Dokument poutavě přiblížil okolnosti vystoupení prvního živočicha (Ichtiostegy) z vodního prostředí na pevninu a tuto skutečnost, tj. proniknutí do zcela nového životního prostředí, ve svém významu přirovnal k úsilí člověka o přistání na Měsíci. Pořad se mi líbí a dosud souhlasím prakticky se všemi vyslovenými myšlenkami. Velký cit tvůrci pořadu projevili již jen poznámkou, že brontosauři by vyhynuli, i kdyby nebylo srážky naší planety s obřím meteoritem.
Ano, vývoj Života není nějakou nahodilostí, ale přísně zákonitým vývojem od prvotních kvalit a funkčních možností ke stále výkonnějším systémům – a to jak v oblasti biologických forem, tak v oblasti technických prostředků. Zdůrazněme, že Život v žádném údobí nestaví na katastrofách, ale jen na důsledném uplatnění absolutních zákonů Života. Naznačené mi dovolte konkretizovat výčtem nejdůležitějších skutečností z pohledu Kosmické (absolutní) metody myšlení:
- zákonitý vývoj Života započal již od absolutně prázdného prostoru a vždy se realizuje jako vývoj samostatných funkčních celků s průběhem podle Křivky vývoje, kde podstatou ve hmotném kosmu je budování stále vyšší kvality - viz Obr.1 na stránce Internetu http://www.bristle.cz/kosmickemysleni//
- prvotními samostatnými celky, realizující zákonitý vývoj, jsou galaxie a Sluneční soustavy. Galaxie jsou základní organizační jednotkou Života (funkčně spojující Duchovní a Hmotný prostor), Sluneční soustavy jsou základním prostředkem vývoje Hmotného kosmu. Vývoj je podmíněn tzv. induktivní organizací, jež se uplatňuje na všech vývojových stupních. Podstatou každého vývoje je akumulace energie v Nositeli, a to budováním vyšší kvality svých prvků
- v každé organizaci je třeba rozlišovat činnost realizovanou z vnějšku, která je statická, primitivní a je vždy na počátku vývoje uceleného systému. Cílem vývoje každé životní formy je potom nahradit funkční prostředky vnější, prostředky vnitřními, které vždy představují zcela nové a nesrovnatelně vyšší možnosti rozvíjejícího se systému.
Náhrada vnějších prostředků vnitřními byla v průběhu vývoje života na naší planetě, jako Nositeli vývoje Sluneční soustavy, uskutečněna v každé vývojové etapě. Popišme tyto změny s cílem vytvoření představy, jakou kvalitativní změnu Život očekává dnes od nás – od současných generací:
Prvotní vývoj života v moři je třeba považovat za jediný celek, který jednotlivými druhy stále rychleji zvyšoval svou energetickou hodnotu, aby vytvořená dynamika prostředí (viz draví Nautiloidi) vyústila ve zrodu ICHTIOSTEGY. Prostředkem k vytvoření nové funkční kvality byla páteř. Ta nejen nahradila moře ve funkci zdroje solí a prvků pro organizmus, ale zejména umožnila zcela nové pohybové možnosti na souši. Jestliže prvotní život v moři, živočichů bez vnitřní kostry, označíme za etapu vývoje Io efektivnosti, je vývoj obratlovců kvalitativně vyšším vývojem – etapou IIo efektivnosti.
Vývoj IIo, vývoj života na souši
Vnitřní kostra a pobyt na souši byly prostředkem nových možností. Výsledkem byl stále rychlejší vývoj nových a stále dynamičtějších živočišných druhů. Hlavní hnací sílou tohoto vývoje byly změny v životním prostředí – druhy, které se nepřizpůsobily novým potřebám, vyhynuly. Nezbytné je třeba si uvědomit, že životodárná planeta je Nositelem vývoje Sluneční soustavy s mnoha zákonitými vztahy. Povrch planety s rostlinstvem je hmotným základem, živočichové jsou „Duševní energií“, přičemž vývoj k vyšší energetické hodnotě celku vyžaduje stále účinnější spolupráci obou těchto hlavních prvků jediného celku, tj. Nositele vývoje. Brontosaurus byl monstrem, zkázonosnou kvantitou bez schopnosti cokoliv pozitivního vnést do prostředí. Proto musel vyhynout – bez dopadu obřího meteoritu by byla jeho agónie jen delší. Z tohoto pohledu je nutné se jednoznačně zamyslet nad naší současnou gigantománií: konkrétní výrobní i mocenskou. Avšak pokračujme v etapě IIo efektivnosti.
Savci byl postupně rozvíjen prvotní intelekt, který se ovšem mohl uplatnit jen v přímém kontaktu s životním prostředím. Jinými slovy: intelekt byl vázán na přímé podněty z životního prostředí, jež pro něj byly stejnou nutností jako moře na Io vývoje pro bezobratlé. Až lidoopy byl dovršen vývoj na IIo. Funkčním prostředkem k vytvoření kvalitativně nových okrajových podmínek, jež vývoj mohly povýšit na IIIo efektivnosti, bylo vytvoření dostatečně velké paměti (v konstrukci Nositele myšleni – podrobněji viz jednotlivá Sdělení stránky Internetu). Ano, stejně jak páteř nahradila funkci vnějšího prostředí vnitřním prvkem, stejně i Paměť byla tím vnitřním prvkem, který kvalitativně nově zastoupil celé životní prostředí. Paměť prvotního člověka byla kvalitativním základem pro vývoj planetárního života na IIIo , jehož podstatou je rozvíjení abstraktního myšlení.
Vývoj na IIIobyl opět zcela novou kvalitou umožňující stálé urychlování vývoje, který řemesly, průmyslovou revolucí a nakonec vědeckotechnickou revolucí dospěl do své závěrečné fáze Nedospělého vývoje na IIIo. Zbývá domyslet, co způsobí, aby dosavadní Nedospělý vývoj mohl nastartovat vývoj Dospělý. I dnes to musí být kvalitativně nový funkční prostředek – vyplývá z mnoha úvah.
Podstatou současné dynamiky jsou výrobní prostředky. Jejich funkčním základem je přenášení síly reakce do povrchu planety. V analogii s dřívějšími kvalitativně vyššími prostředky (na Io a IIo - páteř, paměť) prvek, který nahradí funkci planety, musí umět akumulovat energii reakce. Tímto prvkem je Nositel vývoje soustavy, který ovšem není možné jen „nasadit“ na starý systém. Nositele vývoje lze vytvořit jen jako součást kosmicky dospělé (induktivní - izolované) funkční organizace, která stoprocentním uplatněním kvality všech svých prvků a akumulací energie reakce v soustavě vytvoří podmínky k nastartování vývoje života v kosmicky dospělých podmínkách. Teprve izolované systémy s vlastním „akumulátorem“ energie reakce, tj. Nositelem vývoje, jsou prostředky takových funkčních možností, které jsou podmínkou pro naše trvalé vystoupení z lůna Matky Země do vrcholného životního prostředí – do meziplanetárního prostoru. A teprve naše pracovní existence v meziplanetárním prostoru na podkladě kosmicky dospělých organizačních systémů je tou kvalitou, která je srovnatelná s grandiózním „tvůrčím“ počinem našeho prapředka – ICHTIOSTEGY. Při vší úctě ke všem, kteří se podíleli na přistání člověka na Měsíci a i na každém proniknutí do meziplanetárního prostoru lze jejich činy přirovnat jen ke krátkému vyskočení na břeh živočichů hodně dýchavičných a málo pohyblivých.
Úkol pro současnost!
Je jednoznačný a nekompromisní: Budovat kosmicky dospělé systémy ve všech oborech lidského konání – systémy s vlastní (vnitřní) oporou, s vlastní soustavou reakce! Má ji naše myšlení, má ji i každá buňka našeho těla (mitochondrie). Zbývá ji vybudovat v organizaci každé naší činnosti. Jen prostřednictvím těchto systémů vytvoříme podmínky trvalé existence civilizace. Naším prvním úkolem je rozvíjení Kosmické (absolutní) metody myšlení, jež je kvalitativní nadstavbou současné metody experimentu. Již pouhé uvědomění si absolutní organizace Života a neuvěřitelných možností kosmicky dospělých organizačních systémů nám umožní vývojový skok: zastavit naše kvantitativně ambiciózní chování a vnést do našeho počínání novou kvalitu. Je třeba si uvědomit, že všechny současné rozpory pramení v naší nedospělosti – v naší nevědomosti. Pochopením absolutní organizace Života se přiblížíme těm, co nám dali náboženství. Pochopíme, že všechna náboženství byla jen výchovným prostředkem, kterým Vyspělý život kosmu naši civilizaci vychovával: ke snášenlivosti, k lásce, k upřímné spolupráci. A my v době, kdy již máme být rozumní a ztotožnit se s tímto Vyspělým životem kosmu, dynamiky výrobních prostředků užíváme k rozsáhlému vraždění – navíc často jen pro „ochranu čistoty“ rovnocenných náboženství. Žijeme v době, kdy máme stejně daleko jak ke svému totálnímu zániku, tak k realizaci vrcholných možností Života.
Naše odměna
Jak zásadní význam má pro nás trvalé proniknutí do NOVÉHO, tj. KOSMICKÉHO prostředí naznačím totálním uplatněním MITOCHONDRIE – malého tělíska v každé naší buňce. Akumuluje energii reakce při procesu tvorby naší životní síly (dýchací řetězec). Touto energií reakce je voda uvnitř nepropustných mitochondrií, která dnes způsobuje naše stárnutí a nakonec smrt – jako nezbytný prostředek k oddělení Nedospělé civilizace od Kosmicky dospělého života a zachování jeho nutné kvality. Ihned, jak získáme statut Kosmické dospělosti, budeme moci využívat cyklické existence, kdy člověk žije střídavě v podsvětelném a nadsvětelném prostředí a takto reguluje množství vody v mitochondriích. Výsledkem je stálá mladistvá existence bez nemocí a neduhů stáří. Kosmicky dospělým lidem Život nabízí nepředstavitelné možnosti kosmické seberealizace, bohatý život bez strádání tělesného i duševního, s možností chyby napravovat v novém cyklu existence při „starých“ zkušenostech, avšak s „mladou krví“ a mladým elánem, s možností seberealizace v nepředstavitelně efektivní kosmické výrobě s využíváním materiálů všech planet, jež každému zajistí i ty nejnáročnější představy. Naše civilizace dospěla ke Kosmické zkoušce dospělosti. Propadnout v ní naopak znamená zemřít v hanbě neschopných, kteří neměli odvahu dotvořit snahy dřívějších generací – neměli odvahu překročit obzor malosti.
Absolutní skutečnosti o organizaci Života sděluji již celé čtvrt století. Nejdůležitější informace nabízím na stránce Internetu http://www.bristle.cz/kosmickemysleni//. Přeji odvahu myslet za obzorem současných poznání a pochopit, že dnes více než kdykoli dříve platí: Každý jsme strůjcem svého štěstí! Život je dokonalý, všechny rozpory a neduhy si zapříčiňujeme my sami, svým stereotypem myšlení, svou neschopností včas proniknout do Kosmického prostředí!
Srdečně zdraví
Ing. Zdeněk Hanák, Brno
V Brně, 6.8.2000