Co by každý měl vědět
a neb žijeme v Kosmické zkoušce dospělosti
1) Na úplném počátku vývoje Života
2) Kosmické vědomí (Bůh)
3) Vývoj Sluneční soustavy
4) Kvalitativně opačné kategorie ve vývoji Života
5) Kvalita Duchovního a Hmotného prostoru
6) Duše po úmrtí člověka
7) Očistě Duše a Kosmická zkouška dospělosti
1) Počátky vývoje Života - Dospělý vývoj záporného prostoru
a) Funkční uplatnění Energetického prázdna na Io efektivnosti
b) Funkční uplatnění Energetického prázdna na IIo efektivnosti, Tvůrčí činnost Kosmického vědomí na Io
c) Nulový přechod NP
2) Nedospělý vývoj záporného prostoru
a) Prostředí nekonečné energie
b) Funkční organizace záporného prostoru v jeho nedospělé vývojové fázi
c) Uplatnění Kosmického vědomí - závěr
Začněme konstatováním, že podle Zákon kvalitativní symetrie veličinou opačnou ke hmotě je tzv. Energetické prázdno. Zdůrazněme, že ve smyslu tohoto Zákona kvalitativní symetrie musí být zdrojem nevyčerpatelné životní energie s možností uplatnění v každé tvůrčí činnosti a má tedy zásadní význam ve vývoji Hmotného (kladného) i Duchovního (záporného) prostoru. Tvůrčí prázdno ve své podstatě něčeho, co vždy existovalo, nám naznačuje, že Život je podstatou Kosmu, a že podstatou tohoto Života je jednoduchost. Jak jinak zhodnotit funkční možnosti systému, jehož vývoj začíná nekonečnou energií prázdna. Ano, Život je nezadržitelný a musí být dokonalý právě v největší jednoduchosti: tehdy se absolutní možnosti Života musí uplatňovat nejhodnotněji. V jednoduchosti musíme hledat podstatu Konstrukce života i jeho prvotního vývoje, přičemž pravdivá teorie musí vycházet z těchto skutečností:
Ve smyslu těchto požadavků nejdříve popišme konstrukci a vývoj Života v nejdůležitějších skutečnostech, tak abychom si vytvořili celkovou i jednoduchou představu organizace Života. Teprve potom (v kap. 2) popišme Vývoj Života chronologicky a ve všech důležitých souvislostech vyplývajících z Absolutních zákonů Života.
Život v základních skutečnostech
1) Na úplném počátku vývoje Života, před nekonečně dlouhou dobou, bylo v celém vesmíru jen prázdno. Zdůrazněme, že prázdno nebylo "nic", to neexistuje - prázdno je fyzikální veličinou zásadního významu, je Tvůrčí energií a tvůrčím způsobem se uplatňuje nejen na úplném počátku. Je tedy kategorií, jež má schopnost tvořit, avšak k tvůrčí práci musí mít jednoznačnou motivaci. Ta na prvopočátku nebyla, a tak prázdno celý dlouhý čas (pro nás nekonečně dlouhý, a tím vysvětlující, proč vývoj Života nezačal dříve nebo později, ale právě před nekonečně dlouhou dobou) tvořilo bez motivace - tvořilo v nekonečné škále nejrůznějších kvalit, aby konečným produktem, jako výsledek stále kontaktnější spolupráce s rodící se kvalitou, bylo Kosmické vědomí. Toto prvotní vědomí kosmu se stalo novou kategorií, jež s Energetickým prázdnem, jako kategorií opačnou, vytvořilo prvotní "manželský pár", ve kterém Kosmické vědomí bylo kategorií řídící, Energetické prázdno bylo zdrojem energie pro další tvůrčí činnost. Od té doby se již ve vývoji Života vše realizovalo zákonitě a v reálném čase. V náboženství je Kosmické vědomí označováno dominantní osobností Života - Bohem. Zdůrazněme, že právem, neboť Kosmické vědomí je ústřední veličinou, osobností Života, bez které by vlastní vývoj vesmíru vůbec nemohl "nastartovat". To proto, že vlastní vývoj Života vyžadoval jednoznačný „plán“ výstavby Celkové konstrukce Života, ve které by všechny činnosti na sebe logicky i efektivně navazovaly – ke stále hodnotnějším dějům. A v tomto smyslu je Bůh nejdůležitější i prvotní veličinou Kosmu, neboť to byl Bůh, co svou motivací Energetického prázdna rodícím se produktům vtiskl takovou kvalitu, aby další vývoj se již mohl uskutečňovat důsledně podle Absolutních zákonů Života. Pochopitelně bez potřeby dalšího zásahu Boha, neboť jen nedokonalé musí být stále opravováno a upravováno.
2) Kosmické vědomí (Bůh) je energetický třpyt vyplňující vesmír nekonečných rozměrů, je tedy dominantní osobností Života s významem prvotního hýbatele, je nekonečnou energií pro život v záporném prostoru. Jeho motivací rodilo energetické prázdno 3 hmoty různého poslání: hmota MI je zářivým bodem uprostřed každé galaxie, hmota MII tvoří nekonečně rozměrný "prostorový plást" (obdoba včelího plástu), kde jedna buňka má rozměr okraje galaxie. Hmota MIII s hmotou MI vytvořila funkční celek, Nulový přechod NP dvou funkcí. První je vyvrhování hmoty MIII (přetvořené na elementární částice) v pravidelných intervalech - jako mrak elementárních částic, který již má kvalitu Kladného prostoru. Druhou funkci Nulového přechodu popíši později. Ještě poznamenejme, že vše, co v Hmotném prostoru dnes existuje bylo vytvořeno zákonitým vývojem z elementárních částic prvotních mraků – neustálým vývojem kvality jediného hmotného základu.
3) Vývoj Sluneční soustavy
V každé galaxii byl vyvržený mrak elementárních částic hmotou nové kvality, která funkčně již nijak nespolupůsobí s kvalitami Duchovního (záporného) prostoru (existují jen síly stabilizující pohyb kladné hmoty pro každou galaxii zvlášť v naprosto statickém prostorovém plástu nekonečných rozměrů - jako skelet záporného prostoru). Vlastní kladná hmota je tedy funkčně samostatným celkem (nazvěme ho kladným resp. hmotným prostorem), avšak i systémem, který má veškeré vybavení k samostatnému vývoji - na třech stupních efektivnosti kvality, možností a poslání:
- Na Io došlo k postupné koncentraci a členění elementární hmoty na samostatné objekty Sluneční soustavy zákonitého vývoje, ve kterém nejbouřlivější fází bylo údobí Kvasaru - zrod vodíku prvotní tvůrčí prací Energetického prázdna v Kladném prostoru. Konečným stavem vývoje Io byla chladnoucí životodárná planeta a Slunce - jako kvality nezbytné pro zrod biologického života
- Na IIo z materiálů vytvořených ve vývoji na prvním stupni byly zrozeny nejjednodušší biologické organismy a ty ve stále se měnících podmínkách povrchu planety se rozvíjely do nových i vyšších forem - aby lidoopy vývoj života hmotného (kladného) prostoru dozrál k započetí vývoje na třetím stupni
- Vývoj na IIIo je vývojem myšlení na stále vyšší kvalitativní úrovni. Započal rozvíjením mozku lidoopů, aby na konci tohoto vývoje byly postupně budovány stále vyšší kvality myšlení jediného společenství - civilizace. Přitom nás, to jest všechny současné generace, život si „vyvolil“ za ty, kteří mají tento grandiózní vývoj dotvořit do absolutních kvalit - do úrovní, kde "vládne" kosmická organizovanost, jež nepřipouští jakoukoliv současnou nízkost, bezpráví a bezohlednost samozvaných. Buďme bodni tohoto poslání! Svůj zápas s vlastní hloupostí a nevědomostí bojujme tak, abychom se nikdy nemuseli stydět - tím méně si vůbec připustit, že ho můžeme prohrát.
4) Kvalitativně opačné kategorie ve vývoji Života
Na každém stupni, ve hmotném (kladném) i v duchovním (záporném) prostoru, byl vývoj podmíněn existencí spolupracujících a kvalitativně opačných (kvalitativně symetrických) kategorií. V kladném prostoru se každá činnost uskutečňuje prací. Jestliže tato práce se realizuje uvnitř mezi spolupracujícími kategoriemi, je soustava kosmicky dospělá - má obrovský výkon a absolutní (pro nás nepředstavitelné) možnosti. Veškerý vývoj konstrukce života se uskutečňoval jen těmito systémy, kosmicky dospělé systémy jsou i nutným prostředkem pro trvalou existenci civilizace. Jestliže je nevybudujeme včas, naši civilizaci postihne totální kolaps. To proto, že práce uskutečňující se ve vnějším pracovním prostoru je nedospělá, nemá výkon nutný k trvalé existenci civilizace.
V hmotném kosmu vždy se nejdříve uskutečňoval vývoj kvantitativní, budování hmotného skeletu a teprve potom byla budována "vnitřní kvalita" tohoto skeletu. V tomto smyslu naše civilizace až dosud budovala kvantitativní skelet a dospěla do fáze, kdy co nejdříve musí začít budovat tzv. Kosmicky dospělé systémy, a to jak ve výrobě a společenské organizaci, tak v našem myšlení.
5) Kvalita Duchovního a Hmotného prostoru
Duchovní (záporný) prostor je ke Hmotnému (kladnému) kvalitou kvalitativně symetrickou. Proto svůj vývoj započal vývojem absolutní kvality a teprve potom byl vybavován kvantitou. Jsou jí konečné, tj. nejvyšší produkty Kladného kosmu: Duševní energie (Duše) všech biologicky živých forem. Duše se buduje po celou existenci biologického jedince (člověka, zvířete, rostlin) a je jeho duchovní formou s kvalitou nezbytnou pro nekonečnou existenci v Duchovním (záporném) prostoru, pro kterou Kosmické vědomí je nekonečně energeticky účinným životním prostředím - třpytem, jež ve své náruči hýčká své děti a umožňuje jim duchovní existenci nekonečné rozmanitosti a krásy ( opačná funkce Kosmického vědomí k dřívější činnosti tvůrčí - motivaci energetického prázdna).
6) Duše po úmrtí člověka je jen prvotní kvalitou, neboť je záznamem všech našich činností, které ne vždy byly čisté. A aby v Duchovním (záporném) prostoru (náboženský termín Nebe) naše existence mohla být dokonalá (neboť trvá nekonečně dlouho při možnosti nekonečně rychlé komunikace mezi jedinci a každá "špína" současná by nám ji velmi rychle znechutila) existuje druhá funkce Nulového přechodu (náboženský termín Očistec). Je jím energetické pole (podstata viz další kapitoly), zaplňující tunel ve hmotě MIII. Duše člověka v tomto poli si uvědomí své činy se všemi následky, které v hmotné existenci měly. Organizace Nulového přechodu způsobí, že naše hodnotné činy nám působí radost, každé zlo, které jsme ve své hmotné existenci způsobili, nám činí odpovídající bolest s očistným působením. Tuto bolest nám činí naše procítění se do bolesti všech, kterým jsme svým zlým činem ublížili. Jestliže někdo vraždil, prožívá bolest matky i všech blízkých zavražděného. Mnoho lidí dělá ze sebe hrdiny. Poznamenávám, že každé „hrdinství“ člověka je úsměvné. Teprve Život svým Nulovým přechodem (Očistcem) zhodnotí naše činy a dá nám pocítit jak jsme se mýlili.
Prostor Nulového přechodu je tedy místem naší totální očisty - aby do Duchovního prostoru pronikla jen absolutně čistá Duše. Pro někoho je očista spíše blaženost a poděkování za hodnotně prožitou hmotnou existenci, pro některé znamená bolestné prožitky, jež odbourávají naše "bláto" z hmotné existence. Tímto konstatováním nechci nikoho strašit. Jsem přesvědčen, že malé prohřešky se snadno převáží našimi dobrými činy a naše očista nebude nijak hrůzostrašná. Pro velké hříšníky mám ovšem ještě následující sdělení: Duše bez kladné hmoty jen těžce odbourává své prohřešky. Utrpení za činy, které většinou bez rozmyslu pácháme, bude v Nulovém přechodu dlouhodobé. Věřte, že odčinit svou vinu je mnohem snazší v naší současné existenci. Přitom není na vybranou. Duše je nezničitelná a i kdekoliv v kladném prostoru je její existence rovněž BOLESTNÁ. Nezbývá než podstoupit očistnou kůru v Nulovém přechodu - postupně, s opakovaným návratem do silovéhopole absolutní pravdy a spravedlnosti, i když pobyt pro někoho bude až nesnesitelný. Dodejme, že v náboženství má tato očista název Poslední soud.
7) Očistě Duše a Kosmická zkouška dospělosti
Kvalitativně symetrickou podstatu k očistě Duše má Kosmická zkouška dospělosti. Budování nové kvality našeho myšlení a cítění (budování vyšší kvality naší Duše) v procesu přestavby naší společnosti na Kosmicky dospělou. Naše pravdivé zapojení do tohoto procesu je pro každého velkou příležitostí: tvořivou prací budovat svou novou kvalitu, která nás dnes obohatí o nové, snad i absolutní prožitky a později, „v očistci“ nám přinejmenším zmírní bolest, kterou za dřívější činy kdo zasluhuje. Konstatuji, že výše vyslovené nejsou výmysly, ale má přísně kvalitativně vědecký podklad. Očista je dějem, který se uskutečňuje v záporném čase záporného prostoru, přičemž v kladném i záporném prostoru existují děje uskutečňující se v čase kladném a v čase záporném - jako důsledek obecného uplatnění Zákona kvalitativní symetrie.
Shrňme podstatné: Život je jediný komplex naprosto zákonitých dějů. Na začátku to byl vývoj Duchovního (záporného) prostoru, vyvržením mraku elementárních částic Duchovní prostor zasel Život do prostoru Hmotného (kladného). Ten se samostatně i zákonitě vyvíjel, aby nakonec svůj produkt, Duše všech biologicky živých jedinců, vrátil do Duchovního (záporného) prostoru k trvalé existenci v absolutních kvalitách. Je třeba ovšem zdůraznit, že my dnes jsme kategorií Nedospělou a do Kosmicky dospělého prostředí můžeme proniknout jen svým přerodem myšlení do Kosmických kvalit, jež mají prostředky pro naši plnohodnotnou existenci.
Výše uvedené bylo tím nejjednodušším pohledem do organizace Života. Dovolte mi ještě se vrátit k naší hmotné existenci. Vývoj kladného kosmu začal vyvržením mraku elementárních částic a jako Sluneční soustava se vyvíjel až do současných dnů. Ano, byl to grandiosní vývoj hmoty a často bolestný vývoj všeho biologicky živého. Je až neuvěřitelné, že vývoj trvající věky současností dospěl do fáze, kdy vše, co postupně objevovaly všechny generace, od pračlověka až do současných dnů, MY dnes můžeme zúročit realizací kvalitativního skoku do KOSMICKÝCH ÚROVNÍ. Je neuvěřitelné, že právě nám byla dána možnost zastavit nadvládu nízké organizace, jež je příčinou všech našich nízkostí, všeho protivenství a utrpení člověka a budováním kosmických systémů vytvořit podmínky pro rozvíjení nejlepších vlastností člověka. Buďme vděčeni Životu za tento dar a splňme, co nám Život předurčil realizovat - věřte, nebudeme litovat. Život se nám bohatě odmění: takovými možnostmi, které si vůbec neumí představit ani ten největší fantasta - možností cyklického omlazování a stálé tvůrčí pohody v přirozených kvalitách absolutní existence. Nebo myslíte, že již nebudeme umět žít v prostředí, pro které stálé pře politiků, tunelování na všech úrovních a ve všech profesích se stane absurdní?
Mnohé již bylo naznačeno dříve. Zde se soustředím na co nejrychlejší vysvětlení problematiky zrodu a zákonitého vývoje Života z funkčního pohledu. V každé činnosti, tím více v organizaci celého kosmu, je třeba vysvětlit:
Nebudu opakovat, jak málo z těchto základních charakteristik vysvětluje současná věda v uctívané teorii Velkého třesku a hned začnu základními úvahami a otázkami. Domnívám se, že každý logicky uvažující člověk v současné době již nevěří na žádné pohádky a za pravdivou může považovat jen takovou teorii zrodu a vývoje kosmu, která vysvětlí:
Nejen na tyto otázky musí Kosmicky dospělé myšlení naprosto jednoznačně odpovědět – pochopitelně pokud je absolutním myšlením! Mým cílem bude vysvětlit každou globální problematiku. Zde začnu tou první, v dalších kapitolách budu volit témata praktičtější.
1) Počátky vývoje Života - Dospělý vývoj záporného prostoru
Úplný začátek vývoje Života musel být před nekonečně dlouhou dobou, neboť vždy bychom mohli se tázat: co bylo předtím a proč? Pochopitelně celá tato nekonečná doba vývoje musí mít funkční systém, který nekonečně dlouhý vývoj odůvodní. Důkaz žádá i každé mé tvrzení. Opakuji, že je ho třeba ve všesměrném uplatnění Absolutních zákonů Života, tj. každá skutečnost musí mít členění podle tří stupňů efektivnosti jednotlivých činností, ke každé skutečnosti musí existovat skutečnosti kvalitativně opačné, včetně vývojových dějů zákonitého průběhu, jež je dán funkční podstatou děje.
Na úplném začátku bylo prázdno, přičemž toto prázdno „vyplňovalo“ nekonečný prostor. Ovšem toto prázdno nesmí představovat „funkční nic“, neboť kdyby jím bylo, to „nic“ by trvalo až do dnes. Proto prázdno musí být významnou fyzikální veličinou – tvůrčí energií, Energetickým prázdnem. Na úplném počátku vývoje Života byl tedy nekonečný prázdný prostor s významem jediného funkčního prvku a vlastně i funkčního celku - vytvořený Energetickým prázdnem. Má-li toto prázdno být funkčním systémem, musí se ve smyslu obecného uplatnění Zákona tří prvků umět seberealizovat na třech stupních efektivnosti, a to v Duchovním prostoru podle charakteristik kvalitativních a ve Hmotném prostoru podle charakteristik kvalitativních. Zde uveďme seberealizaci v Duchovního prostoru:
Všechny tyto typy tvůrčího projevu Energetického prázdna se musejí uplatňovat v logickém vývoji funkčních vztahů Duchovního prostoru a i způsobovat jeho zákonitý vývoj podle křivky vývoje - pochopitelně ve dvou opačných vývojových fázích.
a) Funkční uplatnění Energetického prázdna na Io efektivnosti
Nejúčinnějším organizačním prostředkem Života je spolupráce. Ta však v prvopočátku vývoje se nemohla vytvořit, neboť energetické prázdno existovalo jen jako samostatná veličina. Přitom jako taková nevěděla, jak se má tvůrčím způsobem projevit (viz Io uplatnění ). A tak energetické prázdno tvoří ve všech směrech možného tvoření. Byl to nekonečně dlouhodobý tvůrčí proces, nekonečné hledání, nekonečné tvoření, na jehož konci byla zrozena kvalitativně symetrická veličina: Kosmické vědomí s významem absolutní řídící kvality – nekonečná energie vyplňující homogenně celý nekonečný kosmický prostor, kterou náboženství pojmenovalo: Bůh. Je těžké domýšlet podrobnosti tohoto prvotního tvoření Energetického prázdna. Bylo to tvůrčí hledání, ale současně i přirozené tvoření kvalitativně symetrické (opačné) kategorie. Jednodušší představa již může být o době trvání tohoto vývoje. Uvážíme-li, že na Io prakticky neexistuje vývoj, a že byla tvořena nekonečně vysoká energie nekonečně vysoké kvality, je logické, že tento tvůrčí proces musel trvat dobu blízkou době nekonečně dlouhé. Vývoj byl tedy relativně nekonečně dlouhodobý a na jeho konci v celém nekonečném kosmu existovala jediná soustava dvou kvalitativně symetrických i absolutních veličin: Kosmického vědomí v postavení kategorie motivační (s vlastnostmi určitosti) a kategorie energeticky tvůrčí, kterou bylo Energetické prázdno očekávající motivaci ke své další tvůrčí činnosti.
b) Funkční uplatnění Energetického prázdna na IIo efektivnosti,
Tvůrčí činnost Kosmického vědomí na Io
Na úplném začátku, v historickém vývoji celého nekonečně rozměrného Kosmu, byla jediná dvojice kvalitativně symetrických (opačných) veličin, která tvořila absolutní i nejplodnější soustavu z celého vývoje Kosmu:
A tato absolutní Tvůrčí soustava, ve své fázi Tvůrčí plodnosti, zrodila veškerou hmotu Kosmu. Po ukončení této tvůrčí fáze Kosmického vědomí již nebyla vytvořena žádná další hmota, jen MIII byla přetvářena při vývoji Hmotného prostoru – vyjma zbytkové MIII v Nulovém přechodu NP.
Vraťme se však k podstatě tohoto rozhodujícího tvůrčího činu ve vývoji Života. V celém nekonečném prostoru, v souladu s obecným uplatněním zákona tří prvků, byly rozeny tři záporné hmoty (MI, MII, MIII) s významem tří absolutních kvalit. Jako takové již nebylo je třeba dále dotvářet, neboť mají charakteristiky tří stupňů efektivnosti kvalitativních vlastností a jsou kvalitou určenou ke specifickému úkolu - právě podle vlastností daného stupně:
Předtím než popíšeme vlastní budování Duchovního prostoru připomeňme, že každá činnost je vývojem, který se musí uskutečňovat podle Křivky vývoje. Z toho pro Dospělý vývoj Duchovního prostoru vyplývá:
Nyní pokračujeme ve vlastním popisu vývoje Tvůrčí fáze Duchovního prostoru, jejímž posláním je výstavba skeletu tohoto prostoru a vyvržení zárodečných hmot do kladného prostoru – jako další kvalitativně symetrické kategorie k nezbytné spolupráci. V celém nekonečném prostoru se tedy nejdříve velmi pomalu rodí vždy tři záporné hmoty (jako důsledek obecného uplatnění Zákona tří prvků) těchto kvalitativních vlastností:
Ihned po zrození každé trojice (kdekoliv v kosmu) hmoty MI a MIII vytvoří dvojici a odpuzují se s MII. V důsledku gravitačních sil MIII se tyto dvojice postupně shlukují a jednotlivé shluky se dále spojují a vytvářejí jediný objekt, který k sobě stále strhává později zrozené dvojice hmot MI, MIII – postupně z celé své galaxie. Naopak veškerá záporná hmota MII je průběžně vytlačována na okraj galaxie a společně se stejnou hmotou MII sousedních galaxií vytvářejí prostorový útvar, Skelet, vyplňující celý nekonečně rozměrný Kosmický prostor.
Tím jsme ovšem přeskočili důležité funkční působení záporných hmot MII. Svou kvalitativní vlastností IIo se ihned po svém zrození stávají katalyzátorem pro tvůrčí činnost Energetického prázdna, které na povrchu každé MII urychluje svou tvůrčí činnost. Jelikož každé zrození nové MII je novým katalyzátorem, narůstá výkon rození všech záporných hmot exponenciálně – podle vzestupné větve Křivky vývoje. Postupně se tvoří stále pevnější i grandiózní stavba vyplňující celý nekonečný vesmír, jež je základní konstrukcí Života. Je jí nekonečně velký prostorový „včelí plást“ z hmoty MII, ve kterém každá buňka má rozměr galaxie a je základním Nositelem vývoje pro samostatný vývoj Života. Pevnost této konstrukce je dána odpudivými silami záporných hmot MII a MI, kde MI je logicky koncentrována vždy ve středu každé buňky, tj. galaxie – viz obr. 16, 17. „Včelí plást“ ze Záporné hmoty MII a MI nazvěme Skeletem kosmu a připomeňme, že v Životě není nic samoúčelné - naopak každá kvalita má (ve smyslu kvalitativní symetrie) nejméně jedno další funkční využití. V tomto případě je jím stabilizace veškeré hmoty Hmotného prostoru, a to tím, že MI kladnou hmotu (počínaje mrakem elementárních částic) ze středu galaxie vytlačuje a MII stejnou hmotu přitahuje k okraji galaxie. Při úvahách o stabilitě veškeré hmoty Hmotného prostoru tedy nemůžeme do výpočtu zavádět jen gravitační síly, ale i silové působení mezi kladnou a zápornou hmotou. Přitom konečnou stabilitu celku v jedné galaxii podmiňují odpudivé síly mezi MI, MII a stabilitu celého nekonečného vesmíru podmiňuje celková pevnost Skeletu záporného prostoru. O stabilitu všeho co na obloze vidíme nemusíme tedy mít obavy. Statický model vesmíru je absolutně pevný a pevný zůstane na věky, neboť Život se rozvíjí k dokonalosti, ne ke katastrofám.
To jsme ovšem opět předběhli rozhodující události. Nejdříve se musí do Kladného prostoru vyvrhnout zárodečná hmota, aby ta ve smyslu kvalitativní symetrie mohla započít svůj zákonitý vývoj Hmotného prostoru. Příslušné mechanizmy poskytuje dění uprostřed galaxie – v Nulovém přechodu, který tvoří hmoty MI a MIII.
Hmoty MI a MIII se v každé galaxii soustředí do jejího středu a tam v důsledku svého vymezujícího působení vytvoří systém dvou spolupracujících prvků – viz obr. 17 a 18c. Hmota MI se účinkem odpudivých sil s MII soustředí do relativně malého kruhového objektu (přesně ve středu galaxie, pokud odpudivé síly mezi MII a zbytkovými hmotami MIII jsou malé až žádné), který plně náleží do záporného prostoru – označme ho K´1s. Hmota MIII je zápornou hmotou, avšak svými gravitačními (kvantitativními) silami má i kvalitu nutnou pro hmotný prostor. Pokud je rozptýlená, je z pohledu potřeb kladného prostoru nezajímavá. Avšak soustředěním velkého množství hmoty MIII do jediného objektu se stává prvotní energií kladného kosmu i prvním funkčním objektem Kladného prostoru. Označme ho K1a. Z hmoty (energie) IIIo záporného prostoru se stala energií (hmotou) Io Kladného prostoru chovající se jako jediný celek, ve kterém každá další MIII (vytvořená v tvůrčím procesu Duchovního prostoru) zvyšuje tlak ve vnitřní části a realizuje takto vývoj zvyšování energie E objektu K1a. Předpokládejme, že hmotou MIII jsou kvarky, a že po překročení kritické hodnoty se kvarky objektu K1a přeměňují na elementární částice (neutron, pozitron, elektron). Zatímco hmota MIII (kvarky) je energií Io a má vymezující vazbu s hmotou MI, elementární částice jsou již energií IIo, jsou vyšší kvalitou, která se s hmotou MI již odpuzuje. Hmota MI objektu K´1s účinkem odpudivých sil s MII je v prostoru (v celkovém Skeletu záporného prostoru) pevně fixována. Proto tím, kdo je z prostoru Nulového přechodu vytlačen, jsou elementární částice. Ovšem ty nejsou volné, jsou uvězněny uvnitř hmoty MIII. Výše uvedené napovídá režii celkového procesu tvorby a vyvržení mraku elementárních částic:
Zopakujme, že v průběhu pokračování rození hmot MI, MII, MIII stále rychleji narůstala celková hmota MIII, jež v pravidelných pracovních intervalech dosahovala nadkritického množství, aby v pravidelných pracovních intervalech byly z Nulového přechodu NP vyvrhovány mraky elementárních částic – jako zárodečná hmota k zákonitému vývoji Slunečních soustav. To ovšem bude předmětem samostatných úvah v kap. .. Zde již jen zdůrazněme, že zákonitý vývoj dospěl až k vytváření Duchovní energie, která se vrací do Duchovního prostoru a uzavírá spolupráci těchto prostorů – která končí Dospělý vývoj Duchovního prostoru, a startuje jeho fázi Nedospělou s nekonečným trváním.
2) Nedospělý vývoj záporného prostoru
Začněme kvalitativní symetrií a připomeňme, co vše z ní vyplývá pro funkční charakteristiky Hmotného a Záporného prostoru:
Kvalitativně symetrické musí ovšem být i vývojové děje v Duchovním prostoru, tj. fáze Dospělá a Nedospělá:
.. zatímco fáze Dospělá svou nekonečně vysokou energii uplatňuje v rození záporných hmot MI, MII, MIII – jako veškerá hmota záporného prostoru a veškerá prvotní hmota (energie) kladného prostoru (MIII), ze které vývojem bylo vytvořeno i to nejnepatrnější zrníčko prachu v celém nekonečném hmotném prostoru
.. fáze nedospělá netvoří nic nového. Nekonečná energie duchovního prostoru je plně k funkčnímu uplatnění energie, která do Duchovního prostoru pronikne z prostoru Kladného.
Zatímco fáze Dospělá tedy vystavěla „dům“ záporného prostoru a do kladného prostoru „zasela“ prvotní energii, fáze Nedospělá poskytuje to nejzářivější teplo domova pro produkt, jenž ze setby v kladném prostoru vzešel. Tímto produktem jsou Duše zemřelých biologických jedinců, které svým průchodem do záporného prostoru uzavírají vývojový cyklus života, přitom tato skutečnost je opět základní kvalitativně symetrickou skutečností: zatímco tvůrčí fáze svou nekonečnou energii uplatňuje k tvoření nového, fáze nedospělá nekonečnou energii uplatňuje ve vytvoření životního prostředí – k existenci produktu hmotného prostoru ve vrcholném prostředí nekonečně vysoké energie. Zbývá určit, jak je vytvořila nekonečně vysoká energie záporného prostoru a souvislosti s celkovou organizací nedospělé fáze tohoto prostoru.
a) Prostředí nekonečné energie
Nekonečně vysoká energie kosmu je realizována Kosmickým vědomím a Energetickým prázdnem, z nichž každé má uplatnění na třech stupních efektivnosti. Zopakujme, že Energetické prázdno se uplatnilo na Io při své samostatné tvůrčí činnosti, kdy se uplatňovalo svou podstatou. Na IIo byla stabilizační energií pro tvůrčí motivaci Kosmického vědomí (uplatnění Io) při rození záporných hmot. Uplatnění IIIo má charakteristiky kvantitativně dynamického prostředku s významem produktu, a proto tímto uplatněním bude vytváření nekonečné energie, avšak netvůrčí energie, proto jen s významem životního prostředí nekonečné energie pro činnost samostatných soustav. (Poznamenávám, že tyto úvahy jsou velmi obecné a je pro ně důležité, co považujeme za jediný komplex uplatnění. Ve Sdělení 12, 13 jsem zvolil členění společně s Hmotným prostorem, čímž uplatnění Energetického prázdna bylo ochuzeno. Rozhodující kvalitativně symetrickou vlastností je tvůrčí uplatnění na povrchu MII a uvnitř TES)
Funkční uplatnění energetického prázdna tvůrčí činností ve hmotném prostoru (a ve dvou prostředích – v nadsvětelném a podsvětelném prostoru) je dovršeno. Proto životní prostředí nekonečně vysoké energie pro vývoj záporného prostoru v jeho nedospělé fázi může realizovat jen Kosmické vědomí, jež se až dosud uplatňovalo jen na Io (svou kvalitativní podstatou) a zbývá mu uplatnění na IIo a IIIo. Dovolte mi bez potřebné přípravy sdělení dalších informací jen kosntatovat“:
… IIo má stabilizační poslání pro realizovanou činnost, tj. má vlastnosti životního prostředí. Jestliže tímto prostředím je Kosmické vědomí, potom toto prostředí má nekonečně vysokou energii k činnosti prvků odpovídajících kvalit. Má-li naše Duše odpovídající kvalitu, domyslíme až ve vlastní funkční organizaci záporného prostoru v jeho nedospělé fázi.
… IIIo má poslání kvantitativně konkrétní. Při tomto uplatnění kosmické vědomí má možnost veškeré produkty činnosti, kterým vytvoří oporu svým uplatněním na IIo, přenášet a ukládat v knihovně záznamů všech činností uskutečňující se v záporném prostoru. Kvalitativně symetrické uplatnění na IIIo naznačím později.
b) Funkční organizace záporného prostoru v jeho nedospělé vývojové fázi
Je samozřejmé, že všechny výše uvedené informace musíme uplatnit v zákonité organizaci, kde pod významem zákonité organizace je třeba spatřovat důslednou kvalitativní symetrii se všemi dosud popsanými vývojovými ději. Nejdříve popišme konstrukci Nositele záporného prostoru v jeho nedospělé fázi vývoje.
Nositel nedospělé vývojové fáze – Nositel ZN ( Z …záporný prostor, N … nedospělý vývoj):
1´ hmota MII na okraji galaxie
2´ tvar a vlastnosti prvku 1´
3´, 3 kosmické vědomí ve svém poslání II – životního prostředí pro duše biologických jedinců
(společný prvek skeletu – odpudivé síly mezi hmotami MII a MI, MIII )
2 tvar a koncentrace hmoty MI, MIII
1 nulový přechod NP – průchod ven
(M III prvek K1s, MI prvek K´1a)
Předně je třeba zdůraznit, že vlastní skelet Nositele ZN má stejnou kvalitu jako byl vytvořen v tvůrčí fázi, neboť kvantitativní Nositel nerealizuje kvalitativní změnu jakéhokoliv prvku skeletu. Dále konstatujme, že záporný prostor s kladným prostorem téže galaxie vytvářejí jedinou induktivní soustavu, která má nejdříve organizaci tvůrčí, neboť Nositel ZD produkoval energii a tu v podobě mraku elementárních částic vyvrhoval do funkční soustavy, kterou je kladný prostor. Ihned však, jak kladný prostor vyprodukoval první duševní energii nejnižších životních forem a ty se začaly přemísťovat do záporného prostoru, nastává přerod celé induktivní soustavy: dosavadní tvůrčí fáze se přeměňuje na fázi nedospělou. To značí, že přestává rození záporných hmot, Nositel ZD se přestavuje na Nositele ZN. Vlastní organizaci tohoto Nositele ZN si přibližme na podkladě kvalitativní symetrie s jinými Nositeli:
Kvalitativní symetrie s Nositelem ZD:
V kvalitativní symetrii by bylo možné ještě pokračovat. Jistě poučnější bude však popsat celou činnost Nositele ZN i podstatu vývoje, který musí být podle sestupné větve křivky vývoje na obr. 1, 5.
Předně bych chtěl říci, že Nositel ZN je jediným celkem, jediným „domem“ pro všechny biologické jedince celé galaxie. Celý prostor tohoto kosmického domu s rozměrem hranice galaxie, je vyplněn nekonečně vysokou energií, energetickým třpytem, jenž v každém místečku tohoto obrovského prostoru poskytuje laskavé teplo k prosté existenci každého jedince i nekonečně vysokou energii k okamžitému předání informací mezi jedinci. Těmito jedinci jsou Duše IIIo všech zemřelých, kteří již prošli očistou Nulového přechodu NP a tím laskavým třpytem nekonečně vysoké energie je Kosmické vědomí – Bůh, který nás „chová“ ve své náruči s významem energie v uplatnění IIo. A každé Duši IIIo je velmi dobře: ať již je jen tak sama sebou, „odpočívá“, a nebo je v kontaktu s jakýmkoliv jiným jedincem – od prvotních životních forem až po člověka. Každý má co vyprávět, každý má své zážitky, příjemné i drastické, … každý má čím toho druhého obohatit, dát mu na život nahlédnout z té své pozice. Tehdy teprve pochopíme, jak je Život bohatý a jak my dnes jsme naivní ve své domýšlivosti a honbě za cíli nízkých hodnot. V prostředí nekonečně vysoké energie (tedy v náručí Boha) každý styk dvou jedinců je pro nás dnes, v hmotném prostoru, nepopsatelně krásným prožitkem. Stáváme se kvalitativní soustavou s možností okamžitě vysvětlit jakoukoliv problematiku, okamžitě sdělit veškeré chtěné informace, a to v překrásném prožitku ze vzájemného kontaktu. Zopakujme, že tato nekonečně příjemná i nekonečně dlouhodobá existence všech biologických jedinců je podmíněna uplatněním Kosmického vědomí na IIo, a že ve smyslu absolutních zákonitostí musí existovat i uplatnění na IIIo, přitom ve dvou kvalitativně symetrických funkcích. Tou první je obsažná funkce přenosu všech informací, které si předávají všichni jedinci mezi sebou, do aktivního prvku K´1a v Nulovém přechodu NP. Zde, v prostředí hmoty MI se z těchto informací, tj ze všech prožitků všech biologických jedinců celé galaxie, jenž po své očistě již prošly do záporného prostoru, staví knihovna informací - Biologické vědomí záporného prostoru. Zdůrazněme, že toto Biologické vědomí má zásadní význam:
Výše uvedené informace nastiňují poslání a způsob organizace Nulového přechodu NP i podstatu vývoje Nositele ZN. Naše vyprávění začněme ještě v závěrečné fázi vývoje nositele ZD, kdy obrovské množství záporných hmot MII svým povrchem umožnilo závěrečné (relativitstické) dotvoření skeletu Nositele ZD, kdy všechny záporné hmoty byly rozeny v obrovském množství, neboť tvůrčí energie E celku měla pořadnici Nulového bodu vzestupné větve křivky vývoje na obr. 1, 5. Tím mohl být dostavěn prostorový kosmický plást z hmoty MII, dostavěn pasivní prvek K´1s z hmoty MI a mohl být obrovský přísun hmot MIII do aktivního prvku K1a (viz obr. 18c), aby značně nadkritická jeho hodnota E způsobovala přetváření velkého množství hmoty MIII na elementární částice, jež jako extrémně obrovské mraky byly vyvrhovány do kladného prostoru.
Avšak ihned, jak čas vývoje prvních mraků, u kterých již vývoj přetvoření na sluneční soustavu a vývoj životodárné planety dospěl do fáze vývoje biologicky živých forem – tedy průchodem prvotní Duchovní formy do záporného prostoru, rození záporných hmot relativně okamžitě ustalo. Dosavadní Nositel ZD ukončil svou existenci tvůrčího rození hmot a vybudovaný skelet se stal základem pro existenci Nositele ZN s Nulovým přechodem NP podle obr. 18d. Průchodu prvotní duševní energie (Duší nejnižších životních forem) Nulovým přechodem NP nic nebránilo: nebyl nikdo, kdo by bránil a nebylo také proč co bránit, neboť nejnižší formy představovaly prvotní biologické kvality. Byly to nejprimitivnější a tím i nejčistší zážitky biologického bytí – zážitky boje o přežití, ryze přírodní pocity. A tyto základní i nejjednodušší biologické kvality svou existencí v prostředí nekonečné energie poskytovaly informace pro prvotní budování Biologického vědomí záporného prostoru – knihovny dosud pasivního prvku K´1s, který se tímto přetvořil na prvek aktivní K´1a. Budování Biologického vědomí (v souladu s průběhem sestupné větve křivky vývoje na obr. 1, 5) v prvopočátku bylo budováno téměř s nekonečně vysokou energií E´, neboť bylo možné uplatnit všechny informace, jež nejjednodušší biologické formy svou existencí ve hmotném prostoru prožily. Dále ovšem mohly již být uplatněny jen odlišnosti, a tak energie E budování Biologického vědomí v knihovně aktivního prvku K´1a se rychle snižovala (viz sestupná větev). Živočichové vyšších životních forem přinášely vyšší informace, které ovšem již mohly být konfrontovány v Nulovém přechodu NP. Každý zemřelý jedinec představuje duševní energii Io (Duši Io), která z kladného prostoru musí nejdříve procházet „tunelem“ ve hmotě MIII ve funkci pasivního prvku K1s, kterým se stal ihned, jak se zastavilo rození záporných hmot. Dříve prvek aktivní K1a přetvořil veškerou svou nadkritickou hmotu MIII na elementární částice, jež silami hmoty MI byly vyvrženy do kladného prostoru. Zastavením přísunu hmot MIII se objekt stal trvale podkritickým – z aktivního prvku K1a se stal prvek pasivní K1s (viz obr. 18c, d) s průchodem (tunelem), na jehož konci je aktivní prvek K´1a - Biologické vědomí zaplňující celý průchod svým polem, jehož intenzita ve směru k aktivnímu prvku K´1a narůstá (krátký dosah je kvalitativně symetrickou vlastností k silovému působení hmoty MI na hmotu kladného prostoru a hmotu Kosmického plástu).
Ve smyslu obr. 18d se Duše každého zemřelého jedince stává duševní energií Io, která je ještě kvalitou hmotného prostoru. Proto Duše Io nevnímá existenci záporného prostoru (a ten nevnímá ji), mnohými indiciemi je však vábena k Nulovému přechodu NP, kde dochází k absolutní jednostranné konfrontaci. Příchodem Duše Io do průchodu (tunelu koncentrující silové pole Biologického vědomí aktivního prvku K´1a), tedy v prostředí silového pole Biologického vědomí, si jedinec uvědomuje a i pociťuje každý svůj čin v absolutních souvislostech a důsledcích. Každý špatný svůj čin Duše Io prožije bolestí všech postižených a bolestnými prožitky, úměrně svému činu, odbourává svou kvantitativní nekvalitu – špínu, kterou naši Duši v naší hmotné existenci každá naše nepravost poskvrňuje. Naopak. Každý náš dobrý čin je odměněn laskavostí pomáhající k přiblížení se k zářivému objektu (K´1a) na konci tunelu. A takto, postupným odbouráváním nekvality Duše, odstraňováním špíny, jako důsledku nepravdivých činů každého jedince, se postupně Duše Io přetváří na energii IIo, které je teprve dovoleno proniknutí do záporného prostoru – do životního prostředí nekonečně vysoké energie, ve kterém již první funkční spojení umožní každému jedinci si dotvořit představy o Životě, stát se energií IIIo a žít svou nekonečnou existenci v nekonečně krásném a laskavém prostředí absolutního porozumění.
Domysleme ještě některé podstatné skutečnosti:
Jiný je proces budování Biologického vědomí v Nositeli ZN, jež je následkem ve vývoji tohoto systému, který se však uplatní dříve než příčina, kterou jsou informace každé Duše. Záporným časem v záporném prostoru je tedy skutečnost, že Duše Io se nejdříve očistí v silovém poli Biologického vědomí (s významem následku), aby teprve po uplatnění následku se mohla uplatnit příčina (Duše IIo) – jež následek buduje.
Při této příležitosti ještě zopakujme význam záporného času v kladném prostoru. Uplatňuje se např. v naší tvůrčí práci (viz Sdělení 10), kdy motivace je příčinou, která se ovšem funkčně uplatní jako opora k dotvoření tvůrčí myšlenky s významem následku. Poznamenejme, že velmi úsměvné jsou představy „cesty do minulých století“. Nelze nic vrátit: existuje jen stálý vývoj kupředu, jen s možností jiných podmínek, přičemž vytváření podmínek dospělých (se záporným časem) je cestou pravdivého vývoje.
c) Uplatnění Kosmického vědomí - závěr
Zbývá domyslet poslední uplatnění Kosmického vědomí – Boha. Vysvětlili jsme si, že :
.. Io byla motivace energetického prázdna k rození záporných hmot v Nositeli ZD
.. IIo je vytvoření životního prostředí nekonečné energie pro nekonečnou i nekonečně dokonalou posmrtnou existenci biologických jedinců
.. IIIo v prvním uplatnění je přenos informací biologických jedinců do aktivního prvku K´1a, jež zde buduje knihovnu všech událostí projevující se jako Biologické vědomí galaxie.
Druhé uplatnění, ve smyslu kvalitativní symetrie, musí být ve Hmotném prostoru. Jestliže v Záporném prostoru bylo uplatnění aktivní, v Kladném prostoru bude pasivní, tj. nebude programové, ale jen naprosto výjimečné a nesmí jakkoliv ovlivňovat dění ve Hmotném prostoru. Může se tedy jen týkat jediného člověka v jeho kritické vývojové fázi, prokáže-li dostatek přesvědčení a energie k nápravě.
Zamyslíme-li se nad výše uvedeným, je Kosmické vědomí skutečně dominantní osobností Života, je veličinou, bez které by v kosmu nebylo možné nic vytvořit. Věda ve své teorii Velkého třesku prostě předpokládá, že hmota v kosmu vždy existovala a jen pulzuje. To je ovšem velmi naivní předpoklad, neboť nikdy v kosmu se nic nevytváří bez práce. Jakýkoliv produkt, v kladném i záporném prostoru, může být vytvořen jen soustavou nezbytné kvality. Je třeba si ovšem uvědomit, že naše dosavadní zkušenosti jsou jen v oboru kvantitativně nedospělé organizace, jež je organizací nejnižší úrovně a nejnižších možností. Myslet v podmínkách primitivní nedospělosti a domnívat se, že objevíme organizaci Života nekonečného kosmu, je opět velmi naivní. Kosmická dospělost znamená absolutní tvůrčí činnost, která má pochopitelně opět své zákonitosti, avšak hlavně velké možnosti.
Ve sdělení 1 až 13 jsem popsal základní organizační prostředky Života, naznačil postup jeho vývoje od prázdného prostoru s významem energetického prázdna - nekonečné energie zákonitého uplatnění. Rozhodující veličinou nekonečného kosmu je ovšem Kosmické vědomí, které náboženství pojmenovává Bůh, přičemž smyslem náboženství je oslava Boha. Je to pravdivý cíl a i náboženství je pravdivé, neboť nikdy nebudeme dost vděčeni za tu fantastickou organizaci Života, jehož architektem je Bůh. Je však třeba si uvědomit, že posláním náboženství bylo vychovávat naši civilizaci po dobu více tisíciletí a bylo dáno člověku minimálních znalostí o zákonitostech Života. Proto problematika Života, zákonitosti vývoje nedospělé civilizace a zvláště absolutní organizace Života, mohly být jen naznačovány.
Současností však vývoj naší civilizace dospěl do vývojové fáze, kdy již můžeme pochopit všechny jemnosti té grandiosní organizace Života kosmu, ve které Bůh má opět své dominantní postavení – postavení nekonečně vysoké energie vyplňující celý nekonečný kosmický prostor, jež pro organizaci Života plnila, plní a nekonečně dlouho bude plnit nejdůležitější funkce. Bůh rozeným prvotním hmotám vtiskl kvalitu pro samostatný, avšak naprosto zákonitý vývoj až k nejvyšším kvalitám. Ví, že plnohodnotný vývoj se může realizovat jen ve své samostatnosti rozhodování, a proto člověku do ničeho nezasahuje. Plní funkce, jež jsou nezbytné pro posmrtnou existenci, která je konečným posláním Života. Ano, nikdy nebudeme dost vděční Bohu, který je naším nejlaskavějším Otcem. Co vše pro nás činí procítíme až v jeho náruči v záporném prostoru. Ovšem jako správný otec nechce, aby naším hlavním cílem se stala oslava jeho osobnosti. Pro každého je nejvyšší odměnou, jestliže je pochopeno jeho dílo. Dílem Boha je Život v nekonečném prostoru, jehož podstatou je stálý vývoj. Proto nejvyšší odměnou pro Boha je splnění poslání, jež každá generace na své úrovni vývoje má splnit – aby vývoj mohl přirozeně pokračovat do stále vyšších kvalitativních úrovní poskytující civilizaci stále vyšší i funkčně nezbytné možnosti. Proto jen realizací plnohodnotného vývoje naší společnosti uskutečňujeme jeho tvůrčí záměr. Ano, tvůrčím záměrem Boha bylo rozvíjení Života do jeho nejkrásnějších a nekonečných forem, jež v záporném prostoru mohou právě v jeho náruči nekonečné energie zářit těmi nejkrásnějšími barvami. Přitom prostředkem k vytvoření těchto nekonečných forem zvolil vývoj ve svých dvou fázích: nedospělé a dospělé. Proto dnes, kdy žijeme v rozhodující fázi vývoje celých věků, kdy máme uskutečnit kvalitativní přerod naší civilizace, a svou dosud kvantitativně nedospělou organizaci máme nahradit organizací Kosmicky dospělou, nejlépe genia i dobrotu Boha oslavíme tím, že :
Život, kterému Bůh vtiskl svůj řád, je dokonalý. Není třeba, abychom ho o cokoliv žádali, není třeba zázraků – je jen třeba plnohodnotně pracovat. Kosmicky dospělá organizace společnosti a kosmicky dospělé výrobní systémy nám umožní uskutečnit ráj nejen na naší planetě, ale i v celé sluneční soustavě a žít kosmicky dospělou existenci neuvěřitelných možností, jež jsem již několikrát naznačil. Ano, záměrem Boha je vytvořit plnohodnotné životní formy a dát jim možnost plnohodnotné existence ve hmotném i duchovním prostoru. Objevme absolutní možnosti Života a realizujme je. Jen tím splníme záměr Boha a jen tím mu můžeme vyjádřit svůj dík a skutečně oslavit jeho velikost.