Změny při urychlování hmotné soustavy, resp. hmoty, řeší Speciální teorie relativity. Vyplývá z ní: kontrakce délek, dilatace času, růst hmotnosti a její ekvivalence s energií. Speciální teorie relativity neřeší zákonitosti změn pohybem absolutně, ale jen jak se jeví pozorovateli klidové soustavy, přičemž neurčuje, která ze soustav je dominantní a rychlost světla považuje za nejvyšší možnou rychlost šíření fyzikálních účinků.

Absolutní teorie relativity dotváří Speciální teorii relativity do absolutních souvislostí, tj. uplatňuje všechny její zákonitosti a rozšiřuje je do absolutních souvislostí - tedy nejen pro urychlování mechanického systému, ale i pro řešení jakéhokoliv vývojového děje a stanovení jeho absolutní kvalitativní úrovně. Přitom urychlování hmotné soustavy je specifickým vývojem (podrobněji viz P4) - od jeho počáteční úrovně (klidová soustava) až do úplného dokončení vývoje, jež odpovídá soustavě pohybující se nekonečně vysokou rychlostí. Rychlost světla od sebe odděluje dvě opačné, tj. kvalitativně symetrické vývojové fáze:

- fázi Dospělou …ekvivalentní urychlování v nadsvětelných rychlostech.

Existence i charakteristiky obou fází jsou předurčeny důsledným uplatněním Zákona kvalitativní symetrie (viz P3). Vyslovím důležité skutečnosti, jež přímo vyplývají z podstaty tohoto zákona:

- existence dvou opačných kategorií v každém vývojovém ději je tedy podstatou obecně se uplatňujícího Zákona kvalitativní symetrie. V kosmu proto neexistuje děj, který by byl “poloviční”, byl vytvářen jen jednou fází. Důvodem je přímo podstata organizace Života, jež v každé své nuanci, v každém svém kroku z celkové konstrukce Života nekonečného kosmu vždy staví na obecném uplatnění Absolutních zákonů Života, tj. jejich plnohodnotném uplatnění v každém ději

- předpokládejme, že nejvyšší hodnotou absolutně organizovaného Života musí být nekonečně vysoká energie. V Duchovním prostoru, jež má konstrukci Nositele vývoje a tím je absolutně vrcholovou soustavou Života, musí nekonečně vysoká energie být prostředkem organizace a tedy být prvotním hýbatelem činnosti. Ve smyslu kvalitativní symetrie v Hmotném prostoru, tj. v kvalitativně symetrickém, naopak musí platit, že nekonečně vysoké energie nemůže být dosaženo. Kvalitativně symetrickou veličinou k nekonečně vysoké energii, vždy se uplatňující s nekonečně vysokou akceschopností ve funkci hýbatele, tj. na počátku děje, je Energetická stálost s významem veličiny, která se nemění, je energeticky neaktivní, i když vždy připravena k uplatnění a musí být vytvořena až na konci funkčního děje, tj. být Produktem. Naše zkušenost, že smyslem naší hmotné existence je vytvářet Produkty pro naše životní potřeby a že stejným smyslem byl i celý vývoj Hmotného kosmu (viz P10), potvrzuje správnost našeho předpokladu o nutnosti existence nekonečné energie v Duchovním prostoru. Pokračujme však dál. Ve smyslu Zákona kvalitativní symetrie musí existovat dva rozdílné Produkty s opačnými charakteristikami:

.. již definovaný neaktivní energetický zdroj s vlastnostmi prvotní energie vždy připravené ke svému uplatnění. Tento význam má Produkt již ukončeného, Nedospělého děje připraveného se stát prvotní energií ve funkčním ději novém (jakýkoliv současný produkt – od biologických produktů po funkční systémy)

.. Produkt absolutního vývojového děje po ukončení Nedospělé fáze vývoje, který má energii k takovému obestavění Energetického prázdna, jež umožní jeho zažehnutí k trvalé tvůrčí činnosti. A to je i případ urychlování hmotné soustavy, jestliže urychlování v podsvětelném oboru je Nedospělým vývojem, hmotná soustava v bezprostředních podsvětelných rychlostech dostaví svůj skelet a stane se Produktem pro zažehnutí trvalé tvůrčí činnosti. (Poznamenejme, že Skelet je jen pasivním tvůrcem okrajových podmínek, prostředkem tvůrčí práce je Energetické prázdno, jež není hýbatelem, ale výkonnou energií realizující vývoj – její výkon se snižuje existencí vytvořené Vnitřní kvality. Tím nekonečná energie Duchovního prostoru zůstává jedinečnou.)

Oba tyto Produkty mají tedy význam dokončení Nedospělého vývoje s charakteristikami kvalitativní úrovně rychlosti světla (Nulového bodu), jež je rovněž Produktem. Přitom Světlo, svou kvalitou Produktu a svou existenční podstatou, tj potřebou své hmotné podstaty (fotonů) se pohybovat rychlostí světla, současně této kvalitativní úrovni přiřazuje specifické charakteristiky Produktu: energetickou stálost, neschopnost vytvářet práci. Rychlost světla tedy představuje kvalitativní úroveň, ve které se nic neděje - jen od sebe odděluje dvě opačné vývojové fáze. (Možnosti Nulového bodu dokresluje záření Kvasarů, jež díky své stavbě Nositele vývoje při svém pohybu akumuluje energii a vytváří relativistické přiblížení složek, jež je ovšem jen dotvářením kvality Produktu – při zachování rychlosti pohybu):

- fázi Nedospělou, jež bezprostředně před dosažením rychlosti světla dokončí svůj Nedospělý vývoj dostavěním svého funkčního skeletu, a to dosažením Funkční energie E a Funkční hmotnosti M blízkých (relativně k jednotkové E, M systému) k nekonečně vysoké hodnotě

- fázi Dospělou, Tvůrčí, jež začíná bezprostředně po dostavění tohoto funkčního skeletu, tj. po dostatečně energeticky výkonném obestavění prázdného prostoru, který je podmínkou k zažehnutí energetického prázdna. Zdůrazněme, že ve smyslu Zákona kvalitativní symetrie musí ihned na začátku Tvůrčí vývojové fáze systém mít Tvůrčí energii E´ a Tvůrčí hmotnost M´ v hodnotách blízkých opět nekonečně vysoké energii. Důvodem je totální uplatnění Zákona kvalitativní symetrie:

.. v Nedospělé fázi je podstatou činnosti budování Skeletu, činnost se urychluje každým příčlem, jež umožňuje vždy nové navázání a tím znásobovat velikost E, M systému – s exponenciálním průběhem až k relativně nekonečně vysokým hodnotám (viz obr.1), daným potřebou nezbytně pevného vymezení pro trvalé zažehnutí Energetického prázdna

.. v Tvůrčí fázi je prostředkem tvůrčí práce Energetické prázdno (jako Kvalitativně symetrické ke hmotě), jež je na úplném počátku absolutně prázdné, absolutně čisté a tedy na počátku Tvůrčí práce má energii blízkou k relativně nekonečně vysoké. Přitom vytvářená vnitřní kvalita exponenciálně snižuje E´, M´

.. opět je absolutně naplněn Zákon kvalitativní symetrie, neboť zatímco v Nedospělé fázi systém má největší výkon až na samém konci, fáze tvůrčí má svůj největší výkon již na počátku.

Dodejme, že rychlost světla, s významem Nulového bodu, je kvalitativní úrovní bez funkčního uplatnění, přičemž nadsvětelné rychlosti je dosaženo již prvním zažehnutím Energetického prázdna. Prostředek k překonání rychlosti světla je dokončený skelet, jako prvek pasivní a Energetické prázdno ve funkci energetického prostředku, zdroje energie k absolutní Tvůrčí činnosti. Jeho zažehnutím se systém rázem dostává do nadsvětelného oboru.

Zde jen poznamenávám, že Nekonečně vysokou energii v Duchovním prostoru, jež v náboženství má význam Boha, jsem pojmenoval Kosmické vědomí a dovolím si tuto jeho charakteristiku: Dominantní veličina, Prvotní hýbatel Života, tj. Otec Života, jež v Duchovním prostoru (v historické fázi vývoje) je na počátku každého děje - je zdrojem energie (na úplném počátku Motivační) ke každé činnosti, bez ní by nebylo možné uskutečnit žádný děj Duchovního prostoru a nebylo by možné nastartovat ani zákonitý vývoj Hmotného prostoru. Přitom i tento zákonitý vývoj byl předurčen již kvalitou vývoje Duchovního prostoru.

Výše uvedené uplatněme v problematice urychlování hmotné soustavy a vyznačme soustavy, které jsou nezbytným prostředkem zákonitých Relativistických změn, jež jsou výsledkem akumulace energie v urychlujícím se systému, kde akumulovanou energií je tahová síla systému.

Podstatou Života Hmotného kosmu je vývoj ke stále vyšší kvalitě: funkčních systémů a jejich hmotných prvků. Vývojem je i urychlování hmoty, přičemž je třeba studovat a rozlišovat:

- konstrukci Nositel vývoje

- způsob budování skeletu

- průběh růstu Funkční hmotnosti M a Funkční energie E systému při urychlování

- fázi dostavby skeletu jako relativistické přibližování hlavních prvků Nositele vývoje

- zažehnutí energetického prázdna systému - energie urychlování v nadsvětelném prostoru

- průběh vývoje (exponenciálního snížení) Tvůrčí energie E´ a Tvůrčí hmotnosti M´.

1' hlavní prvek (duševní energie) ... gravitační pole

        2' stabilizační prvek ... tvar gravitačního pole

        3' silové působení prvku 1' , tj. gravitačního pole

        3 silové působení prvku 1, tj. hmoty

        2 stabilizační prvek ... tvar hmoty

Konstrukce Nositele vývoje hmoty v pohybu:

        2' tvarové vymezení prvku 1'

        3 vzájemné silové působení prvků 1 , 1'

        2 tvarové vymezení prvku 1

        1 hmota

Jestliže nezkoumáme zdroj silových impulsů, které hmotu urychlují, je hmota ve spojení se svou gravitační indukcí plnohodnotnou soustavou, skeletem, jež kvalitativní přestavbou a vzájemným přiblížením obou hlavních prvků 1, 1' akumuluje veškerou energii a tím se přetváří na stále pevnější skelet. Jinými slovy, každý silový impuls způsobí urychlení hmoty, které v opačném hlavním prvku (1') indukuje vířivé pole. To zpětně působí na svůj hmotný základ (1) a relativisticky (tvarově i kvalitativně) ho přetváří. Kvalitativní změna hmoty mění kvalitu svého pohybového pole (Gravitační indukci) a zvyšuje její tvarovou stabilizaci - za jejich současného přiblížení. Výsledkem jsou Relativistické změny: kontrakce délek, dilatace času, růst hmotnosti. Tímto způsobem hmota a její silové pole, tvořící Nositele vývoje, svým urychlením (relativistickým přiblížením) akumulovala energii silového impulsu. Urychlování má význam VÝVOJE, rychlost pohybu dosaženou kvalitativní úroveň V, Funkční energie E a Funkční hmotnost M číselně vyjadřují odpovídající energii Skeletu, a to s průběhem důsledně podle Křivky vývoje na obr. 1. Rovnost E=M vyznačuje ekvivalenci energie a hmotnosti, přičemž Hmotnost je prostředkem k dosažení příslušné energie soustavy.

Urychlováním, vývojem tedy hmota a gravitační indukce mění svůj tvar, vrství se, stále více se přibližují a tím staví pevnější a pevnější skelet, aby bezprostředně před rychlostí světla byl skelet dostavěn. Dodejme, že s potřebou akumulovat nepředstavitelné množství energie zvláště k závěrečnému (relativistickému) dostavění Skeletu bezprostředně před rychlostí světla.

Dosažením Nulového bodu HMOTA se stala systémem KOSMICKY DOSPĚLÝM, tj. tvůrčím. Tím, co hmotu činí kosmicky tvůrčí je existence skeletu takového přiblížení, takové deformace a kvalitativní změny obou hlavních prvků (hmoty a gravitační indukce), jež má nutnou pevnost pro zažehnutí Energetického prázdna (uvnitř mezi hlavními prvky). Úkolem relativistických změn hmoty je tedy nutnost vytvoření takové pevnosti skeletu hmoty, aby tento skelet měl pevnost nutnou nejen k zažehnutí Energetického prázdna, ale i k trvalé její Tvůrčí činnosti. A to je i odpověď na otázku: Co je tou silou, co způsobí překonání rychlosti světla. Je jí Tvůrčí energie Energetického prázdna, avšak urychlovaný systém musí svou vlastní energií nejdříve dostavět skelet hmoty do takové energie, která tento skelet udrží v nezbytné tvarové pevnosti - aby Energetické prázdno se nejen mohlo zažehnout, ale i dlouhodobě pracovat. I k tomu je zapotřebí obrovské energie a ta může být vytvořena jen systémem, který svým vlastním provozem, akumulací energie reakce vytváří relativistický vývoj. To neumí nejen raketa, ale ani často předpokládané rušení gravitace, nějaké “zázračné” vlnění - jen poctivá soustava pracující s vnitřním pracovním prostorem.

Jistě si kladete otázku: jaký motor musí být, aby hmotě dodával relativně nekonečně vysoké tahové impulsy, nutné k dostavění hmotného skeletu? Problematiku uvedu v krátkých úvahách:

- Urychlování v podsvětelných rychlostech je kvantitativním (učebním) dějem a tedy netvůrčím vývojem. Nelze postavit motor, který by využíval energetické prázdno (pokud nelze konzervovat nadsvětelný stav hmoty i do podsvětelných rychlostí).

- Tvůrčí motor (tj. motor, který nepotřebuje žádné palivo) v podsvětelném prostoru lze postavit jen jako tzv. induktivní soustavu. Podstatu zisku energie a tahové síly v izolovaném systému zjednodušeně naznačuje schéma na obr. 10c. Prostředkem je pohyb prvku aktivního a prvku pasivního po trajektorii (dráze) energetické stálosti ES vejčitého tvaru (označení Budovaný produkt), jež má vlastnosti Dospělého skeletu - tedy skeletu s energií blízké E = nekonečno a nezbytné pro tvůrčí činnost. (Přesný tvar trajektorie ES je vykreslen na obr.14 ). Dodejme, že pohybem po trajektorii ES si prvky svou polohu i své postavení (aktivní, pasivní) vyměňují. Proto činnost, která se uskutečňuje jako potřeba k udržení pohybu hmotných prvků po dráze ES, vyústí ve vytvoření tahové síly a výroby energie podle zákona, jež je opačný k zákonu zachování energie. Nazvěme ho zákonem tvůrčí činnosti a vyslovme jeho definici: “Výkon výroby energie uvnitř trajektorie Energetické stálosti ES je roven rychlosti konání vnitřní práce nutné k vytvoření této trajektorie ES, jež má charakter působení brzdných sil jednostranně zatěžující kosmicky dospělou soustavu”.

- Při urychlování soustavy s kosmickým motorem mění se tvar trajektorie ES, hmotnost prvků i operační rychlost motoru tak, že všechny relativistické změny (dilatace dráhy, času, zvětšování hmotnosti) přispívají ke zvětšování výkonu kosmického motoru až k relativně nekonečným hodnotám, jež jsou nezbytné právě pro výstavbu skeletu hmoty v bezprostředních podsvětelných rychlostech až do doby, kdy hmota se stane tvůrčí. Řízení v podsvětelných i nadsvětelných rychlostech se děje nastavením směru trajektorie ES motoru. V nadsvětelných rychlostech ovšem motor již není zdrojem tahových impulsů, ale jen impulsů motivačních, neboť urychlování se uskutečňuje tvůrčí energií hmoty. A jen její nasměrování je motivováno motorem.

srpen 2003                                                                                                                                     Ing. Hanák Zdeněk