Co by každý měl vědět

 a neb žijeme v Kosmické zkoušce dospělosti

Kapitola IV

           IV. Organizace funkční činnosti

Obsah

1. Soustava akce, soustava reakce, činnost kvantitativní a kvalitativní

a) Činnost kvantitativní, kvantitativní uplatnění funkčních prvků

b) Činnost kvalitativní, kvalitativní uplatnění funkčních prvků

c) Kvalitativní uplatnění funkčních prvků - shrnutí

2. Nositel vývoje života

a) Urychlování hmoty – podstata relativistických změn

b) Paměť člověka – Duše člověka

1. Soustava akce, soustava reakce, činnost kvantitativní a kvalitativní

Mnohé bylo naznačeno výše. Zde se soustřeďme na pochopení kvantitativního a kvalitativního uplatnění jednotlivých prvků, kde kvantitativní má vždy význam povrchovosti, primitivnosti, i když nutného základu pro rozvíjení činnosti do úrovní kvalitativních – vrcholových. Kvalitativní má vždy význam uplatnění kvalitativní podstaty prvku, činnosti založené na vnitřní práci ve vnitřním (izolovaném) prostoru, neboť kvalitativní je opačnou charakteristikou k významu charakteristiky kvantitativní.

a) Činnost kvantitativní, kvantitativní uplatnění funkčních prvků

Každá činnost má svou soustavu akce a soustavu reakce. Každý i nejjednodušší úkon, které nesčetně krát každý den uskutečňujeme, je elementární činností s významem akce. Např. každý náš krok, každý náš pohyb rukou, hlavou, přenesení nějakého předmětu, to vše jsou úkony soustavy akce, aby jejich uskutečnění bylo podmíněno existencí soustavy reakce. Popišme přenášení předmětu:

    soustava akce:

prvek statický     … prvek  I^o … terén

prvek pohybový  ... prvek  II^o ... člověk

prvek funkční      ... prvek  III^o ... přenášený předmět

    soustava reakce:

prvek funkční      ... prvek  III^o ... přenášený předmět (zdroj energie reakce)

prvek pohybový (propojení)  ... prvek  II^o ... člověk

prvek statický     … prvek  I^o … terén (zeměkoule)

            Soustava akce přenášení dává smysl, soustava reakce umožňuje vlastní realizaci. Každá nestabilita vyvolaná přenášeným předmětem, včetně jeho váhy, je energií reakce, kterou člověk musí přenést do pevného terénu.

Obdobnými prvky  pro vodní kolo (viz obr. 10a) jsou:

soustava akce:

prvek statický     … prvek  I^o … voda v rybníce

prvek pohybový  ... prvek  II^o ... pohyb vody v přivaděči

prvek funkční      ... prvek  III^o ... rotor (produktem je točivý moment na hřídeli rotoru)

    soustava reakce:

prvek funkční  ... prvek  III^o ... rotor (zdroj energie reakce)

prvek pohybový (propojení) ... prvek  II^o ... stator

prvek statický  … prvek  I^o … terén (zeměkoule)

Obdobně lze vypsat soustavy akce a reakce v jakémkoliv známém zařízení: ve spalovacím motoru, turbíně, při jakémkoliv obrábění, modelování apod. Všechny tyto jednoduché činnosti nazvěme kvantitativními, a to pro tyto charakteristiky:

• každý prvek se uplatňuje povrchově, pevností materiálu
• činnost má jednosměrný provoz v soustavě akce i reakce
• produkt (kroutící moment na hřídeli rotoru) je budován z vnějšku, prací ve vnějším pracovním prostoru (prostor mezi lopatkami), neboť ta se odehrává vně budovaného produktu.

            b) Činnost kvalitativní, kvalitativní uplatnění funkčních prvků

Podle Zákona kvalitativní symetrie musí existovat i organizace kosmicky dospělá, kvalitativní, pro kterou musí platit:

• existence opačných charakteristik prvků na jednotlivých stupních, přičemž prvky pracující na I^o musí se uplatňovat svou kvalitativní (hmotnou) podstatou
• opačné vytváření soustavy reakce, tj. ne přenášením energie reakce do „cizí“ opory, ale vytvořením spolupracující soustavy, jako nedílné části celku
• produkt je budován uvnitř soustavy

            Z požadavku, že každá činnost musí mít oporu již vyplývá nutnost vytvoření spolupráce na základní, elementární úrovni. Uveďme jednoduchý příklad – elektron:

     Soustava akce:

• prvek I°    je tvůrčí kvalitou …hmota elektronu
• prvek II°   tvarová stabilizace kvality prvku I°… tvar a koncentrace hmoty elektronu
• prvek III° silové působení prvku I°… silové působení hmoty elektronu prostřednictvím          emitované zárodečné hmoty silového pole 

        Soustava reakce:

• prvek III° silové působení prvku I°… silové působení elektrostatického pole
• prvek II°  tvarová stabilizace kvality prvku I°… tvar a koncentrace elektrostatického pole
• prvek I° je tvůrčí kvalitou …hmota elektrostatického pole

Život ve své kvalitativní organizaci je tak tvořivý (v důsledku obecného uplatnění Absolutních zákonů Života), že jakákoliv hmota není něčím mrtvým, ale přirozeně, svým kvalitativním uplatněním, vytvoří  trojnou soustavu akce i trojnou soustavu reakce, jež jako celek je energetickým kvantem – samostatnou izolovanou soustavou připravenou k rozvíjení svých možností. Základní tvar je dán množstvím celkové energie soustavy vyúsťující ve vzájemném silovém působení, jež se stane společným prvkem celku v soustavě  s následující obecně platnou stavbou - nazvěme ji Nositelem vývoje:

            1´ hlavní prvek … prvek I° … elektrostatické pole

            2´ prvek II° …  tvarová stabilizace kvality prvku 1´ … tvar a koncentrace elektrostatického pole

            3 prvek III° … vzájemné silové působení prvků 1, 1´

            2 prvek II° … tvarová stabilizace kvality prvku 1… tvar a koncentrace hmoty elektronu

            1 hlavní prvek … prvek I° … hmota elektronu

Nositele vývoje, právě jako energetické kvantum, je možné současně nazvat Prvotní energetickou soustavou PEI, neboť je zdrojem prvotní energie k další činnosti.

Obdobnou organizaci má i hmota, kde hmota a jeho gravitační pole je soustavou PEI (tj. prvotní energií) pro přirozenou organizaci kosmu v planetárních soustavách. Dodejme, že tato prvotní energie je při srovnávání s kvantitativní činností srovnatelná např. s vodou v nádrži pro turbínu, nebo benzinem pro spalovací motor. Jak hodnotnější je kvalitativní činnost, kde prvotní energii vytváří PEI, popišme následujícími soustavami pro Sluneční soustavu:

Prvotní energetické soustavy PEI (Slunce, planety):  

            1´ hlavní prvek … prvek I° … gravitační pole (Slunce, planety)

            2´ prvek II° …  tvarová stabilizace kvality prvku 1´ … tvar a koncentrace gravitačního pole

            3 prvek III° … vzájemné silové působení prvků 1, 1´

            2 prvek II° … tvarová stabilizace kvality prvku 1… tvar a koncentrace hmoty (Slunce, planety)

            1 hlavní prvek … prvek I° … hmota Slunce (pro PEI Slunce), planety(pro PEI planety)

Funkční soustava:

prvek  I^o … Slunce (současně PEI)

prvek  II^o ... hmotnost Slunce nutná pro vymezení pohybu (stabilizaci) Slunce

prvek III^o … vzájemné silové působení Slunce a planety (společný prvek)

prvek  II^o ... pohyb planety, jako prvek stabilizace

prvek  I^o … planeta (současně PEI)

Výsledkem existence soustav je stálý řízený pohyb kosmických objektů – jak jednoduché a jak účinné: to je kvalitativní činnost založená na kvalitativním uplatnění hmotné (funkční) podstaty prvků podle kvalitativních charakteristik stupňů efektivnosti. I Funkční soustava má však charakter spíše energetické soustavy, bez vytváření viditelného produktu. Tím je právě řízený pohyb kosmických objektů, kde dvojnásobná „energetická“ konstrukce je prostředkem stálosti konstrukce. Tu rozhodující složku Konstrukce vesmíru (III^o) poskytuje silová vazba se Skeletem Duchovního prostoru. 

K představě dynamické kvalitativní organizace popišme konstrukci spolupráce dvou lidí. Při manuální spolupráci budeme mít dvě Prvotní energetické soustavy PEI, jež vytvářejí prvotní energii pro funkční komplexu F (viz obr. 2d).

Prvotní energetická soustava PEI pro člověka 1 a člověka 2:

            1´ hlavní prvek … prvek I° … společný cílčlověka 1 a člověka 2:

            2´ prvek II° …  tvarová stabilizace kvality prvku 1´ … tvarově kvalitativní charakteristiky cíle

            3 prvek III° … vzájemné silové působení prvků 1, 1´

            2 prvek II° … tvarová stabilizace kvality prvku 1… tvarově kvalitativní charakteristiky myšlení

                                                                                      člověka 1 a člověka 2

            1 hlavní prvek … prvek I° … člověka 1 a člověka 2: myšlení a odborná zdatnost

Funkční soustava:

    soustava akce:

1d - prvek statický (dominantní) … prvek  I^o … člověk 1 (2)

2e - prvek pohybový  ... prvek  II^o ... ruce (končetiny) člověka 1 (2)

3f  - prvek funkční ... prvek  III^o … společný produkt (např. montáž výrobku)

soustava reakce:

3f  - prvek funkční ... prvek  III^o … společný produkt (např. montáž výrobku)
2s - prvek pohybový ... prvek  II^o ... ruce (končetiny) člověka 2 (1)
1s - prvek statický (akumulační) … prvek  I^o … člověk 2 (1).

Tato soustava platí, jestliže je aktivní člověk 1 a člověk 2 jen vytváří oporu, něco přidržuje. Soustava  se vzápětí může překlopit – platí čísla v závorkách, tj. spolupracující lidé si své postavení prvku dominantního a prvku pasivního (akumulující energii reakce) vymění. Pro vlastní činnost může být nepodstatné, kde se uskutečňuje, může být i v kosmu. Dvojice spolupracujících lidí se stala uzavřenou (izolovanou) soustavou, pro kterou platí:

• prvky I^o jsou dominantní, uplatňují se svou kvalitou a ohraničují soustavu
• činnost má dvojsměrný provoz v soustavě akce i reakce, které si navzájem neustále vyměňují své dominantní postavení a postavení akumulace energie reakce
• produkt je budován uvnitř soustavy, tj. prací ve vnitřním pracovním prostoru, neboť ta se odehrává uvnitř prostoru ohraničeném lidmi společného cíle.

Obdobnou izolovanou soustavu může dvojice lidí vytvořit za jakýmkoliv cílem. Zdůrazněme, že tento cíl musí být společný a spolupráce plnohodnotná i nezištná, neboť vždy jeden z partnerů vytváří soustavu reakce pro svého partnera. Jestliže si dáváme „facky“, již nejde o izolovanou činnost - rány přijímáme jako prvek III^o.

Spolupráci uskutečňujeme i v průběhu každého tvořivého rozhovoru. Tehdy vytváříme tyto trojné sestavy ve funkčním komplexu FII:

    soustava akce (F1):

1d - prvek statický (dominantní) … prvek  I^o … člověk 1 (2)

2e - prvek pohybový  ... prvek  II^o ... ústa člověka 1 (2)

3f  - prvek funkční... prvek III^o … vlnění vzduchu (příčel rozhovoru)

    soustava reakce (F2):

3f  - prvek funkční ... prvek  III^o … vlnění vzduchu (příčel rozhovoru)

2s - prvek pohybový ... prvek  II^o ... uši, oči člověka 2 (1)

1s - prvek statický (dominantní) … prvek  I^o … člověk 2 (1),

Zdůrazněme, že dominantní se může funkční prvek stát, jestliže má svou energetickou soustavu, vytvořenou na podkladě uplatnění kvalitativní podstaty prvku. Vytvoří se plnohodnotnou spoluprací v následující Prvotní energetické soustavě PEII (viz obr. 2d):

    trojná sestava cíle (E1):

prvek dominantní 1´ … cíl činnosti (rozhovoru)

prvek stabilizační 2´ … tvarové vymezení cíle

prvek společný 3´… silové působení prvku 1´ na prvek 1

    trojná sestava hmotného dominantního prvku (E2):

prvek společný 3… silové působení prvku 1 na prvek 1´

prvek stabilizační 2 … tvarové vymezení (kvalitativní dovednost) prvku 1

prvek dominantní 1d … člověk 1 (2)

Graficky je spolupráce vyznačena na obr. 2d. Vyznačen je Funkční komplex (soustava) F a Prvotní energetické soustavy PEI obou dominantních prvků 1,2, jež jsou střídavě v aktivní a pasivní funkci – vyznačeno dvojsměrným provozem. I v pasivní fázi však PEII musí být akční – pokud člověk chce být hodnotným partnerem spolupráce a ne jen nezúčastněně přikyvovat hlavou.

c) Kvalitativní uplatnění funkčních prvků - shrnutí

Kvalitativní uplatnění znamená funkční uplatnění kvalitativní podstaty prvku, kterým může být člověk, ale i obyčejný hmotný prvek – píst, těleso apod. Jakoukoliv kvalitu můžeme uplatnit jen v určité soustavě, proto kvalitativní uplatnění je možné jen u prvků takové kvality a v takové organizaci, jež funkčnímu prvku jeho vnitřní kvalitu umožní uplatnit. (Např. předškoláka nemůžeme umístit do univerzitní třídy). Existuje jednota mezi stupněm kvalitativního uplatnění a kvalitativní úrovní soustavy, neboť tzv. Funkční hmotnost M (s významem kvality prvku a  stupně jeho kvalitativního uplatnění) je prostředkem vývoje každého systému k vyšší kvalitativní úrovni. Více bude řečeno v kap. 4 o zákonitostech vývoje. Zde již jen konstatujme, že skutečně plnohodnotné uplatnění kvality funkčních prvků je možné až v Kosmicky dospělých systémech, a to jak pro člověka, tak i pro jakýkoliv hmotný prvek. Jsou jimi soustavy jakékoliv spolupráce (npř. i organizace Sluneční soustavy) a zvláště Induktivní soustavy, jež jsou prostředkem každého vývoje.

Zdůrazněme, že kvalitativní uplatnění není možné v soustavách s jednosměrným provozem, neboť ty jsou kvantitativní. Vyšším stupněm organizace lze sice i v nich vytvářet vyšší stupeň uplatnění kvalitativní podstaty, avšak jen „jednou“. Příkladem je raketa, jež jako organizace III^o umožňuje svému palivu, jeho odhozením, uplatnit svou hmotnost a podílet se na vytvoření reaktivní síly, tj. produktu soustavy. Ve společenském zřízení (totalitním) mají obdobné uplatnění např. kamikadze – lidé, kteří uvěřili nacionálním heslům. To je však primitivní uplatnění kvalitativní podstaty – uplatnění na poli destrukce. A Život na vyšších úrovních nezná destrukce, ta vždy znamená jen katastrofu.

2. Nositel vývoje života

Nositel vývoje je základní soustavou Hmotného kosmu. Je základním prostředkem každého absolutního vývoje, neboť v něm se akumuluje energie reakce - jako energie, bez které nelze uskutečnit jakýkoliv vývoj. Bez existence Nositele vývoje by vůbec nebyl možný vývoj Hmotného kosmu, neboť již vytvoření gravitační síly je dílem Nositele vývoje. 

Nositel vývoje je i příkladem jednoduchosti organizace budované na úrovni Kosmicky dospělých systémů. Absolutní zákony se totiž v něm uplatňují v nejjednodušší, v nejhodnotnější a v nejefektivnější formě: jako kontaktní spolupráce dvou opačných kategorií s vlastnostmi kvalitativních stupňů efektivnosti. Kvalitativní uplatnění prvků dovoluje akumulovat energii pouhou kvalitativní změnou svých prvků, což konstrukci Nositele povyšuje na obecně se uplatňující soustavu s posláním nejen opory činnosti, ale i se současným (výše uvažovaným) funkčním využitím energie reakce k zákonitému vývoji systému – kde akumulace energie reakce je nejefektivnějším způsobem zvyšování funkční energie E a Funkční hmotnosti M soustavy.

Vlastní konstrukce Nositele vývoje je vykreslena na obr.10b. Obálka, elipsa S  schematizuje, že Nositel je jediným celkem, ve kterém působení prvků vyúsťuje ve vytvoření soustavy s významem skeletu určité Funkční energie E a Funkční hmotnosti M. Tento skelet je tvořen trojnou sestavou hmotnou (s prvky 1, 2, 3) a trojnou sestavou silového pole (duchovní) – s prvky 1´, 2´, 3´. (Zdůrazněme, že jen kontaktní spolupráce kvalitativně opačných sestav – hmotného základu a jeho duševní energie – lze realizovat absolutní spolupráci, tj. s prvky výhradně kvalitativních charakteristik). V obou sestavách mají zásadní význam hlavní prvky 1 a 1´. Dalo by se říci, že Nositele tvoří dva prvky: hlavní prvek 1 ve funkci hmotného základu a hlavní prvek 1´ ve funkci duševní energie tohoto základu. To bychom ovšem byli velmi povrchní, neboť hlavní prvky musí být stabilizovány svým tvarem (stabilizační prvky 2, 2´), jež je stabilizují k maximálnímu energetickému projevu, kterým je silové působení obou hlavních prvků (1, 1´) s  významem prvků 3 a 3´. Tvarová stabilizace hlavních prvků a jejich vzájemné silové působení vytvoří ze systému jediný celek – skelet určité energetické hodnoty. Na počátku vývoje je energetická hodnota skeletu E = 1. Oba hlavní prvky mají počáteční kvalitu, počáteční tvarovou určitost a počáteční vzájemné silové působení. Termín počáteční současně znamená kvalitu klidovou, statickou, prvotní. Avšak ihned, jak do soustavy pronikne energie a soustava umí na ni reagovat, ji zpracuje a realizuje tím vývojový krok, který se vyznačuje příslušným:

• zvýšením kvalitativní úrovně V Nositele
• zvýšením energie E soustavy, a to podle Křivky vývoje na obr. 1.

Popisovaný vývojový proces  se uskuteční v těchto funkčních krocích:

• energie (většinou reakce) svým pohybem v hmotném základu 1 indukuje v hlavním prvku 1´(duševní energii) vířivé pole
• vířivé pole (podle principu akce a reakce) zpětně tvaruje a kvalitativně přetváří hmotný základ
• hmotný základ vyšší kvality a vyšší tvarově stabilizační vyhraněnosti zvětší své silové působení 3, které kvalitativně a tvarově přetváří hlavní prvek 1´(svou duševní energii), čímž se zvětší její silové působení 3´. Výsledkem většího silového působení 3, 3´ je relativistické přiblížení obou hlavních prvků a zvětšení jejich tvarové stabilizace – jako podstata relativistických změn.

Tímto způsobem, každým energetickým impulsem, se realizuje vývoj v podobě kvalitativní změny celé soustavy, jež se číselně rovná zvýšení energetické hodnoty dE soustavy i dE energetického impulsu, který se touto kvalitativně tvarovou (relativistickou) změnou v Nositeli (v jednom kroku) plně akumuloval. Dodejme, že stejně beze zbytku jako energie reakce vytvářené v současných činnostech, jež se vnášejí do povrchu naší planety jako zplodina – vzpomeňme na hrboly vozovky na autobusové zastávce. Jak účelné jsou naopak relativistické deformace Nositele vývoje si přibližme na konkrétních příkladech – zatím co nejstručněji, abychom si uvědomili obecnou platnost výše popsané konstrukce Nositele. Zasvěcenější informace uvedu  až v celkové induktivní konstrukci, jejíž částí, jako opora činnosti, Nositel je. Ještě dodejme, že Nositel vývoje je tím, co umožňuje izolovanou činnost povýšit na vývojový děj, pro který neplatí zákon zachování hybnosti a tedy perpetum mobile povyšuje na výrobní soustavu.  Pro snazší pochopení funkce Nositele vývoje uveďme dva příklady: urychlování hmoty a konstrukci paměti. Vždy nejdříve uveďme skladbu prvků Nositele:

a) Urychlování hmoty – podstata relativistických změn

 Konstrukce Nositele vývoje při urychlování hmoty:

             1'  hlavní prvek (duševní energie) ... gravitační pole

                        2'  stabilizační prvek ... tvar gravitačního pole

                        3'  silové působení prvku 1' , tj. gravitačního pole

3  silové působení prvku 1, tj. hmoty

2   stabilizační prvek ... tvar hmoty

                        1   hlavní prvek (hmotný základ) ... hmota

      Příklad ukazuje, jak ŽIVOT je ve svém projevu na absolutní úrovni totální, kde konečným  produktem této totálnosti je vytvoření plnohodnotné spolupráce vyúsťující v plnohodnotném uplatnění  všech prvků. Hmota sama o sobě by byla mrtvým materiálem, avšak její kvalita je tvůrčí: emituje gravitony, které silově stabilizuje. Vytváří se tak opačný hlavní prvek ‑ gravitační pole. Jestliže hmotu (hlavní prvek 1) označíme za hmotný základ, je gravitační pole (hlavní prvek 1´) duševní energií  tohoto hmotného základu, tj. prvkem opačným, vytvořeným jako základní potřeba ŽIVOTA vyúsťující  v existenci ZÁKONA KVALITATIVNÍ SYMETRIE. Existencí duševní energie se totiž vytvoří přímo  zázrak. Oba hlavní prvky mají na koho působit, mají  s kým spolupracovat a spoluprací se kvalitativně přetvářet ‑ jako jediný celek realizovat vývoj (v důsledku  akumulace energie), jež je podstatou života ve Hmotném prostoru. Vzájemné silové působení (3,3´), jako společný prvek soustavy, dovoluje i plnohodnotné uplatnění prvků stabilizačních (2, 2´). Hmota sama, svou kvalitou, se tedy stala živým organismem, ve kterém existuje stálé silové působení. Důkazem, že je živý, je jeho schopnost plnohodnotně zpracovat  energii dodanou z vnějšku. Pro hmotu je tou energií silový impuls, který  hmotu urychlí. Pohybem hmoty se v gravitačním poli indukuje pole vířivé, které zpětně působí na hmotu a  podle principu akce a reakce ji kvalitativně (tvarově) přetváří. Nový tvar (kvalita)  hmoty svým novým silovým působením způsobí vyšší  kvalitu gravitačního pole,  jež se tím  přetváří z pole I^o  (v době klidové) na pole II^o ‑ tj. na pohybovou formu: nazvěme ji gravitační indukcí a vlastní pohyb  hmoty vývojem. NOSITELEM tohoto vývoje je soustava následujících prvků:

                         1' gravitační indukce

                        2'  tvarové vymezení prvku 1'

                        3  vzájemné silové působení prvků 1 , 1'

                        2  tvarové vymezení prvku 1

                        1  hmota

Jestliže nezkoumáme zdroj silových impulsů, které hmotu urychlují, je hmota ve spojení se svou gravitační indukcí plnohodnotnou soustavou, skeletem, jež kvalitativní přestavbou a vzájemným přiblížením obou hlavních prvků 1, 1' akumuluje veškerou energii a tím se přetváří na stále pevnější skelet. Přitom výstavba SKELETU je PODSTATOU jakéhokoliv vývoje v jeho NEDOSPĚLÉ FÁZI. Urychlováním (jež má význam VÝVOJE a rychlost pohybu dosaženou kvalitativní úroveň V) tedy hmota a gravitační indukce mění svůj tvar, vrství se, stále více se přibližují a tím staví pevnější a pevnější skelet, aby bezprostředně  před rychlostí světla byl skelet dostavěn. Dodejme, že s potřebou dodat nepředstavitelné množství energie k závěrečnému (relativistickému) dostavění skeletu. Dosažením Nulového bodu HMOTA se stala systémem KOSMICKY DOSPĚLÝM, tj. tvůrčím. Tím, co hmotu činí kosmicky tvůrčí je existence  skeletu takového přiblížení, takové deformace a kvalitativní změny obou hlavních prvků (hmoty a gravitační indukce), jež má nutnou pevnost pro zažehnutí Energetického prázdna (uvnitř mezi hlavními prvky). Úkolem relativistických změn hmoty je tedy nutnost vytvoření takové pevnosti skeletu hmoty, aby tento skelet měl pevnost nutnou k zažehnutí Energetického prázdna. A to je i odpověď na otázku: Co je tou silou, co způsobí překonání rychlosti světla. Je jí Tvůrčí energie Energetického prázdna, avšak urychlovaný systém musí svou vlastní energií nejdříve dostavět skelet hmoty do takové energie, která tento skelet udrží v nezbytné tvarové pevnosti - aby Energetické prázdno se nejen mohlo zažehnout, ale i dlouhodobě pracovat. I k tomu je zapotřebí obrovské energie a ta může být vytvořena jen systémem, který svým vlastním provozem, akumulací energie reakce vytváří relativistický vývoj. To neumí nejen raketa, ale ani často předpokládané rušení gravitace, nějaké „zázračné“ vlnění - jen poctivá soustava pracující s vnitřním pracovním prostorem.

Urychlování v nadsvětelných rychlostech v´ je Dospělým vývojem, který se musí uskutečňovat podle sestupné větve Křivky vývoje. Systém při překonávání rychlosti světla musí mít relativně nekonečně velkou energii a každým dalším urychlením v nadsvětelném oboru musí svou Funkční energii E´ rychle snižovat.  Vysvětlení tohoto zákonitého průběhu je jednoznačné pro každý tvůrčí děj: energií tvůrčího děje je Energetické prázdno, jež má relativně nekonečnou energii, pokud je ovšem funkčně naprosto čisté. Tvůrčím procesem se ovšem vytváří vnitřní kvalita, která tvůrčí proces činí stále složitější a tím snižuje jeho výkon. Soustava postupně snižuje svou tvůrčí energii E´podle sestupné větve na obr. 1, aby přibližně v rychlosti 10⁶ km/s urychlení již bylo jednotkové. Tehdy hmotný systém vytvoří stabilní životní prostředí opačné k našemu současnému. Důležitou je ovšem i tato informace: Tvůrčí proces, podle Zákona tří prvků, musí vytvářet tři produkty. První dva jsou vnitřní kvalitou (hlavních prvků 1, 1´), třetí je záření, které z hmoty neustále vyzařuje a stává se motivačním pro všechny ostatní hmoty v Nadsvětelném prostoru. Z toho vyplývá, že v Nadsvětelném prostoru nemůže nastat žádná srážka. Napadá mi paralela, že ani v kosmicky dospělé společnosti nemůže dojít k žádnému konfliktu, jen k dospělé diskusi a spolupráci. K neshodám, nebo dokonce k teroristickému činu, může dojít jen následkem velmi nízké úrovně myšlení – dá se říci tmářství. 

Vratˇme se však k tématu. V nadsvětelných rychlostech je tedy jediným zdrojem energie k urychlování Energetické prázdno, kosmický motor je jen řídící soustavou, která motivací řídí směr pohybu celku. Přičemž nikdy nemůže nastat jakákoliv destrukce, např. srážka s jiným „korábem kosmu“. Bezproblémový je i pobyt posádky kosmického korábu, neboť tvůrčí fázi neprožívá jen hmota, ale i každá buňka biologického jedince (viz Nositel energie biologického života – mitochondrie), jež postupuje totální regeneraci.

Jistě si kladete otázku:  jaký motor musí být, aby hmotě dodával relativně nekonečně vysoké tahové impulsy, nutné k dostavění hmotného skeletu? V kap. 4 ho popíši podrobněji, v těchto krátkých úvahách naznačím jeho funkci podle obr. 10c a problematiku uvedu v krátkých úvahách:

• Urychlování v podsvětelných rychlostech je kvantitativním (učebním) dějem a tedy netvůrčím vývojem. Nelze postavit motor, který by využíval energetické prázdno (pokud nelze konzervovat nadsvětelný stav hmoty i do podsvětelných rychlostí).
• Tvůrčí motor (tj. motor, který nepotřebuje žádné palivo) v podsvětelném prostoru lze postavit jen jako tzv. induktivní soustavu. Podstatu zisku energie a tahové síly v izolovaném systému zjednodušeně naznačuje schéma na obr. 10c. Prostředkem je pohyb prvku aktivního a prvku pasivního po trajektorii (dráze) energetické stálosti ES vejčitého tvaru (označení Budovaný produkt), jež má vlastnosti dospělého skeletu - tedy skeletu s energií blízké E = nekonečno a nezbytné pro tvůrčí činnost. (Přesný tvar trajektorie ES je vykreslen na obr.14 ). Dodejme, že pohybem po trajektorii ES si prvky svou polohu i své postavení (aktivní, pasivní) vyměňují. Proto činnost, která se uskutečňuje jako potřeba k udržení pohybu hmotných prvků po dráze ES, vyústí ve vytvoření tahové síly a výroby energie podle zákona, jež je opačný k zákonu zachování energie. Nazvěme ho zákonem tvůrčí činnosti a vyslovme jeho definici: „Výkon výroby energie uvnitř trajektorie Energetické stálosti ES je roven rychlosti konání vnitřní práce nutné k vytvoření této trajektorie ES, jež má charakter působení brzdných sil jednostranně zatěžující kosmicky dospělou soustavu“.
• Při urychlování soustavy s kosmickým motorem mění se tvar trajektorie ES, hmotnost prvků i operační rychlost motoru tak, že všechny relativistické změny (dilatace dráhy, času, zvětšování hmotnosti) přispívají ke zvětšování výkonu kosmického motoru až k relativně nekonečným hodnotám, jež jsou nezbytné právě pro výstavbu skeletu hmoty v bezprostředních podsvětelných rychlostech až do doby, kdy hmota se stane tvůrčí. Řízení v podsvětelných i nadsvětelných rychlostech se děje nastavením směru trajektorie ES motoru. V nadsvětelných rychlostech ovšem motor již není zdrojem tahových impulsů, ale jen impulsů motivačních, neboť urychlování se uskutečňuje tvůrčí energií hmoty.

b) Paměť člověka – Duše člověka

Myšlení člověka má plnou Induktivní organizaci, oporu a tím energii reakce kvalitativně zpracovává následující Nositel vývoje:  

1´ Duše člověka

2´ tvarové vymezení Duše

3, 3´ vzájemné silové působení prvků 1, 1´

2  tvarové vymezení (mozaika) paměti

1 paměť

V učební fázi každá informace přicházející do mozku (jež má stavbu induktivní soustavy)  se v našem vědomí přetváří na energii akce (uvědomovaná myšlenka) a energii reakce, jež přichází do paměti jako energetický impuls. Tento impuls indukuje v naší Duši (prvku 1´) vířivé proudy, které zpětně působí na naši paměť a formuje v ní záznam v podobě bílkovinné substance. Vyšší kvalita paměti indukuje vyšší kvalitu Duše člověka (hlavního prvku 1´).

Nositel vývoje myšlení - paměť a Duše - se v prvotní kvalitě vystaví v lůně matky a bezprostředně po narození se stává klidovou soustavou, ve které Duše má svou statickou kvalitu – podobně jako gravitační pole hmoty v Nositeli vývoje hmoty. V prvopočátku, souhlasně s průběhem vzestupné fáze křivky vývoje na obr. 1, je vývoj velmi pomalý, neboť chybí jakékoliv zkušenosti. Každý vjem, energetický impuls, proběhne, aniž by zaznamenal větší stopu. Avšak vysoká energie dítěte a velký počet vjemů vykonají své. Začíná vývoj, ve kterém se prvotní Duše postupně přetváří na svou dynamickou formu – pochopitelně stejně rychle jak v dříve čisté paměti se budují první tvarové záznamy s významem stabilizačního prvku 2. Vývoj se  stále více urychluje, neboť paměť zachycuje stále více energie z přicházejících informačních impulsů. Přitom každý impuls procházející pamětí  indukuje vířivé pole v Duši, jež zpětně formuje záznam v paměti s významem kvalitativní změny hmotného základu 1 Nositele myšlení. Kvalitativní změna paměti mění kvalitu Duše a zvyšuje její tvarovou stabilizaci za jejich současného přiblížení. Až Funkční energie E Nositele dosáhne hodnotu Nulového bodu, vzhledem k potřebám oboru, systém se stane tvůrčí, přičemž tvůrčí činnost začíná relativně nekonečně vysokou energií E´(fáze tvůrčí euforie), aby každý tvůrčí krok vytvořil příslušnou vnitřní kvalitu obou hlavních prvků (1, 1´) a snížil Tvůrčí energii E´ Nositele podle sestupné větve.

Opakujme, že celková organizace myšlení má opět Induktivní konstrukci (viz dále nebo Sdělení 10). V těchto obecných úvahách shrňme podstatné o vývoji myšlení člověka: 

• Každý problém má svou absolutní hodnotu. Problematika jednoduchá má svůj Nulový bod nízké energetické hodnoty E a člověku umožní bez větší přípravy prožít tvůrčí fázi, která vždy nemusí být povznášející, neboť i krádež je „tvůrčím“ procesem.
• Pravdivý vývoj vyžaduje plnohodnotné studium a život v plnohodnotném životním prostředí – v prostředí lásky, kamarádství, důvěry a respektu k těm, co umí. Toto studium obyčejně vyžaduje celého člověka. Tehdy narůstá energie v myšlení člověka podle vzestupné větve Křivky vývoje,  tj. narůstá Funkční energie E a Funkční hmotnost M (s významem schopnosti vytvořit oporu k porozumění stále složitějších informací) Nositele. Okamžité velikosti E, M přísluší odpovídající kvalita hlavních prvků 1, 1´, jejich tvarová vyhraněnost (s významem stabilizačních prvků 2, 2´) a vzájemné silové sepětí těchto hlavních prvků s významem společného prvku 3.
• Naše paměť (Nositel) zaznamená každou informaci, které jsme porozuměli a takto, kvalitativní přestavbou, buduje skelet, který tvoří celá paměť ve svém kontaktním silovém sepětí s Duší. Při tvůrčím myšlení postaví náš Nositel jen dílčí skelet na základě motivace (podrobněji viz následná kapitola). Tvůrčí činností je potom stálé hledání: toho správného skeletu a budování pravdivých prvků uvnitř toho správného skeletu. Hodnotná tvůrčí činnost často i hodně bolí.
• Člověk se stane dobrým až vybudováním Nositele vyšších hodnot E a M, přičemž těchto lze spolehlivě dosáhnout i prostými prostředky: hodnotnou spoluprací a láskou. Dodejme, že účinek těchto jen zdánlivě prostých až primitivních prostředků je dán tím, že ve skutečnosti mají absolutní kosmickou organizaci, jež i v  nejprostších úkonech staví plnohodnotnou konstrukci našeho Nositele. V tomto smyslu je třeba hledat východiska ze současné povrchnosti vyúsťující v honbě za penězi, často za cenu i těch největších prohřešení.