V P13 byly podány základní informace o Nositeli KK ve Hmotném prostoru, podrobně popsána jeho funkce a uvedeny kvalitativně symetrické vztahy s Nositel vývoje kvalitativní konstrukce. Zde se soustředím na Nositele KK pro Duchovní prostor a jeho kvalitativní symetrii s mitochondrií (tj. s Nositelem KK Hmotného prostoru) i s Nositelem vývoje kvalitativní konstrukce. Předtím než začnu popisovat organizaci Duchovního prostoru vyslovím základní informace a základní kvalitativně symetrické vztahy.

Jelikož Hmotný prostor a Prostor Duchovní jsou důsledně kvalitativně symetričtí, musí mít důslednou kvalitativní symetrii i oba Nositelé: musí mít stejnou obecnou konstrukci, stejnou funkční organizaci, jen opačné musí být uplatnění funkčních prvků a funkční energie. A jelikož v Prostoru Duchovním existuje jen jediný Kvantitativní Nositel, vyplňující celý prostor Galaxie s významem samostatné soustavy Života, musí se ve Hmotném prostoru jediný Nositel KK uplatnit relativně nekonečné krát v jediném systému. Oba Kvantitativní Nositelé pochopitelně musí uskutečňovat vývoj Dospělý a Nedospělý. Zatím co v Duchovním prostoru je proces nevratný, ve Hmotném prostoru musí existovat vratný proces – přitom již tato skutečnost je důkazem, že k našemu procesu stárnutí musí existovat proces opačný, tedy absolutně omlazovací. Vypišme vývojové fáze:

- Duchovní prostor:

.. vývoj začíná Dospělou fází s průběhem podle vzestupné větve, přičemž podstatou činnosti je tvůrčí vytváření tří hmot (MI, MII, MIII) Nekonečně vysokou energií (Kosmické vědomí – Energetické prázdno) za současného budování skeletu z hmot MI, MII a vyvrhování hmotné prvotní energie (MIII) do Hmotného prostoru

.. počátek Nedospělé fáze zastaví vývoj Dospělý a vlastní průběh vývoje je podle sestupné větve, přičemž vývoj, tj. i existence je časově neomezená (týká se naší posmrtné existence). Podstatou Nedospělého vývoje je příchod energie z Hmotného prostoru (Duše biologických jedinců) při odbourávání její nekvality a její volná i nekonečně účinná existence v prostředí nekonečné energie (Kosmického vědomí) s vytvářením kvalitativního záznamu v hlavním prvku zvyšující jeho kvalitativní projev. Opakuji, že činnost v Nedospělém vývoji je podmíněna existencí prostředí nekonečně vysoké energie

- Hmotný prostor (v závorce vždy za informací uvedu počet opačných skutečností OS k vývoji v Duchovním prostoru, s významem dílčích důkazů uplatnění absolutních zákonů):

.. vývoj začíná fází Nedospělou s průběhem podle sestupné větve (2xOS), podstatou činnosti je vytváření volné energie ATP změnou tvaru syntetázy (2xOS) při průchodu příchozí energie, jež uvnitř existuje ve vázané formě (syntézou dvou protonů a kyslíku na vodu) a snižuje výkon syntetázy v jeho kvantitativním projevu s významem příčiny stárnutí organizmu. Vývoj je omezen (4xOS)

.. zahájení fáze Tvůrčí je podmíněno přechodem systému do nadsvětelného prostoru (1xOS) k nutnému vytvoření prostředí obrovské tvůrčí energie Gravitační indukcí (1xOS – prostředí vytvořené uvnitř skeletu), jež je prvotním předpokladem organizace Nositele KK v tvůrčí fázi. Podstatou činnosti je vytváření volné energie (ATP) rozpadem existující energie (1xOS), vody vytvořené ve fázi Nedospělé - jejím vytlačováním z vnitřního prostoru a protlačováním syntetázou. Její úbytek (1xOS) způsobuje zvyšování výkonu systému podle vzestupné větve – v budoucnu znamená naše omlazení pro opětnou mladistvou existenci.

V P 6 a v P10 byly popsány vývojové děje, jejichž podstatou byla akumulace energie v Nositeli v podobě kvalitativní změny jeho hlavních prvků 1, 1´ a relativistického přibližování těchto prvků, kde relativistické má význam tvarové přestavby celého systému vyúsťující v tvarové vyhraněnosti stabilizačních prvků 2, 2´ Nositele a intenzivnějšího silového působení s významem prvků 3, 3´. Jednodušeji řečeno, podstatou těchto kvalitativních vývojových dějů jsou kvalitativní změny skeletu jejich Nositelů. Vývoj myšlení, urychlování hmoty, vývoj planetárního života … to vše byly vývojové děje, jejichž podstatou byla kvalitativní změna prvků jejich Nositelů.

Ve smyslu obecného uplatnění Zákona kvalitativní symetrie musí existovat i vývojové děje, ve kterých nedochází ke kvalitativní změně prvků Nositele, tj. že tyto prvky mají po dobu vývoje stejnou kvalitu. Podstatou vývoje v těchto dějích musí být jen změny funkční energie systémů. Tuto zásadní skutečnost zopakujme s upozorněním na výjimečného poslání obou Nositelů vývoje:

- Nositel vývoje vytváří oporu (ve smyslu principu akce a reakce) při zákonitém vývoji každého Kosmicky dospělého děje a je nejdůležitější soustavou kosmu

- Nositel vývoje má dvojí konstrukci:

    .. v kvalitativní se energie reakce akumuluje kvalitativní změnou hlavních prvků Nositele

    .. v kvantitativní se energie reakce akumuluje kvalitativní změnou funkční energie

    .. musí existovat důsledné kvalitativně symetrické vztahy mezi konstrukcí kvalitativní a konstrukcí kvalitativní a konstrukcemi obou prostorů.

To proto, že Život je jen jeden, všechny jeho vývojové fáze a prostředky jsou svázány do jediného celku a musí mezi nimi platit zákonité vztahy. Ve smyslu obecného uplatnění Zákona kvalitativní symetrie musí tedy existovat kvalitativně symetrické vztahy jak mezi kvalitativním a kvantitativním vývojovým dějem, tak mezi kvantitativními ději Hmotného a Duchovního prostoru. Samozřejmě musí i ve vlastním kvantitativně vývojovém ději existovat opačné vývojové fáze – dospělá a nedospělá – přičemž ve Hmotném prostoru musí vývoj začít svou nedospělou fází, avšak podle sestupné větve křivky vývoje na obr. 1 a v Duchovním prostoru svou tvůrčí fázi podle vzestupné větve vývoje. To vše je důsledek obecného uplatnění Zákona kvalitativní symetrie a je jediným prostředkem pro studium problematiky záporného (Duchovního) a nadsvětelného prostoru. V intencích těchto skutečností popišme organizaci a vývoj Duchovního prostoru.

Mnohé již bylo naznačeno v dřívějších sděleních. Zde se pokusím o co nejrychlejší vysvětlení problematiky z funkčního pohledu. V každé činnosti, tím více v organizaci celého kosmu, je třeba vysvětlit:

- funkční organizaci, energetický zdroj

- zákonitosti vývoje

- čas existence.

Nebudu opakovat, jak málo z těchto základních charakteristik vysvětluje současná věda v uctívané teorii Velkého třesku a hned začnu základními úvahami a otázkami. Domnívám se, že každý logicky uvažující člověk v současné době již nevěří na žádné pohádky a za pravdivou může považovat jen takovou teorii zrodu a vývoje kosmu, která vysvětlí:

- proč žijeme právě dnes a ne před nespočet miliardami let

- jak vznikla veškerá hmota kosmu, co ji zrodilo a kde se vzalo to, co zrodilo tuto hmotu a … co bylo úplně první, a jak to úplně první se v kosmu mohlo objevit

- jaký význam má náboženství

- proč by člověk se měl jen pachtit, často v hodně nuzných podmínkách a nakonec ještě bídněji zemřít, aniž by existovalo vyvrcholení – tj. ve Hmotném kosmu i zvláště v posmrtné existenci

- Život, který zrodil nepředstavitelně početné systémy kosmu, zrodil nás, tedy relativně dokonalé jedince, kteří mohou ve zlomku vteřiny si představit například obrovský kosmický prostor a mnoho zákonitostí … musí být zákonitý?

- Způsobuje tento Život svévolné katastrofy, nebo je dokonce totální katastrofa jeho cyklickou nutností ? (Viz Velký třesk).

Nejen na tyto otázky musí kosmicky dospělé myšlení naprosto jednoznačně odpovědět – pochopitelně pokud je absolutním myšlením! Mým cílem bude vysvětlit každou globální problematiku. Zde začnu tou první, v dalších sděleních budu volit témata praktičtější.

Musel být před nekonečně dlouhou dobou, neboť vždy bychom mohli se tázat: a co bylo předtím? Pochopitelně celá tato nekonečná doba vývoje musí mít funkční systém, který nekonečně dlouhý vývoj odůvodní.

Na úplném začátku bylo prázdno, přičemž toto prázdno “vyplňovalo” nekonečný prostor. Ovšem toto prázdno nesmí představovat “funkční nic”, neboť kdyby jím bylo, to “nic” by trvalo až do dnes. Proto prázdno musí být významnou fyzikální veličinou – tvůrčí energií, Energetickým prázdnem. Na úplném počátku vývoje Života byl tedy nekonečný prázdný prostor s významem jediného funkčního prvku a vlastně i funkčního celku - vyplněný Energetickým prázdnem. Má-li toto prázdno být funkčním systémem, musí se ve smyslu obecného uplatnění Zákona tří prvků umět seberealizovat na třech stupních efektivnosti Duchovního prostoru (uplatnění ve Hmotném prostoru je v P12):

I^o… energetické prázdno jako veličina samostatně tvůrčí bez spolupráce a jakékoliv motivace

II^o…energetické prázdno jako tvůrčí veličina uplatňující se motivací kvalitativně symetrickou veličinou (Kosmickým vědomím)

III^o…energetické prázdno jako veličina spoluvytvářející životní prostředí

V zákonitém vývoji Života všechny tyto typy tvůrčího projevu energetického prázdna se musí uplatňovat v logickém vývoji funkčních vztahů.

Samostatné i relativně nekonečné tvoření Energetického prázdna označme za dobu předhistorickou a vysvětlující, proč stejný vývoj Života se neuskutečnil před mnoha a mnoha miliardami let dříve. Nemohl, neboť nebyla spolupráce dvou základních absolutních kategorií, Kosmického vědomí a Energetického prázdna, jež teprve urychlila vývoj do měřitelných hodnot.

Jak již bylo řečeno, na úplném začátku historického vývoje v celém nekonečném kosmu byla jen jediná dvojice kvalitativně symetrických (opačných) veličin, jež vytvářela absolutní tvůrčí systém s konstrukcí Nositele vývoje kvalitativní konstrukce:

- Kosmické vědomí motivovalo Energetické prázdno ke stálé tvůrčí činnosti

- Energetické prázdno v celém nekonečném prostoru rodilo (v souhlasu s obecným uplatněním zákona tří prvků) tři záporné hmoty s významem tří absolutních kvalit, které již nebylo třeba nijak nikdy dotvářet jakýmkoliv vývojem, neboť mají charakteristiky tří stupňů efektivnosti tvůrčí podoby:

.. MI je hmotou I^o představující funkční kvalitu

.. MII je hmotou II^o s posláním funkční stabilizace k činnosti

.. MIII je hmotou III^o kvantitativních vlastností.

Vývoj měl následující charakteristiky:

- na začátku byl vývoj pomalý, E tvůrčího systému bylo rovno 1

- každé zrození hmoty MII znamenalo však stabilizaci k další tvůrčí činnosti povrchem hmoty MII s katalytickým účinkem - nastal vývoj zvyšování E podle vzestupné větve křivky vývoje

- záporné hmoty (MI, MII, MIII) byly vytvářeny jako společný produkt jediného tvůrčího procesu. Rozeny byly v celém nekonečném prostoru, přičemž na povrchu MII byl tvůrčí proces urychlen

    .. hmoty MI, MIII se účinkem gravitačních sil hmoty MIII soustředily uprostřed galaxie a vytvořily Nulový přechod NP ( hlavní prvek budoucího Nositele ZD (KK) a opačný k ATP syntetáze)

    .. hmoty MII byly vypuzeny na okraj galaxie, aby hmoty MII sousedních galaxií vytvořily společné stěny prostorového kosmického plástu (obdoba včelího plástu), ve kterém každá buňka se stává samostatným funkčním systémem s významem základní vývojové jednotky kosmu (Nositelem vývoje ZD) - realizující samostatný vývojový děj až k nejvyšším kvalitám života v kladném prostoru.

Samostatnou vývojovou jednotku z galaxie činí právě stavba Nositele záporného prostoru následující konstrukce:

Nositel ZD ( Z …záporný prostor, D … dospělý vývoj):

1´ hmota MII na okraji galaxie

2´ tvar a vlastnosti prvku 1´

3´, 3 tvůrčí energie: Kosmické vědomí a Energetické prázdno

(společný prvek skeletu – odpudivé síly mezi hmotami MII a MI)

2 tvar a koncentrace hmoty MI, MIII

1 nulový přechod NP – průchod ven

(M III prvek K1a, MI prvek K´1s)

Je třeba zdůraznit, že Nositel ZD je produktem Tvůrčí soustavy ZP (záporného prostoru, tj. Kosmického vědomí a Energetického prázdna), jež vyplňuje celý prostor galaxie, rodí hmoty MI, MII, MIII podle vzestupné větve křivky vývoje a je tedy tím hlavním společným prvkem 3, 3´ Nositele ZD. Ovšem Tvůrčí činnost založená na existenci tvůrčí energie bez potřeby energetického přispění vlastní konstrukce Nositele KK je jeho funkční podstatou. Tato konstrukce se uplatňuje až při distribuci vytvářené prvotní energie (ve fázi Dospělé), avšak zvláště ve fázi Nedospělé, kde je nezastupitelným zpracovatelem prvotní energie. A odpudivé síly (ve funkci společného prvku 3, 3´) jsou kvantitativním prostředkem k nutnému dotvoření projevu hlavních prvků soustavy – jako nutnost “berličky” v činnosti bez kvalitativní spolupráce. I když v činnosti, která má zásadní důležitost, neboť vytvořením kosmického plástu z hmoty MII získává Život celého kosmu “páteř”, jednoznačný tuhý skelet vyplňující celý nekonečný kosmický prostor. Tento skelet je absolutně pevný, neboť je “zakotven” ve dvakrát třech směrech až v nekonečnu. Tento skelet je absolutně pevný, neboť “nic neváží” – není zatěžován gravitačními silami, jako je to u konstrukcí v hmotném prostoru. Přitom tento skelet dává možnost každé buňce, s významem samostatného Nositele ZD, realizovat svůj vývoj, ve kterém každý prvek má své poslání. Charakterizujme je:

Hmota MII má charakteristiky II^o efektivnosti, tj. je uzpůsobena ke stabilizaci. Svou první úlohu stabilizace plnila již od svého “nejútlejšího dětství”, kdy bezprostředně po svém zrození se stala katalytickým produktem dovolujícím značně urychlit rození svých “sourozenců” – i těch, se kterými se podle našich hledisek “nesnáší”, neboť se silově s nimi odpuzuje (s hmotami MI, MIII). Asi věděla co dělá, neboť právě tyto hmoty MI, MIII svými odpudivými silami jí dopomohly nalézt svou druhou identitu v podobě vytvoření kosmického plástu s významem nosného skeletu (páteře) Života nekonečného kosmu. Tento skelet z MII je absolutně statický a svou absolutní kvalitou je statickým základem pro Život, jež každým svým stupněm získává stále vyšší dynamiku.

Stabilizační prvek 2´ … je právě ten kosmický skelet statických vlastností poskytující svým stabilizačním účinkem prostředí pro budování dynamiky (viz dále)

Společný prvek 3, 3´… odpudivé síly

jsou kvalitativně symetrickými silami k silám gravitačním. Nelze říci, zdali jsou dokonalejší, jestliže dovolují vystavět nekonečnou trojrozměrnou konstrukci. Jsou prostě silami na svém místě, jsou společným prvkem Nositeli Života – jsou nezbytným prostředkem konstrukce Života. Kdyby o nich věděli tvůrci energie Velkého třesku, jistě by nepletly hlavu generacím fyziků a nás ušetřily mnoha absurdních i zavádějících informací.

Stabilizační prvek 2 … koncentrace a tvar prvku 1 představuje tvar hlavního prvku 1 (koncentraci hmot MI, MIII uprostřed galaxie), jenž mu umožňuje plnit jeho funkční poslání – spojení s hmotným prostorem, a tím vývoj Života rozšířit do hmotného prostoru i vytvořit neméně důležitou složkou ve stavbě kosmického skeletu.

- ihned, jak se ve středu galaxie shromáždilo nadkritické množství hmoty MIII (kvarků), začala se tato hmota ve střední části tohoto objektu K1a z MIII přetvářet na elementární částice

- zvyšováním počtu elementárních částic narůstal silový tlak na tyto částice od hmoty MI. Až tento tlak se stal nadkritickým pro síly “věznící” elementární částice uvnitř K1a, až bylo proraženo sevření hmotou MIII, elementární částice jako jediný obrovský mrak byl vypuzen do volného prostoru – ven z Nositele ZD. Tento prostor není apriori kladný, dokonce je společný s prostorem záporným. To, co prostor kladný činí kladným, jsou děje, které se tam odehrávají. A k těmto dějům, z nichž mnohé známe, byl mrak elementárních částic systémem energie II^o, funkčním celkem vybaveným k samostatné vývojové činnosti až k nejvyšším kvalitám kladného prostoru. Dodejme, že mrak elementárních částic s významem hmoty kladného prostoru byl nejen vypuzován ze středu galaxie odpudivými silami s hmotami MI, ale naopak ještě i přitahován kosmickým plástem z hmot MII k okraji galaxie.

Dodejme, že v průběhu pokračování rození hmot MI, MII, MIII stále rychleji narůstala celková hmota MIII, jež v pravidelných pracovních intervalech dosahovala nadkritického množství, a aby ve stejně pravidelných pracovních intervalech byly z Nulového přechodu NP vyvrhovány mraky elementárních částic – zárodečná hmota k zákonitému vývoji Slunečních soustav. Tento vývoj jsem již popsal (ve Sdělení 4, 5, 6, 9, v KVIII, P10), zde již jen úvahu týkající se stability kladné hmoty. Gravitační síly, které by při existenci jen kladné hmoty způsobily její kolaps s koncentrací veškeré hmoty do jediného objektu, nejsou osamocené ve svém působení. Proti globálnímu gravitačnímu účinku veškeré hmoty kladného prostoru působí síly kosmického skeletu z hmot MI, MII, a to samostatně pro každou galaxii. Hmota MII prostorového plástu působí na kladnou hmotu přitažlivými silami ve směru na okraj galaxie, hmota MI vytlačuje kladnou hmotu ze středu galaxie – tedy obě tyto síly působí proti gravitačním silám kladné hmoty a vytváří tak rovnováhu ve staticky organizovaném kosmu.

Cílem tohoto pojednání je nejen popsat vývoj kosmu, ale i prokázat, že Život má konstrukci založenou na obecném uplatnění tří jednoduchých absolutních zákonů vyúsťujících opět v obecném uplatnění jednoduchých konstrukcí, např. Nositele vývoje. Nositel ZD musí tedy být opačný k mitochondrii, tj. Nositeli KD pro Hmotný prostor. Základní kvalitativně symetrické vztahy jsou výše, z uvedeného postupu výstavby Nositele ZD a jeho stavby dále vyplývá:

- tvůrčí činnost Nositel ZD je podmíněna existencí dvou kategorií: Kosmického vědomí a Energetického prázdna, kde první je dominantní s indukcí okrajových podmínek k rození záporných hmot Energetickým prázdnem. Kvalitativně symetrickou skutečností pro tvůrčí fázi mitochondrie je opět existence dvou kategorií: Gravitační indukce a vody. Zde ovšem nedochází ke spolupráci, ale destrukci. Gravitační indukce způsobuje rozložení vody na prvky

- podstatou tvůrčí činnosti je vytváření tří produktů: v ZD jsou budovány absolutní tvůrčí spoluprací, v KD rozpadem existující energie v silovém poli

- v ZD se produkty spotřebovávají na výstavbu Nositele ZD, v Nositeli KD opouštějí soustavu. Zbývá dořešit, která vlastnost pro Nositele KD odpovídá skutečnosti, že nadměrná MIII je vyvrhována ze soustavy. Zřejmě některá ze složek po rozpadu vody regeneruje ATP syntetázu.

Opět začněme kvalitativní symetrií. Základní informaci poskytuje srovnání energetických možností hmotného a záporného prostoru:

- hmotný prostor svými prostředky může realizovat činnost s energetickou hodnotou E od 1 do hodnot blízkých k nekonečně vysoké energii, přitom ve dvou opačných oblastech (v nedospělé a dospělé), avšak žádnou činností nemůže vytvořit skutečnou nekonečně vysokou energii systému

- naopak tato skutečná, absolutní nekonečně vysoká energie je podstatou funkční činnosti Duchovního prostoru, tj. v Duchovním prostoru neexistuje činnost jiná, než uskutečňující se při existenci nekonečné energie ve funkčním základu.

Kvalitativně symetrické musí ovšem být i fáze Dospělá a Nedospělá v Duchovním prostoru:

- fáze Dospělá svou nekonečně vysokou energii uplatňuje v rození záporných hmot MI, MII, MIII, jež současně je veškerou hmotou kosmu, tj. Duchovního i Hmotného prostoru, neboť MIII je současně i prvotní hmotou, ze které vývojem bylo vytvořeno i to nejnepatrnější zrníčko prachu v celém nekonečném Hmotném prostoru

- fáze nedospělá netvoří nic nového. Nekonečná energie Duchovního prostoru (Kosmické vědomí a Energetické prázdno) je plně k funkčnímu uplatnění energie, která do Duchovního prostoru pronikne z prostoru Hmotného (kladného).

Důkazy pro výše uvedená tvrzení jsou jednak globální absolutní souvislosti, jednak přímo konstrukce Nositele ZN. Začněme od nejobecnějších:

- nutnost uplatnění Energetického prázdna a Kosmického vědomí v Duchovním prostoru na třech stupních

- kvalitativní symetrie Duchovního a Hmotného prostoru - nekonečná energie musí být funkčním základem činnosti Duchovního prostoru, a to jak ve fázi Dospělé, tak Nedospělé

- kvalitativní symetrie Dospělé a Nedospělé fáze Duchovního prostoru. Jestliže v Dospělé fázi je Kosmické vědomí a Energetické prázdno tvůrčí, musí v Nedospělé fázi být opačné, tj. jen vytvářet prostředí nekonečné energie pro činnost jiných veličin.

Charakteristiky nekonečně vysokého životního prostředí dokresluji těmito skutečnostmi:

- II^o má stabilizační poslání pro realizovanou činnost, tj. má vlastnosti životního prostředí stabilizující funkční počin k efektivnímu uplatnění. Jestliže tímto prostředím je Kosmické vědomí, potom toto prostředí (vzhledem k charakteru systému) má nekonečně vysokou energii k okamžité indukci zpráv nejvyšší složitosti – zvláště když energetickým základem prostředí je Energetické prázdno pracující na III^o, tj. uplatňující se ve formě produktu

Je samozřejmé, že všechny výše uvedené informace musíme uplatnit v zákonité organizaci, kde pod významem zákonité organizace je třeba spatřovat důslednou kvalitativní symetrii se všemi dosud popsanými vývojovými ději. Nejdříve popišme konstrukci Nositele záporného prostoru v jeho nedospělé fázi vývoje.

1´ hmota MII na okraji galaxie

2´ tvar a vlastnosti prvku 1´

2 tvar a koncentrace hmoty MI, MIII

1 nulový přechod NP – průchod dovnitř

(M III prvek K1s, MI prvek K´1a)

Předně je třeba zdůraznit, že vlastní skelet Nositele ZN má stejnou kvalitu jako byl vytvořen v tvůrčí fázi, neboť kvantitativní Nositel nerealizuje kvalitativní změnu jakéhokoliv prvku skeletu. Dále konstatujme, že záporný prostor s kladným prostorem téže galaxie vytvářejí jedinou Induktivní soustavu, která má nejdříve organizaci tvůrčí, neboť Nositel ZD produkoval energii a tu v podobě mraku elementárních částic vyvrhoval do funkční soustavy, kterou je kladný prostor. Ihned však, jak kladný prostor vyprodukoval první duševní energii nejnižších životních forem a ty se začaly přemísťovat do záporného prostoru, nastává přerod celé Induktivní soustavy: dosavadní tvůrčí fáze se přeměňuje na fázi nedospělou. To značí, že přestává rození záporných hmot, Nositel ZD se přestavuje na Nositele ZN. Vlastní organizaci tohoto Nositele ZN si přibližme na podkladě kvalitativní symetrie s jinými Nositeli:

- Nulový přechod musí přepólovat své prvky a změnit tím i směr své funkční průchodnosti. Z hmoty MIII, jež dříve byla prvkem aktivním K1a se stává prvek pasivní K1s, z prvku pasivního (hmoty MI) se musí stát prvek aktivní K´1a (viz obr.18 c,d).

- Jestliže z Nositele ZD byla vypuzována energie do kladného prostoru s významem funkčního systému induktivního komplexu galaxie, musí podstatou nedospělého vývoje Nositele ZN být příkon energie z Hmotného (kladného) prostoru, jež je v tomto komplexu soustavou funkční.

b) Kvalitativní symetrie s Nositelem KN

V kvalitativní symetrii by bylo možné ještě pokračovat. Jistě poučnější bude však popsat celou činnost Nositele ZN i podstatu vývoje, který musí být podle sestupné větve křivky vývoje na obr. 1, 5.

- je prostředkem vývoje záporného prostoru každé galaxie s významem Nositele ZN

Výše uvedené informace nastiňují poslání a způsob organizace Nulového přechodu NP i podstatu vývoje Nositele ZN. Naše vyprávění začněme ještě v závěrečné fázi vývoje nositele ZD, kdy obrovské množství záporných hmot MII svým povrchem umožnilo závěrečné (relativitstické) dotvoření skeletu Nositele ZD, kdy všechny záporné hmoty byly rozeny v obrovském množství, neboť tvůrčí energie E celku měla pořadnici Nulového bodu vzestupné větve křivky vývoje na obr. 1, 5. Tím mohl být dostavěn prostorový kosmický plást z hmoty MII, dostavěn pasivní prvek K´1s z hmoty MI a mohl být obrovský přísun hmot MIII do aktivního prvku K1a (viz obr. 18c), aby značně nadkritická jeho hodnota E způsobovala přetváření velkého množství hmoty MIII na elementární částice, jež jako extrémně obrovské mraky byly vyvrhovány do kladného prostoru.

Avšak ihned, jak čas vývoje prvních mraků, u kterých již vývoj přetvoření na Sluneční soustavu a vývoj životodárné planety dospěl do fáze vývoje biologicky živých forem – tedy průchodem prvotní Duchovní formy do záporného prostoru, rození záporných hmot relativně okamžitě ustalo. Dosavadní Nositel ZD ukončil svou existenci tvůrčího rození hmot a vybudovaný skelet se stal základem pro existenci Nositele ZN s Nulovým přechodem NP podle obr. 18d. Průchodu prvotní duševní energie (Duší nejnižších životních forem) Nulovým přechodem NP nic nebránilo: nebyl nikdo, kdo by bránil a nebylo také proč co bránit, neboť nejnižší formy představovaly prvotní biologické kvality. Byly to nejprimitivnější a tím i nejčistší zážitky biologického bytí – zážitky boje o přežití, ryze přírodní pocity. A tyto základní i nejjednodušší biologické kvality svou existencí v prostředí nekonečné energie poskytovaly informace pro prvotní budování Biologického vědomí záporného prostoru – knihovny dosud pasivního prvku K´1s, který se tímto přetvořil na prvek aktivní K´1a. Budování Biologického vědomí (v souladu s průběhem sestupné větve křivky vývoje na obr. 1, 5) v prvopočátku bylo budováno téměř s nekonečně vysokou energií E´, neboť bylo možné uplatnit všechny informace, jež nejjednodušší biologické formy svou existencí ve hmotném prostoru prožily. Dále ovšem mohly již být uplatněny jen odlišnosti, a tak energie E budování Biologického vědomí v knihovně aktivního prvku K´1a se rychle snižovala (viz sestupná větev). Živočichové vyšších životních forem přinášely vyšší informace, které ovšem již mohly být konfrontovány v Nulovém  přechodu NP. Každý zemřelý jedinec představuje duševní energii I^o (Duši I^o), která z kladného prostoru musí nejdříve procházet “tunelem” ve hmotě MIII ve funkci pasivního prvku K1s, kterým se stal ihned, jak se zastavilo rození záporných hmot. Dříve prvek aktivní K1a přetvořil veškerou svou nadkritickou hmotu MIII na elementární částice, jež silami hmoty MI byly vyvrženy do kladného prostoru. Zastavením přísunu hmot MIII se objekt stal trvale podkritickým – z aktivního prvku K1a se stal prvek pasivní K1s (viz obr. 18c, d) s průchodem (tunelem), na jehož konci je aktivní prvek K´1a - Biologické vědomí zaplňující celý průchod svým polem, jehož intenzita ve směru k aktivnímu prvku K´1a narůstá (krátký dosah je kvalitativně symetrickou vlastností k silovému působení hmoty MI na hmotu kladného prostoru a hmotu Kosmického plástu).

Domysleme ještě některé podstatné skutečnosti:

- vývoj Nositele ZN jsme opustili konstatováním, že každou vyšší životní formou bylo Biologické vědomí (s významem knihovny informací v aktivním prvku K´1a) dotvářeno ve stále jemnějších nuancích a proto se stále se zmenšující energetickou hodnotou E budování tohoto Vědomí. Člověkem, tedy nespočet jedinci, nespočet civilizací v jediné galaxii (z nichž velká část již žila cyklickou existenci mnoha tisíců let střídavě v podsvětelných a nadsvětelných rychlostech) bylo tedy biologické vědomí již budováno při E blízké 1 – viz sestupná větev na kvalitativní úrovni nad číslem asi 7 a dále.

- Vlastní činnost Nositele ZN je procesem realizující se v záporném čase (záporného prostoru), jež je kvalitativně symetrický ke každému času, jenž se uplatňoval v Nositeli ZD. Tehdy rození záporných hmot bylo příčinou, výstavba skeletu záporného prostoru, přetváření MIII na elementární částice, jejich vyvržení do kladného prostoru, i zákonitý vývoj mraku elementárních částic, bylo následkem.

Při této příležitosti ještě zopakujme význam záporného času v kladném prostoru. Uplatňuje se např. v naší tvůrčí práci (viz P 9), kdy motivace je příčinou, která se ovšem funkčně uplatní jako opora k dotvoření tvůrčí myšlenky s významem následku. Poznamenejme, že velmi úsměvné jsou představy “cesty do minulých století”. Nelze nic vrátit: existuje jen stálý vývoj kupředu, jen s možností jiných podmínek, přičemž vytváření podmínek dospělých (se záporným časem) je jedinou cestou pravdivého vývoje.

Zamyslíme-li se nad výše uvedeným, je Kosmické vědomí skutečně dominantní osobností Života, je veličinou, bez které by v kosmu nebylo možné nic vytvořit. Věda ve své teorii Velkého třesku prostě předpokládá, že hmota v kosmu vždy existovala a jen pulzuje. To je ovšem velmi naivní předpoklad, neboť nikdy v kosmu se nic nevytváří bez práce. Jakýkoliv produkt, v kladném i záporném prostoru, může být vytvořen jen soustavou nezbytné kvality. Je třeba si ovšem uvědomit, že naše dosavadní zkušenosti jsou jen v oboru kvantitativně nedospělé organizace, jež je organizací nejnižší úrovně a nejnižších možností. Myslet v podmínkách primitivní nedospělosti a domnívat se, že objevíme organizaci Života nekonečného kosmu, je opět velmi naivní. Kosmická dospělost znamená absolutní tvůrčí činnost, která má pochopitelně opět své zákonitosti, avšak hlavně velké možnosti.

V mnoha sděleních jsem popsal základní organizační prostředky Života, naznačil postup jeho vývoje od prázdného prostoru s významem Energetického prázdna - nekonečné energie zákonitého uplatnění vždy na třech stupních Duchovního i Hmotného prostoru (viz P12). Rozhodující veličinou nekonečného kosmu je ovšem Kosmické vědomí, které náboženství pojmenovává Bůh, přičemž smyslem náboženství je oslava Boha. Je to pravdivý cíl a i náboženství je pravdivé, neboť nikdy nebudeme dost vděční za tu fantastickou organizaci Života, jehož architektem je Bůh. Je však třeba si uvědomit, že posláním náboženství bylo vychovávat naši civilizaci po dobu více tisíciletí a bylo dáno člověku minimálních znalostí o zákonitostech Života. Proto problematika Života, zákonitosti vývoje nedospělé civilizace a zvláště absolutní organizace Života, mohly být jen naznačovány.

Současností však vývoj naší civilizace dospěl do vývojové fáze, kdy již můžeme pochopit všechny jemnosti té grandiosní organizace Života kosmu, ve které Bůh má opět své dominantní postavení – postavení nekonečně vysoké energie vyplňující celý nekonečný kosmický prostor, jež pro organizaci Života plnila, plní a nekonečně dlouho bude plnit nejdůležitější funkce. Bůh rozeným prvotním hmotám vtiskl kvalitu pro samostatný, avšak naprosto zákonitý vývoj až k nejvyšším kvalitám. Ví, že plnohodnotný vývoj se může realizovat jen ve své samostatnosti rozhodování, a proto člověku do ničeho nezasahuje. Plní funkce, jež jsou nezbytné pro posmrtnou existenci, která je konečným posláním Života. Ano, nikdy nebudeme dost vděční Bohu, který je naším nejlaskavějším Otcem. Co vše pro nás činí procítíme až v jeho náruči v Duchovním prostoru. Ovšem jako správný Otec nechce, aby naším hlavním cílem se stala oslava jeho osobnosti. Pro každého je nejvyšší odměnou, jestliže je pochopeno jeho dílo. Dílem Boha je Život v nekonečném prostoru, jehož podstatou je stálý vývoj. Proto nejvyšší odměnou pro Boha je splnění poslání, jež každá generace na své úrovni vývoje má splnit – aby vývoj mohl přirozeně pokračovat do stále vyšších kvalitativních úrovní poskytující civilizaci stále vyšší i funkčně nezbytné možnosti. Proto jen realizací plnohodnotného vývoje naší společnosti uskutečňujeme jeho tvůrčí záměr. Ano, tvůrčím záměrem Boha bylo rozvíjení Života do jeho nejkrásnějších a nekonečných forem, jež v Záporném prostoru mohou právě v jeho náruči nekonečné energie zářit těmi nejkrásnějšími barvami. Přitom prostředkem k vytvoření těchto nekonečných forem zvolil vývoj ve svých dvou fázích: nedospělé a dospělé. Proto dnes, kdy žijeme v rozhodující fázi vývoje celých věků, kdy máme uskutečnit kvalitativní přerod naší civilizace, a svou dosud kvantitativně nedospělou organizaci máme nahradit organizací Kosmicky dospělou, nejlépe genia i dobrotu Boha oslavíme tím, že :

- pochopíme Život v jeho absolutní organizaci

- rozpracujeme kvalitativně kosmickou metodu myšlení

- a hlavně uskutečníme kvalitativní skok ve svém myšlení a celkovém našem počínání.

Život, kterému Bůh vtiskl svůj řád, je dokonalý. Není třeba, abychom ho o cokoliv žádali, není třeba zázraků – je jen třeba plnohodnotně pracovat. Kosmicky dospělá organizace společnosti a kosmicky dospělé výrobní systémy nám umožní uskutečnit ráj nejen na naší planetě, ale i v celé sluneční soustavě a žít kosmicky dospělou existenci neuvěřitelných možností, jež jsem již několikrát naznačil. Ano, záměrem Boha je vytvořit plnohodnotné životní formy a dát jim možnost plnohodnotné existence ve hmotném i duchovním prostoru. Objevme absolutní možnosti Života a realizujme je. Jen tím splníme záměr Boha a jen tím mu můžeme vyjádřit svůj dík a skutečně oslavit jeho velikost.

XI. 2003                                                                                                                                 Ing. Hanák