Záměrem je souhrnně i co nejstručněji popsat Celkovou konstrukci a zákonitý vývoj Života kosmu. Podrobnější diskusi k jednotlivým dílčím vývojovým dějům uvedu samostatně v dalších P.

                    2) Výstavba skeletu Duchovního prostoru

3) Diferenciace hmot a přetvoření MIII na elementární částice

4) Vyvržení Mraku elementárních částic

5) Zamezení anihilaci elektrických nábojů

6) Koncentrace elementární hmoty

                    7) Rozčlenění Mraku elementárních částic

8) Přetvoření protonu a elektronu na vodík - Kvasar

9) Příčina červeného posuvu

10) Fáze termojaderné fúze

                    11) Zrod biologického života

    c) Vývoj na AIII^o – vývoj abstraktního myšlení

15) Vývoj prvotního myšlení člověka

                    18) Kvalitativní uplatnění jedince

19) Kvalitativní uplatnění jedince ve spolupráci

20) Praktická kategorie – budoucí základní organizační prostředek Kosmicky dospělé organizace společnosti

21) Konstrukce Teoretické kategorie

22) Kosmicky dospělá organizace společnosti, kvalitativně výchovný vývojový skok do Kosmické dospělosti

23) Vytvoření Kvalitativní moci civilizace

24) Urychlování hmoty – podstata relativistických změn

25) Zjednodušená funkce Impulsního motoru

26) Paměť člověka – Duše člověka

                    27) Vzájemná vazba Duchovního a Hmotného prostoru

Níže Život popíši jako funkci všech důležitých Nositelů vývoje chronologicky podle uplatnění v zákonitém vývoji Života. Poznamenávám, že každý Nositel vývoje (zkratka NV), působí jako specifické řídící vědomí Života pro zrod a vývoj zákonitě na sebe navazujících dějů, přičemž podstatou tohoto vývoje ve Hmotného prostoru je zvyšování stupně kvalitativního uplatnění hlavních prvků jejich relativistickým přiblížením. Podstatou je zintenzivnění vzájemného silového působení jejich přiblížením a změnou jejich tvaru vyúsťující ve schopnosti dalšího zvýšení stupně funkčního uplatnění hlavních prvků, určující celkovou energii soustavy. Přitom cílem vždy musí být dosažení Nulového bodu, ve kterém NV získá relativně nekonečně vysokou energii soustavy (Funkční energii E) nutnou k zažehnutí Tvůrčí energie, jako energetického zdroje Dospělého vývoje až k vytvoření konečného produktu. Ten je kvalitou, která umožňuje nastartování dalšího (následného) děje. V Duchovního prostoru jsou prostředky kvalitativně opačné: budováním absolutně dokonalých hmot ve fázi tvůrčí, ve fázi Nedospělé vytvářením dokonalých energetických kvant jejich absolutní očistou.

- dotvořit své představy do absolutních úrovní a tím dosáhnout úrovně těch, kteří nás prostřednictvím náboženství vychovávali – úrovně Vyspělého života kosmu.

Na úplném počátku bylo jen Prázdno, neboť jen to mohlo existovat zcela přirozeně – nikdo ho nemusel vytvářet. Ovšem je třeba si uvědomit, že toto prázdno je již základní fyzikální veličinou - základním energetickým prostředkem Tvoření a naznačuje nezadržitelnou Tvůrčí podstatu Života. Přitom ve smyslu Zákona tří prvků a Zákona kvalitativní symetrie musí existovat trojí uplatnění Energetického prázdna v Duchovním prostoru a trojí uplatnění ve Hmotném prostoru. Dále je třeba si uvědomit, že k cílené činnosti Energetické prázdno potřebuje nezbytnou motivaci, jež ve smyslu Zákona kvalitativní symetrie musí mít dvojí i opačný charakter. Ve Hmotném prostoru musí být obestavěno relativně nekonečně pevným skeletem (s energií Nulového bodu), z čehož vyplývá, že v Duchovním prostoru je k cílené činnosti nutná absolutní motivace indukcí Tvořivého vědomí s významem vnitřních okrajových podmínek k Tvůrčí činnosti.

Na úplném počátku nebylo žádné motivace. Proto Energetické prázdno muselo tvořit bez motivace, bez uvědomění si cíle tvoření – tedy všesměrně i relativně nekonečně dlouho. Avšak Produktem nekonečného tvůrčího procesu byla energie stále konkrétnější kvality, jež postupně umožňovala stále aktivnější spolupráci. Na konci této prvotní spolupráce byla vytvořena Kvalita opačných vlastností k Energetickému prázdnu: Kosmické vědomí, jež je Nekonečnou energií uvědomující si všechny souvislosti i možnosti Života – způsob jeho organizace k zákonitému vývoji, k vytváření opačných kvalit ke své Duchovní podstatě existence, kterou je Hmotná existence. Tehdy byl dokončen relativně nekonečný vývoj Nositele vývoje NV1 a mohl začít reálný vývoj Života v reálném čase. Tehdy Kosmické vědomí, Bůh, uplatnil svůj Záměr, uplatnil absolutní Vědomí ducha k své Tvůrčí činnosti, jež byla dostatečným počinem k zákonitému vývoji Života až do jeho vrcholných možností. Touto Tvůrčí činností byla indukce Tvořivého vědomí v Energetickém prázdnu k rození vždy trojice absolutních hmot: MI, MII, MIII (podrobněji viz Zákon II, nebo kap. VI). Tyto hmoty mají absolutní kvalitu a právě v této kvalitě již je zakódován absolutně zákonitý vývoj Života postupně až k nejvyšším funkčním kvalitám, kterými je funkční existence nejvyšší kvality Hmotného kosmu (jeho Duchovní energie – Duše biologických jedinců) v Duchovním prostoru. To však jsem ve své úvaze přeskočil celý dlouhý vývoj Duchovního i Hmotného prostoru. Vraťme se tedy na počátek vývoje Duchovního prostoru: hmoty MI a MIII mají k sobě vymezující silovou vazbu a účinkem gravitačních sil MIII (účinkem NV3) se koncentrovaly do středu své galaxie, hmoty MII se odpudivými silami s MI vytlačovaly na okraj galaxie, aby společně (MII všech galaxií) vytvořily prostorový skelet, jež je základní hmotnou konstrukcí nekonečného kosmu. Pevnost skeletu je dána existencí Nositele vývoje NV2 (viz níže) Duchovního prostoru: vzájemnými odpudivými silami mezi hmotou MI, jež se soustředila přesně do středu galaxie a veškerou hmotu MII vytěsnila na okraj každé galaxie, kde tvoří prostorový “včelí plást” nekonečných rozměrů. Tento skelet z hmoty MII je páteří nekonečně rozměrného kosmu - páteří stabilizující veškerou hmotu Hmotného prostoru vždy samostatně v každé galaxii. Přitom každá buňka skeletu s rozměrem galaxie je základní a nekonečně se opakující funkční jednotkou Života.

2) Výstavba skeletu Duchovního prostoru

Nositel vývoje NV2: /hmota MI/ – /hmota MII/

Z výše uvedeného shrňme: soustředěním hmoty MI do středu galaxie, vytěsněním hmoty MII na okraj galaxie a existencí nekonečného počtu galaxií odpudivá síla mezi MI a MII má rozhodující význam pro celkovou organizaci Života. NV2 se stala stavebním prvkem tvořící nekonečně rozměrnou, avšak i nekonečně pevnou konstrukci a je na ni možné “navěšet” veškerou hmotu Hmotného prostoru.

Vlastní NV2 má tedy rozměr galaxie a je základní organizační jednotkou Života nekonečně se opakující v nekonečně rozměrném kosmu. Budování skeletu NV2 mělo průběh podle vzestupné větve Křivky vývoje, a to v důsledku katalytických účinků hmoty MII při vytváření nových trojic (MI, MII, MIII), přičemž každá nová MII byla novou oporou k exponenciálnímu průběhu vývoje tohoto Absolutního tvoření. Zdůrazněme, že vytvoření NV2 znamenalo vybudování páteře Života Kosmu, pro který hmota Hmotného prostoru je novou kvalitou, avšak jen s posláním zákonitého vývoje pro vytvoření opačné Duchovní energie. (Aby jejím příchodem uvnitř mrtvé konstrukce mohl začít život – viz Nedospělý vývoj Duchovního prostoru). Proto příslušnost k jedinému celku logicky musí vyústit ve vzájemné silové vazbě hmot obou prostorů a důsledné stabilizaci hmoty Hmotného prostoru, kde MI ji vytlačuje ze středu galaxie a MII ji přitahuje ke skeletu MII, tj. na okraj galaxie. Pro spolupráci obou prostorů je ovšem nutná existence Nulového přechodu opět se stavbou Nositele vývoje – viz NV3.

Ve smyslu Zákona kvalitativní symetrie platí: zatím co v Duchovním prostoru je vše absolutně dokonalé, tj. Kosmické vědomí, Energetické prázdno, hmoty MI, MII, MIII, naopak do Hmotného prostoru je vyvržena prvotní hmotná energie a podstatou Hmotného prostoru je její neustálý vývoj k vyšším funkčním kvalitám nespočtu životních forem. Nedokonalou je i konečný produkt Hmotného prostoru: Duchovní energie (Duše) biologických jedinců, jež před vstupem do Duchovního prostoru se proto musí absolutně očistit – aby i ona byla dokonalou kvalitou pro absolutně dokonalý vývoj Duchovního prostoru v jeho Nedospělé fázi. To je nejjednodušší úvaha upozorňující na nutnost nekompromisní i bolestné očisty každého člověka po své hmotné smrti. Přitom skutečnost, že spolupráce je podstatou Života, je současně i logickou nutností naší posmrtné existence – v podobě nezbytné pro uplatnění v Duchovním prostoru, tedy v podobě Duchovní, kterou má naše Duše s významem silového pole naší paměti (viz NV26).

NV3 se uplatňuje dvakrát. Poprvé koncentruje hmoty MIII a MI z celého prostoru galaxie do jejího středu, kde tyto hmoty s vymezující vazbou (samostatné objekty z těchto hmot se k sobě přiblíží na funkčně účinnou vzdálenost) vytvoří Nulový přechod NP se stavbou Nositele vývoje (NV4). Druhým účinkem je přetváření hmoty MIII na elementární částice a lze ho označit za Relativistický vývoj NV3: Hmota MIII v důsledku gravitačních sil (uplatněním NV3) se, po překročení přetvárných hodnot tlaků ve střední části objektu MIII, přetváří na elementární částice, které se odpuzují s hmotou MI. Ihned jak tyto odpudivé síly dosáhnou nadkritických hodnot, jsou všechny částice vypuzeny z objektu MIII - jako Mrak do Hmotného prostoru k samostatnému vývoji. To je ovšem již funkce Nulového přechodu NP s konstrukcí Nositele vývoje NV4. Poznamenávám, že ve středu galaxií byly pozorovány dva objekty: přesně ve středu je tedy objekt MI (veškerá MI zrozená v prostoru své galaxie), kde středové umístění je dáno odpudivými silami s MII na pokraji galaxie, objekt v blízkosti a bez rychlejšího pohybu je zbytek hmoty MIII, jež se nemůže spojit s MI v důsledku vymezujících sil. Předpoklad kosmologů, že objekt ve středu galaxie je černá díra, je již zbytečnou a neopodstatněnou spekulací.

Nositel vývoje NV4: /hmota MIII/ - /hmota MI/

Je důležitou konstrukcí mezi Duchovním prostorem a Hmotným prostorem, je přechodem mezi těmito prostory. Nazvěme ho Nulovým přechodem NP a konstatujme, že ve smyslu Zákona kvalitativní symetrie má dvě opačné funkce. Vyvržení mraku elementárních částic vždy po dosažení nadkritických odpudivých sil je funkcí první a byla již naznačena. Hmoty MI a MIII mají svou vymezující vazbu, avšak elementární částice jsou již novou kvalitou a s MI se odpuzují. Odpudivé síly v průběhu přeměny MIII narůstají až sevření hmotou MIII se uvolní a elementární částice jsou vyvrženy s obrovskou energií do Hmotného prostoru. Nutnou energii reakce objekt MI vnáší do nekonečně rozměrného skeletu MII, tedy do nekonečně rozměrného a tím i nekonečně pevného skeletu, kde úlohu “vystužení” plní odpudivé síly mezi MI a MII. Silové vazby mezi hmotami jsou dány jejich kvalitou a my na ně můžeme usuzovat z logiky konstrukce, uplatnění Zákona kvalitativní symetrie a opačných kvalitativních charakteristik Hmotného prostoru a Duchovního prostoru. Předesílám, že druhou funkcí NV4 je konstrukce “Očistce” ve fázi Nedospělého vývoje Duchovního prostoru (viz Zákon IV). Dodávám, že v konstrukci Života je třeba řešit každý detail v návaznosti funkčních dějů.

Poznamenávám, že zárodečná hmota do Hmotného prostoru tedy byla vyvrhována postupně, vždy ve středu každé statické galaxie, a to vždy jako Mrak elementárních částic vybavený pro zákonitý i samostatný vývoj. Většina vytvořila Sluneční soustavu se zákonitým vývojem až k vytvoření civilizace – viz dále.  

Podstatou vývoje Hmotného kosmu je vždy samostatný vývoj jednoho Mraku elementárních částic, jež většinou vyústí v zákonitém vývoji Sluneční soustavy (zřejmě až na fázi Relativistického vývoje NV1, kdy v obrovských Mracích vyvržených do částečně znečistěného prostředí se vždy neuplatnil NV5 a tím docházelo k anihilaci elektronů a pozitronů doprovázené příslušnými “ohňostroji” kosmu). Rozhodující význam v zákonitém vývoji Hmotného kosmu mělo a má uplatnění Energetického prázdna na třech stupních a následující Nositelé vývoje, jež vždy mají význam obestavění prostoru, který jen takto se může stát vnitřním a umožnit Tvůrčí práci – jako silový zdroj kvalitativního (absolutního) vývoje.

Nositel vývoje NV5: /proton, pozitron/ - /elektron/

Každé kontaktní přiblížení opačných elektrických nábojů znamená jejich anihilaci. Jen v době existence absolutně čistého prostředí se vytvoří mikrozážeh Energetického prázdna (jako důsledek okamžitého vytvoření skeletu), který náboje od sebe odmrští a tím NV5 rozpojí. Na začátku vývoje měl Mrak nejmenší koncentraci. Vývojem narůstala a zvětšoval se počet mikrozážehu i teplota prostředí, jež na počátku mělo hodnotu absolutní nuly. Nejvyšší teplota byla bezprostředně před trvalým zažehnutím Energetického prázdna, kdy mikrozážehy vystřídala fáze přestavby elementárních částic na vodík a produkováno bylo záření EMG. Záření vytvářené mikrozážehy je dnes identifikováno, označováno Reliktním zářením, avšak není důkazem pro hypotézu Velkého třesku.

6) Koncentrace elementární hmoty

Působením přitažlivých sil (prvek 3, 3´) dochází k postupné koncentraci Mraku elementárních částic s významem vytváření stále vyšší M,E podle vzestupné větve Křivky vývoje až do Nulového bodu, kdy protony zaujmou nejnižší možnou polohu v objektu. Je to poloha, kdy mezi každým protonem je elektron a nezbytný Vnitřní pracovní prostor pro zažehnutí Energetického prázdna. Vývoj koncentrace elementárních částic je Nedospělým vývojem podle vzestupné větve Křivky vývoje, kdy každé přiblížení hmot znamená zvětšení jejich přitažlivých sil, jež současně znamená zvýšení stupně kvalitativního uplatnění hmoty. Dodejme, že po celou dobu koncentrace se uplatňuje odmršťování elektronů od protonů, přičemž se stále větší četností, jež zvyšuje teplotu prostředí při vytváření záření mikrozážehy, jež dnes je nazýváno záření reliktní. Proto na snímcích z družic jsou místa s rozdílnou teplotou – v žádném případě neznamenají existenci nějaké praenergie hmoty. Tou je jen hmota MIII přetvářená na mrak elementárních částic.

Rotačním pohybem mraku elementárních částic (pohybová energie hlavního prvku 1) se vytváří vířivé elektromagnetické pole (pohybová energie hlavního prvku 1´), které postupně, v procesu koncentrace mraku, zpětně působí na hmotu a odtrhává z ní zárodečné hmoty planet. Způsobení změn v hlavním prvku 1´ indukcí pohybové energie hlavního prvku 1 a zpětné působení těchto změn v hlavním prvku 1 je obecně podstatou funkce Nositele vývoje (uplatněním prvků 3, 3´) i akumulací energie celku k vyšší E, M. Pro NV7 je tou vyšší E, M rozčlenění mraku na planety a Slunce, jako nové stabilizace s významem stabilizačních prvků 2, 2´.

Nositel vývoje NV8: /proton/ - /elektron/

Na konci fáze euforie (kvalitativně relativistické fáze) kosmický objekt má pochopitelně obrovskou Tvůrčí energii E´ nutnou i pro zažehnutí termojaderné fúze. V údobí Kvasaru obrovskou energií byl rozzářen celý prostor Sluneční soustavy, neboť dlouhou dobu současně byla vyzařována EMG ze všech planet a Slunce. Jeho fáze Kvasaru trvala asi 10¹⁰ let (vyplývá z rychlosti vývoje všech prvků Sluneční soustavy s významem jediného celku), kdy zvláště v prostoru vnitřních planet energie chrlená Sluncem vytvořila nepředstavitelnou výheň s nepředstavitelnými uragány energie, jež nejen udržovaly termojadernou fúzi na planetách, ale z vnitřních planet navíc odvály velké množství hmoty. To jsou zdroje záření EMG, které se k nám z nepředstavitených vzdáleností šíří ještě dnes a je ho nezbytné odlišit od záření Termojaderné fúze, kdy již bylo emitováno jen nestabilní elektromagnetické záření. Pochopitelně to neakumuluje energii, je snadno pohlcováno kosmickou hmotou, k nám se šíří jen od nejbližších galaxií a posuv temných čar ke koncům spektra skutečně znamená pohyb zdroje – avšak jen v galaxii, přičemž modrý posuv signalizuje pohyb k Zemi, červený od nás.

Každou srážkou stabilizovaného záření EMG s mezihvězdnou hmotou při svém šíření kosmem dochází k akumulaci energie v NV9 s relativistickým přiblížením gravitační a elektromagnetické složky, jež způsobuje protažení vlnové délky a tím i posun tmavých čar (záznam srážky v mezihvězdném prostoru, neboť v objektu zdroje se teprve budoval vodík) k červenému konci spektra. Červený posuv v záření Kvasarů není měřítkem rychlosti pohybu zdroje záření, ale měřítkem vzdálenosti zdroje od pozorovatele – za předpokladu stejné koncentrace kosmické hmoty ve všech sledovaných směrech. Větší délka průchodu téhož záření EMG naší atmosférou by se měla projevit zvětšením červeného posuvu (pokud je dostatečná citlivost měření). Nabízí se srovnání hodnot měření, vždy od jednoho zdroje, na oběžné dráze a na povrchu planety.

Konstatuji, že červený posuv není důkazem pro hypotézu Velkého třesku, jež je teorií matoucí - nesplňující základní pravidla vývoje a Tvůrčí činnosti, které je možné si uvědomit již na vývoji našeho těla i myšlení. Je neuvěřitelné, že věda přijme tak plýtké vysvětlení zdroje energie kosmu jako je představa existence “turbulentního časoprostoru se špičkami, z nichž každá navíc může být potenciálním velkým třeskem pro vznik nového vesmíru”. Je neuvěřitelné, jaké má věda představy o zrodu energií kosmu a vzniku hmoty - jestliže předpokládá, že veškerá obrovská energie již v každém gramu hmoty, nepředstavitelně obrovská energie hmoty všech galaxií (a ještě méně představitelná a vědci předpokládaná energie nutná k jejich urychlení do obrovských rychlostí) je v každé špičce turbulentního časoprostoru. Ve hmotném prostoru musí se všechno rozvíjet od jednotkové energie budováním skeletu. V každé rozvaze týkající se Hmotného kosmu je třeba nejdříve objevit prvotní skelet, uvědomit si síly, které zvyšují jeho Funkční hmotnost M a Funkční energii E podle vzestupné větve Křivky vývoje, podmínky Relativistického dotvoření a zvláště podmínky Tvůrčí vývojové fáze s průběhem podle sestupné větve stejné Křivky vývoje. Konstatuji, že věda nese plnou odpovědnost za své teorie i náklady, jež ze zdrojů civilizace čerpá - tím více, jestliže jednoznačné teorie jsou předkládány již téměř čtvrtstoletí!