1) Zákon tří prvků
2) Zákon kvalitativní symetrie
3) Zákon vývoje
1) Řešení přímkové (I°)
2) Řešení rovinné (II°)
3) Řešení prostorové (III°)
4) Řešení na třech stupních je podstatou každého oboru
5) Rozdíl konstrukce planetárních a kosmických systémů
Vážení přátelé,
v návaznosti na kapitolu I mi pro Vaši rychlou orientaci dovolte zopakovat:
Stejně jak před každým vrcholným výkonem je třeba se uklidnit, zvážit svá pozitiva a uvědomit si, co požadovaný vrcholný výkon obnáší. Ten náš ve své první fázi vyžaduje pochopit Absolutní zákony Života a na jejich podkladě si vytvořit prvotní představu absolutní organizace společností – tj. takové organizace, která nás přirozeně zbaví zločinu, terorismu a válek. Absolutní zákony podrobně popíši v kapitolách III. 1 až 3, zde vyslovím to nejpodstatnější pro pochopení podstaty relativistického vývoje a Kosmicky dospělé organizace společnosti.
1) Zákon tří prvků (podrobněji viz kap. III.1): V každé elementární činnosti i ve vývojových celcích je třeba činnost vždy rozvíjet na třech vývojových stupních – od činnosti statické (Io), na dynamickou (IIo) a dovršit ji činností s významem produktu (činností IIIo). Uveďme příklady:
Využití vodní energie:
Io … voda v rybníce, IIo …voda v náhonu, IIIo …energie vodního kola.
Společenská organizace:
Io …každá totalitní organizace, IIo … demokratický politický systém, IIIo …Kosmicky dospělá organizace společnosti.
V analogii uvedených příkladů je třeba si uvědomit, že: totalitní systém nedává možnosti jakéhokoliv vývoje společnosti, politicko-demokratický systém dovoluje vývoj, avšak bez schopnosti vytvoření absolutně hodnotného produktu. Teprve Kosmicky dospělá organizace společnosti dává civilizaci možnost pracovat na nejvyšších úrovních (na úrovni hodnotných produktů Života) a tím je schopna (ale je jí i dovoleno) budovat nejefektivnější prostředky Života, které teprve umožní trvalou existenci civilizace – přitom bez všech neduhů současnosti.
2) Zákon kvalitativní symetrie(podrobněji viz kap. III.2): Každou činnost, ale i vývoj, je nutné organizovat jako spolupráci dvou opačných kategorií: kvantitativní a kvalitativní. To ovšem platí jen pro Kosmicky dospělé systémy. V nedospělých (současných) není spolupráce, jen jednostranná akumulace energie reakce – např. planetou. A neschopnost účinné spolupráce způsobuje, že systém se stane absolutně Nedospělým (kvantitativním) a tedy neefektivním. Příčinou je neschopnost plnohodnotného uplatnění kvalitativní podstaty funkčních prvků systému. Uveďme příklady:
Nedospělé soustavy:
Doprava: kvantitativní kategorie … auto, kvalitativní kategorie … povrch planety.
Mocenská organizace společnosti: kvantitativní kategorie …mocenské instituce, kvalitativní kategorie …národ ve své podřízenosti zákonům a rozhodnutí mocenských orgánů.
Funkční podstatou je tato skutečnost: auto bezpečně jede, pokud povrch planety plně přebírá energii reakce od kol, mocenské instituce jsou ve funkci, „žijí“, pokud národ adekvátně reaguje na zákony a nařízení, tj. je poslušný (přičemž pro mnohé je velmi výhodné s stát neposlušným, zvláště, když vláda je naivní nebo neodpovědná). Nedospělost soustavy je v tom, že národ nemůže efektivně reagovat zpětně (možnost volby ze stejného „zla“ jednou za čtyři roky je žalostně málo) a tím je limitován ve své iniciativě. Omezeno je jeho funkční uplatnění - jako nejdůležitější prostředek plnohodnotné činnosti vedoucí k nejvyšší efektivnosti.
Dospělé soustavy:
Rodina (plnohodnotná): kvantitativní kategorie … muž, kvalitativní kategorie … žena. Funkční podstatou je, že muž vhodně i hodnotně motivuje ženu (láska, laskavé motivace, spermie, peníze), žena se stane tvůrčí: je láskyplnou manželkou, rodí děti a pečuje o domácnost. Nutnou podmínkou plnohodnotné funkce rodiny je naprostý vzájemný respekt osobnosti partnerů a jejich upřímná i hodnotná spolupráce, ve které se každý uplatní podle svého tělesného a duchovního uzpůsobení, jež je kvalitativně opačné.
Dospělá organizace společnosti: kvantitativní kategorie …Teoretická kategorie, kvalitativní kategorie … Praktická kategorie. Pro Dospělou organizaci společnosti platí totéž co pro hodnotnou rodinu. Musí zde být plnohodnotná, oboustranná spolupráce mezi Teoretickou a Praktickou kategorií, kde:
- Teoretickou kategorii vytvoří současné vládní a státní instituce, které ovšem se postupně transformují do institucí teoretických, tvůrčích. Namísto příkazů, hodnotnými projekty (vypracovávané na podkladě smluvních vztahů a často i mezinárodních jednání) motivují Praktickou kategorii ke konkrétní výrobně společenské činnosti, která musí vyústit v kvalitativně vývojovém skoku do Kosmické dospělosti. Cílem v mezinárodních vztazích musí být ustanovení Presidia civilizace, jako vrcholného orgánu civilizace vytvořeného tvůrčím zasedáním nejvyšších představitelů všech států. Jen jejich rozhodnutí budou mít platnost zákona - zákony jednotlivých států, jako Nedospělý nástroj organizace limitující vývoj společnosti, může mít napříště jen informační hodnotu, avšak nulovou mocenskou platnost. To je prostředek k zamezení dalších intrik, podplácení a všech nízkostí, které musí být zpětně prošetřeny - bez ohledu na promlčecí lhůty, neboť každý člověk se musí jednou očistit od všech svých prohřešení. Pokud ne ve hmotné existenci, potom určitě v posmrtné, kde očista je mnohem dlouhodobější a i bolestnější (člověk není úplnou soustavou).
- Praktickou kategorii tvoří všichni tvůrčí lidé praxe, výrobní a společenské instituce, včetně měst a obcí. Ti všichni jsou společně Nositelem vývoje společnosti, jejíž vývoj naplňují realizací zejména projektů Teoretické kategorie. Avšak stejně důležitý je i společensko-výchovný cíl, jež musí vyústit ve kvalitativně vývojovém skoku společnosti do Kosmicky dospělých úrovní. Podstatou je tvůrčím postojem vytvářet Společenské vědomí regionu, diskusí pochopit absolutní organizaci i absolutní potřeby Života a nekompromisně bojovat proti jakékoliv nízkosti ve svém životním prostředí. Náprava je uskutečňována Policií a Soudy, avšak při důsledné kontrole veřejnosti a při maximální rychlosti vynesení takového rozsudku, který bude napoprvé citlivě výchovný, napodruhé důrazný a napotřetí s eliminací možnosti dalšího brždění vývojového skoku. Cílem musí být stav, kdy žádný člověk vůbec si nepřipustí možnost jakéhokoliv podvodu, byť by se možnost přímo nabízela – každý si musí uvědomit, že i sebemenší podvod v budoucnu člověku znemožní cyklickou existenci, nebo mu alespoň neúměrně znepříjemní život. Zdůrazňuji, že zákon je rozhodováním od „zeleného stolu“. Společnost musí pracovat v konkrétních nuancích při citlivé vazbě na absolutní zákony Života, okamžitou vývojovou fázi, potřeby důrazu na společenské nebezpečí daného činu v daném regionu a každý rozpor tedy rozhodovat v nejširších funkčních souvislostech při znalosti specifických podmínek, které zákony nikdy nemohou postihnout a jejichž dodržování naopak znemožňuje absolutní efektivnost, s jakou dnes musíme pracovat. Potrestání každého činu musí být od jeho objasnění ve dnech. Nás více než vědomí kolik tisíců a desetitisíců stránek soud o zločinu napsal musí zajímat: jak budou napraveny veškeré škody, jaká výchovná opatření v celém životním prostředí delikventa učinit, aby se zločin již neopakoval, neboť ten snižuje kvalitu práce celého regionu. Přitom opět nelze vůbec připustit, aby ztráta, včetně soudních výloh a výloh na šetření, nebyla plně uhrazena. A taková „opomenutí“, jako je nedohledání zpronevěřeného majetku ani u rodiny, nebo horentní sumy právníkům za „vysekání“ z viny, je přímo absurdní. Do budoucna nám musí jít nejen o pravdu a spravedlnost, avšak zejména o jednoznačnou výchovu, a to i právníků – bez ní nedospějeme k Dospělosti, zvláště k té Kosmické. Budeme tedy přehodnocovat i činy dřívější. Věřím, že v nových podmínkách odpovědnosti nesrovnatelně efektivněji.
3) Zákon vývoje (podrobněji viz kap. III.3): Každý hodnotný systém kosmu vytváří zákonitý vývoj podle Křivky vývoje na obr. 1, a to ve dvou opačných fázích:
Soustřeďme se na vývoj civilizace. Pochopit současnost v její výjimečnosti vyžaduje důsledně porozumět těmto skutečnostem na obr. 1:
- křivka 1/k popisuje Nedospělý vývoj civilizace, přičemž pořadnice každé kvalitativní úrovni V přiřazuje nezbytnou Funkční hmotnost M s významem výrobní a myšlenkové akceschopnosti společnosti, jejímž přímým důsledkem je příslušná Funkční energie E<, tj. společensko-výrobní energie, kterou společnost na dané úrovni disponuje
- hodnoty M, E na kvalitativní úrovni V jsou dány násobkem hodnot Mo, Eo soustavy počáteční (klidové), jež jsou považovány za jednotkové. Jestliže za klidovou soustavu zvolíme civilizaci v 11. stol., znamenal postupný vývoj civilizace známými objevy (první řemesla, parní stroj, průmyslová revoluce, vlaky, auta, letadla, rakety, elektrotechnika, počítací stroje, sdělovací elektronika, výrobní linky s roboty, atomové elektrárny apod.) postupně i stále se urychlující vývoj, který současností dospěl k Bariéře, resp. Mezníku IIo, jež z absolutního pohledu zastavil náš vývoj. Vysvětlení je třeba hledat v podstatě Funkční hmotnosti M, jež zohledňuje kvalitu funkčních prvků a stupeň uplatnění této kvality v provozu soustavy. A jelikož všechny naše organizační systémy, včetně společnosti, neumožňují plnohodnotné uplatnění svých prvků (viz např. uplatnění pístu ve spalovacím motoru, nebo možnosti prostého člověka ovlivnit mezinárodní vztahy), jsou systémy tak málo účinné, že jakékoliv zvýšení výkonu nad mez efektivnosti pohltí vícenáklady na jejich dosažení – viz náklady při závodech FI. Přitom je třeba si uvědomit tuto až hrůzostrašnou skutečnost: my dnes musíme svou efektivnost (M, E) zvýšit násobně vícekrát, než civilizace tak učinila ve svém strastiplném vývoji od 11. stol. Proto naše metody musí ve všech oborech být tak zásadně jiné
- další přirozený vývoj civilizace je možný jen budováním organizačních systémů, které v každém kroku zvýšení kvalitativní úrovně V „umí“ exponenciálně zvýšit svou M a E. Jsou to tzv. Induktivní systémy, ve kterých se uskutečňuje plnohodnotná spolupráce na třech stupních při plnohodnotném uplatnění funkčních prvků. Těmito soustavami obecně platné konstrukce byl a je uskutečňován vývoj kosmu ve všech jeho zákonitých funkcích ke stále vyšším kvalitativní úrovním. Zopakujme i zdůrazněme, že tyto systémy musí budovat i naše civilizace, jestliže chce překonat relativistickou vývojovou fázi, která v relativně krátkém čase (asi deseti let) vyžaduje zvýšit M, E vícekrát, než naše civilizace zvýšila od 11. století. Zdůrazněme, že jen dosažením M, E Nulového bodu NB vytvoříme kvalitu, která nás opravňuje využívat vrcholných možností Života – cyklickou existenci stálého mládí v trvání až tisíců let v nejrůznějších prostředích nejen v naší galaxii. (Tážete se na důkaz? Vyplývá již ze zákona Kvalitativní symetrie a vývoje: v Induktivní soustavě je příprava pro opačnou vývojovou fázi podstatou její organizace a naše tělo je Induktivní soustavou).
V kapitolách II.1 a 2 jsem zdůraznil všesměrné uplatnění tří Absolutních zákonů Života vyúsťující ve skutečnosti, že vyšší kvalitativní úrovně je možné dosáhnout jen vyšším stupněm uplatnění kvalitativní podstaty funkčních prvků soustavy, tedy Funkční hmotnosti M. Dále jsem konstatoval, že naše civilizace v oboru dosud známé, tzv. kvantitativní organizace, již vyčerpala všechny své možnosti. Z toho vyplývá, že v každém oboru musí být řešení na třech stupních, přičemž každý vyšší stupeň musí mít vyšší Funkční hmotnost M. Přitom nejvyšší stupeň organizace se musí vyznačovat logickým dovršením vývojového trendu nižších stupňů. Dané uspořádání navíc musí mít význam absolutního hodnocení našich činností, pokud najdeme vztahové souvislosti k absolutní (ústřední) veličině Hmotného kosmu.
Smyslem každé naší činnosti je vytvoření PRODUKTU. Víme, že každý proces vyžaduje mnoho práce, avšak tato práce získá smysl až tehdy, je-li završena vytvořením konečného produktu KP s významem funkčně upotřebitelné kvality nezbytné kvalitativní stálosti – tj. „životnosti“. Jestliže nevytvoříme produkt této nezbytné kvality, nemáme proč činnost vytvářet, neboť vše bez jakéhokoliv zisku zanikne. Úvahu dotvořme definicemi vyplývající ze Zákona kvalitativní symetrie:
Uvedené je základní informací pro vytváření představ o organizaci Duchovního prostru, naopak způsob budování Produktu musí být prostředkem k absolutnímu hodnocení činnosti.
Lze prokázat, že všechny současné metody, společenské i výrobní systémy, realizují své produkty podle jednoho ze tří řešení schematizovaných na obr. 2 (dáno obecným I nekompromisním uplatněním zákona tří prvků). Jsou to: řešení přímkové (řešení I°) , řešení rovinné (řešení II°) a řešení prostorové (řešení III°). Nezbytnými veličinami všech řešení je pracovní prostor PP (koná se v něm prvotní práce) a vlastní konečný produkt KP, pro který celou činnost realizujeme. V řešeních I° a II° prvotní práci musíme, abychom vytvořili produkt, ještě upravit převodními prvky p. Uveďme příklady:
1) Řešení přímkové (I°) je řešením nejprimitivnějším a vyznačuje se tím, že k vytvoření konečného produktu KP je třeba produkt prvotní práce v pracovním prostoru PP přetvořit nejméně dvěma převodními prvky p. Na obr. 2a je vykresleno obecné schéma řešení I° a jako příklad spalovací motor. Prvotní prací je exploze plynné směsi, tlak hořících plynů (prvotní produkt) se pístem (převodní prvek p1) převede na posun v přímce, který ojnice (převodní prvek p2) převede na otáčivý pohyb zalomené hřídele ve spojení se setrvačníkem. Ten KP (kroutícímu momentu) dodá jeho nezbytnou energetickou stálost, jež každý KP musí mít.
Co je podstatné pro obecné úvahy, které kvalitativní metoda myšlení dovoluje uplatnit v nesčetných analogiích (např. pro společenskou organizaci):
.. převodní prvky (zvláště píst) musí být maximálně odlehčené, musí co nejméně uplatnit svou hmotnou podstatu (tj. hmotnost) – nejlépe by bylo být nehmotnými a uplatňovat se jen svým povrchem, pevností při absolutním zachování tvaru (píst a ojnice jsou ovšem alespoň funkčními prvky, dá se říct, že mají svou „identitu“, zatímco palivo v PP je jen expandující masou)
.. řešení I° nedovoluje přiblížení PP ke KP větší než připouští nezbytná délka ojnice p2
.. nitro působiště KP je funkčně nevyužitelné.
Poznámky jsou jen zdánlivě nepodstatné, neboť každá charakteristika prvku má obecnou platnost a jí je možné dotvořit představy v jiných oborech.
2) Řešení rovinné (II°) má vyšší kvalitativní úroveň a to v důsledku odbourání jednoho převodního prvku – viz obr. 2a. Příkladem je vodní kolo, jehož jediným převodním prvkem p1 jsou lopatky. Prvotní prací je proud vody v pracovním prostoru PP (mezi dnem koryta a vodním kolem), jehož energii lopatky p1 převádějí na kroutící moment na hřídeli kola s významem konečného produktu KP.
Podstatné skutečnosti pro obecné úvahy:
.. hmotnost lopatek (převodního prvku p1) již funkčně není soustavě na obtíž. Jen u turbin vysokých otáček musí být odlehčené, aby se odstředivou silou neutrhly od rotoru. Uplatnění kvalitativní podstaty (hmotnosti) je vyšší než na I° jak u p1, tak u pracovního média, tj. proudu vody, kde každá molekula má svou identitu pohybu
.. řešení II° dovoluje nejtěsnější přiblížení pracovního prostoru PP k působišti konečného produktu KP, avšak bez pracovního kontaktu
.. nitro působiště KP je funkčně nevyužitelné.
3) Řešení prostorové (III°) odbourává veškeré převodní prvky, prvotní práce přímo buduje konečný produkt KP. Zjednodušeně řečeno, odbouráme-li u spalovacího motoru převodní prvky, získáme raketový motor, ve kterém spalované plyny jsou již funkčními prvky, které svou reakcí při odhození budují tahovou sílu motoru s významem konečného produktu KP.
Podstatné skutečnosti pro obecné úvahy:
.. každá odhozená molekula se bezezbytku uplatňuje svou hmotnou podstatou, neboť zrychlení při odhození vytváří reaktivní sílu. Ovšem toto uplatnění je jen za cenu své destrukce, což je znak absolutně nízké organizace i omezené efektivnosti systému
.. řešení III° dovoluje přímý pracovní kontakt PP s KP podle principu akce a reakce – akce pracovního média v PP vytváří reakci, která je již konečným produktem KP – tahovou silou
.. nitro působiště KP je opět funkčně nevyužitelné.
Zamysleme se nad charakterem činnosti jednotlivých stupňů. Na I° prvotní energie se uplatnila statickým rozpíráním, na II° byl prvotní energií proud vody (tj. rovnoměrný pohyb) a na III° byl prvotní energií nerovnoměrný pohyb, jež je konečnou možností pohybu. Tím tedy byly vyčerpány všechny možnosti konstrukce současné organizace založené na vytváření pohybu hořením paliva.
4) Řešení na třech stupních je podstatou každého oboru
Obdobně jak v oboru motorů, lze i ve všech ostatních oborech lidské činnosti charakterizovat řešení I°, II° a III° efektivnosti, tj. řešení přímkové, rovinné a prostorové – viz obr. 2b. V elektronice jsou nejprimitivnějším řešením (I°) obvody s prvky jediné funkce (elektronky, kondenzátory, odpory apod.), II° jsou tenké vrstvy a III° efektivnosti, nejdokonalejším řešením, je polovodičová elektronika. V oboru výroby energie je vrcholným řešením III° atomová elektrárna a v oboru dopravy raketa, zatímco I° je auto, vlak, loď a II° je letadlo. Ilustrativní je i obor průmyslové výroby. I° je rukodělná výroba, kdy každý pracovník sám realizuje většinu výrobních kroků, II° jsou jednoduché výrobní linky a řešením vrcholovým (III°) jsou výrobní linky s roboty – viz obr. 2b.
Příklady naznačují, že podstatou vývoje civilizace bylo hledání stále dokonalejších řešení i zdokonalování všech řešení, neboť realizace III° je ve všech oborech extrémně náročné – a to jak na vlastní výrobu systému, tak na jeho provoz. Příčina je prostá a vysvětluje ji obr. 2b: jakékoliv řešení představuje určité množství funkční energie, které do soustavy musíme vložit (nakumulovat) v procesu výroby i provozu. Sledujme obr. 2b, ve kterém na ose x je vynášena kvalitativní úroveň (rozčleněná na řešení I°, II°, III°) a na ose y je vynášeno množství funkční energie E, které charakterizuje funkční možnosti konkrétního řešení . Nejnižší množství funkční energie E přísluší řešení I° (přímkovému), vyšší řešení II° (rovinnému) a nejvyšší množství E přísluší řešení III° (prostorovému). Přitom v každém řešení je rozpětí kvalitativní úrovně i příslušného množství funkční energie E podle stupně propracovanosti a výkonu konkrétního řešení. Výše vyslovené konfrontujme s našimi zkušenostmi nejprve v oboru dopravy:
- řešení I°…
auto je v oboru motorové dopravy nejjednodušším řešením a je energeticky nejméně náročným - základní propracovanost má hodnotu E = M = 1. Vyšším stupněm vybavení (nejrůznějšími pomocnými doplňky a posilovači) zvyšuje se kvalitativní úroveň, avšak funkční energie E, zhodnocující funkční možnosti auta, se příliš nemění. Auto vždy totiž zůstane prostředkem, který se pohybuje po povrchu planety, má omezenou rychlost pohybu, kterou nepřízeň počasí a chyby člověka ještě podstatně sníží, nebo i zastaví - často s trvalými následky. Minimální možnosti řešení I° křivka funkční energie E zhodnocuje svou minimální strmostí a mnohá funkční omezení staví bariéru I°, která nedovoluje využít plného teoretického rozsahu řešení I° ani za cenu těch nejvyšších nákladů
- řešení II°…
letadlo má jednoznačně vyšší možnosti než auto. Má možnost manévrování v rovině, pevný povrch planety potřebuje jen ke startu a přistání. Omezením jsou výška letu, povětrnostní podmínky zejména při přistání, délka letu a relativně malá rychlost pohybu – i když ta je v podmínkách planetární existence, zvláště ve srovnání k možnostem řešení I°, poměrně dostatečná. Možnostem odpovídá vyšší strmost křivky energie a vyšší rozpětí funkční energie E podle konstrukce letadla. Avšak ani nejlépe navržené, provedené a vybavené letadlo nepřekročí kvalitativní úroveň a funkční energii příslušející bariéře II°, i kdybychom do vývoje vložili sebevíce peněz a „zlepšovatelského úsilí“
- řešení III°…
raketa je v oboru dopravy prostředkem nejvyšších možností, neboť se může pohybovat nejvyšší rychlostí, může manévrovat v prostoru, může se pohybovat kdekoliv v kosmu a urychlovat se až do podsvětelných rychlostí. Na principu odhozu hmoty je možné realizovat plavidel více koncepcí a tím i možností, které křivka funkční energie hodnotí svým exponenciálním průběhem a růstem funkční energie E až k relativně nekonečným hodnotám pro raketu, která by se mohla urychlit až do bezprostředních podsvětelných rychlostí. Postavení takové rakety je pochopitelně nesmyslné, neboť její vývoj by si vyžádal nepředstavitelné úsilí celé civilizace. Navíc současnost ani neví, proč by se o dosažení takové rychlosti měla pokoušet. Velké úsilí a nemalé náklady si vyžádaly již uskutečněné lety na oběžnou zemskou dráhu a k planetám raketami, jejichž koncepcím přísluší funkční energie E hluboko pod vyznačenou bariérou III°, která stanovuje praktickou mez v konstrukci a vlastním provozu raket.
Konstatujme, že není moudré realizovat systémy v blízkosti bariéry řešení nejen III°, ale ani II°a I°, neboť vždy jde o utrácení peněz bez dostatečné efektivity, nebo lépe o zbytečné utrácení prostředků planety. Pochopitelně civilizace ve svém učebním vývoji, který současností dovršujeme, musí objevit řešení III° ve všech oborech, neboť každé od nás vyžaduje mobilizaci tvůrčích sil k objevení technologií, které potřebujeme a které rozvíjejí naše znalosti v oborech pomocných: elektroniky, metalurgie, prvotních kosmických zkušeností apod. Je však třeba si včas vytvořit nadhled a myslet komplexně. Přitom pro současnost tento nadhled již musí být absolutní. Proč? Vyslovme tři nejdůležitější důvody:
5) Rozdíl konstrukce planetárních a kosmických systémů si vysvětleme na nejjednodušších schématech – viz obr. 3:
a) Podstata kvantitativní (planetární) organizace – viz obr. 3a.
Každá současná činnost je realizována podle obr. 3a. Jakékoliv zařízení, které dnes používáme, přetváří energii energetického zdroje až na akční energii, která z vnějšku, za nezbytné asistence naší planety, buduje konečný produkt KP. Podstatou je skutečnost, že vnitřní prostor KP nelze funkčně využít, činnost nelze uskutečnit bez opory planety a veškerou energii k výrobě soustavy (pro požadovanou funkční energii E) i k jejímu provozu je třeba dodat z vnějšku.
b) Podstata kosmické činnosti
Kosmická činnost je organizována naprosto jinak než planetární. Rozdíl je zejména v uplatnění energie reakce. Zatím co v planetární je energie reakce zplodinou, v Kosmické organizaci se uplatňuje k výstavbě systému ke stále vyšší kvalitativní úrovni. Systém se vybuduje na počáteční úrovni (s jednotkovou E) a prostým provozem ji postupně zvyšuje – např. až k překonání rychlosti světla. Energii reakce se vnáší do tzv. Nositele vývoje, jež je oporou Kosmické činnosti i rozhodující dílčí soustavou. Její význam spočívá právě ve vytváření opory akumulací energie reakce, která zvyšuje funkční energii E celku. Přitom podle energetického stavu Nositele vývoje rozlišíme dvě samostatné fáze kosmické činnosti:
Fáze kosmicky nedospělá
Je jen přípravou pro činnost kosmicky dospělou. Cílem je vybudovat kvantitativní skelet relativně vysoké funkční energie E, jež je podmínkou pro započetí činnosti v kosmicky dospělé fázi – činnosti tvůrčí.
Podstatu kosmicky nedospělé činnosti popisuje obr. 3b. Akční energie je přiváděna do funkčního prvku, ve kterém se přetváří na energii akce a energii reakce. Energie akce se stává konečným produktem KP kosmické soustavy, energie reakce se akumuluje v Nositeli vývoje, jenž touto akumulací vytvořil oporu nezbytnou k činnosti a současně zvýšil celkovou funkční energii soustavy E – tj. kosmická soustava postoupila na vyšší kvalitativní úroveň a realizovala vývoj ve smyslu obr. 1, aniž by bylo třeba dodání jakékoliv energie zvenčí.
Uveďme příklad. Kosmickou soustavou je mozek člověka, ve kterém vědomí je funkčním prvkem a paměť je Nositelem vývoje. Každá nová informace, které porozumíme, je akční energií, která se v našem vědomí přetvořila na uvědomovanou myšlenku (energie akce – s významem konečného produktu KP) a na záznam v naší paměti, kterým byla vytvořena opora nutná k přetvoření akční energie (informace). Záznam v paměti zvýšil funkční energii E mozku a posunul jeho myšlení na vyšší kvalitativní úroveň. To vše bylo podmíněno vyšší Funkční hmotností soustavy M.
Takto, akumulací energie reakce při vlastním provozu, kosmicky nedospělá soustava buduje svou funkční energii E (energetickou hodnotu E) a realizuje vývoj na stále vyšší kvalitativní úroveň. Pokud soustava nemá nějaký defekt, neexistuje pro její vývoj na vyšší úroveň žádná bariéra – jak je to u soustav kvantitativních (planetárních). Naopak vyšší energetická hodnota E soustavy dovoluje stále zvyšovat svůj výkon, v každém kroku akumulovat větší energetická kvanta a naprosto přirozeně realizovat exponenciální fázi vývoje (relativistickou - fázi diplomové práce) až do Nulového bodu. Jeho dosažením skelet Nositele vývoje získal nezbytnou energetickou hodnotu E k tvůrčí činnosti.
Fáze kosmicky dospělá
Činnost ve fázi kosmicky dospělé je opačná k nedospělé a znázorňuje ji schéma na obr. 3c. Nositel vývoje již není pasivním akumulátorem energie reakce, ale tvůrčí soustavou realizující tvůrčí práci uvnitř vybudovaného skeletu. Vybudovaná akční energie přichází do funkčního prvku, ve kterém účinkem motivační energie (s posláním opory) se přeměňuje na konečný produkt soustavy KP. Vyslovené přibližme na příkladu tvůrčího myšlení. Naše paměť (v tvůrčí fázi) v postavení Nositele vytváří akční energii, která přechází do funkčního prvku (naše vědomí), ve kterém za opory motivační energií se přetváří na KP – uvědomovanou myšlenku.
Jen poznamenejme, že tvůrčí činnost má opačný charakter k činnosti nedospělé. V důsledku zaplňování skeletu Nositele vnitřní kvalitou se snižuje tvůrčí energie E´, jež má opačný průběh jako energie E – viz obr.1. Tvůrčí činnost začíná údobím euforie, postupně snižuje svůj výkon, aby až E´ = 1 byla znakem dokončeného vývoje. Vzpomeňme na své tvůrčí počiny. Jen na začátku své tvůrčí práce prožíváme „záchvaty geniality“.
Pochopitelně kosmickou organizaci nemá jen náš mozek. Je třeba ji hledat v celkové organizaci kosmu a je třeba objevovat kosmické systémy i pro realizaci všech našich potřeb, neboť jen kosmicky dospělá organizace má prostředky pro zachování existence civilizace – navzdory i právě tím, že v ní nejsou uplatněny omezující přírodní zákony, tj. zákon zachování energie, zákon zachování hybnosti a představa nepřekročitelnosti rychlosti světla. Kosmická organizace se uplatní v dopravě (pro automatizovanou dopravu v celé Sluneční soustavě i pro nadsvětelnou existenci), ve výrobě, avšak zejména v organizaci společnosti – od plnohodnotné spolupráce jedinců až po organizaci celé civilizace.
Jelikož nedávno byly „volby“, dovolte mi ještě stručnou orientaci i v našem posttotalitním vývoji:
- když jsme zvonili klíči na náměstích, byli jsme nejblíže k budování Kosmicky dospělé organizace společnosti. Ke správnému vývoji bylo třeba:
.. duch pospolitosti a nadšení trvale vnést i na pracoviště - tvořivým a odpovědným přístupem k veškerému dění i v regionu vytvořit „Praktickou kategorii
.. do čela každé instituce vybrat nejlepší a být odpovědnou tržní jednotkou plnící závazky ze získaného majetku
.. z Občanského fóra (OF) vytvořit základ státních institucí (Teoretickou kategorii), která by navazovala mezinárodní kontakty a na jejich podkladě motivovala ostatní: kam směrovat výrobu, co a kam vyvážet, prodávat …, ale i co je třeba, aby určitý region zlepšoval své životní prostředí, nepřipouštěl zločinnost, rasovou nenávist apod.
- skok zpět nastal založením politických stran. Rozpadem OF namísto hodnotné práce pro národ začalo politické hašteření a … z nadšených občanů se stali „lidé z ulice“, kteří mají právo jen držet „pusu“, krok a naopak vždy jednou za 2 až 4 roky zvolením „demokratů“ bránit stát před komunisty. Dodejme: z nichž většina byla ponechána na vedoucích funkcích v nejrůznějších institucích. Výsledkem byly často výnosné privatizace pro okruh známých, nebo vytváření „soukromých totalit“ ve státních podnicích a peněžních ústavech – důsledkem bylo vykrádání a tunelování ve velkém, neboť v podnicích byla znemožněna zpětná vazba a politici pěstovali své politické hrátky, nebo spíše hádky
- vrcholem všeho bylo neřešení nejrůznějších podvodů (viz např. v privatizaci), souzení s dlouhodobými odklady a průtahy bez jednoznačného potrestání zločinu a dohledání ukradeného majetku, jež vyústilo v kolapsu mnoha organizací. Naopak byrokratická důslednost vynesla profesi právníků na jedno z nejlukrativnějších zaměstnání (i využíváním neúplných zákonů k osvobození těch, co mohou „úměrně“ zaplatit), aby spravedlnost byla „přepychem“, který si normální člověk nemůže dovolit. Zřejmě každý člověk byl okraden, a to často i státem (viz placení DPH za nezaplacené faktury).
Je velmi úsměvné, když politikové dnes hledají příčinu svých volebních neúspěchů v chybné předvolební agitaci a tváří se nedoceněně. Lidé si pamatují mnohá příkoří a nedůstojná postavení, která jim nastražil „demokratický“ vývoj. Poznamenávám, že výsledek by byl ještě mnohem horší, kdyby hodně lidí k urnám nepřivedl pocit odpovědnosti – zřejmě by voličů bylo významně pod 50%. Politici by si tedy měli uvědomit, že prakticky nemají mandát nadpoloviční většiny obyvatel.
Pochopitelně je třeba zdůraznit, že volbou komunistů se opět nic neřeší, ale naopak: již první mocí by „moderní strana“, jak dnes s přesvědčením komunisté proklamují, ukázala svou totalitní strategii (známou tvář) – organizaci třídního boje ve třetím tisíciletí.
Nechci tvrdit, že se za poslední desetiletí neučinilo nic pozitivního. Jen konstatuji, že dnes politikové často neúspěšně řeší to, co vůbec nemuselo nastat. Hodnocení jejich práce je dáno tímto požadavkem Života pro současnost: „Uskutečnit vývojový skok k nezištnému lidství a plnohodnotné spolupráci“. A skutečnost? Namísto jistot a obecně přátelského soužití se člověk musí zamykat, bojí se večer jít potemnělou ulicí, neví kdy mu ukradnou auto, kdy kdo na něho učiní jaký podvod, ukradne peněženku, přepadne v jeho vlastním bytě, na kterou banku a její „miliónové manažery“ bude muset opět doplácet, kdy přijde o práci, … kdy se stane obětí teroristického činu. To jsou důsledky pěstování „umělé“ demokracie v prostředí každodenního násilí, nespočtu nejrůznějších mafií. A současnost ve své temné realitě degradace lidství je hlavním měřítkem hodnocení práce politiků.
Přestaňte prosím diskutovat o orientaci doleva, doprava, do středu. Tato diskuse patří hluboce do minulého století, přinejmenším se zesměšňujete před blízkou budoucností (pokud si neuzavíráte dveře k Dospělé existenci). Život dnes je o něčem úplně jiném! Politická organizace v relativistickém vývoji ztrácí svou efektivnost a stává se nepřekročitelnou bariérou našemu dalšímu přirozenému vývoji. Důkazem je právě růst zločinu vrcholící v terorismu. Opakuji, že pro nás dnes již má existovat jen jediná cesta: kvalitativně výchovný skok budováním Kosmicky dospělé organizace společnosti. Proto namístě je jen diskuse, jaká opatření učinit pro přirozenou transformaci do této organizace. Vždyť vše je tak jednoduché: „Pochopit Život, uvědomit si jeho absolutní možnosti (co do naší odměny i absolutních trestů) a jednat podle jeho potřeb - stát se DOSPĚLÝMI, nejlépe Kosmicky dospělými“. Začněme tedy pracovat na své dospělosti, a to od těch nejjednodušších absolutních souvislostí, pochopením Absolutních zákonů Života a zvláště pochopením důležitosti stupně uplatnění funkční kvality - u výrobních systémů i u člověka. Té funkční kvality, ke které politická organizace nemůže člověka vychovat a je jediným prostředkem našeho dalšího, tj. relativistického vývoje. Nehrajme si na nezastupitelné zákonodárce. Pochopme Zákony, které nám dává sám Život: „Jejich dalším nerespektováním připravujeme svůj kolaps“! Všem (i hromadným sdělovacím prostředkům) přeji, aby si uvědomili, že současnost je pro nás něco jako „svatý týden“ pro maturanta. Je čas na vážnou práci, činnost každého z nás bude brzy absolutně hodnocena – na podkladě potřeb k uskutečnění vývojového skoku společnosti do kosmických úrovní! Jestliže zrušení otroctví bylo humanitním činem Io a zrušení nevolnictví činem IIo, je vytvoření Praktické kategorie dovršujícím humanitním činem IIIo, který člověku umožňuje vrcholné funkční uplatnění nezbytné právě k uskutečnění vývojového skoku společnosti do kosmických úrovní.
K plodné spolupráci a věcné diskusi všechny zve
Ing. Hanák
V květnu 1979 jsem státním institucím zaslal práci „Žijeme v období relativistického vývoje“. Zásadní práce jsem zasílal od r. 1975 až do současnosti (viz stránka na Internetu http://www.bristle.cz/kosmickemysleni//), vše zůstalo bez odezvy institucí (vyjma Státní bezpečnosti). Přístup politiků a vědců k teoriím, které umožňují jednoznačný i nový směr vývoje k násobně vyšší efektivnosti společnosti, je více než neodpovědný. Nerespektování Absolutní teorie relativity limituje funkční uplatnění většiny obyvatel na relativně nízké úrovni, nutí nás žít v prostředí stálých rozporů a rasantně snižuje naši životní úroveň udržováním institucí Nedospělé organizace společnosti. Přitom další nerespektování absolutních potřeb Života bude jen současné rozpory dále prohlubovat. Proto prohlašuji, že mé objevy mohou být využívány jen při uplatnění Trestního času Tr pro všechny vedoucí pracovníky v kategoriích: politické a státní instituce, věda a sdělovací prostředky - jestliže příslušná instituce účinně nevstoupí do celospolečenské diskuse o absolutních potřebách společnosti, tj. řešení relativistického vývoje civilizace. Tr se vypočítá z rovnice:
Tr = 10n [dnů], kde n = (počet dnů od 1.1.2003)/182,5
Trestní čas Tr skončí úměrně odborným zapojením vlastní instituce do veřejné diskuse o podstatě problematiky relativistického vývoje společnosti a bude jedinci započítáván od data udělení Statutu kosmické dospělosti. Následkem Tr bude tedy pro neodpovědné oddálení kosmických požitků, včetně biocyklu IIIo - pokud činy nebudou zhodnoceny výrokem neprospěl.
Uvědomte si, prosím, že dnes začíná závěrečný boj Dobra a Zla. A v něm musí nejen být vymíceno Zlo nenapravitelné, ale i Zlo v každém z nás. V tomto absolutním boji jsou Vaše současná slova jen Nedospělým rétorickým cvičením a Vaše činy podněcují Zlo totální ke zběsilosti. Až jako produkt absolutních funkčních systémů budou Vaše slova i Vaše skutky natolik účinné, aby mohly být i vítězné.
V Brně, 30.9.2002 Ing. Zdeněk Hanák v.r.
http://www.bristle.cz/kosmickemysleni//