktivního celku se samostatným vývojem.
Hmoty MI a MIII v Nulovém přechodu vytvářejí samostatné objekty. Hmota MI je přesně ve středu galaxie (důsledek odpudivých sil s MII) a v Dospělé fázi tvoří pasivní prvek K1´s. Hmota MIII je hmotou IIIo Záporného prostoru a Prvotní energií (energií Io) Kladného prostoru. Účinkem obrovských gravitačních sil se uvnitř přetváří na energii IIo, kterou jsou elementární částice. Tato energie IIo je novou kvalitou a začne se odpuzovat od MI. Až odpudivé síly překonají pevnost sevření objektu K1a (z hmoty MIII), elementární částice jsou vyvrženy jako mrak energie IIo začínající vývoj kladného prostoru samostatným dílčím celkem - vývojem sluneční soustavy. To už je ovšem dříve popsaný Nedospělý vývoj galaxie.
Příklad 4. Impulsní motor
Urychlování v Hmotném (Kladném) prostoru bezprostředně před rychlostí světla dostaví skelet hmoty, který tvoří relativisticky navrstvená hmota (aktivní prvek 1a) a Gravitační indukce GI (hlavní prvek 1´) odpovídající kvality a tvaru (stabilizační prvek 2´). Maximální přiblížení prvků 1a, 1´, vyúsťující v max. silovém kontaktu, vytvořilo skelet (PEIII) takové pevnosti, který podmínil trvalé zažehnutí Energetického prázdna, přitom maximálního výkonu. Tvůrčí práce vytváří tři produkty: kvalitativní změnu prvku 1a (hmoty), kvalitativní změnu prvku 1´ (GI), a tahovou sílu – jako energii urychlování v nadsvětelném oboru. Kvalitativní změna (vnitřní kvalita PEIII) způsobuje dílčí zaplnění vnitřního pracovního prostoru, jež způsobuje snížení výkonu PEIII. Energetická hodnota PEIII se snižuje (viz obr.1), aby přibližně při rychlosti 106 km/s byla jednotkové hodnoty, která se již dalším urychlováním nesnižuje. Je však třeba dodat, že hodnotné urychlování vyžaduje řízení pohybu. Ten se uskutečňuje motivací, kterou je protitlak Impulsního motoru – tvořící Prvotní energetickou soustavu PEII a trojnou sestavu F1 ve Funkční soustavě FII.
XII.2000 Ing. Z. Hanák