P2

P2. Veličiny a zákonitosti absolutní konstrukce Života

Zákon tří prvků

Absolutní zákony jsou základním prostředkem Kvalitativní metody myšlení a jsou nezastupitelné. Jejich obrovská efektivnost je dána jejich obecným uplatněním pro jakoukoliv činnost uskutečňovanou kdekoliv v kosmu: v prostoru Duchovním i Hmotném. Je až neuvěřitelné, že jakýkoliv děj, tj. i ten, který chci objevit, musí mít organizačně funkční charakteristiky, které popisují absolutní zákony. Zákon tří prvků poskytuje informace základní: o funkční organizaci, o kvalitativním uplatnění dílčích prvků, soustav i vývojových dějů – jak vyplývá již z definice.

Definice Zákona tří prvků:

Jakýkoliv děj, funkční i vývojový, lze realizovat jen organizací tří prvků (vývojových údobí), a to vždy s charakteristikami tří stupňů efektivnosti následných obecně se uplatňujících vlastností, přitom kvalitativně opačných pro organizaci kvantitativní a pro organizaci kvalitativní:

    - KVANTITATIVNÍ CHARAKTERISTIKY (PROSTOR HMOTNÝ, KLADNÝ):

                    .. I^o - Kvantitativně statický základ neschopný jakékoliv dynamiky

.. II^o - Dynamický prostředek, avšak v nestabilních podmínkách

.. III^o - Prostředek k přetvoření nestabilní dynamiky (kvantity) na dovršující kvalitu s významem produktu činnosti

    - KVALITATIVNÍ CHARAKTERISTIKY (PROSTOR DUCHOVNÍ, ZÁPORNÝ):

.. I^o - Kvalitativně dynamický (tvůrčí) projev maximální dynamiky

.. II^o - Statický prostředek, avšak dokonalá kvalitativně tvarová opora k funkční činnosti

.. III^o - Kvantitativně dynamický prostředek s významem produktu.

Skutečnost, že v celém nekonečném kosmu lze jakýkoliv děj vytvořit jen prvky předem daných charakteristik je neuvěřitelně efektivní pro objevení konstrukce Života i všech jeho důležitých souvislostí. Není třeba pracně experimentovat, navíc bez představy nutného směru vývoje, ale jen ověřovat a dotvářet objevené. K novým, navíc vrcholným poznáním, lze dospět důsledným uplatňováním absolutních zákonů Života. Zákon tří prvků nás informuje, jak prospěšné je myslet v kontextu stupňů efektivnosti. V každé činnosti je třeba rozlišovat prvky podle jejich absolutního poslání, přiřadit jim příslušný stupeň efektivnosti a jemu odpovídající charakteristiky, které musí mít výše uvedené obecné vlastnosti na třech stupních, přitom opačné pro vzájemně opačné funkční organizace – kvantitativní a kvalitativní.

Konstatujme, že Zákon tří prvků není jen počítáním do tří. Aby se stal pravidlem, které dovoluje objevit celkovou organizaci Kosmu, je třeba předmětné počítání do tří spojit s nezbytnou funkční představou celku a zejména jednoznačnou vnitřní organizací funkčního systému, jež vyplývá ze všech tří absolutních zákonů. Zákon tří prvků lze uplatnit při rozvahách vlastní funkční organizace jakékoliv činnosti, tedy při vytváření konstrukce funkčních dějů, ale i k rozvahám o zákonitém průběhu vývoje každého absolutního děje. Pro jednoznačnou představu uveďme příklady.

a) Činnost elementární

Jakoukoliv elementární činnost lze uskutečnit jen prostřednictvím tří prvků určitého poslání: prvku statického, prvku pohybového a prvku funkčního (s významem prvků I^o, II^o III^o efektivnosti).

Příklady:

- řezání materiálu

soustava akce:

prvek statický … prvek I^o … podložka

prvek pohybový ... prvek II^o ... nůž

prvek funkční ... prvek III^o ... rozřezávaný materiál (produkt)

soustava reakce:

prvek funkční ... prvek III^o ... rozřezávaný materiál (zdroj energie reakce)

prvek pohybový ... prvek II^o ... spojení k terénu

prvek statický … prvek I^o … terén (zeměkoule)

Funkce: Každý ji zná, potřebujeme pevnou podložku, ostrý nůž ... a co krájet. Vlastní vedení nože člověkem je již další samostatná soustava nebo více elementárních soustav. Uvědomit si je třeba, že vždy potřebujeme právě jen uvedené tři prvky (zkuste rozřezat tvrdý řízek bez jednoznačné opory), kde vhodně rozřezaný materiál je produktem činnosti. Doplňme i zdůrazněme, že vytvoření produktu je smyslem života ve Hmotném prostoru – vše co činíme je s cílem vytvořit produkt, byť jím by byla jen mlhavá představa někde v našem podvědomí. Poznamenávám, že spolupráci lze uskutečnit jen tehdy, je-li společný jeden prvek. Proto prvek III^o je v soustavě akce i reakce

- magnetofonová hlavice (viz obr. 2c-1)

prvek statický ... prvek I^o ... jádro 1

prvek pohybový ... prvek II^o ... vinutí 2

prvek funkční ... prvek III^o ... magnetofonová páska 3

Funkce: Elektrický proud, procházející vinutím, vytváří tok magnetické indukce v jádře, jež se štěrbinou jádra koncentruje na úzký pruh, ve kterém se magnetofonová páska magnetizuje. Vytváření el. proudu je dílem jiné soustavy, kde každou funkci lze rozložit až na elementární trojné sestavy.

- posun pístu ve válci spal. motoru (obr. 2c-2)

prvek statický ... prvek I^o ... válec 1

prvek pohybový ... prvek II^o ... výbušná směs 2

prvek funkční ... prvek III^o ... píst 3

Funkce: Válec poskytuje oporu k činnosti, výbušná směs je pohybovým prvkem (zdrojem energie), která zapálením svou energii II^o předá pístu. Pohyb pístu je produktem (duševní energií) soustavy, vytvořeným podle principu akce a reakce přeměnou energie II^o. Přeměna přímočarého pohybu pístu na kroutící moment je dílem dalších trojných sestav. Velké množství těchto elementárních soustav je důsledkem nízké úrovně organizace celé soustavy – např. spalovacího motoru

- raketa (obr. 2c-3)

prvek statický … prvek I^o ... spalovací komora 1

prvek pohybový ... prvek II^o ... hořící palivo 2

prvek funkční ... prvek III^o ... plášť rakety 3

Funkce: Spalovací komora 1 vymezuje spalovací prostor, ve kterém urychlováním hořících plynů 2 vzniká reaktivní síla, která se přenáší do pláště rakety 3. Relativně jednoduší základ konstrukce je dán vyšší kvalitativní úrovní – neexistencí převodových prvků, důsledkem je obrovská spotřeba energie.

b) Činnost komplexní

Jakoukoliv činnost v Kosmu se uskutečňující lze rozložit na tři dílčí soustavy: soustavu statickou, soustavu pohybovou a soustavu funkční (s významem soustavy I^o, II^o a III^oefektivnosti)

Příklady:

- pohyb auta:

soustava statická - I^o … vozovka

soustava pohybová - II^o … kola, motor

soustava funkční - III^o … podvozek s karoserií

- spalovací motor (energetická podstata)

soustava statická - I^o … spal. prostor

soustava pohybová - II^o … píst, ojnice

soustava funkční - III^o ... kliková hřídel se setrvačníkem

c) Vývojový děj

Jakýkoliv vývojový děj v hmotném (kladném) kosmu lze rozvíjet, a i dokončit, jen ve třech vývojových fázích: ve fázi I^o , fázi II^o a fázi III^o , přičemž zahájení fáze III^o je podmíněno přerodem okrajových podmínek, ve kterých se vývojový děj uskutečňuje - z kvantity do kvality (poznamenávám, že v záporném prostoru je vše opačné).

Příklady:

- vývoj myšlení člověka:

fáze I^o …základní vzdělání

fáze II^o …odborné vzdělání

fáze III^o …dospělá pracovní činnost

- vývoj civilizace:

fáze I^o ... vývoj do 16. století (statické myšlení založené na víře v nadpřirozené)

fáze II^o ... vývoj od 16. stol. do současnosti (myšlení založené na experimentu v podmínkách absolutně nedospělé organizace)

fáze III^o … kosmicky dospělá existence - kosmicky dospělé myšlení založené na obecném uplatnění absolutních zákonů Života a v prostředí uplatnění vrcholných organizačních systémů, jež Život kosmicky dospělému člověku nabízí.

Poznamenávám, že vývojový děj bude popisován samostatně v Zákonu vývoje. Proto zde jsem uvedl jen příklady bez podrobnějšího komentáře - podstata analogie vývoje člověka a civilizace v nejjednodušším vyjádření Zákona tří prvků.

d) Vývoj energie - základ funkční organizace kladného kosmu

“Živou" se soustava stává vývojem energie z její formy prvotní (I^o ) na pohybovou (II^o ) a duševní (III^o ), jež je produktem činnosti a lze ho získat jen přeměnou energie II^o podle principu akce a reakce.

Příklady:

- vodní turbina:

voda v nádrži (I^o), proud vody v přivaděči (II^o), točivý moment rotoru (III^o) (viz obr. 10a)

- spalovací motor:

benzin (I^o), hořící plyny (II^o), točivý moment rotoru (III^o)

- žárovka :

elektrické napětí (I^o), elektrický proud (II^o), světlo vlákna (III^o).

Příklady jsou jen triviální - aby bylo ukázáno, že nikdy není třeba více prvků, ale není možné ani méně. Vlastní význam Zákona tří prvků je až při hledání a důkazech pravdivosti systémů nových, zejména kosmických, jejichž funkce i existence je neznámá – viz Induktivní soustavy, Kvasar, Duchovní prostor, myšlení člověka, energie člověka apod.

Zopakujme, že Zákon tří prvků se tedy uplatňuje všesměrně: a to ve funkční organizaci, ve vývoji funkční energie i ve vývoji jakékoliv činnosti. Obecné uplatnění tohoto zákona vyúsťuje v existenci TŘÍ STUPŇŮ EFEKTIVNOSTI s významem jednoznačných charakteristik, podle kterých se řídí vlastnosti výše uvažovaných prvků a dílčích soustav v konstrukci jakéhokoliv funkčního celku, resp. v charakteristikách dílčích fází jediného vývojového děje. Zopakujme a doplňme tyto obecné charakteristiky jednotlivých stupňů pro hmotný prostor a kvantitativní organizaci:

- I^o …kvantitativně statický základ neschopný jakékoliv dynamiky (vzhledem k potřebám pro vytvoření produktu), avšak s vlastnostmi k vytvoření jednoznačné opory

- II^o … dynamické podmínky k rozvíjení materiálně funkčního resp. energetického základu I^o efektivnosti až k dovršující avšak nedospělé dynamice, neschopné dlouhodobé existence

- III^o … podmínky k přetvoření nedokonalé (nedospělé) činnosti (energie) II^o, vyznačující se velkými energetickými ztrátami, na konečný produkt KP – na dospělou činnost s minimálními energetickými ztrátami. V tomto smyslu je třeba pochopit výjimečné poslání současnosti: “Přetvořit současnou nedospělou energii civilizace II^o(spočívající ve všech současných výrobních a organizačních prostředcích), na energii III^o, kterou jsou Kosmicky dospělé organizační systémy, kde přetvoření současných společenských systémů na KOSMICKY DOSPĚLOU ORGANIZACI SPOLEČNOSTI je naším úkolem prvotním”.

srpen 2003 Ing. Hanák Zdeněk

Příloha: obr. 10a