a neb žijeme v Kosmické zkoušce dospělosti
Kapitola VIII
Obsah
a) Hodnocení současného stavu
b) Absolutní souvislosti
c) Doslov pro ČT
a) Hodnocení současného stavu
b) Absolutní souvislosti
a) Hodnocení současného stavu
b) Absolutní souvislosti
a) Hodnocení současného stavu
b) Absolutní souvislosti
1) Tvůrčí energie Duchovního prostoru
a) Energetické prázdno EP
b) Kosmické vědomí - Bůh
c) Silové působení mezi hmotami (funkčními prvky) Duchovního prostoru
2) Tvůrčí energie Hmotného prostoru
a) Činnost Energetického prázdna na Io
b) Činnost Energetického prázdna na IIo
c) Činnost Energetického prázdna na IIIo
d) Silové působení mezi hmotami Hmotného prostoru a mezi hmotami Hmotného a Duchovního prostoru
e) Působení Kosmického vědomí (Boha) ve Hmotném prostoru
a) Kosmicky dospělá organizace společnosti
Hodnocení současného stavu
Absolutní souvislosti
1) Dospělost a Nedospělost
2) Kosmická zkouška dospělosti KZ
3)„Očistec“ s významem Nulového přechodu NP
a) Základní absolutní zákonitosti:
b) Dospělá motivace
c) Vlastní Kosmicky dospělá organizace společnosti
V této kapitole se pokusím co nejstručnější charakteristiku některých oborů, resp. kategorií lidského konání. Shrnu současné představy a vyslovím možnosti, které nabízí Kvalitativní metoda myšlení - v kontextu Kosmicky dospělých systémů. Vždy nejdříve uvedu hodnocení současného stavu, potom vysvětlím absolutní souvislosti.
Naše civilizace již od dob primitivního člověka žije ve stále stejných okrajových podmínkách existence: rozvíjíme Nedospělé organizační a výrobní systémy a na podkladě jejich funkčních možností si vytváříme představy: co je nebo není možné uskutečnit. Postupem času každý obor lidského konání objevil a funkčně dotvořil tři stupně Nedospělé organizace, jako samostatné systémy specifických možností. Např. v oboru dopravy jsou jimi: auto, vlak a loď na Io, letadlo na IIo a raketa na IIIo. V oboru Nedospělé organizace dopravy nic dalšího již neexistuje, avšak společně, svou absolutní neefektivností, limitují náš další vývoj. Podobně je to ve všech ostatních oborech: rozvíjen je zejména IIIo výrobních systémů (atomové elektrárny, automatizované provozy ve všech oborech) a maximalizuje se výkon řešení Io i IIo (dálnice, rychlovlaky, tunely, letiště). To ovšem vyžaduje veškeré úsilí člověka i stále další a výkonnější Nedospělé výrobní systémy, jež opět vyžadují další nové soustavy. Výsledkem je současnost ve svém zajetí exponenciálního růstu stále nových a nových absolutně nízkých potřeb, které člověka činí přízemním, bez fantazie i odvahy myslet nově – právě v absolutních souvislostech. Bylo možné objevit, že všechny současné systémy jsou absolutně nedokonalé tím, že neumožňují Kvalitativní spolupráci, tím, že člověku neumožňují jeho plnohodnotné uplatnění v žádném současném oboru lidské činnosti.
Nedospělou, tj. neschopnou kvalitativní (plnohodnotné) spolupráce, je i současná mocenská organizace společnosti, a to na všech stupních a ve všech státech planety. I když lidé států s vyšší demokracií jsou obecně morálnější, z pohledu Kosmicky vyspělého života jsme všichni absolutně nedospělí – jsme rozvojovou civilizací, která stále ještě musí být absolutně oddělena od Vyspělého života kosmu. Pro jednoznačné pochopení termínu Rozvojová civilizace konstatuji: každý Kosmicky dospělý člověk má právo žít v prostředí absolutních funkčních možností cyklickou existenci (s cyklickým omlazováním), jež většinou trvá sta až tisíce let. (Neuvěřitelné? V absolutních souvislostech jen přirozené a logické). Je to život v pohodě, bez většiny současných starostí, včetně nemocí. V tomto smyslu současné naše umírání již v polovině prvního cyklu své existence lze považovat jen za Kosmický trest smrti pro lidi, kteří vzhledem ke své nízkosti myšlení si nic jiného nezaslouží. Pokud by se nad námi Vyspělý život totiž smiloval, my, svou nízkostí, bychom mu ho za chvíli rozvrátili. Tak špatně na tom dnes my jsme a tak krutě musíme být odděleni od Vyspělého života kosmu – naší smrtí. Příčinou je naše chamtivost, nespolehlivost, stálé podvádění, spekulace … představy, že vše je možné řešit jen mocí. Přitom Moc je limitujícím faktorem našeho vývoje ke kosmické Dospělosti a tím i limitujícím faktorem existence naší civilizace.
Každý vývojový děj (promiňte, od r.1975 to opakuji snad po tisící krát), tedy … každý vývojový děj, tj. i každý obor i celá civilizace, má zákonitý exponenciální průběh podle Křivky vývoje na obr. 1. To proto, že podstatou každého vývoje je růst Energetické hodnoty E a Funkční hmotnosti M soustavy, kde E je množství funkční energie, kterou soustava disponuje a M je kvalita funkčních prvků a zvláště stupeň uplatnění této kvality v provozu soustavy - jako podmínka dosažení příslušné E, jež současně má význam výkonu a funkčních možností soustavy. Poznamenávám, že to vše je funkčním naplněním rovnice: E = m.c2.
Jestliže ovšem nepochopíte funkci Křivky vývoje (podrobněji kap. II.4), nemůžete do důsledku pochopit ani absurdnost současného našeho počínání. Každá současná soustava, v každém oboru, totiž nejen neumí plně uplatnit kvalitu svých prvků, ale naopak: kvalitativní podstata funkčních prvků je těmto Nedospělým systémům většinou na obtíž (viz např. hmotnost pístu ve spalovacím motoru, nebo člověk v totalitním režimu, který má “svou hlavu” – tím “hůře” má-li ji např. celá ČT). A v jaké mizérii se dnes ocitáme můžete pochopit jen tím, že prožijete tuto hrůzu: “Život od nás dnes žádá, abychom výkon svých systémů, tj. i Funkční hmotnost M, již zvyšovali skokem, násobně”! Abychom skoncovali se svým “troškařením”, nezdržovali se vylepšováním nevylepšitelného a budovali systémy, pro které je plnohodnotné uplatnění funkčních prvků organizační nutností. Přitom exponenciální skok se zvláště týká Funkční hmotnosti M každého člověka. Jinými slovy: Život od nás žádá, abychom skokem zvýšili kvalitu svého myšlení a tuto novou kvalitu (absolutní úrovně) i příslušně uplatnili funkčně: budováním Kosmicky dospělé organizace společnosti! Jen tehdy budeme bojovat za zrušení Kosmického trestu smrti pro naši civilizaci.
Bojovali jste za svou svobodu, využili jste prostředků, které jiní nemají, podpořila Vás prakticky celá společnost. Tato společnost dnes je zmítána nejrůznějšími názory, mnoho žije v nesvobodě a potřebuje si vytvořit absolutní nadhled - přitom nejen na Váš boj. A byl-li skutečně spravedlivý, prokážete až vysokým stupněm své Dospělosti: přiblížením absolutních informací o tom, co dnes Život od nás žádá. Tím se odlišíte od nevědomých rebelů a navíc: Váš boj se stane historickým nástupem odpovědnosti tvůrčích lidí! Věřte, že jen absolutním nadhledem rozetneme Gordický uzel Nedospělých názorů a začneme pracovat Dospěle – právě v kontextu Absolutních zákonů Života, jež mají o poznání větší váhu než ty naše současné, Mocenské! A k tomu Vám nabízím spolupráci - ušetříte spoustu neplodných diskusí a zamezíte dalším nařčením. "Vězte, bude líp" ... žel, až se ztotožníme s potřebami Života, až poznáme jeho absolutní organizaci!
Po opravě teleskopu na oběžné dráze byly získány mnohé cenné informace - žel ty, které se týkají celkové organizace Kosmu a dnes jsou pro nás tak důležité, jsou naprosto mylně interpretované. Hrubou chybou oboru Kosmologie je předpoklad, že prvek Vodík může být vytvořen prostým spojením elementárních částic – tedy nevědomost, že vše v Kosmu se uskutečňuje zákonitým vývojem ve dvou opačných fázích: v Nedospělé a Tvůrčí. Opakuji, že v případě budování vodíku v Nedospělé fázi se při uplatnění více Elementárních vědomí elementární částice navzájem funkčně přiblíží, v Tvůrčí fázi je budována vlastní konstrukce (energie) Vodíku (viz např. kap. III.4). Další současnou nevědomostí je skutečnost, že tak bylo činěno v nejbouřlivějším tvůrčím procesu, jaký lze v Hmotném prostoru uskutečnit. V každém atomu bylo zažehnuto Energetické prázdno téměř nekonečné energie. Byl to tvůrčí proces, který byl energeticky řádově účinnější než je tomu při termojaderné fúzi. To byl Kvasar a v době Kvasaru Slunce celá Sluneční soustava žhla v nepředstavitelném žáru, přičemž v prostoru vnitřních planet to byla „kosmická pec“ takové nevyčíslitelné energie, jež na vnitřních planetách (malého objemu) způsobila následnou termojadernou fúzi až k vytvoření i těch nejtěžších atomů. Ano, vážení Kosmologové: každá Sluneční soustava, kterých je jen v naší Galaxií miliardy, je jediným celkem, který se rozvíjí naprosto zákonitě od vyvržení mraku elementárních částic až k vytvoření Kosmicky dospělé civilizace. Přestaňte posílat „depeše“ do kosmu a začněte přemýšlet v absolutních souvislostech. Vyspělý život kosmu nás sleduje již od doby brontosaurů a ihned, jak budeme rozumní a nebudeme si vymýšlet „Velké třesky plesky“, se nám sami, oficiálně, přihlásí. Uvědomte si, prosím, že ta obrovská energie každého atomu, v každém objektu od zrníčka prachu až po ty miliardy a miliardy galaxií, musela být vytvořena Tvůrčím procesem, zákonitým vývojem a dělo se tak v každém objektu.
Avšak vraťme se k záření Kvasaru. Energetické prázdno vytváří tři produkty: dva jsou akumulovány v atomu vodíku, třetím je elektromagneticko-gravitační vlnění (dále ELMG) - produkt energie reakce opouštějící soustavu. Toto vlnění (záření Kvasaru) je jiné než všechna záření známá. Je uzavřeným systémem, který průchodem vesmíru akumuluje energii a vytváří tak vývoj. Důsledkem je stále větší vzájemné silové přiblížení jednotlivých složek, kde červené spektrum s gravitačním vlněním působí intenzivněji - důsledkem je měřený červený (rudý) posuv. Toto plné záření ELMG je stabilní, není pohlcováno mezihvězdnou hmotou a proto k nám přichází i z těch hodně vzdálených míst nekonečného vesmíru. (Poznamenávám, že budete-li mít ještě výkonnější teleskop, dohlédnete opět dál a opět nebudete na „povrchu“ vesmíru). Není však poslem informace rychlosti pohybu Zdroje, ale pouze jeho vzdálenosti od nás – na jak dlouhé dráze ELMG akumulovalo energii. To, že Kosmologie na této milně interpretované informaci vytvořila absurdní teorii o vzniku a vývoji vesmíru, je důkazem omezených možností kvantitativně experimentální metody myšlení i důkazem necitlivosti experimentátorů k realitě Života - kde tato necitlivost je přímým důsledkem výchovy člověka touto Nedospělou metodou myšlení. Je neuvěřitelné, že vědci vysvětlí zrod miliard galaxií, existenci miliard obrovských objektů v každé galaxii a existenci obrovské energie v každé i nejnepatrnější částečce hmoty všech těchto objektů: explozí v jediném „bodě“ a těmto nepředstavitelným hmotnostem ještě „přidělí“ obrovské rychlosti pohybu - navíc zvětšující se se vzdáleností od místa „Velkého třesku“. A jelikož pro kvantitativní experimentátory není nic nedosažitelné, vymyslí si ještě „Turbulentní časoprostor“ s mnoha špičkami, kde každá je potenciálním velkým třeskem, kterým může vzniknout nový vesmír. Dodávám: jak dojemné! Přitom vše se děje pouhou záměnou dvou veličin: namísto vzdálenosti zdroje záření je uvažována rychlost pohybu zdroje.
Skutečná organizace Kosmu musí vysvětlit:
V tomto smyslu:
.. každá činnost kosmu je organizována jako spolupráce dvou opačných kategorií
.. galaxie je základní jednotkou zákonitého vývoje Života, ve které prvotními spolupracujícími kategoriemi je prostor Hmotný (kladný) a prostor Duchovní (záporný)
.. každá absolutní činnost kosmu realizuje zákonitý vývoj, jehož podstatou je akumulace energie v Nositeli, přičemž na každém prvopočátku je tato energie jednotková. Předpoklad, že na počátku vývoje Kosmu byla energie soustředěna do jediného bodu je necitlivostí hraničící s absurdností. Stejně, jak myšlení člověka začíná od jednotkové energie, musí i Kosmický prostor začít svůj vývoj od jednotkové energie a nejdříve budovat základní stavební materiál …, přitom s exponenciálním průběhem Energetické hodnoty E a Funkční hmotnosti M všech vývojových dějů ve své fázi Nedospělé a s exponenciálním průběhem Tvůrčí energie E´ a Vnitřní kvality M´ ve své vývojové fázi Dospělé.
Dovolte mi stručně shrnout některé důležité fáze vývoje Života Kosmu splňující výše uvedené podmínky:
Na závěr mi dovolte znovu zdůraznit, že:
Teorie Velkého třesku, jako omyl nekonečných rozměrů, nechť je varováním i pro všechny ostatní obory, zvláště politicko-organizační. I když jejich omyly jsou zdánlivě malých rozměrů, společně naši současnost činí tím, čím je: džunglí nízkostí, násilí a bídy pro mnoho obyvatel naší planety. A to vše je důsledek obecně používaných Nedospělých metod uplatňovaných ve všech oborech. Život je dokonalý a z dokonalosti Hmotného kosmu se může těšit ještě i většina současníků – budeme-li rozumní.
Člověk v mládí je plný elánu, snů, předsevzetí a často i vznešených cílů. Realita Nedospělého života ho postupně nutí ke kompromisům v ideálech, realita ekonomie ho často nutí ke kompromisům charakterovým, postupně ubývá sil, přijde stáří se svými neduhy, vrstevníci začnou umírat – člověk bilancuje a nechce věřit, že mu život utekl, aniž stačil ze svých snů podstatné uskutečnit. Pochopitelně vedle průměrného průběhu života v relativně vyspělém prostředí existuje mnoho variant. Těch, co svůj život prožijí v tvůrčí pohodě a v ekonomické svobodě je velmi málo. Žel, mnohem více je těch, kteří prožili a prožívají sociální nesvobodu, útlak i teror. Nejsmutnější je ovšem úděl mnoha malých dětí, které nepoznaly než bídu končící hladomorem.
Je mnoho názorů. Mnoho lidí i v nejprostším prostředí prožije hodnotný život. Každý asi bude se mnou souhlasit, že upřímné vztahy a láska jsou ty nejdůležitější hodnoty života. Ovšem za jakých podmínek dobré vztahy, zvláště v budoucnu, lze rozvíjet? Většina si klade otázkou: Co vlastně je smyslem života? Mnozí hlásají návrat k přírodě, existuje mnoho sekt slibujících „jedinou cestu ke spasení“. Nejčastější realitou je však konzumní způsob života při stálém shonu a přízemních starostech s jediným cílem: PENÍZE. Tradiční náboženství vychovávají ke skromnosti, k pokoře, k lásce – upozorňují, že náš současný život je spíše jen „slzavé údolí“, a že ten opravdový život, věčný, je až po smrti. Bohatý posmrtný život dává logiku, neboť již rozmanitost přírody, relativně nekonečné množství nejrůznějších životních forem, přírodních scenerií… až po možnosti bohatého vnitřního života člověka dává tušit, že Život je Dokonalý. Namístě je tedy otázka: Proč ne již v naší Hmotné existenci – proč je na planetě tolik ukrutnosti, zla, nedůvěry, vrcholící ve válkách, jež všechna protivenství do jisté míry legalizují a dokonce povyšují na „strategii“! Odpověď je jednoduchá: Na vině není Život, ale naše Nedospělost - naše myšlenkové zajetí Nedospělými systémy, jež zcela zákonitě vychovávají člověka nízkých cílů a malých charakterových zábran.
Dovolte mi v bodech naznačit podstatu Života i poslání člověka v tomto organizačním kolosu:
.. ve Hmotné existenci je nutné zvýšit svou Funkční hmotnost (tedy kvalitu svého myšlení a stupeň uplatnění této kvality) na úroveň Nulového bodu civilizace. Jedinec nemá šanci, neboť tuto kvalitu může získat jen svou aktivní účastí, nezištnou spoluprací, při budování Dospělého skeletu civilizace, kterým pro „začátek“ je Kosmicky dospělá organizace společnosti (civilizace). Tato podmínka je nutná pro absolutní oddělení Kosmicky dospělého života od Kosmicky nedospělého – neboť jejich spojením bez Dospění Nedospělých by Dospělý život kosmu se velmi brzy stal rovněž Nedospělým
.. v Posmrtné existenci je vstup do Kosmicky dospělého prostředí naopak „soukromou“ záležitostí každého jedince, neboť podmínkou vstupu již není zvýšení kvality, ale ODBOURÁNÍ Nekvality. Děje se tak v silovém poli Aktivního prvku Duchovního prostoru, kdy každý jedinec prožívá všechny detaily svého prohřešku ve všech souvislostech na pozadí Absolutní pravdy.(Poznamenávám, že je budována „činností“ všech jedinců galaxie ve své posmrtné existenci a po svém očistění). Odbourávání nekvality, i když je soukromé, je bolestné a úměrné svému provinění. Lidem s velkým proviněním vůbec nezávidím. Kdo svou vinu nenapraví dnes, tím hůře se mu povede po smrti. Heslo: „Po nás potopa“ je velmi nerozumné. Smrtí vše teprve začíná: začíná naše konfrontace s Absolutní pravdou, přičemž na ni bude každý sám a bez možnosti účinného vývoje –neboť samostatná Duše není účinnou vývojovou soustavou.
Žel, naopak tato akumulace vody v mitochondriích, jestliže se člověk včas nepřepraví do nadsvětelného prostoru, způsobuje smrt. Přičemž SMRT je jen nezbytným opatřením Života k absolutnímu oddělení jeho forem absolutně Dospělých od Nedospělých a k zajištění přirozeného vývoje Nedospělé civilizace. Generace mladší, budující svůj myšlenkový potenciál na podkladě posledních možností generace starší, je totiž nositelem vyšší kvality. Proto musí být osvobozena od mocenského vlivu nižší kvality – těžko bychom si představili, jak by nám dnes vládl např. Herodes. V Dospělé společnosti není mocenských vztahů a proto pro vývoj Života, jenž vždy bystře využívá každé vyšší funkční možnosti, je efektivnější dlouhodobá existence člověka. Člověk omlazený je z mnoha důvodů násobně vyšším přínosem pro vývoj společnosti než novorozenec. Tím nechci tvrdit, že se nebudou napříště rodit nové děti. Vždy budou citovou injekcí pro společnost: ať již jako vyvrcholení plnohodnotného citového vztahu muže a ženy, nebo obecně důležité složky citově bohaté společnosti. A Vyspělý život, funkčně využívající nekonečné kosmické prostory, materiály všech planet a energie tzv. Vnitřního pracovního prostoru, může svou populaci rozmnožovat do neomezeného počtu jedinců.
Opakuji, že podstatou vývoje Hmotného kosmu je stálý vývoj kvality počáteční elementární hmoty a stupně uplatnění kvality každého prvku v každé soustavě až k nejvyšším funkčním možnostem. Tento zákonitý vývoj biologickým životem a zvláště možnostmi neomezeného myšlenkového a citového vývoje člověka dostoupil do nejvyšších funkčních forem. Nezbytné je ovšem dát každému člověku právě tu možnost svého plnohodnotného uplatnění – být Nosným prvkem organizace společnosti. Jen tato možnost (plnohodnotného uplatnění) vytvoří podmínky ke skokové změně v myšlení každého z nás a k přerodu společnosti do Kosmické kvality. Na počátku tohoto vývojového skoku, jež teprve má tu „Moc“ vyřešit současné rozpory a vytvořit životní podmínky nezbytné pro trvalou existenci naší civilizace, je budování Kosmicky dospělé organizace společnosti! Důkazem, že tím, kdo má uskutečnit vývojový skok, jsme my, současné generace, je charakter našich výrobních a vojenských prostředků. Přitom Kosmicky dospělou organizaci společnosti můžeme začít budovat až většina z Vás, Vážení spoluobčané planety Země, si osvojí alespoň základy Kosmického myšlení a Absolutní organizace Života kosmu, neboť jen tyto znalosti položí základ k našemu vyššímu stupni odpovědnosti. Je třeba, a to neprodleně, zahájit celosvětovou diskusi o Absolutní organizaci Života – o jeho prostředcích pro pokračování našeho přirozeného vývoje, jež v posledních asi dvou desetiletích se již stává nepřirozeným: je „rakovinovým“ bujením kvantity vyúsťující v nadvládě peněz a v degradaci lidství. Tímto současnou politickou, vědeckou a informační Moc, avšak i každého řadového pracovníka všech těchto institucí, činím plně odpovědné za Společenské vědomí, které společnosti vnucují a žádám je k okamžité diskusi o problematikách absolutních! Každý obor lidského konání musí přehodnotit své priority.
Představu současné (kvantitativní) vědy o prvotním zdroji energie kosmu lze popsat krátkou definicí: „V turbulentním časoprostoru se vyskytují špičky, z nichž každá je potenciálním velkým třeskem, kterým může vzniknout nový vesmír“. Všeobecně se předpokládá, že dokonalé je jednoduché. Žel, Život vyžaduje v každé své vývojové fázi absolutně uplatnit své Absolutní zákony. V jejich smyslu (viz dále) je tato definice jen jakousi matematickou imaginací. Konstatuji, že vypočítat lze vše, avšak funkční zákonitosti Života se nedají „zmást“. Již název časoprostor je pro Život nezajímavý, neboť čas ani prostor (ve smyslu délky) nejsou funkčními (fyzikálními) veličinami, ale jen měřítky ke klasifikování funkčních událostí. Vždy je rozhodující, čím je prostor vyplněn, jakou soustavou je děj organizován a jaký stupeň kvalitativního uplatnění je dopřáno funkčním prvkům systému. To jsou prvotní požadavky Života: přitom jak pro nekonečný prostor, tak i pro každou elementární činnost. Na začátku bádání musí tedy být soustava splňující požadavky absolutních zákonů Života, neboť ty se uplatňují na každém jejím stupni organizace. A z pohledu funkčních souvislostí jsou termíny: „Turbulentní časoprostor“ a „Velký třesk“ jen spekulacemi bez proniknutí do vrcholné organizace Života. Stejně nepravdivá je i představa vzniku reliktního záření, jehož „jediným možným“ zdrojem, dle kvantitativní vědy, bylo zbytkové teplo Velkého třesku, když se vesmír rozpínáním ochladl - existence reliktního záření je považována, vedle červeného posuvu, za hlavní důkaz pro vznik vesmíru Velkým třeskem. Poznamenávám, že červený posuv i reliktní záření jsou produktem tvůrčího uplatnění Energetického prázdna – hlavního zdroje energie kosmu (viz níže).
Pravdivá je představa termojaderné fúze, jako zdroje energie většiny hvězd v současné době. Termojaderná fúze je nejdlouhodobější fází tvůrčího vývoje hmot Kladného kosmu. Nepřesnosti současných představ vyplývají z toho, že není uvažována nejdůležitější vývojová fáze: budování vodíku z elementárních částic při zrodu obrovských energií, jež podmínily zažehnutí termojaderné fúze i na planetách a umožnily její dlouhodobé trvání účinkem Kvasaru slunce (zvláště na vnitřních planetách).
Absolutní souvislosti:
Byly již popsány dříve, dovolte totéž přiblížit s důrazem na celkovou energetiku kosmu, která zajišťuje stabilní i statickou konstrukci celého vesmíru – aby Život se mohl rozvíjet až k nejvyšším absolutním úrovním a bez kolapsu kosmu.
Život, na každé úrovni, je podmíněn funkční organizací příslušné Funkční energie E a Funkční hmotnosti M, přičemž v každé své Dospělé formě se rozvíjí vždy jako jediný celek zákonitým vývojem M, E soustavy podle Křivky vývoje na Obr. 1. Avšak v tomto zákonitém vývoji, ve smyslu Zákona kvalitativní symetrie, musí existovat dva opačné akční prostředky funkční organizace:
Funkční organizace se potom realizuje uplatněním těchto akčních veličin ve dvou opačných vývojových fázích, ve dvou opačných prostorech a spoluprací těchto prostorů, tj.:
Pro každou činnost v obou prostorech a na každé úrovni, ve smyslu Zákona tří prvků, platí všesměrné uplatnění Funkčních charakteristik (s významem tří stupňů efektivnosti), které jsou opačné pro Kvalitativní organizaci (včetně všech činností Duchovního prostoru) a opačné pro Kvantitativní organizaci a Hmotný prostor.
Funkční charakteristiky pro Kvalitativní organizaci a prostor Duchovní:
Io … kvalitativně tvůrčí projev maximální dynamiky při maximálním uplatnění kvalitativní podstaty
IIo … statický prostředek, avšak dokonalá kvalitativně tvarová opora k funkční činnosti
IIIo … kvantitativně dynamický prostředek s významem styčného prostředku (konečného Produktu)
Funkční charakteristiky pro Kvantitativní organizaci a prostor Hmotný:
Io … kvantitativně statický funkční základ ve vývoji systému
IIo … kvantitativně dynamický prostředek, avšak v nestabilních funkčních podmínkách
IIIo… prostředek k přetvoření nestabilní kvantity na dovršující kvalitu (relativně k celkovému charakteru činnosti) – na Produkt činnosti
Všechny tyto charakteristiky se uplatňují v každém kroku organizace soustav, ve vývoji systémů (oborů) a vrcholí v uplatnění všech funkčních veličin Života kosmu. Nás zde budou zajímat všechny Energetické zdroje a způsob jejich uplatnění ve všech důležitých funkcích nekonečně rozměrného kosmu, jež lze označit termínem Život. Jednotlivé děje a funkce budu popisovat tak, jak se v zákonitém vývoji Života uplatňovaly od prázdného prostoru, kterým tento vývoj před nekonečně dlouhou dobou začal.
Konstatujme, že hlavním energetickým prostředkem kosmu je Energetické prázdno EP. Je veličinou absolutně kvalitativní a ke své tvůrčí činnosti musí proto být motivováno. Energetické prázdno má nevyčerpatelnou energii, neví však, jak ji uplatnit. Dilema nastává v jeho uplatnění na Io, kdy se má projevit jen svou tvůrčí podstatou, a to jak v Duchovního prostoru, tak ve Hmotném prostoru, přičemž tato uplatnění navíc musí být důsledně opačná. Jestliže v Duchovního prostoru bude absolutně tvůrčí, ve Hmotném prostoru musí být samostatně destrukční, přitom z vlastního podnětu. Zde jen poznamenejme, že těmito absolutně opačnými procesy jsou:
Vraťme se však k obecným charakteristikám. Energetické prázdno definujme jako absolutní Tvůrčí veličinu (kvalitativně opačnou ke hmotě), jež se uplatňuje na třech stupních organizace v Duchovním prostoru a na třech stupních organizace ve Hmotném prostoru – přitom vždy v plném souladu s příslušnými funkčními charakteristikami pro každý stupeň. Jeho podstatou je prázdný prostor nezbytné funkční čistoty pro tvůrčí činnost na daném stupni okrajových podmínek. Přitom v Duchovním prostoru se Energetické prázdno EP uplatňuje ve volném prostoru a na povrchu funkčních prvků, ve Hmotném prostoru k zažehnutí trvalé tvůrčí energie EP je nezbytné, aby toto EP bylo obestavěno dostatečně pevným skeletem..Popišme jednotlivé tvůrčí činnosti:
Činnost EP na Iomusí plně odpovídat této charakteristice: „kvalitativně tvůrčí projev maximální dynamiky při maximálním uplatnění kvalitativní podstaty veličiny“. Kvalitativní podstatu lze u kvalitativní veličiny maximálně uplatnit, jestliže není ničím rušena - neboť jinak, jako absolutně nesamostatná, by přebrala motivaci veličiny kvantitativně řídící. Na Io Energetické prázdno mohlo tedy pracovat jen v době, kdy nekonečný prostor kosmu byl absolutně prázdný. Jelikož EP nemělo prostředek k cílené Motivaci, muselo svou tvůrčí podstatu uplatnit všesměrně. Byla to relativně nekonečně dlouhodobá činnost s trpělivým i láskyplným hledáním všech absolutních kvalit. Na konci tohoto absolutního i relativně nekonečně dlouhodobého tvůrčího snažení byla zrozena Dominantní veličina kosmu – Kosmické vědomí, které náboženství označuje pojmem BŮH. Jeho existencí byla ukončena předhistorická doba vývoje vesmíru, začal vývoj absolutní spolupráce, kterou nastartovalo Kosmické vědomí. Podmínkou této spolupráce byla existence dvou opačných prvků, kde Kosmické vědomí je kategorií dynamicky motivační a EP kategorií stabilizačně tvůrčí.
Činnost EP na IIo musí plně odpovídat této charakteristice: statický prostředek, avšak dokonalá kvalitativně tvarová opora k funkční činnosti. Z této charakteristiky pro Energetické prázdno vyplývá přímá funkční podřízenost. EP se musí stát statickým tvůrčím prostředkem, avšak dokonalou kvalitativně tvarovou oporou k funkční činnosti veličiny s absolutními motivačními možnostmi, kterou bylo Kosmické vědomí – Bůh. Tehdy Bůh (Kosmické vědomí) tvořil (motivoval) s kvalitou odpovídající jeho uplatnění na Io, Energetické prázdno vytvářelo kvalitativně statickou oporu s charakteristikami uplatnění na IIo, tj. bylo tvůrčím prostředkem tvořící přesně dle motivace Kosmickým vědomím. Produktem této Dospělé činnosti byly Tři absolutně dokonalé záporné hmoty: MI, MII, MIII. (Jejich kvalita umožnila zákonitý vývoj Života bez potřeby jakéhokoliv dalšího zásahu Kosmického vědomí). Hmota MII, tak jak přísluší kvalitě IIo, se stává katalysátorem, jež způsobuje zákonitý exponenciální průběh výkonu tohoto absolutního tvoření podle Křivky vývoje na obr.1 (ve smyslu Zákona kvalitativní symetrie podle průběhu Nedospělé fáze). To znamená, že v závěru této absolutní tvůrčí činnosti byly hmoty MI, MII a MIII rozeny v nepředstavitelném množství v každé z nekonečného množství galaxií. To byl rozhodující hmotový základ pro další vývoj kosmu.
Činnost EP na IIIomusí plně odpovídat této charakteristice: kvantitativně dynamický prostředek s významem konečného Produktu. Toto uplatnění musí již být závěrečné v Duchovním prostoru, funkčně opačné k dřívějším dvěma stupňům, avšak i trvalé. Uvedené požadavky bezezbytku splňuje spoluvytváření životního prostředí Nekonečné energie s Kosmickým vědomím v Nedospělé vývojové fázi Duchovního prostoru, kdy Kosmické vědomí se uplatňuje na svém IIo. Je to životní prostředí pro posmrtnou existenci všech biologických forem (v Nedospělé vývojové fázi Duchovního prostoru), kde nekonečná energie nám umožní nejen nepředstavitelně příjemnou existenci, ale i okamžitou (nekonečně rychlou) komunikaci i v těch nejsložitějších problematikách. Zde se každý dozví, jak je život dokonalý i jak toho dnes každý žalostně málo věděl.
Jestliže Život označíme za jediný funkční systém, ve kterém se důsledně uplatňují všechny Absolutní zákony, Kosmické vědomí a Energetické prázdno jsou jeho prvotní soustavou dvou opačných kategorií. A je-li Energetické prázdno veličinou bez schopnosti jakékoliv motivace, Kosmické vědomí, jako kvalitativně symetrické, je absolutní rozumovou osobností kosmu. Bůh je původcem veškeré organizace Života, které vtiskl její charakter již kvalitou Záporných hmot a celou konstrukci dotváří svou stálou činností na jednotlivých stupních své seberealizace. Stručně popišme tyto činnosti:
Konstatujme, že Bůh na Io tvořil veškerou hmotu kosmu, na IIo chová ve své náruči produkt své prvotní práce a na IIIo zpracovává veškeré informace k tomu, aby Duchovní prostor nebyl znečištěn a uchoval si svou absolutní kvalitu po celou nekonečně dlouhodobou existenci, kterou i každý z nás jednou obohatí svými zážitky. Bůh tedy jen slouží, člověku nic nevnucuje, ponechává mu volnost k samostatnému rozhodování – včetně průchodu do Duchovního prostoru, do svého „Království“.
Silové působení je podstatou hmot absolutních kvalit a nejde tedy o tvůrčí proces, který by vytvářel novou kvalitu. Prostředkem je stálé vyzařování své složky IIIo, která působí na jinou hmotu. Výsledkem je určitá výslednice sil, která stabilizuje polohu jednotlivých hmotných prvků nebo jejich pohyb. Ve smyslu obecného uplatnění tří stupňů efektivnosti funkčních charakteristik musí pro Duchovní prostor existovat tři druhy silových působení s významem tří stupňů:
Jelikož Život vždy vystačí jen se třemi prvky pro každý elementární děj, což silové působení v Záporném prostoru je, znamená to, že mezi vlastními elementy hmot MI a elementy hmot MII žádné síly nepůsobí, avšak každý element těchto hmot zůstává samostatným funkčním prvkem stejných vlastností. Produktem tohoto silového působení je následující rozmístění a funkční působení záporných hmot:
Zbývá dodat, že MIII je současně prvotní energií Hmotného kosmu a jejím zákonitým vývojem je budování pohybové formy energie – vždy po dosažení dostatečného objemu hmoty MIII. Jsou jí elementární částice (neutron, pozitron a elektron), které jako nová kvalita se odpuzují s hmotou MI a jako Mrak elementárních částic byly (v pravidelných cyklech) vyvrhovány do Hmotného kosmu ke svému vývoji Funkční hmotnosti M podle Křivky vývoje, a to v Nedospělé fázi. V této době tvůrčího vývoje Duchovního prostoru hmota MIII byla aktivním prvkem a hmota MI pasivním prvkem Nulového přechodu NP mezi oběma prostory. V závěrečné fázi Tvůrčího vývoje (v relativistické fázi), kdy záporné hmoty byly tvořeny v obrovském počtu, akční hmota MIII se extrémně zvětšila, do Hmotného prostoru byly vyvrhovány extrémně velké mraky elementárních částic.
Zákonitě i ve Hmotném prostoru musí Energetické prázdno být základním tvůrčím akčním prostředkem, musí se uplatňovat na třech stupních, avšak musí mít opačné okrajové podmínky ke své aktivaci. Zopakujme, že jestliže v Duchovním prostoru EP pracuje z vnějšku, bez svého ohraničení, ve Hmotném prostoru k zažehnutí své tvůrčí energie musí Energetické prázdno být obestavěno dostatečně pevným skeletem. Jestliže se poruší, tvůrčí energie okamžitě zaniká. Další důležitou skutečností je, že Energetické prázdno, jako absolutně tvůrčí prvek, se může plnohodnotně uplatnit jen ve Tvůrčí vývojové fázi – až po ukončení nedospělé fáze, kdy je dobudován skelet nezbytné energetické hodnoty. Popišme jeho tři stupně uplatnění:
je zdánlivé dilema, neboť tvůrčí prostředek se musí uplatnit v činnosti této charakteristiky: kvantitativně statický funkční základ ve vývoji systému. Podle této charakteristiky Energetické prázdno, jako vrcholně dynamický prostředek, musí vytvářet statickou vlastnost prvku pro možnost jeho zákonitého vývoje. Vývoj Hmotného kosmu začíná vývojem Mraku elementárních částic. Úkolem EP musí být zajištění jeho stálých vlastností pro jeho zákonitý vývoj jediného celku ke stále vyšší E, M. Nejdůležitějším úkolem je zajištění elektrických sil, které musí rozčlenit Mrak na samostatné objekty a být prostředkem stavby hmoty. Volný elektron a pozitron ovšem na sebe působí přitažlivými silami a úplné jejich přiblížení způsobí vzájemnou anihilaci. A právě tehdy má své nezastupitelné uplatní Energetické prázdno EP na Io: Ihned, jak se elektron a pozitron navzájem přiblíží, vytvoří totiž skelet, který zažehne Energetické prázdno. Pro pochopení přímo geniální souhry je třeba si uvědomit, že tvůrčí energie EP v prvopočátku je relativně nekonečně vysoká (viz křivka Tvůrčí fáze na obr.1) a přitažlivé síly pozitronu a elektronu jsou minimální. Důsledkem již prvotního zažehnutí EP (v relativně nekonečně krátké době) je jejich okamžité odmrštění a stejně okamžité zaniknutí tvůrčího procesu Energetického prázdna. Takto, každé přiblížení pozitronu a elektronu znamená relativně nekonečně krátký zážeh EP. Avšak i ten musí mít tři produkty: dvěma jsou vzájemné odmrštění pozitronu a elektronu (produkující reliktní gravitační vlnění), tím třetím je elektromagnetické záření – jež je přímým produktem mžikového zažehnutí EP. Tentokrát zřejmě není spojeno s gravitačním vlněním, neboť nerovnoměrný pohyb hmot není v místě zážehu. Jaké jsou další charakteristiky tohoto reliktního záření:
Nejdříve připomeňme, že Mrak elementárních částic se postupně koncentroval a rozčleňoval na samostatné objekty (slunce a planety), aby v nich došlo k závěrečné koncentraci protonů a mezi nimi rychle kmitajících elektronů. Nakonec, v Nulovém bodě Nedospělého vývoje, protony zaujaly svou nejnižší polohu a elektronům znemožnily další pohyb. Nejbližší proton a elektron vytvořily Skelet pro zažehnutí Energetického prázdna na IIo, který již byl dostatečně pevný k trvalému tvůrčímu procesu, neboť elektron ve skeletu protonů kosmického objektu (slunce, planety) neměl kam uhnout. Ve Hmotném prostoru druhý stupeň (IIo) vždy představuje kvantitativně dynamický prostředek, který svým dotvořením do vrcholné kvantitativní dynamiky vytvoří podmínky k přetvoření systému do Dospělé kvality. V našem případě tou Dospělou i stabilní kvalitou, která nahradí nestabilní volné elementární částice, je VODÍK. Avšak atom vodíku, zvláště jeho jádro, je velkým energetickým kvantem. A příslušné množství energie (co se např. ve vodíkové bombě uvolní při štěpné reakci), je nutné při výstavbě vodíku dodat tvůrčí činností. Je jí Tvůrčí proces Energetického prázdna na IIo. Dodejme, že ihned po svém zažehnutí EP má relativně nekonečně velkou energii (viz Obr.1), a že výsledkem této gigantické tvůrčí energie (budující atom vodíku) musí být, stejně jako v každé tvůrčí činnosti, tři produkty: změna kvality hmotného hlavního prvku (jádro atomu), změna kvality opačného hlavního prvku (elektron) a energie, která opouští soustavu. Je jí elektromagnetické vlnění. Tou kvalitativní změnou hlavních prvků je potom postupné i nerovnoměrné (po kvantech) zvětšování spinového momentu jádra a celkového momentu elektronu, kde následným produktem urychlování hmoty je gravitační vlnění. Již vícekrát jsem popsal, že gravitační vlnění s elektromagnetickým se spojí do jediné soustavy PEIII (Elektromagneticko-gravitačního vlnění ELMG), jež má obecnou konstrukci Nositele vývoje. Tato konstrukce se uplatňuje v každém vývojovém ději Hmotného kosmu, neboť je uzpůsobena akumulovat energii a touto akumulací vytvářet relativistický vývoj spočívající ve stále těsnější vazbě hlavních prvků. Pro elektromagneticko-gravitační vlnění (ELMG) to znamená, že každou akumulací energie (průchodem mezihvězdné hmoty), na své pouti kosmem, dochází k postupnému přibližování jednotlivých složek vlnění ELMG, čímž se prodlužuje vlnová délka. Důsledkem je červený posuv, který se takto stává měřítkem vzdálenosti zdroje od pozorovatele.
Zde se soustřeďme na vlastní průběh tvůrčího procesu Energetického prázdna na IIo, tedy fáze Kvasaru, kterou prodělává nejen Slunce, ale i každá Planeta, neboť k zažehnutí EP není třeba extrémní velikost objektu. Podmínkou zažehnutí je jen udržení protonů v nejnižší poloze, přičemž lze předpokládat, že zejména vnitřní planety byly před zažehnutím EP IIo značně větší (snad desetinásobně). Pro pochopení rozhodujících tvůrčích procesů při budování hmot Sluneční soustavy je třeba si uvědomit, že fáze Kvasaru (tj. EP na IIo):
Svůj dovršující účinek Energetické prázdno zákonitě musí uplatnit až na IIIo. Ve smyslu Zákona kvalitativní symetrie musí v Hmotném prostoru, s významem životního prostředí, existovat dvě opačné kategorie. Jsou jimi prostor Podsvětelný a prostor Nadsvětelný. Jestliže Energetické prázdno IIo bylo rozhodujícím zdrojem energie podsvětelného prostoru pro výstavbu hmoty, musí Energetické prázdno IIIo být jediným zdrojem energie nadsvětelného prostoru a musí způsobovat stálé urychlování hmoty. Jestliže EP IIo bylo energií způsobující pohyb elementárních částic, musí EP IIIo být enrgií, která způsobuje pohyb o stupeň vyšší: pohyb celé hmoty.
I k zažehnutí EP IIIo musí být třeba dostatečně pevného skeletu. Vytvoříme ho přirozeně: urychlováním, tj. vývojem. Vysvětlení je jednoduché. Každá hmota a jeho gravitační pole jsou hlavními prvky známé soustavy PEIII, tj. Nositele vývoje. Urychlováním, akumulací energie reakce, dochází k jeho relativistickému vývoji. Gravitační pole (podrobněji viz kap.II.5) se přetváří na gravitační indukci a stále intenzivněji spolupůsobí s hmotou. Vzrůstá jejich silová vazba, navzájem se přibližují a relativisticky vrství. Postupným urychlováním kosmického dopravního prostředku do bezprostředních podsvětelných rychlostí navrstvení způsobí tak intenzivní uzavření vnitřních prostorů, jež zažehne Energetické prázdno IIIo. Jeho energie se stává novou tahovou silou dopravního prostředku, jež nejen ho urychluje při překonávání rychlosti světla, ale po celou dobu pohybu v nadsvětelném prostoru.
V nadsvětelném prostoru, jako kvalitativně symetrického k prostoru podsvětelnému, je tedy hmota neustále akční – pochopitelně díky stálé energii Energetického prázdna EP IIIo. A stejně jako každá tvůrčí činnost, musí i EP IIIo vytvářet tři produkty. Jsou jimi Vnitřní kvalita hlavních prvků (produkty Io a IIo) a Motivační záření. Vnitřní kvalita snižuje výkon EP IIIo podle sestupné větve Křivky vývoje na obr.1, aby přibližně v rychlosti 106 km/s bylo urychlování jednotkové. Motivační záření je vysíláno do prostředí a každý jiný objekt motivuje ke spolupráci. Nadsvětelný prostor je tedy Životním prostředím obrovské dynamiky, ve kterém je neustálý pohyb. Tento pohyb ale není chaotický, vládne v něm spontánní spolupráce. Nejdůležitější je skutečnost, že pohybující se hmoty nemohou do sebe narazit s následkem destrukce, vždy se jen k sobě přiblíží na vymezující vzdálenost. V nadsvětelném prostoru, jako absolutně dokonalém, nemůže dojít k žádné katastrofě. Pro nás nejvýznamnější skutečností je, že prostředí vysoké gravitační indukce způsobuje opačný provoz buněk: voda v mitochondriích, jež dnes způsobuje naše stárnutí, je štěpena a vytlačována z jinak nepropustné mitochondrie. Opět lze očekávat tři účinky této kvantitativně tvůrčí činnosti: voda se štěpí na dva produkty, z nichž 2H+ průchodem ATP syntetázy vytváří energii člověka, O2- zřejmě regeneruje člověka a úbytek vody způsobuje zvyšování výkonu buňky podle vzestupné větve Křivky vývoje (opačné ke kvalitativně tvůrčí činnosti). Do podsvětelného prostoru se člověk vrátí totálně omlazen a absolutně regenerován, tj. připraven k nové plnohodnotné existenci s mladistvým elánem k nové tvůrčí činnosti, ovšem při „starých“ zkušenostech.
d) Silové působení mezi hmotami Hmotného prostoru a mezi hmotami Hmotného a Duchovního prostoru:
Zopakujme, že silové působení je podstatou hmot a nejde tedy o tvůrčí proces, který by vytvářel novou kvalitu. Prostředkem je stálé vyzařování své složky IIIo, která působí na jiné hmoty. Výsledkem je určitá výslednice sil, která stabilizuje polohu jednotlivých hmotných prvků nebo určuje jejich pohyb. Výše byly popsány síly působící mezi hmotami Záporného prostoru. Zbývá určit síly působící mezi hmotami Kladného prostoru a mezi hmotami obou prostorů:
Kladný (Hmotný) prostor
Ve Hmotném prostoru rozlišíme síly v Makrosvětě a Mikrosvětě
Mikrosvět:
Makrosvět:
Poznamenávám, že stupně pro jednotlivá silová působení jsem určil podle kvalitativních charakteristik: tj. základní kvalitu (Io) jsem přisoudil působení, které mělo prvotní účinek pro vývoj kosmu (k rozčlenění prvotních hmot), IIo funkčně stabilizačním prostředkům a IIIo pro silová působení zbývající. Celkově lze vysledovat některé opačné charakteristiky: v záporném prostoru mají odpudivé síly mezi MI a MII pro celkovou (výslednou) konstrukci zásadní význam, v kladném prostoru IIIo má spíše podřadnou nebo žádnou funkci. Samostatnými útvary jsou Mikrosvět a Nadsvětelný prostor, jež představují vlastní funkční kvalitu, přičemž hmota M´ je vyšším stupněm Mikrosvěta – specifickou kvalitou obrovské energie a proto nesouměřitelné s ostatním funkčním prostředím Hmotného kosmu.
Pozoruhodnou skutečností je existence vymezujících sil. Mají své uplatnění ve všech životních prostředích a velký význam mají i pro celkový pohyb kladných hmot v galaxii, jež je zavěšena ve skeletu Záporného prostoru. Není třeba se obávat o stabilitu celkové Konstrukce kosmu.
PS. Podle literatury (Encyklopedie vesmíru) předpokládám, že pozorované objekty ve středu Mléčné dráhy mají následující význam:
Opakuji, že stejně jako v M31 (i ve všech galaxiích) objekt umístěný přesně ve středu galaxie není černou dírou, ale zápornou hmotou MI. Její přesné umístění ve středu galaxie je dáno odpudivými silami se zápornou hmotou MII vytlačenou na okraj galaxie. Tyto odpudivé síly jsou nosnými prvky Skeletu kosmu nekonečných rozměrů, do kterého je zavěšena veškerá hmota Kladného kosmu.
Poznamenávám, že mé pojmenování „Kvasar“ se týká nejbouřlivější tvůrčí vývojové fáze kosmických objektů a není totožný se současnou představou vědy.
V úvaze je třeba vyjít z Kvalitativní symetrie. Jestliže Bůh v Duchovním prostoru vykonává veškeré funkčně energetické činnosti nutné pro činnost s nekonečně vysokou energií, musí ve Hmotném prostoru:
Bůh ponechává vývoji Hmotného prostoru absolutní volnost, neboť jen bez jakéhokoliv zásahu je možné uskutečňovat vývoj nekonečné rozmanitosti ke stále vyšším kvalitám. A to je podstatou poslání Hmotného prostoru.
Často slyšíme: „Kdyby existoval Bůh, nemohl by to či ono dopustit“. Kdyby Bůh jen jedinkrát zasáhl, musel by zasahovat neustále, nevyhnul by se kompromisům a své „děti“, tj. všechny biologické formy, by degeneroval – jak např. rodiče často ve své lásce činí. Život ve své genialitě, avšak i nekompromisnosti, ponechává svobodnou vůli všem životním formám. Jestliže životní forma se neumí vypořádat s těžkostmi, zkolabuje. To je zákon vývoje a Život bude nekompromisní i k člověku, resp. k naší civilizaci: Jestliže včas neobjevíme výjimečnost naší doby, jestliže včas neuskutečníme kvalitativně relativistický vývojový skok do Kosmicky dospělé kvality, zemřeme v hanbě těch, kteří nedovedli splnit to, co Život jim předurčil.
Hodnocení současného stavu
Encyklopedický slovník dospělost považuje za stav v individuálním vývoji. U člověka je uvažována dospělost tělesná, duševní a věk mezi 20. a 60. rokem života považován za dobu plného rozvoje tělesných a duševních schopností.
Pojem Dospělost lze ovšem i zobecnit. Myslím, že pro současnost je znakem hodnotné činnosti a můžeme jí označit vše, co má znak kvality a stálosti v daném oboru. Za dospělý výkon lze považovat „provoz“ každého funkčního systému, který odpovídá vžitým normám – ne vždy však lze tyto normy přesněji definovat. Nastupuje kritika, reklama, volební boj, nejrůznější spekulace, moc, totalitní moc: vše pro to, aby určitá skupina lidí přesvědčila ostatní, že právě jejich „pravda“ je dospělá a tím i má právo na dominantní uplatnění. A boj o dominantní uplatnění je potom brán jako hlavní prostředek vývoje společnosti k síle, odvaze a prosperitě. Dodávám: jak kdy, jak pro koho a ne vždy k prospěchu vývoje společnosti, neboť Produktem této „dospělosti“ jsou závody ve zbrojení, války, totalitní režimy, organizovaný zločin – násilí, vraždění, citová degenerace.
Žel, z absolutního pohledu je vše současné Absolutně Nedospělé, kde tuto Nedospělost charakterizuje: budování Produktu „Z vnějšku“, jednosměrný provoz soustav, neschopnost těchto soustav uplatnit kvalitu svých prvků a tuto kvalitu svým provozem plnohodnotně rozvíjet. Je třeba si uvědomit tyto skutečnosti:
Zdůrazněme, že přechod do těchto Absolutně dospělých prostředí je podmíněn zásadní „úpravou“ našeho myšlení s opačnými charakteristikami:
.. v Hmotném prostoru od nás Život požaduje skokově zvýšit kvalitu svého myšlení a cítění na kvalitu Kosmicky dospělou
.. pro vstup do Duchovního prostoru od nás Život požaduje „očistit“ svou Duši od všech nepravostí současného počínání, přičemž prostředkem je prožití bolesti těch, kterým jsme tuto bolest současnými neuváženostmi způsobili. Dodejme, že tato „operace“ se týká každého – i ateistů. Ti se po své smrti jen budou více divit!
Absolutní souvislosti:
Lze rozlišit tři stupně organizace:
Současné organizační systémy jsou tím Io. Jsou tedy statické, Absolutně nedospělé a svými nízkými funkčními možnostmi naprosto nesrovnatelné se systémy Kosmickými – bez ohledu nachází-li se ve vývojové fázi Dospělé nebo Nedospělé. Přitom nastal čas, abychom postupně začali budovat systémy Kosmické a takto, přirozeně, nahrazovali to, co brzdí náš vývoj. Dodejme, že tou nejpotřebnější oblastí, kterou je třeba přebudovat a je nejsnáze řešitelná, jsou mezilidské a mezinárodní vztahy. Jako prostředky by postačující měly být znalosti Absolutní organizace Života, neboť ty jsou dostatečně alarmující. Proniknutí do této organizace totiž dává každému možnost pochopit, jak nekompromisní je Život ke každému, kdo nerespektuje Absolutní zákony Života. Pochopitelně největší odpovědnost mají lidé na vrcholných funkcích společnosti. Ovšem prvotní impuls k rozvíjení absolutních souvislostí by zřejmě měl začít ze zdola, od hromadných sdělovacích prostředků - zvláště jsou-li svobodnými institucemi. Neboť oni jsou bez okamžité „provozní odpovědnosti“ a čtenáře (posluchače) často získávají honbou za senzacemi nevalné úrovně. Dnes mají možnost se zamyslet přímo absolutně a své čtenáře zahrnout spoustou neodkladných zpráv Dospělých. Uvědomte si prosím, vážení pracovníci hromadných sdělovacích prostředků, že všechny současné nízkosti existují také díky Vám, neboť vy je prezentujete jako přirozenou součást naší současnosti. Nové dynamiky se dočkáme, až svým čtenářům a posluchačům přiblížíte souvislosti absolutní – jaké řešení má pro nás Život, ne mocenská konstrukce!
1) Dospělost a Nedospělost v Kosmické organizaci (IIo a IIIo) představuje dvě opačné kategorie, z nichž každá má své poslání – přitom jejich stálá spolupráce je prostředkem vývoje i vlastní organizace kosmu. Na základní úrovni Života je Duchovní (Záporný) prostor kategorií Dospělou s vrcholnými možnostmi Života, Hmotný prostor je kategorií Nedospělou, která vývojem ke stále vyšším kvalitám produkuje nejrůznější životní formy. Zdůrazněme, že podstatou Hmotného prostoru je neustálý vývoj základní hmoty ke stále vyšší kvalitě ve stále vyšších životních systémech, přičemž na každé úrovni tento vývoj začíná fází Nedospělou, která buduje skelet pro vývoj ve fázi Dospělé. Např. Kosmicky dospělou organizací je náš mozek. Nedospělou je naše fáze učební, Dospělou je naše fáze Tvůrčí. Je třeba dodat, že dnes ovšem nám chybí seberealizace v Kosmicky dospělých problematikách – teprve tehdy se staneme Kosmickou kvalitou, teprve tehdy budeme své problémy řešit v kontextu absolutních potřeb Relativistické fáze vývoje civilizace. Přeji odvahu k těmto úvahám.
Vývoj civilizace, ve své komplexnosti, je ovšem Absolutním systémem a jako absolutní soustavu ji dnes již musíme studovat. Nedospělý vývoj systémů Io byl pochopitelně nezbytný, má poslání vybudovat kvantitativní dynamiku. Je však nutné pochopit časové omezení v jejich uplatnění: „Posláním systémů Io je jen být prostředkem k budování systémů IIo a IIIo, ne k jakémusi rakovinnému bujení kvantitativně výrobních monster a válečných strašidel“. Je třeba pochopit, že dynamika Io je neefektivní, velmi náročná. Své extrémní výkony získávají jen za cenu extrémních výrobních nákladů a nám vytvářejí podmínky stálého shonu při celkovém energetickém a materiálním deficitu. Vážení, necítíte, že si z našeho života děláme závodiště F1? Vždyť Život je úplně o něčem jiném! A dnes musí být o tom, jak si vytvořit absolutní nadhled nad současným labyrintem Nedospělých vášní, které nás strhávají a nedovolují myslet efektivně – tj. bez schopnosti cokoliv bezezbytku dořešit. Např. stačí mlha, náledí a na dálnicích jsou řetězové havárie, na letištích se nepřijímá. Je třeba pochopit , že údobí „Závěrečné absolutně nedospělé dynamiky“ nesmí trvat příliš dlouho - skončilo by kolapsem. Problém je tak jednoduchý: „Je-li naší potřebou uskutečnit Relativisticky vývojový skok a jsou-li k tomu nezbytné systémy, které umí plnohodnotně uplatnit kvalitativní podstatu svých prvků .., je jen logické, že tyto systémy máme co nejrychleji rozvíjet.“ Přitom ten rozhodující, k rychlému přesvědčení o existenci Kosmicky dospělých systémů, tzv. Impulsní motor (viz kap. IV), nabízím od r. 1975. Nenašel se nikdo, kdo by zkontroloval mé výpočty a vlastní realizace musí být dílem široké spolupráce. Chybí odvaha myslet v absolutních dimenzích.
Víme, že na závěr studia, na každé úrovni, od krátkých školení až po vysokoškolská studia, musí každý student absolvovat závěrečnou zkoušku. Jde o nestranné posouzení, zda-li jedinec je Kvalitou, která je nezbytná pro zaměstnání, tj. pro proniknutí do životního prostředí studovaného oboru – považované za prostředí dospělé. Civilizace je Kosmickým studentem, oborem studia je Život, který my dnes prožíváme jen na Absolutně nedospělé úrovni. Naší přirozenou, avšak i dále již neodkladatelnou potřebou, je intenzivní příprava pro Kosmickou zkoušku dospělosti. Rozhodne, zda naše civilizace, ale i každý jedinec, splňují kriteria Kosmické dospělosti s právem stát se součástí životního prostředí Kosmicky dospělého Života. Naše Kosmická dospělost je podmínkou k užívání Kosmicky dospělých organizačních systémů vrcholící kvalitativní existencí člověka v nadsvětelném prostoru – tedy k právu dlouhodobé cyklické existence v trvání staletí až tisíciletí. Poznamenávám, že dnes prožíváme Nedospělou fázi své existence, pro kterou pobyt v nadsvětelném prostoru je existencí opačnou (Dospělou). Cyklická existence, střídavě v nadsvětelném a v podsvětelném prostoru, je jen přirozenou spoluprací kategorie dospělé a nedospělé – výsledkem je pro nás neuvěřitelná dlouhodobá existence. Je možné, že Lidé kosmu, kteří nám „dali“ náboženství před tisíci léty, budou i naší „komisí“ v Kosmické zkoušce dospělosti. Konstatuji i zdůrazňuji, že současné naše umírání již v polovině prvního cyklu je drastickým, avšak i nezbytně nutným opatřením k jednoznačnému oddělení existence Absolutně Nedospělé od Dospělé - jako podmínky zachování vysoké (ale i nezbytné) kvality Dospělého Života kosmu. Naše současné umírání lze považovat za Kosmický trest smrti pro rozvojovou civilizaci a svou drastičností napovídá:
Než ji popíši, dovolte mi ještě tuto informaci. Dnes žijeme v Hmotném kosmu a podstatou jeho vývoje, jak jsem již uvedl, je zvyšování Funkční hmotnosti M. Proto do Kosmicky dospělého životního prostředí můžeme proniknout jen plnohodnotnou činností. Podle Zákona kvalitativní symetrie musí ještě existovat opačné Kosmicky dospělé životní prostředí – v Duchovním prostoru. Je jím posmrtná existence všech biologických jedinců v Duchovním prostoru v prostředí nekonečné energie Kosmické energie (v „náručí“ Boha). Pochopitelně i vstup do tohoto Kosmicky dospělého životního prostředí vyžaduje svou specifickou přípravu.
Nejdůležitější obecně platnou konstrukcí (soustavou) kosmu je Nositel vývoje, neboť je „pamětí“ každé dospělé činnosti kosmu - a to tím, že akumuluje energii reakce. Jeho uplatnění vrcholí ve dvou konkrétních soustavách:
Posmrtná existence bez proniknutí do Duchovního prostoru je nemyslitelná, neboť Duše po úmrtí jedince má nejdříve jen prvotní kvalitu (s mnoha výčitkami) a prostředí Hmotného kosmu je pro ni navíc velmi nepříjemným prostředím: je to „nekonečné čekání v chladu a dešti“ na něco, co se nikdy neuskuteční, neboť Duše samostatně nemůže vytvářet vývoj. Proto každá „Dušička“ spěchá do Nulového přechodu NP – s významem propojení Duchovního a Hmotného kosmu. Konstrukce NP je jednoduchá. Sestává z prvku aktivního K1a (hmota MI včetně knihovny informací získaných jako záznam všech kontaktů uskutečněných v Duchovním prostoru) a prvku pasivního K1p (zbytek hmoty MIII), jež má tvar „tunelu“ a soustřeďuje v něm silové pole aktivního prvku K1a. V NP se uskutečňuje děj, který lze označit za záporný čas v záporném prostoru. Každý jedinec až po svém očistění může vstoupit do Duchovního prostoru a teprve potom, svou existencí (nesčetnými kontakty s jinými jedinci) se podílet na vytváření Knihovny K1a. Proto vlastní očistný proces musí být důsledný. Při vstupu do „tunelu“ K1p v silovém poli K1a si uvědomíme každý svůj čin ve všech svých následcích. Pokud byly dobré, je průchod bezproblémový. Avšak každý čin špatný musíme prožít ve všech bolestných souvislostech až k absolutnímu pochopení nízkosti svého počínání. Pochopitelně činy velmi nízké budou i velmi bolestivé a jedinec očistnou bolest na poprvé nevydrží - bude nucen opakovaně NP opustit, než jeho kvalita Io se přetvoří na kvalitu IIo a bude moci projít až do Duchovního prostoru.
Mnoho lidí si dnes hraje na velké hrdiny. Nevěří na posmrtný život a domnívá se, že jen „jeho pravda“ je tou pravou. Je hodně těch, co se sebeuspokojením „hodnotí“, jestliže nejsou odhaleni při nějakém zločinu, nebo i škodlivém impulsu. Poznamenávám, že Život není tak „bezduchý“ – naopak, nepotrestaný špatný čin se po smrti očisťuje násobně hůře. A dnes nízkým činem je i setrvávání v praktikách Mocenské organizace. Každý dnes máme významnou příležitost: „V souladu s absolutními potřebami Kvalitativně výchovného skoku společnosti velmi efektivně budovat vysokou Kosmickou kvalitu“. Vyplatí se nám to nejen v naší Hmotné existenci.
Informace shrnu ve třech tématech: absolutní zákonitosti, dospělá motivace, vlastní organizace společnosti.
a) Základní absolutní zákonitosti:
Současnost je labyrint nedospělých snah, lží, nejrůznějších spekulací a podvodů, většinou za jediným cílem: peníze a moc. Aby se „našinec“ změnil, musí mít zásadní důvod. Jsou tři:
Proto všem lidem politické, vědecké i informační Moci dávám tuto přátelskou radu: chcete-li dále pracovat ve stereotypu Nedospělých organizačních modelů, nezapomínejte, že tím před občany zatajujete pro ně životně důležité skutečnosti. Tito občané, později již na podkladě znalosti absolutních souvislostí, váš současný stereotyp posoudí a příslušně „odmění“. Svobodným novinářům a reportérům sděluji: i svou kritikou konzervujete současný stav. Na úrovni budete pracovat, až veřejnost budete informovat v absolutních souvislostech. Současné nepravosti nelze napravovat Nedospělými prostředky a těmi je i současná justice.
Zjednodušeně řečeno, Induktivní organizace je ve své podstatě spolupráce dvou opačných kategorií ve dvou opačných vývojových fázích: Nedospělé a Dospělé. V organizaci společnosti těmi opačnými kategoriemi jsou:
Tato spolupráce musí ovšem mít dvě opačné fáze:
Fáze Nedospělá:
Teoretická kategorie přestavuje Praktickou kategorii do struktury, která je nezbytná pro její fázi Tvůrčí, tj. k vlastní realizaci projektů vedoucích ke Kosmické dospělosti společnosti.
Fáze Dospělá:
Teoretická kategorie „vytváří oporu“ k uplatnění tvůrčí výroby Praktické kategorie dostatečné kvality - výroby podle konkrétních projektů Teoretické kategorie.
Přitom první projekt musí řešit „Kultivované životní prostředí ve všech regionech planety“. Pochopitelně realizátorem musí být všichni lidé v postavení Praktické kategorie, avšak úkolem Teoretické kategorie je nejdříve „přestavět“ společnost do struktury, která kultivované prostředí umožní rozvíjet. Dnes jsme ve fázi prvotně Nedospělé, neodkladným úkolem Teoretické kategorie je vytvořit podmínky k přestavbě společnosti: pro vývojově relativistický skok do Kosmické dospělosti.
Kdo náleží do Teoretické kategorie:
Každý, kdo jakkoliv řídí společnost, tj. tvoří zákony, nebo „jen“ dává příkazy, a to od vrcholných státních institucí, institucí správních, vědeckých, sdělovacích prostředků … až po vedení všech výrobních organizací. Všichni tito lidé mají svůj díl odpovědnosti za včasné vytvoření podmínek k budování Kosmicky dospělé organizace společnosti. Je logické, že odpovědnost největší mají vlády všech států a všichni, kdo jakkoliv se podílejí na vytváření politické Moci – od předsedů politických stran až k základním členům. Nemáte-li fantazii, nemáte-li odvahu, vezměte do ruky raději krumpáč – tehdy bude vaše odpovědnost hodně nižší.
Jaké jsou prvotní i neodkladné úkoly Teoretické kategorie:
1) Zahájit diskusi o absolutní organizaci Života: co je Život, jak je organizován a jaké úkoly nám, současným generacím, předurčil uskutečňovat – jakou činnost od nás obecně uplatňovaná Relativistická fáze očekává.
2) Sjednotit civilizaci do jediného celku, ve kterém každý stát se musí podřídit rozhodnutím vrcholné instituce civilizace: Presidia civilizace. Je jím Zasedání Presidentů všech států planety, přičemž každý President zastupuje všechny lidi příslušného státu. Způsob jeho práce v Presidiu bude základní kvalitou pro hodnocení všech lidí tohoto státu v Kosmické zkoušce dospělosti.
3) Odzbrojení všech států a vytvoření Společné armády civilizace, které může dát jakýkoliv příkaz jen Presidium civilizace.
To jsou tři body, které se musí stát hlavní tématikou každého dne na každé úrovni. Každý problém řešený bez absolutních souvislostí je nízkostí, která připravuje kolaps civilizace, nebo přinejmenším civilizaci zdržuje na cestě k nezbytné absolutní efektivnosti počínání. Přitom nízkostí nejnižší je jakýkoliv Organizovaný zločin. Žádám, aby každá vláda, která jakkoliv bude zdržovat plnění bodu 3 byla v budoucnu souzena právě za Organizovaný zločin. Žádám, aby jakékoliv zabití ve válce nebo vzpouře bylo trestáno jako vražda - bez ohledu na udělené rozkazy velitelů. Přitom ke každému zabití musí být stanovena operující jednotka a nebude-li nalezen viník, bude odsouzen velitel jednotky. OSN žádám, aby se stala aktivní mocí, katalyzátorem nutných absolutních přeměn společnosti na zákonité cestě k vytvoření podmínek pro trvalou existenci civilizace.