V. Induktivní soustava (organizace)

    V Přihláškách P2 až P4 jsem konstatoval, že Zákon tří prvků a Zákon kvalitativní symetrie se uplatňují všesměrně v každém ději, a že Nositel vývoje je nejdůležitější soustavou v Hmotném prostoru. To vše je absolutní pravda a Induktivní soustava je toho jednoznačným důkazem. Jen je třeba doplnit, že Nositel vývoje je vrcholnou dílčí soustavou (soustavou III^o) Induktivní organizace, neboť není vybavena k vytváření produktu. Celkové vybavení k vývoji má až Induktivní soustava, jež je současně tím nejdůležitějším důkazem obecného uplatnění absolutních zákonů Života i příkladem, jak jednoznačně je Život organizován ve své absolutní jednoduchosti. Tuto jednoduchost zdůrazněme v definici: “Induktivní soustava je izolovaný systém realizující funkční vývoj energie spoluprací vždy dvou trojných sestav v soustavách I^o, II^o a III^o efektivnosti, kde:

Jeho posláním je postupný vývoj Induktivní soustavy od její základní (nejnižší) kvalitativní úrovně, s nejnižším výkonem, až do tzv. Nulového bodu NB, který představuje "dosažení dospělosti" - s významem takového výkonu, který je podmínkou započetí kvalitativního (tvůrčího) vývoje. Kvantitativní vývoj má tedy význam učební fáze a obecnou stavbu Induktivní soustavy v této vývojové fázi si přibližme současně s organizací našeho myšlení: přijímání a ukládání cizích informací do naší paměti. Pro ucelenou představu vypíši nejdříve celkovou stavbu Induktivní soustavy a teprve potom popíši funkci dílčích soustav a jejich jednotlivých prvků. Na obr. 7 navíc znázorňuji směr vývoje energie. Zdůrazněme, že každá dílčí soustava sestává ze dvou spolupracujících trojných sestav se společným prvkem. Jen prostřednictvím společného prvku lze totiž zajistit spolupráci, tj. jestliže není nic společného, není ani spolupráce.

Induktivní soustava svou organizací bezezbytku splňuje požadavky Absolutních zákonů Života a je i nejjednodušším a tím i nejúčinnějším prostředkem jejich uplatnění. Induktivní soustavou lze definovat jako spolupráci na třech stupních efektivnosti. A z této definice vyplývá i konstrukce následujících tří soustav, z nichž každá vytváří spolupráci dvou trojných sestav:

    PEI ... soustava I^o (prvotní energetická soustava)

    PE III ... soustava III^o (prvotní energetická soustava – Nositel vývoje)

   Trojná sestava E1:

    b) Funkční poslání jednotlivých dílčích soustav

Nejdříve zopakujme i zdůrazněme, že ve Hmotném (kladném) kosmickém prostoru je vše organizováno v důsledném uplatnění tří stupňů efektivnosti, kde na I^o má činnost (resp. prvek) naprosto statický charakter a minimální určitost, na II^o se činnost postupně rozvíjí do stále vyšší dynamiky a prvotní určitosti, aby až na III^o byl budován konečný produkt vrcholné kvality i určitosti dané právě předmětnou dovršující kvalitou. V tomto smyslu studujme charakteristiky a funkční poslání jak jednotlivých dílčích soustav, tak jejich prvků. Zopakujme však ještě společnou skutečnost dílčích soustav. Každá realizuje spolupráci v nejjednodušší podobě: vždy dvou trojných sestav prostřednictvím společného prvku, který je nezbytným prostředkem spolupráce. Ovšem realizovaná spolupráce musí mít dynamiku a určitost právě jen takovou, jaká dílčí soustavě (I^o, II^o, III^o ) podle příslušného stupně efektivnosti přináleží. Sledujme tedy důsledné uplatnění Zákona tří prvků v zákonitých souvislostech Induktivní stavby :

V souladu s významem I^o jediným posláním PEI je vybuzení prvotní, tj. statické formy energie v dominantním prvku 1d, aby teprve v soustavě II^o mohla tato energie být rozvíjena do formy dynamické. Nyní však sledujme, jak tato prvotní energie vzniká na podkladě známého příkladu: učebního procesu. Zdrojem energie v PEI je hlavní prvek 1k, kterým v našem příkladě je učitel nebo kniha. Tento prvek je nositelem statické energie. Je jí myšlenkový potenciál učitele resp. knihy. Předmětný potenciál ústa učitele resp. písmo knihy (ve funkci spojovacího prvku 2k) přetvářejí na pohybovou formu energie, aby jejich produktem byla energie III^o, společný prvek 3k, tj. zvukový resp. světelný signál. (Poznamenejme, že prvky 1k, 2k, 3k tvoří trojnou sestavu E1, ve které se důsledně uplatňuje zákon tří prvků jak v charakteru jmenovaných prvků, tak v charakteru vytvářené energie těmito prvky). Poznámku podrobněji rozvedu až v zasvěcenějších úvahách, zde pokračujme v poslání trojné sestavy E2, která má funkci pasivní. Proto energie společného prvku 3k (zvukový resp. světelný signál) je prvkem 2p (uši posluchače resp. oči čtenáře) přetvářena na pohybovou formu energie, která v řídícím centru našeho mozku (v dominantním prvku 1d) vybudí energetický potenciál s významem prvotní energie. Tímto procesem soustava I^o ,,přebudovala" prvotní energii prvku 1k na prvotní energii prvku 1d, a to pasivní spoluprací, tj. spoluprací nejnižší úrovně. Nízkou úroveň a minimální určitost této prvotní spolupráce I^o zdůrazňuje skutečnost, že při nepozornosti posluchače resp. čtenáře se do prvku 1d přenese jen torzo energie, kterou disponuje prvek 1k. Opět poznamenejme, že i trojná sestava E2 má důslednou stavbu podle všesměrně se uplatňujícího Zákona tří prvků.

    FI ... soustava II^o - spolupráce na II^o efektivnosti

Soustavu II^o (funkční komplex FI) tvoří trojné sestavy F1, F2. Jejich spolupráce je opět pasivní, avšak s příslušnou určitostí II^o. Vývoj energie, který je podstatou každé činnosti v kladném Kosmu, začíná od dominantního prvku 1d - zdroje statické energie s významem energie příčiny. V našem příkladě je tedy prvkem 1d řídící centrum mozku a jeho prvotní energií informace převzatá od učitele - v uvažovaném okamžiku je energetickým potenciálem. Tato potenciální energie v energetickém prvku 2e (spojení k vědomí) vytvoří tok elektronů (pohybovou energii), jenž se ve vědomí (ve funkčním prvku 3f) přetváří na energii III^o (energii duševní), kterou v našem myšlení je uvědomována myšlenka. Ovšem tím jsme popsali jen funkci trojné sestavy F1, jež je soustavou akce. Připomeňme, že jakýkoliv produkt může být realizován jen při uplatnění principu akce a reakce. Důsledkem je skutečnost, že pohybovou energii energetického prvku 2e (tok elektronů) můžeme ve funkčním prvku 3f (ve vědomí) přetvořit na uvědomovanou myšlenku jen poskytnutím opory. A právě poskytnutí předmětné opory je podstatou pasivní spolupráce v soustavě II^o (tj. ve funkčním komplexu FI) realizované trojnou sestavou F2. Uskutečňuje se následujícím způsobem: již prvotní přeměna toku elektronů (pohybové energie) v našem vědomí na uvědomovanou myšlenku současně vytváří i reakční energii, která z vědomí (funkčního prvku 3f) přechází prostřednictvím spojovacího prvku 2s (spojení mezi vědomím a pamětí) do prvku pasivního 1s, tj. naší paměti. Jestliže naše paměť má takovou kapacitu (kvalitu), aby energii reakce mohla rychle akumulovat, vytvoří touto akumulací (energie reakce) oporu k další přeměně pohybové energie (toku elektronů) na uvědomovanou myšlenku. Problematika je obdobná jako např. u auta, které je soustavou akce. Produkt, tj. vlastní pohyb auta, je možný jen na pevné vozovce s dostatečným třením, jež je soustavou reakce a zamezením protáčení kol vytváří oporu k realizaci postupného pohybu. I vozovka je prostředkem akumulace energie reakce, ovšem jen primitivním, tj. kvantitativním, kdy následkem této akumulace jsou deformace vozovky. Prvek pasivní 1s (tedy i naše paměť) v každé induktivní soustavě naopak akumuluje energii reakce kvalitativně, tj. vyšší kvalitou vytváří podmínky k vytvoření opory vyššího výkonu. Podstatu kvalitativní akumulace ponechejme až úvahám o soustavě III^o a zde stručně zopakujme podstatné o funkci soustavy II^o:

    - produkt energie akce, tj. v našem příkladě uvědomovaná myšlenka, není jediným produktem v činnosti induktivní soustavy. Ještě významnějším jsou produkty energie reakce akumulované v soustavě III^o, která teprve realizuje činnost nejvyšší kvality a zpětně určuje účinnost celé soustavy II^o. Tato účinnost je dána kvalitou poskytované opory k přeměně pohybové energie ve funkčním prvku 3f, jež je rozhodující pro výkon celé induktivní soustavy. Proto v učebním procesu je třeba začínat od problémů jednoduchých a postupně, tak jak se zvyšuje výkon našeho myšlení, přecházet na problematiku složitější (jak logicky uvažoval již J. A. Komenský).

    PEIII ... soustava III^o (Nositel vývoje) - spolupráce na III^o efektivnosti

Předmětné spojení je základním prostředkem vývoje i organizace kladného kosmu. Pro první představu uvádím, že vztah hmotný základ - duševní energie mají: hmota - gravitační pole resp. gravitační indukce; elektron - elektrostatické resp. elektromagnetické pole; planeta - prvotní biologický život resp. civilizace; tělo biolog. jedince - řídící centrum resp. mozek. Všechna uvedená spojení jsou hlavními prvky soustavy III^o s významem Nositele vývoje, který akumulací energie rozvíjí svou původní statickou kvalitu na kvalitu stále vyšší dynamiky. Mnohé o Nositeli vývoje jsem uvedl v kap. 5, zde se vraťme k našemu příkladu, ve kterém hmotným základem je naše paměť a jeho zákonitě vytvořenou duševní energií je Duše člověka, jež se naším myšlením neustále vyvíjí a dotváří - je-li cíl myšlení pravdivý, potom se rozvíjí do stále vyšších kvalit. Zopakujme tedy postup záznamu informace v naší paměti s významem akumulace energie způsobující vývoj soustavy III^o,ale i celku:

    - Akumulovaná energie reakce vytváří dva produkty, a to kvalitativní přestavbou obou hlavních prvků Nositele vývoje, tj. soustavy III^o.

    2. Kvalitativní vývoj

Zopakujme, že podstatou kvantitativního vývoje bylo budování skeletu Nositele vývoje akumulací energie v této soustavě III^o – PEIII. V kap. 5 jsme si řekli, že ihned jak skelet je dostatečně pevný k zažehnutí tvůrčí energie (Energetického prázdna), jsou vytvořeny podmínky tvůrčího, tj. kvalitativního vývoje. Aby člověk ovšem mohl cíleně tvořit, k tomu je zapotřebí Induktivní soustavy modifikované pro kvalitativní vývoj. Její konstrukce je patrná z obr. 7b. Uveďme skladbu jednotlivých dílčích soustav a jejich trojných sestav.

Podstatou je dostředný provoz všech soustav, jež si vyžádal i změnu obsazení prvky zvláště v soustavě I^o.

PEI´ ... soustava I^o - spolupráce na I ^o efektivnosti (méně vhodné označení PEII)

   Trojná sestava E1:

    Soustava II^o - funkční komplex F II

   Trojná sestava F1:

   Trojná sestava E1:

Nejdříve opět zopakujme i zdůrazněme, že ve Hmotném (kladném) kosmickém prostoru je vše organizováno v důsledném uplatnění tří stupňů efektivnosti, kde na I^o má činnost (resp. prvek) naprosto statický charakter a minimální určitost, na II^o se činnost postupně rozvíjí do stále vyšší dynamiky a prvotní určitosti, aby až na III^o byl budován konečný produkt vrcholné kvality i určitosti dané právě předmětnou dovršující kvalitou. Plně se ovšem uplatňuje i Zákon kvalitativní symetrie a ten stanovuje, že kvalitativní vývoj musí být důsledně kvalitativně symetrický k fázi kvantitativní. Jestliže tedy v učební (kvantitativní) fázi je Nositel vývoje soustavou pasivní, ve fázi Dospělé musí být soustavou aktivní. Obdobně jestliže PEI byla zdrojem silové energie celého systému, v dospělém vývoji musí být něčím nesilovým – pouhou inspirací. V tomto smyslu studujme charakteristiky a funkční poslání jak jednotlivých dílčích soustav, tak jejich prvků. Zopakujme však ještě společnou skutečnost dílčích soustav. Každá realizuje spolupráci v nejjednodušší podobě: vždy dvou trojných sestav prostřednictvím společného prvku, který je nezbytným prostředkem spolupráce. Ovšem realizovaná spolupráce musí mít dynamiku a určitost právě jen takovou, jaká dílčí soustavě (I^o, II^o, III^o) podle příslušného stupně efektivnosti přináleží. Sledujme tedy důsledné uplatnění Zákona tří prvků v zákonitých souvislostech Induktivní stavby :

    PEI´ ... soustava I^o - spolupráce na I ^o efektivnosti

Soustava I^o v kvantitativní fázi byla zdrojem silové energie, ve smyslu kvalitativní symetrie v procesu tvůrčího myšlení musí tedy mít poslání nesilové, poslání motivace. Na rozdíl od soustavy PEI není zdrojem silové energie ve smyslu energetického zdroje pro činnost celku, ale jen energií obecně motivační, která se jako příčina uplatní až po vytvoření následku. Tuto informaci, jež je opět kvalitativně symetrickou skutečností, vysvětlím později, nyní se soustřeďme jen na vlastní činnost soustavy I^o a význam spolupráce na I^o efektivnosti.

Prvotním předpokladem předmětné spolupráce je existence prvků 1d, 1 dostatečné kvality vyúsťující v určité tématické příbuznosti, která dovoluje výraznou silovou vazbu mezi těmito prvky 1d, 1. Studiem mozek člověka nestaví jen skelet ve své paměti, ale kvalitativně dotváří i své řídící centrum. Jestliže člověk objeví příbuzné téma, tj. cíl (prvek 1) s předpokládanými vlastnostmi (prvek. 2), řídící centrum (prvek 1d) nezbytné kvality (prvek 2d), se silově váže na předmětný cíl a vytvoří takto společný prvek 3d. Tím je realizována spolupráce na I^o efektivnosti, jejímž výsledkem je vytvoření prvotní energie. Avšak tato energie není konkrétní, neboť cíl jsme dosud nerozpracovali a nemůže tedy ještě mít konkrétní podobu. Existuje jen neurčitý vnitřní pocit potřeby rozpracovat zvolený cíl do konkrétní podoby. Tento pocit byl vytvořen přeměnou potenciální energie na pohybovou a duševní v soustavě II^o obdobně jako v kvantitativním vývoji, ovšem produktem nemohla být konkrétní myšlenka, jen pocit potřeby rozpracovávat zvolený cíl, pocit potřeby vystavět v naší paměti, na podkladě již známých informací, takový skelet, který by naše tušení mohl konkretizovat.

    PEIII´ ... soustava III^o , NOSITEL VÝVOJE – spolupráce na III^o efektivnosti

Z výše uvedeného vyplynulo, že soustava II^o (funkční komplex s vědomím) se dosud nemohla konkrétně uplatnit a jen přenesla motivační impuls z PEI´ do PEIII' - do naší paměti, která na podkladě nekonkrétní motivace staví skelet v podobě aktivizace příslušných oblastí v prvcích 1a, 1' (tj. v naší paměti a Duši). Jestliže vystavěný skelet z již existujících informací má dostatečnou energii k vymezení (obestavění) vnitřního pracovního prostoru P', tj. je trajektorií energetické stálosti TES, stává se prostor P' energeticky aktivní, tvůrčí, přičemž produktem této činnosti jsou tři složky energie. První dvě kvalitativně přetvářejí prvky 1a, 1´ (a budují tak vnitřní hmotu v P'), třetí složka je pohybovou formou energie, která z prvku 1a, z naší paměti, přechází do spojovacího prvku 2a jako energie akce pro činnost soustavy II^o - funkčního komplexu FII.

    - trojná sestava F1 realizovala vývoj silové energie příčiny, v kvalitativním provozu musí realizovat vývoj nekonkrétní energie příčiny s posláním vytvořit oporu k přeměně silové energie II^o na uvědomovanou myšlenku

S uplatněním všech těchto kvalitativně symetrických charakteristik vysvětleme spolupráci II^o realizovanou dostředným vývojem silové (konkrétní) energie následku a nekonkrétní energie příčiny ve funkčním komplexu FII. Spolupráce začíná od aktivního prvku 1a, naší paměti, která je nositelem prvotní (akční) energie následku vybudované tvůrčím provozem soustavy PEIII´. Tato prvotní energie v energetickém prvku 2a, ve spojen k vědomí, se přetváří na energii pohybovou (tok elektronů), která ve funkčním prvku 3f se má přetvořit na produkt induktivní soustavy, kterou je v našem příkladě nová, tvůrčí myšlenka. Ovšem vlastní přerod energie II^o na energii III^o (uvědomovanou myšlenku) vyžaduje oporu, a tu realizuje trojná sestava F1. Vývoj energie v F1 začíná od prvku 1d (řídícího centra), který je nositelem prvotní energie vybudované v PEI´. Tato nekonkrétní energie příčiny se ve spojovacím prvku 2e (spojení k vědomí) přetváří na pohybovou energii, která ve funkčním prvku 3f, s posláním reakce, vytváří výše uvažovanou oporu k dokončení vývoje silové energie následku přerodem pohybové energie na produkt, tj. na uvědomovanou myšlenku. Ovšem ne každá energie trojné sestavy F1 je tak aktivní, aby mohla vytvořit oporu dostatečné intenzity. V procesu tvůrčího myšlení se nám často stane, že nově vytvořenou představu si již téměř uvědomujeme - cítíme, že řešení známe, avšak až dostatečně účinná reakce nám dovolí si řešení plně uvědomit. Vzpomeňme na historku vyprávěnou o I. Newtonovi, který si prý gravitační zákonitosti uvědomil... až když ho uhodilo jablko spadlé se stromu. To jablko konkretizovalo energii reakce.