Prvotní charakteristiky Energetického prázdna

Energetické prázdno má nevyčerpatelnou energii, neví však, jak ji uplatnit. Proto zdánlivé dilema nastává v jeho činnosti na I^o, kdy se má projevit jen svou tvůrčí podstatou, a to jak v Duchovním prostoru, tak ve Hmotném prostoru, přičemž tato uplatnění navíc musí být důsledně opačná. Jestliže v Duchovním prostoru bude absolutně tvůrčí, ve Hmotném prostoru musí být samostatně “funkčně brzdné”, přitom z vlastního podnětu, neboť v tomto uplatnění nesmí být tvůrčím prostředkem vývoje, ale jen udržovat statický systém pro přirozený vývoj podle vzestupné větve. Zde jen poznamenejme, že těmito absolutně opačnými procesy I^o jsou:

Činnost Energetického prázdna na I^o musí plně odpovídat této charakteristice: “kvalitativně tvůrčí projev maximální dynamiky při maximálním uplatnění kvalitativní podstaty veličiny”. Kvalitativní podstatu lze u kvalitativní veličiny maximálně uplatnit, jestliže není ničím rušena - neboť jinak, jako absolutně nesamostatná, by přebrala motivaci veličiny kvantitativně řídící. Na I^o (v Duchovním prostoru) Energetické prázdno mohlo tedy pracovat jen v době, kdy nekonečný prostor kosmu byl absolutně prázdný. Jelikož EP nemělo prostředek k cílené Motivaci, muselo svou absolutní tvůrčí podstatu I^o uplatňovat všesměrně. Byla to relativně nekonečně dlouhodobá činnost s trpělivým i láskyplným hledáním všech absolutních kvalit. Přitom při obecném uplatnění Zákona kvalitativní symetrie na konci tohoto absolutního i relativně nekonečně dlouhodobého tvůrčího snažení musela být zrozena kvalitativně symetrická (opačná) veličina – taková, která mohla být funkčním partnerem Energetického prázdna a vytvořit s ním samostatnou tvůrčí soustavu. A jelikož Energetické prázdno je absolutně nesamostatné, musela produktem nekonečného tvoření Energetického prázdna na I^o být Dominantní veličina kosmu – Kosmické vědomí. Toto vědomí musí být prvotním hýbatelem Života, nejdůležitější veličinou vyplňující celý nekonečný vesmír, kterou náboženství označuje pojmem BŮH. Jeho existencí byla ukončena předhistorická doba vývoje vesmíru, nekonečná doba všesměrného tvůrčího snažení Energetického prázdna a začal cílený vývoj absolutní spolupráce, kterou nastartovalo Kosmické vědomí. Podmínkou této spolupráce byla existence dvou opačných prvků, kde Kosmické vědomí je kategorií dynamicky motivační a Energetické prázdno kategorií stabilizačně tvůrčí. Tím skončila samostatná tvůrčí fáze Energetického prázdna na I^o, jejíž existence byla předurčena obecnou charakteristikou I^o efektivnosti v Duchovním prostoru.

Činnost EP na II^o musí plně odpovídat této charakteristice: statický prostředek, avšak dokonalá kvalitativně tvarová opora k funkční činnosti. Z této charakteristiky pro Energetické prázdno vyplývá přímá funkční podřízenost. Energetické prázdno EP se musí stát statickým tvůrčím prostředkem, avšak dokonalou kvalitativně tvarovou oporou k funkční činnosti veličiny s absolutními motivačními možnostmi, kterou bylo Kosmické vědomí – Bůh. Tehdy Bůh (Kosmické vědomí) tvořil (motivoval) s kvalitou odpovídající jeho uplatnění na I^o, Energetické prázdno vytvářelo kvalitativně statickou oporu s charakteristikami uplatnění na II^o, tj. bylo tvůrčím prostředkem tvořící přesně dle motivace Kosmického vědomí. Produktem této absolutní Dospělé činnosti, ve smyslu obecného uplatnění Zákona tří prvků, byly Tři absolutně dokonalé záporné hmoty: MI, MII, MIII. Jejich kvalita umožnila zákonitý vývoj Života bez potřeby jakéhokoliv dalšího zásahu Kosmického vědomí. Hmota MII, tak jak přísluší kvalitě II^o, se stává katalysátorem, jež způsobuje zákonitý exponenciální průběh výkonu tohoto absolutního tvoření podle vzestupné větve Křivky vývoje na obr.1 (ve smyslu Zákona kvalitativní symetrie podle průběhu Nedospělé fáze). To znamená, že v závěru této absolutní tvůrčí činnosti byly hmoty MI, MII a MIII rozeny v nepředstavitelném množství v každé z nekonečného množství galaxií. Na II^o tedy Energetické prázdno vytvořilo veškerý hmotový základ pro další vývoj kosmu, a to jak pro Duchovní prostor, tak pro Hmotný prostor, neboť další prostředky tvoření hmoty již Život nemá – jak vyplývá z této kvalitativní symetrie:

Z toho vyplývá, že ve Hmotném prostoru nevzniká žádná absolutně nová hmota, jen vlastnosti prvotní se rozvíjejí – poznamenejme, že prvním rozvíjením vlastností bylo energeticko-kvalitativní spojení elementárních částic na vodík v nejbouřlivějším vývojovém ději Hmotného kosmu, který jsem nazval, abych neměnil dosud prázdný název vědy, Kvasar. Dodávám, že v tomto ději se Energetické prázdno uplatňuje rovněž na II^o, jen ve Hmotném prostoru a tedy s opačnými charakteristikami. Činnost není na povrchu hmoty při vnitřní motivaci, ale vymezením vnitřního pracovního prostoru, kdy čisté Energetické prázdno má relativně nekonečnou energii a vytvářením vnitřní kvality ji snižuje.

Vraťme se však ještě k Energetickému prázdnu v Duchovním prostoru a konstatujme, že její činnost musela (viz výše) jednou skončit. Bylo to ihned, jak v zákonitém vývoji Hmotného kosmu byla vyprodukována Duševní energie a ta Nulovým přechodem přešla do Duchovního prostoru. Tehdy současně byly vytvořeny podmínky pro uplatnění Energetického prázdna na III^o.

Činnost EP na III^o musí plně odpovídat této charakteristice: kvantitativně dynamický prostředek s významem konečného Produktu. Toto uplatnění musí již být závěrečné v Duchovním prostoru, funkčně opačné k dřívějším dvěma stupňům, a proto i trvalé. Uvedené požadavky bezezbytku splňuje spoluvytváření životního prostředí Nekonečné energie s Kosmickým vědomím v Nedospělé vývojové fázi Duchovního prostoru, kdy Kosmické vědomí se uplatňuje na svém II^o. Je to životní prostředí pro posmrtnou existenci všech biologických forem (v Nedospělé vývojové fázi Duchovního prostoru), kde nekonečná energie nám umožní nejen nepředstavitelně příjemnou existenci, ale i okamžitou (nekonečně rychlou) komunikaci i v těch nejsložitějších problematikách. Zde se každý dozví, jak je život dokonalý i jak toho dnes každý žalostně málo věděl.

Konečným uplatněním Energetického prázdna je tedy vytvoření energie životního prostředí, jež je kvalitativně symetrické k jejímu poslání III^o ve hmotném prostoru, kde je naopak zdrojem energie, které vytváří životní prostředí v nadsvětelném prostoru. Proto v Duchovním prostoru Energetické prázdno nemůže životní prostředí vytvářet samostatně, ale při stabilizačním působení Kosmického vědomí, tj. při jeho uplatnění na II^o.

Zákonitě, ve smyslu obecného uplatnění Zákona kvalitativní symetrie, i ve Hmotném prostoru musí Energetické prázdno být základním tvůrčím akčním prostředkem s uplatněním na třech stupních, musí však mít opačné okrajové podmínky ke své aktivaci. Zopakujme, že jestliže v Duchovním prostoru EP pracuje z vnějšku, bez svého ohraničení, ve Hmotném prostoru k zažehnutí své tvůrčí energie musí Energetické prázdno být obestavěno dostatečně pevným skeletem. Jestliže se poruší, tvůrčí energie okamžitě zaniká. Proto Energetické prázdno, jako absolutně tvůrčí veličina, se může plnohodnotně uplatnit jen ve Tvůrčí vývojové fázi – až po ukončení fáze nedospělé, kdy je dobudován skelet nezbytné energetické hodnoty. Naopak neschopnost plnohodnotného uplatnění řeší dilema I^o.Popišme jednotlivé stupně uplatnění Energetického prázdna ve Hmotném prostoru:

Činnost Energetického prázdna na I^o je, jak již bylo řečeno, zdánlivé dilema, neboť tvůrčí prostředek se musí uplatnit v činnosti této charakteristiky: kvantitativně statický funkční základ ve vývoji systému. Energetické prázdno, jako vrcholně dynamický prostředek, musí tedy vytvářet statickou vlastnost (kvalitu) prvku pro možnost jeho zákonitého vývoje. Vývoj Hmotného kosmu začíná vývojem Mraku elementárních částic. Úkolem EP musí být zajištění jeho stálých vlastností pro jeho zákonitý vývoj jediného celku ke stále vyšší E, M. Nejdůležitějším úkolem je zajištění elektrických sil, které musí rozčlenit Mrak na samostatné objekty a být prostředkem stavby hmoty. Volný elektron a pozitron ovšem na sebe působí přitažlivými silami a úplné jejich přiblížení způsobí vzájemnou anihilaci. A právě tehdy má své nezastupitelné uplatní Energetické prázdno EP na I^o (pokud pochopitelně prostředí je dostatečně čisté): ihned, jak se elektron a pozitron navzájem přiblíží, vytvoří totiž skelet, který zažehne Energetické prázdno. Pro pochopení přímo geniální souhry je třeba si uvědomit, že tvůrčí energie EP v prvopočátku je relativně nekonečně vysoká (viz křivka Tvůrčí fáze na obr.1), působí nekonečně rychle a přitažlivé síly pozitronu a elektronu jsou minimální. Důsledkem již prvotního i okamžitého zažehnutí EP (v relativně nekonečně krátké době) je jejich odmrštění (dříve, než může dojít k anihilaci) a stejně okamžité zaniknutí tvůrčího procesu Energetického prázdna. Takto, každé přiblížení pozitronu a elektronu znamená relativně nekonečně krátký zážeh EP. Avšak i ten musí mít tři produkty: dvěma jsou vzájemné odmrštění pozitronu a elektronu a tím třetím je záření – jako produkt nerovnoměrného pohybu elektronu a pozitronu. Nazvěme ho, podle vědy, zářením Reliktním a předpokládejme, že není zářením třísložkovým, neboť nerovnoměrný pohyb navzájem se vzdalujících hmot není v jediném místě. Jaké jsou další charakteristiky tohoto Reliktního záření:

Nejdříve připomeňme, že Mrak elementárních částic se působením gravitačních sil postupně koncentroval a působením vířivých elektrických proudů (podrobněji viz např. P10) rozčleňoval na samostatné objekty (Slunce a planety). V nich docházelo k závěrečné koncentraci elementárních částic, aby v Nulovém bodě Nedospělého vývoje každého objektu (viz obr.1) protony zaujaly svou nejnižší polohu a uvězněným elektronům znemožnily chaotický pohyb. Tehdy vždy nejbližší proton a elektron vytvořil Skelet, obepnul prázdný čistý prostor, čímž v něm zažehl Energetické prázdno (na II^o). K trvalému tvůrčímu procesu již stačilo, aby kosmický objekt, vytvořenou obrovskou tvůrčí energií Energetického prázdna v každém mikroprostoru mezi každým protonem a elektronem, neexplodoval, neboť tím si každý Skelet uchoval svou pevnost pro trvalou tvůrčí činnost. A to je podmínka, kterou může snadno splnit i málo hmotná planeta.

Konstatuji, že uplatnění Energetického prázdna na II^o logicky i s jednoznačnou návazností dotvořilo vývoj elementární hmoty, jejíž kvalitu a funkční způsobilost tak nekompromisně střežilo Energetické prázdno I^o. Tím EP I^o umožnilo uplatnění EP II^o a návaznost je v souladu s obecným uplatněním kvantitativních stupňů efektivnosti.

Ve Hmotném prostoru druhý stupeň (II^o) vždy představuje kvantitativně dynamický prostředek, který svým dotvořením do vrcholné kvantitativní dynamiky vytvoří podmínky k přetvoření systému do Dospělé kvality. V našem případě tou Dospělou i stabilní kvalitou, která nahradí nestabilní a funkčně nevyužitelné volné elementární částice, je VODÍK. Avšak atom vodíku, zvláště jeho jádro, je velkým energetickým kvantem. A příslušné množství energie (co se např. ve vodíkové bombě uvolní při štěpné reakci), je nutné při výstavbě vodíku dodat tvůrčí činností. Tímto energeticky náročným tvůrčím procesem je Energetické prázdno pracující v okrajových podmínkách II^o. Přitom k jeho zažehnutí existuje jen jediná podmínka, jestliže prázdno bylo dostatečně čisté: aby elektron se nemohl odtrhnout od svého protonu. Již tím byl dostavěn absolutní skelet k zažehnutí Energetického prázdna na II^o a tvůrčí proces trval tak dlouho, dokud proton a elektron svým vývojem v důsledku tvůrčí energie Energetického prázdna se nepřetvořily na vodík.

ad c) Pro zdůraznění nezastupitelného poslání Energetického prázdna na II^o, bez kterého by nebylo možné přetvořit elementární částice na vodík a tím uskutečnit zákonitý vývoj hmot Sluneční soustavy, ještě uveďme a zopakujme:

    - “uragány” energie z Kvasaru slunce odnášely z povrchu vnitřních planet velké množství hmoty a vytrhávaly i značně velké (žhavé) hmotné objekty. Pozůstatkem jsou všechna malá tělesa ve Sluneční soustavě: všechny planetky, větší i menší pevné objekty nejrůznějších tvarů a materiálů, které dodatečně utuhly v meziplanetárním prostoru. Ano, Hlavní pásmo planetek, Kuiperův pás, Oortovo mračno, ale i prstence, pevná jádra plynných planet, měsíce planet (ať již vytvořených přímo z odtržených hmot, nebo následně oddělených z vlastní planety po dopadu většího objektu): to jsou malé objekty, které nemohly vzniknout vlastním vývojem z elementární hmoty, avšak ani z nějakého kosmického smetiště. Jsou produktem zákonitého vývoje Sluneční soustavy, jež jako jediný celek uskutečňuje vývoj od vyvržení Mraku elementárních částic až po vývoj civilizace do Dospělosti. Přitom zmenšení vnitřních planet Kvasarem Slunce bylo součástí vztahů v tomto zákonitém vývoji jediného celku v trvání asi 10¹¹ let. Poznamenávám, že stáří 4,8 . 10⁹ let, stanovených vědou, je jen čas uplynulý od začátku chladnutí naší planety. To ovšem byl až konec vlastního vývoje hmoty Sluneční soustavy z Mraku elementárních částic – jediného systému vytvářejícího zákonitý vývoj a ve kterém my, svým Kosmickým dospěním, máme zahájit poslední fázi vývoje tohoto jediného celku. Poznamenávám, že Energetické prázdno na II^o vytvořilo pro tento zákonitý vývoj rozhodující energii - energii, která podmínila vývoj kvality hmoty a i rozsvítila nekonečný kosmický prostor.

Svůj dovršující účinek Energetické prázdno zákonitě musí uplatnit až na III^o. Ve smyslu Zákona kvalitativní symetrie musí v Hmotném prostoru, s významem životního prostředí, existovat dvě opačné kategorie. Jsou jimi prostor Podsvětelný a prostor Nadsvětelný. Jestliže Energetické prázdno II^o bylo rozhodujícím zdrojem energie podsvětelného prostoru pro výstavbu hmoty, musí Energetické prázdno III^o být jediným zdrojem energie nadsvětelného prostoru – energií pro urychlování hmoty, až do jejich stabilních hodnot v oboru nad 10⁶ km/s (opačné životní prostředí k našemu současnému). Jestliže EP II^o bylo energií způsobující pohyb elementárních částic, musí EP III^o být enrgií, která způsobuje pohyb o stupeň vyšší: pohyb celé hmoty. Přitom oba dva stupně představují Absolutní tvůrčí činnost.

I k zažehnutí EP III^o musí být podmínkou dostatečně pevný skelet, který můžeme vytvořit jen Nedospělým vývojem. Je jím urychlování v podsvětelných rychlostech. Problematika je podrobně popsána v P7, zde uvedu jen nejpodstatnější skutečnosti. Každá hmota a jeho gravitační pole jsou hlavními prvky Nositele vývoje. Urychlováním, akumulací energie reakce, dochází k jeho relativistickému vývoji. Gravitační pole se přetváří na gravitační indukci a stále intenzivněji spolupůsobí s hmotou. Vzrůstá jejich silová vazba, navzájem se přibližují a relativisticky vrství. Postupným urychlováním kosmického dopravního prostředku do bezprostředních podsvětelných rychlostí navrstvení způsobí tak intenzivní uzavření vnitřních prostorů, jež zažehne Energetické prázdno III^o. Jeho energie se stává novou tahovou silou dopravního prostředku, jež nejen ho urychluje při překonávání rychlosti světla, ale po celou dobu pohybu v nadsvětelném prostoru.

V nadsvětelném prostoru, jako kvalitativně symetrického k prostoru podsvětelnému, je tedy hmota neustále akční – pochopitelně díky stálé energii Energetického prázdna EP III^o. A stejně jako každá tvůrčí činnost, musí i EP III^o vytvářet tři produkty. Jsou jimi Vnitřní kvalita hlavních prvků (produkty I^o a II^o) a Motivační záření. Vnitřní kvalita snižuje výkon EP III^o podle sestupné větve Křivky vývoje na obr.1, aby přibližně v rychlosti 10⁶ km/s bylo urychlování jednotkové. Motivační záření je vysíláno do prostředí a každý jiný objekt motivuje ke spolupráci, resp. se motivují oboustranně, vstřícně. Takto se vytváří Životní prostředí obrovské dynamiky, ve kterém je neustálý pohyb. Ten ale není chaotický, vládne v něm spontánní spolupráce. Nejdůležitější je skutečnost, že pohybující se hmoty nemohou do sebe narazit s následkem destrukce, vždy se jen k sobě přiblíží na vymezující, spolupracující vzdálenost.

Nadsvětelný prostor, jako kvalitativně symetrický k podsvětelnému, je absolutně dokonalý, až “snový”, nemůže v něm dojít k žádné katastrofě. Pro nás nejvýznamnější skutečností je, že prostředí vysoké gravitační indukce způsobuje opačný provoz buněk: voda v mitochondriích, jež dnes způsobuje naše stárnutí, je štěpena a vytlačována z jinak nepropustné mitochondrie. Opět lze očekávat tři účinky této kvantitativně tvůrčí činnosti: voda se štěpí na dva produkty, z nichž 2H⁺ průchodem ATP syntetázy vytváří energii člověka, O^2- zřejmě regeneruje člověka a úbytek vody způsobuje zvyšování výkonu buňky podle vzestupné větve Křivky vývoje (opačné ke kvalitativně tvůrčí činnosti). Do podsvětelného prostoru se člověk vrátí totálně omlazen a absolutně regenerován, tj. připraven k nové plnohodnotné existenci s mladistvým elánem k nové tvůrčí činnosti, ovšem při “starých” zkušenostech.

Na první pohled neuvěřitelné skutečnosti jen dokreslují, co znamená Absolutní Dospělost s významem Absolutní tvůrčí činnosti. Ve Hmotném kosmu tou vrcholnou tvůrčí činností je právě nadsvětelná existence v absolutních Tvůrčích podmínkách vytvořených Energetickým prázdnem III^o. Zásadně jiné, tj. absolutně hodnotné podmínky ovšem můžeme vytvořit i v naší současné, podsvětelné existenci. Změnu lze vytvořit jen analogií s nadsvěteným prostorem. Tím stále aktivním a tvůrčím prostředkem se musí stát člověk, nadstavbou jsou Tvůrčí výrobní systémy. Tehdy odstraníme i všechny katastrofy na povrchu naší planety. Řešení se jmenuje absolutní Tvůrčí postoj – absolutní vstřícnost!