Co by každý měl vědět
a neb žijeme v Kosmické zkoušce dospělosti
Obsah
1. Nositelé vývoje na AIo:
1) Nositel vývoje NV-I01 … prvotní vývoj Sluneční soustavy z Mraku elementárních částic
2) Nositel vývoje NV-I02, Kvasar … zrod vodíku
3) Nositel vývoje NV-I03 … termojaderná fúze
2. Nositelé vývoje na AIIo
4) Nositel vývoje NV-II01 … zrod biologického života
5) Nositel vývoje NV-II02 … vývoj biologického života
6) Nositel vývoje NV-II03 … vývoj mozku
3. Nositelé vývoje na AIIIo
1. Vývoj na AIo - Vývoj hmoty Sluneční soustavy
2. Vývoj na AIIo
a) Zrod biologického života
b) Vývoj biologického života
- Vývoj na Io
- Vývoj na IIo
- Vývoj na IIIo
3. Vývoj na AIIIo - vývoj abstraktního myšlení
a) Vývoj na Io … vývoj prvotního myšlení
XI. NOSITEL VÝVOJE - jako prostředek vývoje života Hmotného prostoru
Obecná konstrukce Nositele vývoje NV byla podrobně popsána v kapitole IV. 2. Zde uvedu příklady této konstrukce, jež současně byly prostředkem vývoje Života Hmotného prostoru. Jen ještě zopakuji, že Nositel vývoje je nejdůležitější soustavou kosmu s těmito charakteristikami a funkcemi:
- je soustavou IIIo, ve které se uplatňují kvalitativní stupně efektivnosti, jež jinak jsou prostředkem organizace Duchovního prostoru (produktem je kontaktní silové působení opačných prvků)
- ve Hmotném prostoru Nositel vývoje NV je oporou izolované činnosti a tím ruší obecné uplatnění zákona zachování hybnosti, jenž se uplatňuje jen v Nedospělé organizaci
- akumulací energie reakce NV buduje skelet, který zvyšuje výkon celku (jeho Funkční hmotnost M a Funkční energii E), aby po dosažení úrovně Nulového bodu byl prostředkem tvůrčí činnosti, pro kterou neplatí zákon zachování energie, ale Zákon tvůrčí činnosti (výroba tvůrčí energie je úměrná rychlosti konání práce ve vnitřním pracovním prostoru
- NV je tedy základním tvůrčím prostředkem v Hmotném prostoru s významem zdroje veškeré energie tohoto prostoru, přičemž veškerá hmota k vytváření NV i všech vyšších hmot, vytvořených zákonitým vývojem Hmotném prostoru, byla vyvržena z Duchovního prostoru resp. Nulového přechodu
- podstatou Nositele vývoje je spolupráce dvou hlavních prvků (ve vztahu hmotného základu a jeho Duševní energie), kde silová vazba a relativistické přibližování hlavních prvků (jako podstaty nedospělého vývoje) je podmíněna jejich stabilizací stabilizačními prvky, jež představují tvar a kvalitu hlavních prvků. Proto změna tvaru a kvality hlavních prvků je podstatou relativistických změn každého vývoje, nejen urychlování hmoty.
Současná věda vychází z předpokladu, že kosmos je všemocný, tj. zrodí vše, co je k přijaté teorii zapotřebí – a že planetární vývoj je jen pokračováním vývoje a existence toho, co bylo zrozeno a vytvořeno někde jinde. Předpokládá, že naše Sluneční soustava vznikla nějakou „kondenzací“ z kosmického smetiště, přičemž někteří vědci předpokládají, že i život ve svých nejjednodušších formách byl na naši planetu přenesen z kosmu.
Skutečnost je logičtější a pro nás mnohem povzbudivější, neboť dává našemu vývoji i naší existenci plnou hodnotu absolutní kvality, tj. přirozeného pokračování funkčního komplexu, kterým je každá Galaxie a Sluneční soustavy její částí pro samostatný vývoj v Hmotném prostoru – aby vrcholná energie tohoto vývoje (Duše všech biologicky živých jedinců) se vrátila do Duchovního prostoru a byla prostředkem absolutního dotvoření Života.
V konstrukci života má všechno svůj řád, svůj zákonitý vývoj, a to vždy od prvopočátku učebního vývoje až po dokončení tvůrčího vývoje daného děje – pokud neselže nějaký vývojový článek a systém nepostihne kolaps. Přitom rozhodujícím prostředkem v tomto zákonitém vývoji je Nositel vývoje, i když na první pohled má výše naznačenou jednoduchou konstrukci dvou spolupracujících hlavních prvků. Zopakujme, že v důsledku schopnosti plnohodnotného uplatnění kvality dvou opačných prvků je nejefektivnější soustavou kosmu uplatňující spolupráci na nejvyšší úrovni, tj. třetího stupně.
Ano, všechno co v kosmu existuje, musí se vytvářet zákonitým vývojem v příslušné soustavě, přičemž to nejhodnotnější vzniká uvnitř systému – tvůrčí činností ve vnitřním pracovním prostoru. A pokud jde o hodnotný kosmický děj (např. vývoj Sluneční soustavy), musí vždy stavět na Nositeli vývoje, neboť jen ten může akumulovat energii nutnou k vývoji na daném stupni i energii nutnou ke zrození životní formy vyšší. Uveďme nejdůležitější Nositele, jež byly prostředkem vývoje každé Sluneční soustavy v každé Galaxii a zdůrazněme, že ve smyslu Zákona tří prvků se tento vývoj musel uskutečňovat na třech základních stupních – AIo, AIIo a AIIIo. Přitom každý tento stupeň, jako samostatný komplex, musí se opět rozvíjet na svých dílčích stupních (Io, IIo, IIIo). Pro přehlednost nejdříve uveďme konstrukci všech NV, stručné charakteristiky vývoje a potom popišme příslušné vývojové děje:
1. Nositelé vývoje na AIo
Na tomto stupni se prvotní Mrak elementárních částic člení na Slunce a planety, postupně je budována veškerá hmota, a to postupným i zákonitým vývojem z elementárních částic. Dostatečným prostředkem tohoto vývoje jsou tři následující Nositelé (NV-I01, NV-I02 a NV-I03):
1) Nositel vývoje NV-I01 … prvotní vývoj Sluneční soustavy z Mraku elementárních částic
1´ gravitační a elektrické pole,
energetické prázdno
2´ koncentrace a tvar prvků 1´
3´, 3 Vzájemné silové působení 1´, 1
2 koncentrace a tvar prvku 1
1 elementární částice
NV-I01 realizuje vývoj na Io a IIo ve vývoji AIo , jehož podstatou je postupná koncentrace „Mraku“, odtrhávání zárodečných hmot planet a postupná koncentrace elementárních částic v každém samostatném objektu (včetně Slunce) až do nejnižší polohy. Tím byla dosažena kvalitativní úroveň Nulového bodu a vytvořena energetická příprava pro zažehnutí tvůrčí činnosti, tj Kvasaru. Jedinou energií v tomto Nedospělém vývoji je kinetická energie (postupný a otáčivý pohyb vytvořený vyvržením prvotní elementární hmoty z Nulového přechodu) Mraku jako celku a sil vyplývajících z existence NV-I01. Přitom podtrhněme nezastupitelné působení všech prvků soustavy, kde stabilizační prvky (2, 2´) a vzájemné silové působení (3, 3´) jsou nezbytným prostředkem vývoje relativistické podstaty – stálého funkčního přibližování trojných sestav. Energetické prázdno po celou Nedospělou fázi brání anihilaci elektronů a pozitronů tvůrčím mikrozážehem s následným odpuzením elementů. Produktem je reliktní záření vytvářené v prostředí absolutní nuly, jež mikrozážehy se nepatrně ohřívá (a není tedy produktem Velkého třesku). Zdůrazněme, že Život je ve své absolutní organizaci dokonalý a v čistém kosmickém prostoru nemůže nastat jediná anihilace, neboť každé přiblížení pozitronu resp. protonu s elektronem je vytvořením nepevného skeletu, který zažehne Energetické prázdno, avšak její energií se od sebe okamžitě odmrští. Teprve v Mracích vyvržených na konci Tvůrčího vývoje Duchovního prostoru již kosmický prostor je natolik znečištěn, že již nedochází k mikrozážehům Energetického prázdna a mrak postihne spontánní anihilace.
2) Nositel vývoje NV-I02, Kvasar … zrod vodíku
(souhrnně představuje miliardy a miliardy následujících miniaturních Nositelů v jednom objektu a v nejnižší poloze – výsledkem činnosti je přeměna elementárních částic na vodík)
1´ elektron
2´ tvar elektronu (daný dostatečnou koncentrací protonů a elektronů v objektu)
3´, 3 energetické prázdno ve vytvořeném prostoru – vnitřní tvůrčí prostor
2 tvar a kvalita protonu
1 proton
NV-I02 realizuje vývoj IIIo1 v AIo, tj. tvůrčí činnost, ve které je jediným energetickým zdrojem Energetické prázdno dostatečně vymezené právě existencí NV-I02 – tj. uvnitř mezi protonem a elektronem, které se při nejnižší poloze protonů v kosmickém objektu tvůrčí činností Energetického prázdna nemohou od sebe vzdálit. Vedle nutné čistoty prostředí již neexistuje žádná podmínka k trvalé tvůrčí činnosti a tím i k zákonitému vývoji (E´, M´) podle sestupné větve Křivky vývoje – její části exponenciálního snížení. Zdůrazněme, že na úplném počátku Energetické prázdno vytvářelo relativně nekonečnou energii. Vývojem dochází k úbytku energie způsobovaný budováním vnitřní kvality NV-I02, kterou je pohyb elektronu kolem protonu a spin protonu. Po dokončení přeměny elementárních částic na vodík tvůrčí energie Energetického prázdna ustává. Ne však u všech NV-I02 současně, čímž je připraveno prostředí nezbytné obrovské energie pro zažehnutí Termojaderné fúze, jako zákonitého pokračování vývoje.
3) Nositel vývoje NV-I03 … termojaderná fúze
1´ gravitační pole
2´ tvar a koncentrace prvku 1´
3´, 3 vnitřní tvůrčí prostor s nezbytnou obrovskou teplotou a tlakem, produktem je slučování jader
2 stabilizace jader prvků v nejtěsnější blízkosti (obrovskými tlaky)
1 hmota kosmického objektu
Činnost NV-I03 bezprostředně navazuje na NV-I02, po dokončení přeměny elementárních částic na vodík u většiny NV-I02. Tehdy objekt má obrovskou tepelnou energii a sám může zažehnout termojadernou fúzi. Energetický deficit v pokročilé fázi vývoje IIIo2,3 dotuje energie Kvasaru Slunce, který začal později než na planetách, má delší trvání a v prostoru vnitřních planet vytvářel „kosmickou pec“ nepředstavitelné energie po celou dobu vývoje nutného k vytvoření i těch nejtěžších prvků – jako podmínka k vytvoření prvotního biologického života.
2. Nositelé vývoje na AIIo
Na tomto stupni se zrodily prvotní formy biologického života, které se zákonitě rozvíjely do stále dokonalejších forem. Dostatečným prostředkem byly Nositelé NV-IIo1, NV-IIo2 a NV-IIo3 při stálém příkonu energie, tj. slunečního záření, jež se postupně i zákonitě kultivovalo: ukončením fáze Kvasaru na Slunci a přechodem na Termojadernou fúzi i vývojem atmosféry Země.
1´ prvotní atmosféra
2´ koncentrace a složení 1´ (déšť)
3´, 3 vzájemné silové působení 1´, 1 (voda v laguně, blesky)
2 nerostná skladba břehu laguny, intenzita záření
1 planeta (břeh laguny)
Funkce NV-IIo1 vyžadovala stálý příkon energie, to ovšem byla jediná podmínka na životodárné planetě, tj. na třetí oběžné dráze. Byla dostatečně blízko Slunce pro úplné dokončení termojaderné fúze (nezbytné pro vytvoření nutných minerálů pro syntézu bílkovin) a dostatečně daleko pro příhodnou intenzitu slunečního záření. Ostatní již bylo dílem planetárního prostředí příslušné skladby plynů v atmosféře, vytvářející s povrchem planety NV-II01, kde výsledkem silového spolupůsobení byly i elektrické výboje – jako katalysátor chemických pochodů.
1´ živočišné druhy ( od prvotních forem postupně až k lidoopům)
2´ vlastnosti prvku 1´, vlastnosti všech druhů v daném životním prostředí
3´, 3 vzájemné silové působení 1´, 1
2 kvalitativně tvarová stabilizace prvku 1
(hloubka a kvalita vody, intenzita záření, resp. poměry na souši)
1 planetární životní prostředí (moře, pevnina, atmosféra, rostliny)
Rozhodující význam pro vývoj (prostřednictvím NV-II02) prvotní biologické hmoty na primitivní životní formy bylo měnící se životní prostředí zejména v mělkých lagunách. Mezníky ve vývoji byly: přechod ze stravy minerální na bílkovinnou a později vytvoření páteře. Prvotní vývoj života v moři je třeba považovat za jediný celek, který jednotlivými druhy stále rychleji zvyšoval svou energetickou hodnotu, aby vytvořená dynamika prostředí (viz draví Nautiloidi – přičemž jako výsledek vývoje NV-IIo2) vyústila ve zrodu ICHTIOSTEGY. Prostředkem k vytvoření nové funkční kvality byla páteř. Ta nejen nahradila moře ve funkci zdroje solí a prvků pro organizmus, ale zejména umožnila zcela nové pohybové možnosti na souši. Jestliže prvotní život v moři, živočichů bez vnitřní kostry, označíme za etapu vývoje Io efektivnosti, je vývoj obratlovců kvalitativně vyšším vývojem – etapou IIo efektivnosti, kde prostředkem vyšší dynamiky vývoje bylo kontaktní působení planetárního prostředí a pohybové možnosti obratlovců. Vývoj se neustále urychloval, a to jak v důsledku změny prostředí (tedy s nesrovnatelně vyšší dynamikou, než to bylo možné jen pro vývoj života v moři), tak v důsledku dynamiky živočišných druhů.
6) Nositel vývoje NV-II03 … vývoj mozku
1´ předchůdce lidoopů a člověka
2´ vlastnosti prvku 1´ (prvotní návyky nejjednodušší práce)
3´, 3 vzájemné silové působení 1´, 1
3 kvalitativně tvarová stabilizace prvku 1
(intenzita záření, tvar a výška terénu, rostliny, živočichové)
1 planetární životní prostředí
Vytvoření stepního prostředí, nutnost prvotní práce sběrem zejména semen, tj. existence v prostředí nedostatku, nutila naše prapředky k prvotní pracovně tvořivé existenci. Důsledkem této prvotní práce i dynamiky prostředí vytvářené zvláště šelmami, bylo relativistické zvětšování mozku a zvláště Paměti: nejdříve ve fázi Netvůrčí a dosažením Nulového bodu pro prvotní tvůrčí činnost i ve fázi prvotní tvůrčí euforie. Tato údobí jsou relativně krátká (viz Obr. 1), proto je tak málo objevů jedinců přechodového typu. Po dobu asi 10-ti násobně delší, asi milion let, trval prvotní tvůrčí vývoj, na jehož konci byl ukončen vývoj pračlověka na jedince, kterého již lze nazvat prvotním člověkem. Mezníkem zásadního významu bylo vytvoření dostatečně velké Paměti (ve fázi relativistického vývoje) – jako vnitřního prvku, který nahradil prvek vnější: celé životní prostředí. Tím původní zvířecí myšlení, vázané na životní prostředí, se přetvořilo na prvotní myšlení abstraktní podstaty. Vývoj Života byl tím připraven pro údobí AIIIo.
3. Nositelé vývoje na AIIIo
Na tomto stupni se zákonitě, prací, přetvářel prvotní člověk na stále efektivněji myslícího jedince. Opět jediným prostředkem je vzájemné silové působení jedince a stále se měnící kvalita životního prostředí při stálém příkonu energie Slunce.
1´ primitivní člověk s prvotním tvůrčím (abstraktním) myšlením
2´ vlastnosti člověka, znalosti z oblasti přežití
3´, 3 vzájemné silové působení 1, 1´
2 charakteristiky životního prostředí (intenzita záření, tvar a výška terénu, rostliny, živočichové)
1 životní prostředí, prvotní nástroje
Vývoj prostřednictvím NV-III01 je pokračováním vývoje NV-II03, a to nejdříve bez větších změn, neboť nové i nejprimitivnější prostředky a metody byly dílem desetitisíců až statisíců let. Avšak i tyto pomalé změny jsou zákonitým vývojem, který lze označit za počátek vývoje civilizace. To proto, že od té doby až do současnosti se nemění metoda práce - jen kvalitativní úroveň byla nejnižší, tj. nejprimitivnější. Avšak již tehdy bylo činnost možné označit za vytváření produktu jednosměrnou organizací. I když tím produktem byl jen kyj, kamenná sekyra, oštěp, jáma, luk apod., podstata organizace až do současnosti zůstává.
1´ Kosmicky nedospělý člověk
2´ vlastnosti, znalosti a metoda myšlení Nedospělého člověka
3´, 3 vzájemné silové (pracovní) působení 1, 1´
2 charakteristiky životního prostředí a Nedospělých výrobních prostředků
1 životní prostředí s Nedospělými výrobními a organizačními prostředky
Vývoj prostřednictvím NV-III02 je jen stále se urychlujícím vývojem, který byl nastartován Nositelem vývoje NV-III01. Pracovní úsilí a stále nová a nová poznání dovoluje výrobu složitějších nástrojů i strojů, kde každý nástroj umožňuje zefektivnit výrobu a vytvářet složitější systémy. Vývoj řemesel dovolil prvotní vědecké myšlení a v zápětí průmyslovou revoluci, která logicky nastartovala exponenciální vývoj civilizace vrcholící vědeckotechnickou revolucí. Prostředkem tohoto exponenciálního vývoje byly objevy a následné průmyslové využití řešení Io, IIo a nakonec IIIo řešení ve všech oborech (rakety, počítače, atomové elektrárny apod.), i když to byla stále jen řešení v oblasti Nedospělé organizace. Tím naše civilizace dokončila fázi Nedospělého vývoje, jež se vyznačovala uplatňováním funkčních systémů a výzkumných metod, které jsou založené na jednosměrné organizaci ve vnějším pracovním prostoru a nedovolující uplatnění kvalitativní podstaty funkčních prvků. Tato metoda organizace limituje další vývoj civilizace. Stejně jak na AIo a AIIo i na AIIIo může být vývoj dotvořen do úrovně Nulového bodu jen prostřednictvím vnitřního prvku, který by nahradil vnější prostředí. Současná činnost je podmíněna vnášením energie reakce do povrchu planety. Konstrukce absolutně dokonalejších systémů musí být založena ne existenci prvku, který by funkčně nahradil povrch planety. Je jím Nositel vývoje, jež je oporou pro činnost založenou na funkčním uplatnění vnitřní kvality prvků soustavy. A v tomto smyslu je naopak třeba spatřovat nízkost i limitující možnosti každé Nedospělé organizace: neschopnost uplatnění vnitřní kvality, tj. povrchnost i povrchovost, Nedospělou organizaci činí tak neproduktivní, že každá snaha ji dynamizovat nad mez efektivnosti je absolutně znehodnocena. Proto každá Nedospělá organizace je limitujícím faktorem ve vývoji civilizace – je jedním z kamenů nepřekročitelné bariéry, kterou si sami stavíme z jednotlivých Nedospělých činností, a která již dnes zastavila přirozený vývoj civilizace. To co dnes považujeme za nové možnosti je jen činností, kterou bychom většinou vůbec nemuseli uskutečňovat, jestliže bychom přešli na organizace Absolutně dospělé.
1´ Kosmicky dospělý člověk, vývojový skok do Kosmického myšlení
2´ vlastnosti Kosmicky dospělého člověka, absolutní kvalitativní návyky
3´, 3 vzájemné silové působení 1, 1´, tvůrčí životní prostředí
2 charakteristiky životního prostředí s Kosmicky dospělými organizačními a výrobními prostředky
1 životní prostředí s Kosmicky dospělými výrobními a organizačními prostředky
Vývoj na třetím stupni prostřednictvím NV-III03 začíná vývojovým skokem, který způsobí postupné nahrazování Kvantitativních systémů (neschopných uplatnit kvalitativní podstatu funkčních prvků) systémy Kvalitativními. Životní prostředí s Kosmicky dospělými výrobními a organizačními prostředky dovoluje člověku stát se plnohodnotným funkčním prvkem s plnohodnotným uplatněním, které člověka skokem vychovává k vyšším kvalitám. Až se většina lidí regionu stane Kosmicky dospělými, region dosáhne úrovně Nulového bodu. Teprve tehdy začíná plnohodnotný vývoj prostřednictvím NV-III03, společnost prožívá tvůrčí euforii na AIIIo, jež je nejdynamičtější fází z celkového vývoje civilizace. Vrcholnou dynamiku vytváří tvůrčí životní prostředí, a to jednak provozem systémů apriori tvůrčích (Kosmicky dospělá organizace společnosti tvůrčím postojem každého člověka, tvůrčí výrobní systémy založené na tvůrčí práci uvnitř budovaného produktu) a jednak výrobními možnostmi v meziplanetárním prostoru – v prostředí vysokého vakua a beztížného stavu při možnosti nekonečného využití nerostného bohatství veškerých hmot celé Sluneční soustavy.
Z obecného pohledu všechno, co v hmotném kosmu se pravdivého děje, vystačíme popsat výše uvedenými Nositeli vývoje. Je však třeba zdůraznit, že každý Nositel vývoje je soustavou IIIo v Induktivní soustavě, která je zdrojem stálé prvotní energie, vytváří její postupnou přeměnu, aby vytvořením oddělitelného Produktu soustavy se současně vytvářela energie reakce, která akumulací v Nositeli vývoje celek posuny do vyšší kvalitativní úrovně. Přibližme funkci jednotlivých Nositelů vývoje a vždy alespoň naznačme, co bylo nezbytnou energií pro zákonitý vývoj těchto Nositelů.
1. Vývoj na AIo - Vývoj hmoty Sluneční soustavy
Vývoj hmoty ve Hmotném prostoru začal vyvržením mraku elementárních částic s významem pohybové energie v základní Induktivní soustavě, kterou představuje Galaxie, a ve které Duchovní prostor je základním Nositelem vývoje Života kosmu. Vývoj Sluneční soustavy je procesem budování zbývajících dílčích soustav tohoto základního Induktivního celku. A jelikož skutečně tvůrčí je vždy až soustava IIIo, musí i zbývající část tohoto celku být budována účelovými Nositeli vývoje, kterými na úrovni AIo jsou NV-Io1 až NV-Io3 - jako tvůrčí prostředky Mraku elementárních částic na dané úrovni svého zákonitého vývoje. Zdůrazněme, že jen konstrukce Nositele Mraku elementárních částic má prostředky k samostatnému vývoji, ve kterém veškerou řídící činnost realizoval hlavní prvek 1´ - gravitační pole, elektrické pole a energetické prázdno:
Energetické prázdno nedovolilo anihilaci pozitronů a elektronů, bylo nezbytným zdrojem energie (kvasar) pro vytvoření vodíku a zvláště zdrojem energie kvasaru Slunce – jako Nositel nepředstavitelného množství energie („kosmická pec“), která udržovala termojadernou fúzi na planetách, jejíž hmota byla příliš malá k samostatnému tvůrčímu procesu na nižší E´.
Elektrické pole svými vířivými proudy odtrhovalo z mraku elementárních částic masy těchto částic, ze kterých vznikly planety.
Gravitační pole koncentrovalo tento mrak i zárodečnou hmotu jednotlivých planet až do takové koncentrace elementárních částic, jež byla nezbytná k zažehnutí Kvasaru.
Vlastní vývoj sluneční soustavy i vývoj záření Slunce a vývoj hmoty planet byl logický. Vyvržený mrak nepatrné koncentrace ve svém postupném pohybu a rotaci představoval nositele NV-Io1 s energií E = 1. Koncentrací tohoto mraku (v důsledku gravitačních sil) a postupným odtrháváním (v důsledku vířivých proudů v elektrickém poli) zárodečných hmot planet narůstala energetická hodnota E podle vzestupné větve Křivky vývoje. Nulového bodu bylo dosaženo vytvořením stavu, kdy protony v jednotlivých objektech (Slunci a planetách) zaujaly svou nejnižší polohu, „uvěznily“ elektrony, kterým nezbylo, než s nejbližším protonem vytvořit Nositele NV-Io2. Ten obepnul prázdno do takového sevření, které způsobilo, že se stalo prázdnem energetickým, tedy tvůrčím. Tím byl překonán Nulový bod ve vývoji AIo Slunce resp. planet a začal tvůrčí vývoj Kvasaru – postupné budování vodíku (z protonu a elektronu) a vyzařování příslušného množství energie. Zdůrazněme, že to příslušné množství vyzařované energie bylo mezi každým elektronem a protonem číselně rovné energii vodíku, že těchto Nositelů NV-Io2 bylo nespočet a společně vyzařovaly nepředstavitelné množství energie z každého kubíku těchto Nositelů NV-Io2. Ještě méně představitelné množství vyzařovala naše planeta, která navíc měla mnohem větší hmotu než má dnes, neboť to peklo, které bylo zažehnuto miliardami a miliardami Nositelů NV-Io2 na Slunci vytvořilo takový obrovský uragán ohně, který velkou část hmoty, zejména vnitřních planet, odvál do kosmického prostoru. Celý prostor Sluneční soustavy žhnul nepředstavitelným žárem, byl kosmickou pecí. V této výhni výhní se uskutečňoval tvůrčí vývoj planet podle sestupné větve křivky vývoje, tj. s postupně se snižující energií E´, která na začátku byla téměř nekonečně velká mezi každým protonem a elektronem. Nejdříve planety dokončily vývoj vodíku. Tehdy se energie snížila (viz sestupná větev na Obr.1 – kvalitativní úroveň 3 až asi 3,1), ale vlastní žár stačil ještě slučovat jádra vodíku termojadernou fůzí. Vytvořením prvků s vyšším atomovým číslem pokročil vývoj hmoty planety a snížila se jeho vnitřní energie E´. Byl tu ovšem zdroj energie největší – Slunce, jež ve své robustnosti realizovalo svůj vývoj Kvasaru (přeměnu protonů a elektronů na vodík) mnohonásobně pomaleji, a proto déle chrlilo „uragány ohně“ do okolního prostoru a udržovalo tak „kosmickou pec“ plně rozpálenou. A tak na vnitřních planetách i při stále menší jejich vlastní funkční vnitřní energii E´, byly podmínky k dokončení vývoje hmoty planety k plné škále prvků a sloučenin. Po dokončení Kvasaru Slunce a jeho přechodem na termojadernou fúzi se snížila intenzita záření – vnitřní planety mohly na svém povrchu chladnout a dokončit svůj vývoj realizovaný NV-Io2.
Dotvořme své představy o energii, která byla palivem v „kosmické peci“. Bylo to kvasarové záření, které vznikalo jako produkt při urychlování hlavních prvků Nositele NV-Io2 (elektronu a protonu) energií energetického prázdna, jež v prvopočátku zažehnutí kvasaru byly jen klidovými veličinami, ne vodíkem. Věda v teorii Velkého třesku předpokládá, že se elektron a proton ve velké koncentraci energie prostě spojí a vytvoří vodík. To je ovšem velmi zjednodušená představa, neboť elektrické náboje by svou energii vyzářily anihilací. V tomto smyslu je třeba spatřovat zásadní řídící úlohu prázdna, které se stane energetickým ihned, jak se elektron a proton (pozitron) k sobě přiblíží. Zdůrazněme, že tehdy Energetické prázdno pracuje bezprostředně za Nulovým bodem prakticky s nekonečně velkou operační rychlostí. Elektrony v čistém prostředí mezi pozitrony a protony kmitají, odrážejí se od nich – avšak ne jako dvě koule. Elementy se navzájem ani nedotknou. Ihned, jak se k sobě přiblíží k bezprostřednímu kontaktu, zažehne se neměřitelně krátký tvůrčí impuls, který je od sebe odmrští. Teprve ve velkém objektu, ve kterém gravitační síly jsou tak velké, že nedovolí roztrhání tohoto skeletu dvou elementárních částic , zažehne se energetické prázdno na trvalo, a to v celém prostoru, vždy mezi jedním elektronem a protonem. Energie energetického prázdna již neodmrští tyto dva aktéry, jež Nositele NV-Io2 vytvořili bez vlastní vůle, ale naopak je urychluje krátkými impulsy. Elektron urychluje na dráze kolem protonu, proton roztáčí kolem své osy (spin). Urychlování těchto elementů kvantovými impulsy, způsobovalo indukci dvou „duševních“ energií. Urychlováním elektronu vznikalo elektromagnetické vlnění, urychlení protonu indukovalo gravitační vlnění. A jelikož obě tato vlnění vznikala současně v bezprostředním sousedství, spojila se do jediného celku se stavbou Nositele – označme ho NVz:
Nositel vývoje NVz
1´ elektromagnetické vlnění
2´ tvarová stabilizace prvku 1´
3´, 3 vzájemné silové působení prvků 1´, 1
2 tvarová stabilizace prvku 1
1 gravitační vlnění
V tomto Nositeli NVz je gravitační vlnění hmotným základem, tj. nositelem stability, kterou získává celá soustava jako jediné trojsložkové záření. Ovšem s charakteristikami kvalitativního nositele, tedy Nositele, který vždy realizuje vývoj k vyšší energetické hodnotě E relativistickým přiblížením, deformací obou hlavních prvků a zvětšením jejich vzájemné silové vazby. Je logické, že každá srážka s pozdější hmotou na nekonečné pouti tohoto těžce polapitelného (stabilizovaného) záření je jeho energetickou aktivací s jediným možným výsledkem: relativistickým přiblížením elektromagnetického a gravitačního vlnění, jež deformuje oba hlavní prvky NVz. Předpokládám dva druhy účinku relativistické deformace:
- „hmotnější“ složky (nižší frekvence) elektromagnetického vlnění se přiblíží více než ostatní, zvětšuje se koncentrace energie na nižší frekvenci
- zvýšení silové vazby sníží frekvenci, vlnové délky se protahují stejně jak je to u Dopplerova efektu, jestliže zdroj vlnění se od pozorovatele vzdaluje. Tmavé čáry se ve spektru posouvají k červenému konci spektra. Vzniká červený posun, avšak ne jako důsledek vzdalování se zdroje záření (Kvasaru) od naší planety, ale jako důsledek zákonitého vývoje NVz akumulací energie srážkami tohoto stabilizovaného vlnění s kosmickou hmotou na své dráze k nám - v důsledku stále těsnější vazby elektromagnetického vlnění s vlněním gravitačním.
Velikost červeného posunu v záření Kvasarů je tedy měřítkem vzdálenosti pozorovatele od zdroje za předpokladu, že každý paprsek má na své pouti stejnou pravděpodobnost srážek s hmotnými částicemi kosmického prostoru. Měřítkem rychlosti pohybu může červený posun být jen u nestabilizovaného záření vznikající při termojaderné fúzi. Tehdy je rozlišován pohyb vzdalování i přibližování (posun k modrému konci spektra), ovšem jen nejbližších kosmických objektů, neboť nestabilizované elmag. záření je kosmickou hmotou rychle pohlcováno. Tedy ne „úprk“ gigantických objektů (kde by se také vzala ta nepředstavitelná energie k jejich urychlení), ale opět jen přirozený vývoj Nositele, tentokrát NVz.
Zopakujme, že věda ve svých teoriích vzniku a vývoje kosmu přijala tři závažné předpoklady:
a) kvasarové záření svým červeným posunem je důkazem rozpínání vesmíru
b) na málo hmotných planetách nemohla probíhat termojaderná fúze
c) důkazem „Velkého třesku“ je Reliktní záření.
Výše popsaná teorie na základě Nositelů vývoje NV-I01, NV-I02, NV-I03 a Nvz vyvrací všechny tyto předpoklady a vysvětluje i podstatu vzniku Reliktního záření, jež je současně důkazem, že Život ve své dokonalosti nic neponechává náhodě a nikde nepřipouští zmar svého díla (na rozdíl od člověka): „V Nedospělém vývoji Mraku elementárních částic Energetické prázdno brání anihilaci elektronů a pozitronů tvůrčím mikrozážehem s následným odpuzením elementů. Produktem je reliktní záření vytvářené v prostředí absolutní nuly, jež mikrozážehy se nepatrně ohřívá“. Podstata existence i zrodu Nositele NVz, tj. kvasarového záření, je důkazem, jak se věda mýlí: nebyl velký třesk, neuplatňuje se kosmické smetiště, ze kterého by měla „vykondenzovat“ Sluneční soustava. Naopak, všechno ve vývoji Života je zákonité a zvláště plnohodnotné – na všech úrovních se realizuje zákonitý vývoj bez náhodností, a to vždy nejdříve ve fázi Nedospělé s exponenciálním průběhem růstu Funkční energie E a Funkční hmotnosti M až do Nulového bodu, jež je vždy podmínkou započetí Dospělého vývoje. Život je nezadržitelný, vždy má dostatek energie k tomuto zákonitému vývoji směřující k vyšším kvalitám, k vyšším možnostem – od brutality k procítěné organizovanosti, k dobru. Vývoj hmoty byl krásnou brutalitou – brutalitou v kosmické výhni, ve které topnou energií bylo kvasarové záření Slunce (tj. energie Energetického prázdna), jehož celková energie se rovná celkové energii hmoty Slunce (v době, kdy veškerou hmotou byl jen vodík). Byl to uragán energie, který sebou nesl kusy hmoty Slunce a i z vnitřních planet odvál zřejmě zbytečnou hmotu (viz Pásmo planetek, Oortovo mračno) – aby naše planeta Země byla taková, jakou je, a aby i v jiných Slunečních soustavách byla rovněž ta třetí planeta vhodná pro zrození a zákonitý vývoj biologického života. To proto, že životodárná planeta je Funkčním prvkem 3f v Induktivním komplexu Galaxie, Slunce je hlavním prvkem 1k tohoto komplexu (viz V. kapitola) a je tedy stálým zdrojem energie pro zákonitý vývoj i ostatních Nositelů vývoje. Jednodušší popis zákonitého vývoje Života Hmotného prostoru ovšem umožňuje považovat životodárnou planetu za Nositele vývoje akumulující Sluneční záření, jež ve vhodné intenzitě je dostatečnou podmínkou k zákonitému vývoji na 3x3 stupních.
Některé kvalitativní důkazy vývoje kosmu
Dovolte konstatovat základní skutečnosti, jež přímo vyplývají z obecného uplatnění Zákona kvalitativní symetrie a jsou základními kvalitativními důkazy organizace kosmu:
- vývoj Života musí být založen na spolupráci dvou opačných kategorií. Těmito opačnými kategoriemi jsou Hmotný prostor a Duchovní prostor - vzájemně opačná musí být i podstata vývoje těchto prostorů
- existují jen dvě důsledně opačné charakteristiky podstaty vývoje na prvotní úrovni:
.. kvantitativní rozmnožování hmot (energetických kvant) absolutní kvality
.. stálý vývoj kvality zárodečné hmoty postupně ke stále vyšším životním formám
- víme, že stálý vývoj kvality (zárodečné hmoty) je podstatou Hmotného prostoru. Tuto skutečnost je třeba mít na paměti v každé rozvaze na všech úrovních vývoje Života, ve kterém jakákoliv destrukce je jen katastrofou, resp. okrajovou podmínkou vývoje, nikoliv nosným prostředkem vývoje – tím méně počátkem zrodu
- každý vývoj v Hmotném prostoru se musí uskutečňovat ve dvou opačných fázích, přičemž vývoj vždy musí začínat od nejnižší kvalitativní úrovně nedospělé fáze, jež musí být přímou přípravou (výstavbou skeletu) pro fázi dospělou. Ta musí (podle Obr.1) být zahájena relativně nekonečnou energií a postupem na vyšší kvalitativní úroveň musí se tato energie exponenciálně snižovat
- rovněž podstata vývoje Duchovního prostoru se musí uskutečňovat ve dvou opačných fázích opačných charakteristik: nejdříve se musí rodit absolutní kvalita hmotné podstaty (s nutností hmotu MIII vyvrhnout do Hmotném prostoru) v Dospělé fázi, teprve potom se může uskutečňovat Nedospělá fáze vývoje příchodem absolutní kvality Duchovní podstaty (po odvržení hmotné podstaty – smrtí jedince), jež je vrcholnou energií Hmotného prostoru. Z toho vyplývá existence Mraku elementárních částic, jako zárodečná hmota, jejíž stálý vývoj kvality ke stále vyšším životním formám je podstatou Hmotného prostoru. Avšak i důkazem, že konečným cílem Hmotného prostoru je produkce Duchovní kvality, jež je naopak prvotní energií pro Nedospělý vývoj Duchovního prostoru.
Uvedené je důkazem vývoje Hmotného prostoru prostřednictvím Nositelů vývoje NV-Io1 až NV-Io3, i potřebou zákonitého vývoje na AIIo a AIIIo, jako prostředek vytváření Duchovní energie.
2. Vývoj na AIIo
a) Zrod biologického života
Pro zrod biologického života a jeho pravdivý vývoj bylo nezbytnou podmínkou dokončení vývoje na AIo, tj. vývoje naší planety s širokou paletou prvků a nerostů, pevným povrchem a atmosférou bohatou na plyny. Tato chladnoucí planeta měla funkční energii k započetí vývoje na AIIo, tj. ke zrození prvotních biologicky živých forem a jejich zákonitý vývoj. Planeta se žhavým nitrem a chladnoucím povrchem měla energii a kvalitu nezbytnou k vytvoření Nositele NV-IIo1 a mohla tedy zahájit vývoj hmotného kosmu na AIIo efektivnosti, zatímco výše popsaný vývoj hmoty byl vývojem AIo.
Chladnutím planety i stálou sopečnou činností vznikla atmosféra s velkým množstvím plynů (hlavní prvek 1´), která spolupůsobením s planetou (prvky 3´, 3) se koncentrovala (prvek 2´) a povrch planety (hlavní prvek 1) rozrušovala dešti, větrem a mrazem - rozrušené splavovala. V údolích se vytvořily nánosy jílovitých zemin (prvek 2), které vymezily laguny s vodou (začátek tvůrčí fáze Nositele NV-IIo1), v níž byly rozpuštěny nejrůznější plyny a minerály. A v této „polévce života“, bičované blesky, začal biologický život. Rození bylo přirozené. Bílkovinná hmota vznikala slučováním jednotlivých prvků a sloučenin ve vodě na styku s jílovitým břehem laguny, jež v postavení stabilizačního prvku 2 umožnil akční řídící projev hlavního prvku 1 – planetárního povrchu. Zrodem nejjednodušší biologické hmoty začal prvopočátek vývoje biologického života, ve kterém Nositel NV-IIo1 ve svém působení svých hlavních prvků (atmosféry a povrchu planety) má své stálé pokračování. Prvotní biologická hmota se vyvíjí a podle prostředí vznikají stále nové a vyšší biologicky živé formy. Zásadní význam má jak atmosféra, tak hmotný povrch s vodními lagunami a mořem, kam byly prvotní biologicky živé formy splaveny. Všechny tyto kategorie tvoří životní prostředí pro biologický život a navzájem spolupůsobí. Vzniká nový Nositel vývoje – typ NV-IIo2.
b) Vývoj biologického života
Nositelem tohoto vývoje, tedy akčním systémem, který má nutnou, avšak i postačující rasanci k vývoji do stále nových i vyšších životních forem, je Nositel NV-IIo2. Ovšem je třeba připomenout funkci Slunce, které zatím již snížilo svou tvůrčí energii E´ a tím i intenzitu svého záření (ukončilo fázi Kvasaru a pokročilo i ve fázi termojaderné fúze). Funkci Slunce je třeba chápat jako dominantní prvek Sluneční soustavy, která má opět komplexní induktivní organizaci a ve které životodárná planeta je jediným Nositelem vývoje a Slunce hlavním prvkem 1k Prvotní energetické soustavy PEI. Jen konstatuji, že životodárná planeta (Země) je pravděpodobně na 3-tí oběžné dráze každé Sluneční soustavy, kterých jsou miliardy jen v naší galaxii (ve smyslu kvalitativní symetrie přibližně stejně jako buněk v našem těle) a jež naznačuje totálnost v uplatnění zákona tří prvků. Opomeneme-li nutnost řízení pohybu naší planety a problematiku zdroje záření, lze vývoj planetárního života definovat jako akumulaci energie Slunce v Nositelích NV-Io1 až NV-IIIo3. Ostatní je již dílem vzájemného působení (prvky 3, 3´) dvou hlavních prvků 1, 1´ příslušného Nositele vývoje na dané úrovni zákonitého vývoje podle Křivky vývoje. Přitom je třeba zdůraznit, že vzájemné silové působení hlavních prvků je podmíněno stabilizačními prvky 2 a 2´, jež představují tvar, kvalitu a rozmístění těchto hlavních prvků a tím jsou určující pro intenzitu vzájemného silového působení. Proto podstatou vývoje každého NV jsou relativistické změny s významem deformace prvků 2,2´ vyúsťující ve vzájemném přiblížení i zintenzivnění silového spolupůsobení mezi hlavními prvky – jako podstata vývoje systému na vyšší E,M, jako podstata relativistických změn v každém vývoji.
Vraťme se však k soustavě NV-IIo2. Stabilizačním prvkem 2 je nejdříve hloubka a kvalita vody, intenzita záření, pro život na souši výška, tvar a celkový charakter povrchu terénu, včetně rostlinstva. Stabilizačním prvkem 2´ jsou vlastnosti všech druhů v daném životním prostředí. Zdůrazněme, že každá kvalitativní a tvarová změna představuje relativistický vývoj celku. Pokud výsledkem změny je vyšší kvalita živočišných druhů, byl vytvořen vývoj celku k vyšší E,M. Ještě dodejme, že ve smyslu kvalitativní symetrie biologický život již v ranném vývoji vytvářel dvě opačné vývojové větve: faunu a flóru, kde opačné poslání bylo dáno opačnou konstrukcí svého Nositele (mitochondrie – akumulace vody u živočichů, štěpení vody u rostlin). Opačný základ dal oběma druhům opačné uplatnění. Rostlinstvo se stalo výraznou součástí stabilizačního prvku 2 a velkou měrou se podílelo na kvalitě životního prostředí s významem hlavního prvku 1 (hmotného základu soustavy). Živočichové (fauna) plnili a plní funkci hlavního prvku 1´, tj. duševní energie planetárního života.
V návaznosti na výše uvedené popišme a charakterizujme jednotlivá údobí vývoje planetárního života na úrovni AIIo (po zrození prvotní biologicky živé hmoty), jež se podle Zákona tří prvků musel rozvíjet na třech stupních:
- Vývoj na Io
Realizoval se tedy vývojem Nositele NV-IIo2 při pomale se snižující intenzitě záření Slunce. Toto záření vytvořilo nezbytnou teplotu povrchu planety (hlavního prvku 1), který tím se stal energeticky aktivním prvkem nezbytným pro vývoj biologického života. Hybnou silou tohoto vývoje byla stálá změna životního prostředí spočívající ve změně ročních období, horotvorných pochodů, počasí apod., jež biologický život nutily stále se přizpůsobovat často velmi zásadní změně kvality životního prostředí. Výsledkem byl vývoj nových i stále dokonalejších živočišných druhů.
Konstatujme, že v každé organizaci je třeba rozlišovat činnost realizovanou z vnějšku, která je statická, primitivní a je vždy na počátku vývoje uceleného systému. Cílem vývoje každé životní formy je potom nahradit funkční prostředky vnější, prostředky vnitřními, které vždy představují zcela nové a nesrovnatelně vyšší možnosti rozvíjejícího se systému.
Náhrada vnějších prostředků vnitřními byla v průběhu vývoje života na naší planetě, jako Nositeli vývoje Sluneční soustavy, uskutečněna v každé vývojové etapě. Popišme tyto změny již od prvotního vývoje s cílem vytvoření představy, jakou kvalitativní změnu Život očekává dnes od nás – od současných generací.
Prvotní vývoj života v moři (vývoj Io) je třeba považovat za jediný celek (hlavní prvek 1´ v NV-IIo2). Byl relativně pomalý, neboť moře, jako hlavní prvek 1 vytvářelo málo změn. Avšak postupně, jednotlivými druhy, se stále rychleji dynamizoval - zvyšoval svou energetickou hodnotu. I když tedy životní podmínky dané mořem se příliš neměnily, kvalita životního prostředí dovolila vytvářet stále vyšší životní druhy, aby vytvořená dynamika prostředí (zvláště dravci - viz draví Nautiloidi) vyústila ve zrodu ICHTIOSTEGY – tedy druhu, který svou záchranu řešil „útěkem“ na souš. A novátorská schopnost se vyplatila. Stal se druhem, který měl své životní prostředí jen sám pro sebe. Pro naše představy je však důležitější, k jak zásadní proměně došlo. Byla vytvořena nová funkční kvalita – moře bylo nahrazeno jediným vnitřním prvkem. Prostředkem k vytvoření této nové funkční kvality byla páteř. Ta nejen nahradila moře ve funkci zdroje solí a prvků pro organizmus, ale zejména umožnila zcela nové pohybové možnosti na souši. A vše vyřešil vnitřní prvek, páteř, která nejen nahradila funkci velkého vnějšího prvku (celé vodní životní prostředí), ale byla i prostředkem nových pohybových možností. Jestliže prvotní život v moři, živočichů bez vnitřní kostry, označíme za etapu vývoje Io efektivnosti, je vývoj obratlovců kvalitativně vyšším vývojem – etapou IIo efektivnosti.
- Vývoj IIo, vývoj života na souši
Vnitřní kostra a pobyt na souši byly prostředkem nových možností. Ovšem nové možnosti se vytvořily pro celou NV-IIo2, neboť suchý povrch planety, v postavení hlavního prvku 1, se teprve nyní mohl uplatnit v celé své síle horotvorných pochodů a nejrůznějšího klimatu i okamžitého počasí. A to je okrajová podmínka, která vývoji života vtiskla nesrovnatelně vyšší výkonnost. Výsledkem, právě účinkem kontaktního působení planetárního prostředí, byl stále rychlejší vývoj nových a stále dynamičtějších živočišných druhů. Dodejme, že došlo k relativistickému přiblížení hlavních prvků i kontaktnějšího vzájemného silového působení. Hlavní hnací sílou tohoto vývoje byly změny v životním prostředí – druhy, které se nepřizpůsobily novým potřebám, vyhynuly. Avšak vývojem větších druhů docházelo ke stále akčnějšímu působení opačnému – k působení živočichů na životní prostředí. K pochopení nuancí je nezbytné si připomnět, že životodárná planeta je Nositelem vývoje Sluneční soustavy s mnoha zákonitými vztahy. Povrch planety s rostlinstvem je hmotným základem, živočichové jsou „Duševní energií“, přičemž vývoj k vyšší energetické hodnotě celku vyžaduje stále účinnější i hodnotnou spolupráci obou těchto hlavních prvků jediného celku, tj. Nositele vývoje NV-IIo2. Např. Dinosauři byli monstry, zkázonosnou kvantitou bez schopnosti cokoliv pozitivního vnést do prostředí – sežrali na co přišli. Proto museli vyhynout – bez dopadu obřího meteoritu by jejich agónie byla jen o něco málo delší. Z tohoto pohledu je nutné se jednoznačně zamyslet nad naší současnou gigantománií: konkrétní výrobní i mocenskou. Avšak pokračujme v etapě IIo efektivnosti.
Savci byl vytvořen kultivovaný soulad v NV-IIo2. Postupně byl rozvíjen prvotní intelekt, který se ovšem mohl uplatnit jen v přímém kontaktu s životním prostředím. Jinými slovy: intelekt byl vázán na přímé podněty z životního prostředí, jež pro něj byly stejnou nutností jako moře na Io vývoje pro bezobratlé. Až lidoopy byl dovršen vývoj na IIo. Funkčním prostředkem k vytvoření kvalitativně nových okrajových podmínek, jež vývoj mohly povýšit na IIIo efektivnosti, bylo vytvoření dostatečně velké paměti (v konstrukci Nositele myšleni – podrobněji viz kap. V). Ano, stejně jak páteř nahradila funkci vnějšího (vodního) prostředí vnitřním prvkem, stejně i Paměť byla tím vnitřním prvkem, který kvalitativně nově zastoupil celé životní prostředí. Zopakujme, že po celou dobu vývoje na IIo bylo dominantní rozvíjení tělesné konstrukce. Teprve v závěru této etapy se vytvořily podmínky k exponenciálnímu vývoji, a to budováním vnitřního prvku, PAMĚTI, která je prostředkem k dotvoření vývoje AIIo - vývojem IIIo.
- Vývoj IIIo, vývoj mozku
Vývojem pračlověka došlo k dotvoření fáze vývoje tělesné konstrukce rozvíjením mozku, jeho zvětšováním. Nová kvalita, vytváření vnitřního prvku, Paměti, představovala tvůrčí fázi ve vývoji planetárního života na AIIo, tj. přechod vývoje z IIo na IIIo.
Vytvoření stepního prostředí, nutnost prvotní práce sběrem zejména semen, tj. existence v prostředí nedostatku, nutila naše prapředky k prvotní pracovně tvořivé existenci. Důsledkem této prvotní práce i dynamiky prostředí vytvářené zvláště šelmami, bylo relativistické zvětšování mozku: nejdříve ve fázi Netvůrčí, avšak dosažením Nulového bodu pro prvotní tvůrčí činnost i ve fázi prvotní tvůrčí euforie. Tato údobí jsou relativně krátká (viz Obr. 1), proto tak málo objevů jedinců přechodového typu. Po dobu asi 10-ti násobně delší, asi milion let, trval prvotní tvůrčí vývoj, na jehož konci byl ukončen vývoj pračlověka na jedince, kterého již lze nazvat prvotním člověkem.
Rozhodující skutečností ovšem je, že paměť prvotního člověka, s významem druhého vnitřního prvku byla konstrukčním i kvalitativním základem pro vývoj planetárního života na AIIIo , jehož podstatou je rozvíjení abstraktního myšlení. A abstraktní myšlení je kvalitou, která má výkonnost k plnohodnotnému rozvíjení planetárního života do vrcholných možností Života kosmu.
3. Vývoj na AIIIo - vývoj abstraktního myšlení
Na tomto stupni se zákonitě, prací, přetvářel prvotní člověk na stále efektivněji myslícího jedince. Opět jediným prostředkem je vzájemné silové působení jedince a stále se měnící kvalita životního prostředí při stálém příkonu energie Slunce.
a) Vývoj na Io … vývoj prvotního myšlení
Vývoj se uskutečňuje prostřednictvím NV-III01, jež je plynulým pokračováním vývoje NV-II03 (Energetická hodnota E´= 1 tvůrčí vývojové fáze nižší plynule přechází do E=1 Nedospělé fáze vyššího stupně), tj. bez větších změn, neboť soustava NV-III01 má nejnižší energetickou hodnotu:
- relativně prázdný je Nositel vývoje myšlení prvotního člověka (paměť – Duše)
- životní prostředí příliš nemotivuje k abstraktnímu myšlení.
Proto vytvoření prvotních (nových), i když nejprimitivnější prostředků a metod bylo dílem desetitisíců až statisíců let. Avšak i tyto pomalé změny jsou zákonitým vývojem, který lze označit za počátek vývoje civilizace. Důvodem je skutečnost, že od doby před milionem let až do současnosti se nemění metoda práce - již tehdy bylo činnost možné označit za vytváření produktu jednosměrnou organizací. I když tím Produktem byl jen kyj, kamenná sekyra, oštěp, jáma, luk apod., podstata organizace až do současnosti zůstává naprosto stejná: budování produktu zvnějšku jednosměrným provozem systému.
Vývoj prostřednictvím NV-III02 je tedy jen stále se urychlujícím vývojem, který byl nastartován Nositelem vývoje NV-III01. Stálé urychlování umožnila vyšší energetická hodnota NV-III02 daná vyšší kvalitou myšlení člověka a existencí prvních nástrojů, které společnost stabilizovali k vykonávání stále složitějších činností. Přitom každá složitější činnost současně znamenala zvýraznění vzájemného silového působení mezi hlavními prvky 1, 1´ Nositele vývoje NV-III02, jež je podstatou zvyšování její celkové energie (E, M) a ta prostředkem většího urychlení vývoje – postupně až do posledních století.
Zopakujme, že pracovní úsilí a stále nová a nová poznání dovoluje výrobu složitějších nástrojů i strojů, kde každý výrobek umožňuje zefektivnit výrobu a vytvářet složitější systémy. Vývoj řemesel dovolil prvotní vědecké myšlení a v zápětí průmyslovou revoluci, která logicky nastartovala exponenciální vývoj civilizace vrcholící vědeckotechnickou revolucí. Prostředkem tohoto exponenciálního vývoje byly objevy a následné průmyslové využití řešení Io, IIo a nakonec IIIo ve všech oborech (rakety, počítače, atomové elektrárny apod.). To vše je známé. Ovšem uvědomit si je třeba relativistickou podstatu všech těchto změn: každý výkonnější stroj, každá komplexnější výrobní metoda způsobila zvětšení silového sepětí člověka (jako hlavního prvku 1´) a výrobního prostředí (hlavní prvek 1) a tím i vyšší kvalitu obou. To prosím není technokratismus, ale nezbytná realita. Pochopitelně naopak důležitost průmyslové výroby nikoho neopravňuje k ničení životního prostředí – a to jak bezohledností, tak neschopností domyslet, že současné, tj. absolutně Nedospělé systémy mohou mít jen omezené uplatnění. Právě jen k tomu, abychom své znalosti a dovednost zvýšili do úrovně, která nám umožní myslet v absolutních dimenzích a uvědomit si:
- že dosavadní exponenciální vývoj musíme dotvořit relativistickou fází, vyžadující skokem zvyšovat efektivnost všech našich činností
- že všechny současné systémy jsou jen energií AIIo, která je z absolutního pohledu neefektivní, a jako energie IIo (obecných charakteristik) musí být včas přetvořena (výrobně) na systémy, které jsou vrcholnými produkty Života, kde násobně vyšší efektivnost vytvářejí plnohodnotným uplatněním kvality svých funkčních prvků. A právě neschopnost současných systémů uplatnit kvalitu svých funkčních prvků je činí absolutně nedokonalé, limitující vývoj i existenci civilizace
- jestliže chceme vyřešit současné rozpory ve společnosti, můžeme tak učinit JEN budováním systémů Kosmicky dospělých, které přetvoří (svou efektivností) i myšlení člověka – do úrovní, ve kterých nezištná spolupráce je samozřejmostí. Dodejme, že relativistickým přiblížením Kosmicky dospělé společnosti a Kosmicky dospělých výrobních prostředků v Nositeli vývoje NV-III03.
Podstatou současné dynamiky jsou tedy výrobní prostředky, a jejich funkčním základem je přenášení síly reakce do povrchu planety. V analogii s dřívějšími kvalitativně vyššími prostředky, které funkci vnějšího prostředí nahradily vnitřním prvkem (na AIo páteř, na AIIo paměť), musíme dnes objevit Vnitřní prvek, který umí velmi efektivně nahradit planetu v její funkci akumulace energie reakce. A právě tímto prvkem je Nositel vývoje NV soustavy, který ovšem není možné přímo „nasadit“ na starý systém. Nositele vývoje lze vytvořit jen jako součást kosmicky dospělé (induktivní - izolované) funkční organizace, která stoprocentním uplatněním kvality všech svých prvků a akumulací energie reakce v soustavě vytvoří funkční základ k nastartování vývoje života v kosmicky dospělých podmínkách. Teprve izolované systémy s vlastním „akumulátorem“ energie reakce, tj. Nositelem vývoje, jsou prostředky takových funkčních možností, které jsou podmínkou pro naše trvalé vystoupení z lůna Matky Země do vrcholného životního prostředí – do meziplanetárního prostoru. A teprve naše pracovní existence v meziplanetárním prostoru na podkladě kosmicky dospělých organizačních systémů je tou kvalitou, která je srovnatelná s grandiózním „tvůrčím“ počinem našeho dávného prapředka (ICHTIOSTEGY), jež vytvořil páteř (jako prostředek k opuštění vodního prostředí), i našeho předka (pračlověka), který i pro nás vytvořil paměť – abychom mohli abstraktně myslet a uvědomit si, jak výjimečnou vývojovou fázi dnes prožíváme. Máme totiž možnost zahájit pro tuto planetu i vrcholné uplatnění posledního VNITŘNÍHO prvku biologického života, kterým je voda v mitochondriích (s významem „vnitřní potravy“), jež pro naši nadsvětelnou existenci nahradí současnou potravu vnější (planetárního prostředí). A toto uplatnění vnitřního prvku je dovršením vývoje Hmotného prostoru – vrcholnou možností lidské existence umožňující cyklické omlazování, tj. život bez neduhů nemoci a stáří. Přitom k tomuto cíli je dnes největší překážkou MOCENSKÉ VELIKÁŠSTVÍ, stereotyp současného politického a vědeckého myšlení, i všechny mocensko-ekonomické zájmy. A jelikož nízkosti jedněch limitují existenci celé civilizace, musí civilizace nepoučitelné oddělit, znemožnit jim škodit všem.
Podstatné již bylo řečeno: vývoj společnosti je vytvářen v přímé vazbě na své životní prostředí, jehož energetickou hodnotu určuje kvalita výrobních prostředků. V tomto smyslu je třeba pochopit zásadní význam Nositelů vývoje NV-III0 obecně a zvláště NV-III03, který dnes má vyřešit všechny naše současné neduhy. Chceme-li dnes zvýšit kvalitativní úroveň myšlení člověka, můžeme tak učinit JEN rozvíjením Kosmicky dospělých systémů, neboť jen ty, jako absolutně vrcholné, mohou relativisticky přetvořit myšlení člověka do absolutních úrovní – tj do úrovní, kdy člověk přirozeně pocítí odpovědnost, přestane spekulovat, krást a jakkoliv škodit. A to vše účinkem NV-III03, jež představuje takovou koncentraci energie, která má tu moc učinit to, co dnes se každému jeví jako nedosažitelné – včetně převýchovy lidí dnes nepřevychovatelných. Jinými slovy: „Nastal čas si uvědomit, že dnes již není hrdinství někoho podvést spekulativní smlouvou, předstíráním kvality u nekvality, tím méně mocenským nátlakem nebo dokonce přímou krádeží – naopak hrdinstvím dnes je pronikání do absolutních možností Života, objevování a rozvíjení Kosmických systémů“.
Vývoj na třetím stupni prostřednictvím NV-III03 začíná vývojovým skokem v Nedospělé fázi, kterou dotvoří do kvality Nulového bodu. Přitom vývojový skok společnosti může způsobit jen postupné nahrazování Kvantitativních systémů (neschopných uplatnit kvalitativní podstatu funkčních prvků) systémy Kvalitativními. Životní prostředí s Kosmicky dospělými výrobními a organizačními prostředky dovoluje člověku stát se plnohodnotným funkčním prvkem s plnohodnotným uplatněním, které člověka skokem vychovává k vyšším kvalitám. Až se většina lidí regionu stane Kosmicky dospělými, region dosáhne úrovně Nulového bodu. Teprve tehdy začíná plnohodnotný vývoj prostřednictvím NV-III03, společnost prožívá tvůrčí euforii na AIIIo, jež je nejdynamičtější fází z celkového vývoje civilizace. Je to tvůrčí dynamika, o které si dnes neumíme vytvořit ani nepatrnou představu. Tuto vrcholnou dynamiku vytváří tvůrčí životní prostředí, a to dvojím způsobem:
- jednak provozem Tvůrčích systémů založených na tvůrčí práci uvnitř budovaného produktu. Základním systémem je Kosmicky dospělá organizace společnosti podmíněná plnohodnotným uplatněním každého člověka v každé své činnosti, přičemž právě Kosmicky dospělí lidé jsou produktem této organizace. Rozhodující význam mají ovšem tvůrčí výrobní systémy založené na tvůrčí práci uvnitř budovaného produktu, jejichž obrovská efektivnost je podmínkou pro trvalý tvůrčí stav společnosti. Základem, je mechanická Induktivní soustava, tzv. Impulsní motor, jež umožní neomezený pohyb v prostoru Sluneční soustavy, neomezenou výrobu energie, i překonání rychlosti světla pro naši opačnou existenci (v současné době se pracuje na matematickém modelu, který by měl být zásadním důkazem jeho možností)
- jednak výrobními možnostmi v meziplanetárním prostoru – v prostředí vysokého vakua a beztížného stavu při možnosti nekonečného využití nerostného bohatství veškerých hmot celé Sluneční soustavy, právě prostřednictvím pracovních systémů založených na Impulsním motoru.
Úkol pro současnost!
Je jednoznačný a nekompromisní: Budovat kosmicky dospělé systémy ve všech oborech lidského konání – systémy s vlastní (vnitřní) oporou, s vlastní soustavou reakce! Má ji naše myšlení, má ji i každá buňka našeho těla (mitochondrie). Zbývá ji vybudovat v organizaci každé naší činnosti. (Zatím mé konkrétní představy vycházejí z možností Impulsního motoru). Jen prostřednictvím těchto systémů vytvoříme podmínky trvalé existence civilizace. Naším prvním úkolem je rozvíjení Kosmické (absolutní) metody myšlení, jež je kvalitativní nadstavbou současné metody experimentu. Již pouhé uvědomění si absolutní organizace Života a neuvěřitelných možností kosmicky dospělých organizačních systémů nám umožní vývojový skok: zastavit naše kvantitativně ambiciózní chování a vnést do našeho počínání novou kvalitu. Je třeba si uvědomit, že všechny současné rozpory pramení v naší Nedospělosti – v naší nevědomosti. Pochopením absolutní organizace Života se přiblížíme těm, co nám dali náboženství. Pochopíme, že všechna náboženství byla jen výchovným prostředkem, kterým Vyspělý život kosmu naši civilizaci vychovával: ke snášenlivosti, k lásce, k upřímné spolupráci. A my v době, kdy již máme být rozumní a ztotožnit se s tímto Vyspělým životem kosmu, dynamiky výrobních prostředků užíváme k rozsáhlému vraždění – navíc často jen pro „ochranu čistoty“ rovnocenných náboženství. Žijeme v době, kdy máme stejně daleko jak ke svému totálnímu zániku, tak k realizaci vrcholných možností Života. Tím vyšší je odpovědnost všech, co dnes se podílejí na vytváření Společenského vědomí. Všichni tito lidé dnes způsobují, že životně aktuální informace zůstávají v pozici absurdností. Nezbývá, než konstatovat, že žijeme v období Kosmické zkoušky dospělosti, a že Život je v mezních potřebách nekompromisní.
Naše odměna
Vrcholnou možnost Hmotného prostoru, v podobě cyklické existence Kosmicky dospělého člověka, jsem již naznačil vícekrát. Vzhledem k tomu, že jde o totální uplatnění Nositele vývoje našeho těla, mitochondrii, dovolte mi konstatovat: MITOCHONDRIE, malé tělísko v každé naší buňce, akumuluje energii reakce při procesu tvorby naší životní síly (dýchací řetězec). Touto energií reakce je voda uvnitř nepropustných mitochondrií, která dnes způsobuje naše stárnutí a nakonec smrt – jako nezbytný prostředek k oddělení Nedospělé civilizace od Kosmicky dospělého života a zachování jeho nutné kvality. Ihned, jak získáme statut Kosmické dospělosti, budeme moci využívat cyklické existence, kdy člověk žije střídavě v podsvětelném a nadsvětelném prostředí a takto reguluje množství vody v mitochondriích. Výsledkem je stálá mladistvá existence bez nemocí a neduhů stáří. Kosmicky dospělým lidem Život nabízí nepředstavitelné možnosti kosmické seberealizace, bohatý život bez strádání tělesného i duševního, s možností chyby napravovat v novém cyklu existence při „starých“ zkušenostech, avšak s „mladou krví“ a mladým elánem, s možností seberealizace v nepředstavitelně efektivní kosmické výrobě s využíváním materiálů všech planet, jež každému zajistí i ty nejnáročnější představy. A to vše jen díky poslední náhradě vnějšího prostředí vnitřním prvkem: vnější potravy člověka (planetárního prostředí) potravou vnitřní. Tou vnitřní potravou, vnitřním prvkem, je voda v mitochondriích, kterou si vytváříme dnes – jako energii reakce v Nositeli vývoje a v Nadsvětelném prostoru je naším jediným zdrojem energie po desítky let. Zbývá jen dodat: „Jak je Život dokonalý, v absolutních úrovních má vše plné uplatnění“.
Tím Nositel vývoje, jako soustava obecně platné konstrukce, dokazuje, že je vrcholnou soustavou Hmotného kosmu. Zdůrazněme, že díky kontaktní spolupráci dvou opačných trojných sestav Kvalitativních stupňů efektivnosti. Jen naznačuji, jak efektivní a krásný musí být Duchovní prostor (tj. prostor naší posmrtné existence), ve kterém Kvalitativní stupně efektivnosti jsou podstatou veškeré organizace.
Ing. Zdeněk Hanák
12.11. 2002